Rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny

okupace Bosny a Hercegoviny

Bosna a Hercegovina (bosensky/srbochorvatsky Bosna i Hercegovina, turecky Bosna-Hersek, německy Bosnien und Herzegowina) byla mezi lety 1878 a 1908 osmanskou provincií, kterou na základě usnesení Berlínského kongresu okupovalo Rakousko-Uhersko.

Bosna a Hercegovina
Bosnien und Herzegowina
Bosna i Hercegovina
 Bosenský vilájet 18781918 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Bosna a Hercegovina, Rakousko-Uhersko
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše (do 1908)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (od 1908)
Státní útvary a území
Předcházející
Bosenský vilájet Bosenský vilájet
Následující
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Historie okupace editovat

V roce 1875 vypuklo v Hercegovině (v okolí obce Nevesinje) povstání, které bylo vyvoláno přehmaty turecké administrativy při vybírání daní a které vyvolalo tzv. Velkou východní krizi.[1] Ve dnech 13. června až 13. července 1878 bylo na Berlínském kongresu, který tuto krizi řešil, dohodnuto že Bosnu a Hercegovinu dočasně vojensky obsadí a bude spravovat Rakousko–Uhersko. Dne 29. července 1878 rakousko–uherské vojsko (XIII. armádní sbor) pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, překročilo na několika místech řeku Sáva a zahájilo vojenskou operaci k obsazení t Bosnu.

Generál Filipovič se svými jednotkami po svedení několika bitev s bosenskými a osmanskými ozbrojenci dobyl (bitva u Maglaje, u Jajce či u Doboje) po náročných pouličních bojích dobyl 19. srpna 1878 Sarajevo a převzal zde velení nově založené 2. armády.[2] 31. července 1878 začal obsazovat Hercegovinu se svou divizí rakousko–uherský generál Stjepan (Stephan von) Jovanović, který dne 4. srpna 1878 vstoupil do Mostaru. Při okupaci Bosny a Hercegoviny se rakousko-uherská armáda setkávala s odporem místního muslimského obyvatelstva a i s odporem turecké armády. Obranu města Banja Luka proti tureckým voskům řídil rakousko–uherský generálmajor českého původu Vojtěch Samec. Během okupace Bosny a Hercegoviny padlo skoro 10 tisíc rakousko–uherských vojáků. Rakousko–Uhersko dne 21. dubna 1879 uzavřelo s Osmanskou říší dohodu, kterou byla dokonaná okupace dodatečně uznána s tím, že Rakousko–Uhersku bylo přiznáno právo ještě vojensky obsadit Plevlji, Prijepolje a Bijelo Polje v Sandžaku novopazarském; formálně byla nicméně Bosna stále tureckým svrchovaným územím.[3]

Rakousko-Uhersko roku 1908 Bosnu a Hercegovinu anektovala, proces přičleňování však nikdy nebyl dokončen, především následnými událostmi první světové války.

 
Muslimský odpor v Sarajevu vůči rakouskouherskému záboru roku 1878

Územní členění editovat

Bosna a Hercegovina se skládala z následujících jednotek, okruhů (a ty pak na chotáry). Správní dělení bylo převzato z dob Osmanské říše:

  • Okrug Banja Luka (správním centrem Banja Luka)
  • Okrug Bihać (správním centrem Bihać)
  • Okrug Mostar (správním centrem Mostar)
  • Okrug Travnik (správním centrem Travnik)
  • Okrug Sarajevo (správním centrem Sarajevo)
  • Okrug Zvornik/Donja Tuzla (správním centrem Donja Tuzla)

Politika editovat

Společný ministr financí Rakouska-Uherska, do jehož kompetence spadala správa Bosny a Hercegoviny editovat

Zemský náčelník (šéf Zemské vlády pro Bosnu a Hercegovinu) editovat

Civilní adlatus (administrátor civilní správy) editovat

Obyvatelstvo editovat

Sčítání lidu Muslimové Pravoslavní Katolíci Židé Celkem
počet % počet % počet % počet %
1879 448 613 38,7% 496 485 42,9% 209 391 18,1% 3 675 0,3% 1 158 440
1885 492 710 36,9% 571 250 42,8% 265 788 19,9% 5 805 0,4% 1 336 091
1895 548 632 35,0% 673 246 42,9% 334 142 21,3% 8 213 0,5% 1 568 092
1910 612 137 32,2% 825 418 43,5% 434 061 22,9% 11 868 0,6% 1 898 044
 
Mapa okruhů v Bosně a Hercegovině (1895)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152.
  2. WWW.WEBSTUDIO.HR. V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće. http://www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 684-697.

Související články editovat

Externí odkazy editovat