Josef František Maxmilián z Lobkovic

česko-rakouský šlechtic a císařský generál

František Josef Maxmilián kníže z Lobkowicz, také z Lobkovic (3. prosince[1] nebo 7. prosince[zdroj?] nebo 8. prosince[2] 1772 Vídeň[1][2] nebo Roudnice nad Labem[zdroj?]16. prosince 1816 Třeboň[1]), německy celým jménem Joseph Franz Maximilian Ferdinand Karl Fürst von Lobkowitz, první vévoda z Roudnice (1786), byl příslušník roudnické primogenitury českého šlechtického rodu Lobkoviců.

Josef František Maxmilián
kníže z Lobkowicz
Ölenhainz - Franz Joseph Maximilian von Lobkowitz.jpg

1. roudnický vévoda
Ve funkci:
3. května 1786 – 16. prosince 1816
Předchůdce Roudnické vévodství zřízeno
Nástupce Ferdinand Josef z Lobkowicz

7. kníže z Lobkovic
a vladař domu lobkowiczkého
Ve funkci:
14. ledna 1784 – 16. prosince 1816
Předchůdce Ferdinand Filip z Lobkowicz
Nástupce Ferdinand Josef z Lobkowicz

Zaháňský vévoda
Ve funkci:
14. ledna 1784 – 3. května 1786
Předchůdce Ferdinand Filip z Lobkowicz
Nástupce Petr Biron

Narození 7. prosince 1772
Vídeň nebo Roudnice nad Labem[zdroj?]
Habsburská
monarchie
Habsburská monarchie Habsburská
monarchie
Úmrtí 15. prosince 1816 (ve věku 44 let)
Třeboň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Kostel svatého Václava v Roudnici nad Labem
Choť (1792) Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816)
Rodiče Ferdinand Filip z Lobkowicz (1724–1784) a
Gabriela Savojská z Carignanu (1748–1828)
Děti Ferdinand Josef z Lobkovic
Gabriela Auerspergová
Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz
Anna z Lobkovic
Josef František Karel z Lobkovic
Karel Jan Josef z Lobkovic
Marie Eleonora z Lobkovic
Příbuzní vnuk: Mořic Lobkowicz (1831–1903)
vnuk: František Evžen z Lobkowicz (1839–1898)
vnuk: Ferdinand Jiří z Lobkowicz (1850–1926)
tchán: Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (1742–1789)
švagr: Josef II. ze Schwarzenbergu (1769–1833)
švagr: Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820)
děd: Filip Hyacint z Lobkowicz (1680–1734)
Profese houslista
Ocenění 1809 rakouský Řád zlatého rouna (č. 875)
Commons Kategorie Franz Joseph Maximilian von Lobkowitz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se jako syn knížete Ferdinanda Filipa a jeho manželky princezny Gabriely Savojské (její prasynovec Karel Albert se stal později sardinským králem). Byl také vnukem knížete Filipa Hyacinta z Lobkovic. Generálmajor rakouské armády, veliký milovník hudby a houslista, významný mecenáš Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena, jenž knížeti věnoval mnoho svých skladeb. Na jeho zámku v Roudnici nad Labem byla například poprvé uvedena Beethovenova Eroica[zdroj?] a na zámku Jezeří bylo v roce 1798 poprvé uvedeno Haydnovo oratorium Stvoření.

Kníže Josef František Maxmilián z Lobkovic se poprvé setkal s Beethovenem již v roce 1792, kdy Beethoven přijel do Vídně na žádost hraběte Valdštejna. Josefu Františku Maximiliánovi bylo tehdy 20 let a Beethovenovi o dva roky více. Poté, co se kníže seznámil blíže s Beethovenovou hudbou, rozhodl se jej podporovat. Spolu s arcivévodou Rudolfem a hrabětem Kinským mu zajistili roční příjem, který Beethovenovi umožnil věnovat se naplno hudbě, aniž by se musel starat o existenční problémy. Beethoven se pak díky této podpoře rozhodl zůstat ve Vídni, a to i přes slib, jímž se zavázal vestfálskému králi.[zdroj?] Knížeti pak věnoval řadu svých děl.

Díla věnovaná Beethovenem Josefu Františku MaxmiliánoviEditovat

  • Šest smyčcových kvartetů (F, G, D, c, A, B), op. 18
  • 3. symfonie Es-dur „Eroica“, op. 55
  • 5. symfonie c-moll, „Osudová“, op. 67
  • 6. symfonie F-dur, „Pastorální“, op. 68
  • Smyčcový kvartet Es-dur, op. 74 tzv. „Harfový“
  • Nejstaršímu synovi knížete věnoval k jeho 26. narozeninám svou Lobkowitz-Kantate pro soprán, sbor a klavír.

