Josip Filipović

rakousko-uherský generál

Josip Filipović, baron von Philippsberg, také Josef von Philippovich nebo Joseph Philippovich (28. dubna 1818 Gospić6. srpna 1889 Praha), byl rakousko-uherský generál. Závěr své dlouholeté vojenské kariéry strávil jako zemský velitel v Čechách (1874–1881 a 1882–1889).

Josip Filipović
Zemský velitel v Českém království (od 1883 8. armádní sbor)
Ve funkci:
1882 – 1889
PředchůdceEduard von Litzelhofen
NástupcePhilipp Grünne
Ve funkci:
1874 – 1881
PředchůdceAlexander von Koller
NástupceEduard von Litzelhofen
Vojenská služba
Hodnostgenerál
VyznamenáníVojenský záslužný kříž
Rytířský kříž Leopoldova řádu.
Řád železné koruny II. třídy
Velitelský kříž Řádu Marie Terezie

Narození28. dubna 1818
Gospić
Úmrtí6. srpna 1889
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostchorvatská
ChoťLeontina von Joelson
Příbuznígenerál Franjo Filipič (bratr)Dagmar Holdová,Jan Hráček,Michal Hráček,Natalie Hráčková
Profesepolitik a důstojník
OceněníŘád sv. Vladimíra 1. třídy
Válečná medaile 1873
Řád železné koruny
Řád Medžidie 1. třídy
Řád sv. Vladimíra
… více na Wikidatech
CommonsJosip Filipović
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra editovat

Narodil se v prominentní vojenské rodině, která v roce 1785 dostala predikát "von Philippsberg", což se vztahuje na osadu Filipovići v Lice.[1] Vstoupil do rakouské armády v roce 1836 a stal se majorem v roce 1848. Ve funkci zástupce náčelníka štábu Prvního armádního sboru bána Josipa Jelačiće potlačoval v letech 1848–1949 revoluci. V roce 1857 se stal plukovníkem a velitelem 5. pohraničního pluku. Bojoval v bitvě u Solferina v roce 1859 a v prusko–rakouské válce v roce 1866. V jednu chvíli byl velitelem vídeňské divize.V roce 1859 se stal generálmajorem a bojoval s 6. sborem v Itálii, za což byl odměněn dědičným titulem barona. V letech 1865 až 1869 byl guvernérem Dalmácie a v roce 1866 bojoval v Čechách s 2. armádním sborem. Byl čestným majitelem 35. pěšího pluku v Plzni (pětatřicátníků).[1] Filipović byl potom velitelem 1. pěší divize ve Vídni a v roce 1874 se stal velitelem armádního sboru na Moravě, se sídlem v Brně. Po pěti měsících byl převelen do Prahy na místo sborového velitele Čech, v Brně ho zastoupil jeho mladší bratr generál Franjo Filipović (1820–1903). V lednu 1874 byl Josip Filipovič jmenován polním zbrojmistrem. V červnu 1874 se stal velitelem armády v Čechách a tuto pozici zastával až do své smrti. V roce 1878 velel vojenské operaci, která měla za úkol obsadit Bosnu a Hercegovinu. Dne 19. srpna 1878 obsadil Sarajevo a převzal velení nově založené 2. armády.[2] V roce 1880 se vrátil do Vídně a v roce 1882 do Prahy. V prosinci 1882 se stal velitelem 8. armádního sboru se sídlem v Praze.

Zemřel v Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech.[1][3]

Za své zásluhy byl v roce 1879 vyznamenán Komandérským křížem Řádu Marie Terezie.

V Sarajevu jsou po něm pojmenována Filipovićeva kasárna.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Josip Filipović na anglické Wikipedii, Joseph Philippovich von Philippsberg na německé Wikipedii a Josip Filipović na chorvatské Wikipedii.

  1. a b c V Praze se nalézá místo posledního odpočinku generála Josipa Filipoviće. http://www.ceskabesedarijeka.hr [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J.R.Vilímek, s. 695-697.
  3. KUDĚLA, Jiří. Zemědělští kolonisté z českých zemí v Bosně a Hercegovině na konci 19. století. Slovanský přehled – Slovanské historické studie. Roč. 2014, čís. 3, s. 501. Dostupné online [cit. 2021-01-28]. 

Externí odkazy editovat