Bitva u Maglaje
Bitva u Maglaje či bitva o Maglaj bylo vojenské střetnutí mezi Rakouskem-Uherskem a Osmanskou říší probíhající ve dnech 3. a 5. srpna 1878 v rámci rakousko-uherské vojenské kampaně v Bosně a Hercegovině v Bosenském vilájetu o kontrolu nad strategickým městem Maglaj. Rakousko-uherský expediční sbor byl při překročení řeky Bosny u města překvapen tuhým odporem bosenských muslimů a oblast se mu povedlo získat pod kontrolu až po druhotném bojovém úderu, po několika dalších střetech byla pak zahájena rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny.
| Bitva u Maglaje | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Rakousko-uherské tažení v Bosně a Hercegovině v roce 1878 | |||
 Rakousko-uherská pěchota překračuje Bosnu u Maglaje. The Illustrated London News | |||
| Trvání | 3. a 5. srpen 1878 | ||
| Místo | okolí města Maglaj, Bosenský vilájet | ||
| Souřadnice | 44°32′44″ s. š., 18°6′19″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství rakousko-uherské armády | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Prudkost bojů u Maglaje následně mezi vojáky zlidověla a díky navrátivším českým vojákům pak pronikla do češtiny ustálením termínu maglajs jako něčeho neuspořádaného a zmatečného.
Předehra editovat
Ve dnech 13. června až 13. července 1878 bylo na Berlínském kongresu, kterého se zúčastnili zástupci Rakouska-Uherska, Německého císařství, Spojeného království, Ruska, Osmanské říše a Itálie, který řešil tzv. Velkou východní krizi na Balkáně,[1] mj. dohodnuto, že Bosnu a Hercegovinu dočasně na úkor Osmanské říše vojensky obsadí a bude spravovat Rakousko-Uhersko z důvodu udržení politické a etnické stability v regionu. Dne 29. července 1878 XIII. armádní sbor rakousko-uherského expedičního vojska pod velením generála Josipa Filipoviće, který měl vrchní velení nad celou vojenskou operací, překročilo na několika místech řeku Sáva a začalo obsazovat území Bosenského vilájetu.
Císařská armáda postupovala do oblasti od severní hranice směrem k jihu, kde se setkávala jen s malým vojenským odporem. Rakousko-uherské velení ani s výrazným odporem nepočítalo a mohlo tak snáze dojít k podcenění bojové situace.
Průběh střetu editovat
Dne 2. srpna dorazily rakousko-uherské předsunuté jízdní oddíly uherských husarů[2] 7. pluku k břehům řeky Bosny ve střední bosenské oblasti. Jednotka husarů překročila řeku, při vstupu do města byla však přepadena bosensko-osmanskými oddíly a následný střet si vyžádal značné bojové ztráty v počtu asi padesáti padlých jezdců.
Ke znovudobytí města, nutného k získání kontroly nad strategicky důležitým přechodem přes řeku formou lodního převozu, došlo pak po zásahu vojsk hlavního voje, zejména pěchoty. Dne 5. srpna vyrazily proti osmanským pozicím u Maglaje dva prapory Maroičičova pěšího pluku, do akce vedené podplukovníkem Pytlem, po pravém břehu Bosny k Maglaji. V čele postupovaly přes Kosmu 2 prapory pěšího pluku arcivévody Františka Karla, přes sousední výšiny následně postoupily dva prapory pluku Ilartungova, aby vpadly nepříteli do boku. V odpoledních hodinách došly tyto tři rakouské sbory k Maglaji, kde zaútočili na bosensko-osmanské pozice a díky početní i technické (dělostřelecké) převaze donutili nepřítele k ústupu. Město následně obsadily a podplukovník Pytel zde vztyčil rakousko-uherskou vlajku.
Rakousko-uherské zdroje uvádějí počet ztrát z druhého střetu na nepřátelské straně přes 50 mrtvých, vlastní ztráty uvádí v počtu 3 mrtvých a 6 zraněných. Několik bosensko-osmanských zajatců bylo popraveno, neboť byli označeni jako přímí účastníci útoku na rakousko-uherskou jízdu 2. srpna.
Hodnocení bitvy editovat
.jpg)
Akce tvořila jeden z významnějších střetů celé rakousko-uherské vojenské kampaně, vedle například bitvy u Doboje 2. září, završené dobytím Sarajeva v září a ukončené 20. října 1878, kdy bylo tažení oficiálně skončeno,[2] bosenské partyzánské oddíly, operující v horách, se vzdali a původní Bosenský vilájet tak zanikl. Následná přítomnost rakousko-uherské moci v Bosně a Hercegovině vytrvala přes tzv. Bosenskou krizi až do konce první světové války, včetně zásadního atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června 1914.
Význam editovat
Jelikož se bojů u Maglaje účastnila také řada českých vojáků, dle kterých následně zlidověl termín maglajs[3] obecně označující, dle překvapivého bosenského útoku na husary 2. srpna 1878 a patrně také v kritice neopatrného rakousko-uherského velení, zmatek či nepořádek.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ottův slovník naučný. Díl 11. Praha: J. Otto, 1902. S. 152.
- ↑ a b VHU PRAHA [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ REDAKCE. Stačila jedna jediná rozmíška a opočenský Maglaj byl na světě. Rychnovský deník. 2013-12-28. Dostupné online [cit. 2023-04-16].
Literatura editovat
- BENCZE, László. SCHUBERT, Frank N. (ed.). The Occupation of Bosnia and Herzegovina in 1878. East European Monographs. Vol. 126. New York: Columbia University Press. 2005. (anglicky)
- Čech: politický týdenník katolický. Praha: Antonín Schmitt, 06.08.1878, 10(178), s. [3]. Dostupné online
- LJUCA, Adin. Český guláš o bosenském maglajzu; Reflexe Bosny a Hercegoviny v českém akademickém prostředí (1992-2008). In: Bosna 1878-2008: [sborník příspěvků z konference konané ve dnech 29.-30. května 2008 v Ústí nad Labem]. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, Ústav slovansko-germánských studií FF UJEP, 2009, s. 51-67. ISBN 978-80-7414-171-3
- Národní listy. Praha: Julius Grégr, 11.8.1878, 18(195), s. (1). ISSN 1214-1240. Dostupné online
- OUŘEDNÍK, Patrik. Šmírbuch jazyka českého: slovník nekonvenční češtiny 1945-1989. Praha: Volvox Globator, 2016, s. 360. ISBN 978-80-7511-231-6.