Otevřít hlavní menu

Velké Meziříčí (zámek)

zámek v Česku

Zámek Velké Meziříčí vznikl z původního hradu zřejmě z poloviny 13. století. Po přestavbě na renesanční zámek získal svou současnou podobu ve stylu novogotiky koncem 19. století. Zámek je soukromým majetkem, část jeho prostor využívá Muzeum Velké Meziříčí, v letech 1952–1976 zde fungovala i porodnice. Rozsáhlý areál včetně hradeb a parku je na seznamu kulturních památek zapsán od roku 1958.

Zámek Velké Meziříčí
Hlavní budova
Hlavní budova
Účel stavby

obrana města, porodnice,
nyní Muzeum Velké Meziříčí

Základní informace
Sloh novogotika
Výstavba 13. století
Přestavba 1578
Materiál kámen
Stavebník páni z Lomnice
Současný majitel Podstatzští-Lichtenstein
Další majitelé Berkové z Dubé, Pernštejnové, Kounicové, Ugartové, Lichtenštejnové, Lobkovicové, Harrachové
Poloha
Adresa Velké Meziříčí, ČeskoČesko Česko
Ulice Zámecké schody
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 18288/7-4543 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Zmínky o hradě z let 1113 a 1197 jsou pozdějšími falzifikáty, první doložená zpráva o hradě pochází až z roku 1377, kdy jej vlastnili páni z Lomnice[1]. Na přelomu 14. a 15. století vlastnil Meziříčí Lacek z Kravař, za nějž došlo k přestavbě hradu, poté krátce patřil pánům z Pernštejna (1528–1552) a meziříčský hrad byl rodištěm významného člena rodu Vratislava z Pernštejna, později patřil opět pánům z Lomnice. Dokončení renesančního zámku je datováno rokem 1578 za Aleny Meziříčské z Lomnice (1540–1610). Za Berků z Dubé počátkem 17. století patřilo Meziříčí k největším územním celkům na Vysočině a jenom inventář zámku byl odhadován na 40 000 zlatých. Po krátké epizodě ve vlastnictví Kouniců se Meziříčí stalo sídlem císařského generála Petra Ugarta (1676). Za vlády Ugartů došlo k velkém požáru města a následné přestavbě zámku v barokním slohu za účasti architekta Václava Špačka (1733)[2].

Poslední prodej panství proběhl v roce 1735, od té doby na další majitele přecházel jen dědictvím. Finanční problémy Ugartů a jejich přesídlení na Znojemsko vedly k prodeji meziříčského panství v roce 1735 vévodovi Leopoldu Šlesvicko-Holštýnskému. Po jeho úmrtí přešlo Meziříčí přes ženské potomstvo na rod Lichtenštejnů a později Lobkoviců. Leopoldina Lobkowiczová, rozená Lichtenštejnová, nechala v nedalekém Netíně postavit rodovou hrobku, její syn c.k. polní podmaršálek Rudolf Lobkowicz (1840–1908) podnikl pseudogotické úpravy zámku a dal tak celému areálu současnou podobu. Po jeho smrti zdědila Meziříčí sestra Anna, provdaná Harrachová. Hrabě František Harrach (1870–1937) v rámci vojenských manévrů v roce 1909 hostil na zámku arcivévodu Františka Ferdinanda a později byl jeho pobočníkem. V souvislosti s touto návštěvou byl zámek elektrifikován. Velkostatek Velké Meziříčí stále patřil k největším soukromým majetkům na Vysočině, jeho rozloha počátkem 20. století byla 6 500 hektarů půdy[3].

Po smrti Františka Harracha zdědila zámek jeho dcera Josefína, provdaná Podstatská-Liechtenstein (1905–2000). Přihlásila se k české národnosti, takže zámek jí byl zkonfiskován až po roce 1948 a v restitučním řízení jej v roce 1995 získala zpět. Od roku 2000 zámek vlastnili zámek její synové František Karel a Jan Nepomuk. František Karel Podstatsky-Liechtenstein zemřel v roce 2016 bez potomstva a zámek nyní spravuje jeho bratr Jan Nepomuk (*1937) se svými syny.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. HARTMAN, Tomáš: Zámek a Muzeum Velké Meziříčí; Velké Meziříčí, 2009
  2. MACEK, Petr: Barokní architekt Václav Špaček (1689–1751); disertační práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; Praha, 2007
  3. Ottův slovník naučný, díl XVII., str. 242 ISBN 80-7185-057-8

LiteraturaEditovat

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava; Praha, 1981
  • KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 8. díl; Praha, 2012 ISBN 978-80-7277-410-4

Externí odkazyEditovat