Rudolf Ferdinand z Lobkowicz

český šlechtic

Rudolf Ferdinand princ z Lobkowicz (též z Lobkovic) (16. srpna 1840, Břežany9. dubna 1908, Vídeň) byl český šlechtic a rakousko-uherský generál z rodu Lobkowiczů. V armádě dosáhl dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a byl dlouholetým velitelem 4. armádního sboru v Budapešti. Po matce byl dědicem velkostatků na Moravě a Vysočině (Velké Meziříčí).[1]

Rudolf Ferdinand
princ z Lobkowicz
Rudolf Ferdinand z Lobkowicz, fotografie
Rudolf Ferdinand z Lobkowicz, fotografie
Vrchní velitel v Budapešti
Ve funkci:
1890 – 1905
PanovníkFrantišek Josef I.
Tajný rada
Ve funkci:
1891 – 9. dubna 1908
PanovníkFrantišek Josef I.
Člen uherské Sněmovny magnátů
Ve funkci:
1885 – ?
PanovníkFrantišek Josef I.
Císařský komorník
Ve funkci:
1866 – 9. dubna 1908
PanovníkFrantišek Josef I.
Vojenská služba
Hodnostnadporučík (1859), podplukovník (1874), generálmajor (1882), polní podmaršál (1887), polní zbrojmistr (1894)
Bitvy/válkydruhá italská válka za nezávislost, bitva u Hradce Králové, rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny

Narození16. srpna 1840
Břežany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. dubna 1908 (ve věku 67 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť(1900) Frederika z Kronau (1841–1918)
RodičeLudvík Jan z Lobkowicz (1807–1882) a
Leopoldina z Liechtensteinu (1815–1899)
Příbuznísestra: Ludovika z Lobkowicz, provd. Stadion-Thannhausenová (1838–1907)
švagr: Eduard Josef Filip ze Stadion-Thannhausenu (1833–1884)
bratr: Ludvík Leopold Maxmilián z Lobkowicz (1843–1868)
sestra: Anna z Lobkowicz, prov. Harrachová (1847–1934)
švagr: Alfréd Karel z Harrachu (1831–1914)
synovec: František Maria z Harrachu (1870–1937)
děd: Josef František Maxmilián z Lobkovic (1772–1816)
babička: Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816)
Profesevoják
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1892: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1095); 1878: Řád železné koruny 1. třídy; 1899 velkokříž rakouského Leopoldova řádu; pruský Řád černé orlice
CommonsRudolf Ferdinand von Lobkowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Zámek Velké Meziříčí, majetek Rudolfa Ferdinanda z Lobkowicz

Pocházel z významného českého šlechtického rodu Lobkowiczů, narodil se na jižní Moravě na zámku Břežany jako starší syn prince Ludvíka Jana Lobkowicze (1807–1882) z roudnické rodové větve a jeho manželky Leopoldiny, rozené princezny z Lichtenštejna (1815–1899). Studoval na dělostřelecké akademii v Olomouci a v roce 1858 vstoupil jako kadet do armády. Zúčastnil se války v Itálii, během níž byl povýšen na nadporučíka (1859), později se vyznamenal v prusko-rakouské válce v bitvě u Hradce Králové. V roce 1867 byl přidělen jako doprovod francouzskému císaři Napoleonovi III. při jeho pobytu v Salcburku. Jako jeden z pobočníků císaře Františka Josefa (1870) byl pověřen diplomatickými cestami do Berlína (1872) a Petrohradu (1874). V roce 1874 byl povýšen na podplukovníka a od té doby dlouhodobě působil v Budapešti, mezitím se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny (1878).

 
Rudolf Ferdinand z Lobkowicz, kresba tužkou od Feliciena de Myrbach-Rheinfelda, před rokem 1898

V roce 1882 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v roce 1887 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Díky své dlouholeté službě v Uhrách a vynikajícím znalostem o místních poměrech zde získal značnou popularitu, udržoval přátelské vztahy s uherskou šlechtou i státními úředníky. Již v roce 1885 byl jmenován členem uherské panské sněmovny a nakonec byl v letech 1890–1905 vrchním velitelem v Budapešti. V roce 1892 byl dekorován Řádem zlatého rouna a v roce 1894 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra, kromě toho byl c. k. tajným radou a komořím. Vynikl také jako odborník v oboru dělostřelectva, podílel se na jeho reorganizaci a často publikoval.

Po matce Leopoldině zdědil v roce 1899 velkostatky na Vysočině (Velké Meziříčí) a na Znojemsku (Břežany, tehdy pod názvem Fryšava).[2] Oba velkostatky zahrnovaly celkem přes 8 000 hektarů půdy, princ Rudolf se tak stal významným vlastníkem pozemků na Moravě, k velkostatkům patřily také četné průmyslové podniky. Protože zemřel bez potomstva, majetek byl po jeho smrti rozdělen mezi potomstvo jeho sestry Anny, provdané Harrachové (1847–1934). Velké Meziříčí převzal synovec František Harrach (1870–1937), Břežany zdědila neteř Ludovika (1876–1942), provdaná za pruského důstojníka barona Filipa Wamboldta.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 16.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 227 ISBN 80-7185-057-8
  2. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien; Brno, 1899; s. 43, 112–114 dostupné online

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat