Otevřít hlavní menu

Babiččino údolí

národní přírodní památka v Česku

Babiččino údolí je národní přírodní památka a národní kulturní památka v okrese Náchod v turistickém regionu Kladské pomezí v Královéhradeckém kraji. Chráněné území je od 1. 6. 2015 ve správě regionálního pracoviště Východní Čechy AOPK ČR.[1]

Zdroje k infoboxu
Národní přírodní památka
Babiččino údolí
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Viktorčin splav
Viktorčin splav
Základní informace
Vyhlášení 9. června 1952
Nadm. výška 277 – 350 m n. m.
Rozloha 334,2296 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Náchod
Umístění Červená Hora, Česká Skalice, Slatina nad Úpou, Žernov
Souřadnice
Babiččino údolí
Babiččino údolí
Další informace
Kód 2404
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní památky v Česku

Původ názvuEditovat

 
Pomník „Babička s vnoučaty“, dílo sochaře Otto Gutfreunda

Název údolí je odvozen od názvu díla Boženy Němcové Babička, jehož děj sem spisovatelka umístila. Jedná se o údolí Úpy severně od České Skalice poblíž zámku v Ratibořicích. Tuto krajinu Babiččiným údolím nazval poprvé roku 1878 spisovatel Otakar Jedlička působící ve Smiřicích jako lékař.[zdroj?] Rezervace „Babiččino údolí u Ratibořic“ byla zřízena 9. 6.1952 vyhláškou československého Ministerstva školství, věd a umění.[2] Roku 1978 byl tento krajinný celek prohlášen národní kulturní památkou.

Evropsky významná lokalitaEditovat

Předmět ochranyEditovat

Součástí národní přírodní a kulturní památky Babiččino údolí je evropsky významná lokalita Babiččino údolí - Rýzmburk, vyhlášená v roce 2013. Předmětem ochrany je chasmofylitická vegetace skalnatých vápnitých svahů, smíšené porosty lipových a javorových dřevin na svazích, v sutích a roklích a zdejší petrifikující prameny s tvorbou pěnovců.[3]

Prameny HaničkyEditovat

Proti proudu řeky, necelé 3 km severně od ratibořického zámku a cca 400 metrů od kryté dřevěné lávky, před stoupáním ke zřícenině hradu Rýzmburka, se na levém břehu Úpy nachází lokalita, nazývaná prameny Haničky. Jedná se o strmou zvodnělou stráň, kde v pásu dlouhém asi 150 metrů vyvěrá množství průsaků a pramínků. Prosakující voda vyplavuje z místních hornin – fylitů, pískovců, břidlic a slínovců – vápenaté pojivo, které zde následně vytváří pěnovcový masív, jehož vrstva místy dosahuje mocnosti až několika metrů. V minulosti místní sedláci tyto pěnovce (travertiny) těžili a používali takto získaný materiál jako vápnité hnojivo na svých polích.[4]

Pozoruhodná místaEditovat

K nejnavštěvovanějším místům údolí patří Staré bělidlo, domek čp. 7 u Viktorčina splavu. Zde prožila Božena Němcová roku 1844 prázdniny se svými dětmi, a v povídce Babička sem přenesla své vzpomínky z dětství, které prožila se svou babičkou Marií Magdalénou Novotnou na starém panském bělidle pod zámkem v nedalekých Ratibořicích. Původní bělidlo nechala majitelka zámku Kateřina Zaháňská zbořit roku 1830. Po 2. světové válce byl domek čp. 7 vybaven dobovým lidovým nábytkem ze sbírek Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Budova a okolí byly později dále upraveny roku 1970 při natáčení filmu Babička režiséra Antonína Moskalyka; jako připomínka povídky stojí asi v polovině cesty mezi ratibořickým zámkem a Starým bělidlem také sousoší babičky s dětmi a psy.

Viktorčin splav za Starým bělidlem také v průběhu let změnil podobu i polohu; nejprve při stavbě zavodňovacích soustav v letech 18421848 a 18741875 později v rámci regulace toku Úpy ve 20. a 50. letech 20. století. Na místo původně dřevěného splavu bylo osazeno betonové a kamenné čelo – to bylo roku 1970 při natáčení filmu z důvodu obnovení staršího vzhledu obloženo kmeny stromů. Původní splav byl v místě současné cesty.

Přibližně v polovině cesty mezi babiččiným pomníkem a Starým bělidlem je pod dubem kamenný křížek s letopočtem 1866. Ten nemá nic společného s Viktorkou, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale jde o památku na padlého vojáka. Křížek byl původně uprostřed louky, na toto místo byl přemístěn poté, co jej několikrát poškodili zemědělci při sekání trávy.

Babiččin pomníkEditovat

Babiččin pomník se sochami v nadživotní velikosti měl být původně umístěn uprostřed louky. Postavy měly budit dojem, že se navracejí ze zámku na Staré bělidlo; pozdvižené hlavy dětí pak měly jakoby vyhlížet první hvězdy. Tehdejší majitel louky však nesouhlasil, aby mu lidé nepošlapali trávu na louce, proto byla socha umístěna hned u cesty.

Slavnostního poklepání na základní kámen se v roce 1920 zúčastnil i Alois Jirásek, který zde měl proslov. O rok později, u příležitosti slavnostního odhalení pomníku byl natočen první, ještě němý, film Babička.

OdkazyEditovat