Anton von Winzor
Antonín Rudolf Josef Hubert svobodný pán von Winzor (Anton Rudolf Joseph Hubert Freiherr von Winzor) (7. června 1844 Jaroslavice – 30. dubna 1910 Bratislava) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě, vrcholem jeho kariéry byla funkce zemského velitele a správce zemské vlády v okupované Bosně a Hercegovině. Řadu let vojenské služby strávil v různých funkcích v Prešpurku, kde nakonec i zemřel. V roce 1908 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v roce 1909 získal titul barona.
| Anton von Winzor | |
|---|---|
 | |
| Velitel 5. armádního sboru v Prešpurku | |
| Ve funkci: 1. července 1909 – 30. dubna 1910 | |
| Předchůdce | Karl von Steininger |
| Nástupce | Arthur Sprecher von Bernegg |
| Šéf zemské vlády v Bosně a Hercegovině (zároveň velitel 15. armádního sboru v Sarajevu) | |
| Ve funkci: 26. června 1907 – 7. března 1909 | |
| Předchůdce | Eugen von Albori |
| Nástupce | Marijan Varešanin |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál jezdectva (1908), polní podmaršál (1902), generálmajor (1898) |
| Narození | 1844 Jaroslavice |
| Úmrtí | 1910 (ve věku 65–66 let) Vídeň |
| Titul | svobodný pán (1909) |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z Moravy a narodil se v Jaroslavicích jako syn státního úředníka. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a od mládí sloužil v armádě. Vystřídal různé posádky v Rakousku-Uhersku a během služby u generálního štábu ve Vídni dosáhl hodnosti plukovníka.[1] V letech 1892–1898 byl náčelníkem štábu 15. armádního sboru v Sarajevu[2] a jako nositel Řád železné koruny byl v roce 1896 povýšen do šlechtického stavu. Postupoval ve vojenské hierarchii (generálmajor 1898, polní podmaršál 1902). Od roku 1902 byl velitelem 14. pěchotní divize v Bratislavě[3] V roce 1907 byl jmenován c. k. tajným radou a v červnu 1907 se stal zemským velitelem v Bosně a Hercegovině (jako velitel 15. armádního sboru v Sarajevu)[4], kde po definitivní anexi ze strany Rakouska-Uherska převzal i vedení zemské vlády (1908–1909).[5] V této funkci byl v roce 1908 povýšen do hodnosti generála jezdectva.[6][7] V závěru kariéry byl v letech 1909–1910 velitelem 5. armádního sboru[8][9] v Bratislavě, kde zemřel a je zde také pohřben na Ondřejském hřbitově.[10]
Kromě zmíněného Řádu železné koruny III. třídy se později stal rytířem Leopoldova řádu (1906) a nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1908). Dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže, Vojenského jubilejního kříže, Vojenské záslužné medaile a Jubilejní pamětní medaile. V zahraničí obdržel perský Řád lva a slunce a turecký Řád Medžidie II. třídy.[11] V roce 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[12] Krátce před úmrtím se stal čestným majitelem pěšího pluku č. 83 dislokovaného v Komárně.[13]
V Krakově se v roce 1888 oženil s Marianne von Ebner (1868–1930), s níž měl dvě děti.[14] Syn Alfréd František (1889–1963) za první světové války dosáhl hodnosti rytmistra v rakousko-uherské armádě, za druhé světové války byl plukovníkem německé Luftwaffe. Dcera Gabriela Karolína (1891–1981) se provdala za hraběte Emanuela Résseguiera de Miremont.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1893; Vídeň, 1893; s. 153 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 238–239 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 119 dostupné online
- ↑ 15. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Bosně a Hercegovině na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1916 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Antona von Winzor in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2006; s. 203 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 134, 166 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hrob Antona von Winzor na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Antona von Winzora in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1910; Vídeň, 1909; s. 308 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 1043–1044 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 83 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Rodina Antona von Winzora na webu geni.com dostupné online
Literatura
editovat- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015; Praha, 2011; s. 468–470 ISBN 978-80-904241-6-6