RodinaEditovat

Oženil se 2. srpna 1792 ve Vídni s Marií Karolínou ze Schwarzenbergu (7. 9. 1775 Vídeň – 24. 1. 1816 Praha), dcerou knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu (1742–1789) a jeho manželky Marie Eleonory z Öttingen-Wallersteinu (1747–1797). Narodilo se jim 12 dětí, z nichž 10 se dožilo dospělosti:

  • 1. Marie Gabriela (19. 7. 1793 Vídeň – 11. 5. 1863 Vídeň)
    • ∞ (23. 9. 1811 Roudnice nad Labem) Vincenc z Auerspergu (9. 6. 1790 Praha – 16. 2. 1812 Vídeň)
  • 2. Marie Eleonora (28. 10. 1795 – 10. 3. 1867[3] nebo 1876)
    • ∞ (11. 10. 1812) Weriand Alois Leopold Ulrich z Windischgrätzu (31. 5. 1790 – 27. 10. 1867)
  • 3. Ferdinand Josef Jan (12. 4. 1797 – 18. 12. 1868 Vídeň), zakladatel roudnické linie, 2. vévoda roudnický, 8. kníže z Lobkovic
    • ∞ (9. 9. 1826) Marie z Liechtensteinu (31. 12. 1808 Vídeň – 24. 5. 1871 Vídeň)
  • 4. Jan Nepomuk Karel (14. 1. 1799 Vídeň – 6. 6. 1878 Konopiště), zakladatel křimické linie
    • ∞ (20. 5. 1834 Vídeň) Karolína z Vrbna a Freudenthalu (12. 2. 1815 Vídeň – 18. 10. 1843 Křimice)
  • 5. Tereza Karolína (zv. Rézy; 23. 9. 1800 – 29. 9. 1868 Křimice)
  • 6. Marie Paulina (* a † 30. 12. 1801)
  • 7. Josef František Karel (17. 2. 1803 Vídeň – 18. 3. 1875 Praha), zakladatel dolnobeřkovické linie, generál jízdy
    • 1. ∞ (20. 8. 1835 Praha) Antonie Kinská z Vchynic a Tetova (17. 5. 1815 Praha – 31. 12. 1835 Pardubice)
    • 2. ∞ (11. 5. 1848 Vídeň) Zdeňka z Lobkowicz (4. 10. 1828 Lvov – 25. 2. 1917 Dolní Beřkovice)
  • 8. Karel Jan (24. 2. 1804 – 11. 4. 1806)
  • 9. Ludvík Jan Karel (30. 11. 1807 – 3. 9. 1882), kapitán jízdy
    • ∞ (6. 5. 1837) Leopoldina z Liechtensteinu (4. 11. 1815 Zhoř – 8. 9. 1899 Břežany)
  • 10. Marie Anna (22. 1. 1809 Vídeň – 25. 10. 1881 Aschach an der Donau)
    • ∞ (29. 5. 1827 Vídeň) František Antonín Arnošt z Harrachu (13. 12. 1799 Vídeň – 26. 2. 1884 Nice)
  • 11. Zdeňka (Sidonie) Karolína (13. 1. 1812 Jezeří – 20. 6. 1880 Stübing)
    • ∞ (6. 11. 1832 Jezeří) Ferdinand Leopold Pálffy-Daun (2. 12. 1807 Prešpurk (Bratislava) – 8. 12. 1900 Stübing)
  • 12. Karel Jan (24. 11. 1814 – 26. 9. 1879 Salzburg), vládní prezident v Salcbursku, místodržitel v Dolním Rakousku, na Moravě a v Tyrolsku a Vorarlbersku

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 142. Dále jen Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu. 
  2. a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-03-16 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  3. Lobkowiczové. Dějiny a genealogie rodu, s. 146

LiteraturaEditovat

  • Antonín Machát: Beethoven – jak žil a tvořil. 2. vyd. Vídeň: Lidová knihovna vídeňská, 1939
  • KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. 
  • Jan Racek: Beethoven a české země. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1964, 138 s.
  • Jan Županič a kol.: Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan, 2001, 340 s.
  • Lenka Fešarová: Beethovenovi mecenáši. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, 2008 (Dostupné online)

Externí odkazyEditovat