Nikolaus Pejacsevich
Nikolaus hrabě Pejacsevich z Veröcze (německy Nicolaus Graf Pejacsevich von Veröcze, maďarsky veröczei gróf Pejácsevich Miklós, chorvatsky Nikola grof Pejačević Virovitički) (27. července 1833 Retfala – 6. července 1890 Bad Gastein) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě a vyznamenal se v několika válečných taženích, rychle postupoval v hodnostech a několik let zastával post císařského pobočníka. V bitvě u Hradce Králové přišel o ruku (1866).[1]. Ve vojsku nadále zastával vysoké funkce a v hodnosti generála jezdectva (1883) byl nakonec velitelem 4. armádního sboru v Budapešti (1886–1890). V roce 1887 se stal rytířem Řádu zlatého rouna. Vzhledem k celoživotní službě u jezdectva proslul mimo jiné jako odborník na chov koní a byl také propagátorem dostihových závodů.
| Nikolaus hrabě Pejacsevich | |
|---|---|
 | |
| Velitel 4. armádního sboru v Budapešti | |
| Ve funkci: 1886 – 1890 | |
| Předchůdce | Leopold von Edelsheim-Gyulai |
| Nástupce | Rudolf Ferdinand z Lobkowicz |
| Generální inspektor jezdectva | |
| Ve funkci: 1874 – 1886 | |
| Předchůdce | Leopold von Edelsheim-Gyulai |
| Nástupce | Leopold von Croÿ-Dülmen |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál jezdectva (1883), polní podmaršál (1875), generálmajor (1870) |
| Narození | 27. července 1833 Retfala |
| Úmrtí | 6. července 1890 (ve věku 56 let) Bad Gastein |
| Titul | hrabě |
| Rodiče | Petr Pejačević z Virovitice |
| Příbuzní | Ludovika Barbora Pejačevićová a Ladislaus Pejacsevich (sourozenci) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Řád zlatého rouna (1887) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze starého chorvatského šlechtického rodu Pejačevićů povýšeného v roce 1772 do hraběcího stavu, narodil se jako nejmladší syn chorvatského politika Petra Pejačeviće (1804–1887), ministra uherské vlády. Matka Františka (1804–1875) pocházela z rodu Esterházyů.[2][3] Nikolaus vstoupil jako kadet v roce 1849 k 6. pluku lehké jízdy, zúčastnil se bojů proti maďarským povstalcům a ještě téhož roku byl povýšen na poručíka. Poté sloužil u 1. husarského pluku a v roce 1851 byl povýšen na rytmistra.[4] V roce 1857 získal hodnost majora a stal se křídelním pobočníkem Františka Josefa. Ve funkci císařského pobočníka se zúčastnil války se Sardinií (1859) a v roce 1861 byl povýšen na podplukovníka. Téhož roku byl uvolněn z funkce císařského pobočníka a stal se štábním důstojníkem husarského pluku č. 11. V roce 1864 byl povýšen na plukovníka[5] a jako velitel 9. husarského pluku se zúčastnil dánsko-německé války. Se svým plukem se pak v rámci 1. jezdecké divize[6] zúčastnil i prusko-rakouské války, bojoval v bitvě u Jičína a v bitva u Hradce Králové přišel o ruku.
V roce 1869 byl jmenován velitelem 14. jezdecké divize v Prešpurku a o rok později dosáhl hodnosti generálmajora (1870).[7] V letech 1871–1874 zastával funkci císařského generálního pobočníka a v letech 1874–1886 byl generálním inspektorem jezdectva.[8] Mezitím byl v roce 1875 povýšen na polního podmaršála a k datu 1. května 1883 na generála jezdectva.[9][10][11] V závěru své kariéry byl nakonec v letech 1886–1890 velitelem 4. armádního sboru v Budapešti.[12][13][14]
Zemřel svobodný a bezdětný v roce 1890 ve věku nedožitých 57 let v Bad Gasteinu.
Jeho starší bratr Ladislaus (1828–1916) sloužil krátce také v armádě, později působil u císařského dvora a byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem arcivévody Karla Ludvíka.
Tituly a ocenění editovat
V roce 1857 byl jmenován c. k. komořím a jako generální inspektor jízdy obdržel v roce 1874 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Od roku 1883 byl čestným majitelem 2. dragounského pluku dislokovaného v Šoproni a později ve Vídeňském Novém Městě.[16] Během vojenské služby byl několikrát vyznamenán, ve funkci císařského pobočníka získal řad ocenění i od zahraničních panovníků.[17] V roce 1887 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[18]
Rakousko-Uhersko editovat
Řád zlatého rouna (1887)
Řád železné koruny I. třídy (1884)
komandérský kříž Řádu sv. Štěpána (1874)
Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1866)
Zahraničí editovat
Řád svaté Anny (Rusko)
Řád svatého Vladimíra (Rusko)
Řád sv. Stanislava (Rusko)
velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
Řád černé orlice (Německo)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
důstojník Řádu čestné legie (Francie)
Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie)
Řád italské koruny (Itálie)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
rytíř Řádu Fridrichova (Württembersko)
Domácí a záslužný řád vévody Petra Fridricha Ludvíka (Oldenbursko)
.svg){kind=small}
.png){kind=small}
.svg){kind=small}
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 406 (heslo Pejačević) ISBN 80-7185-274-0
- ↑ Rodina Petra Pejacseviche na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen Pejacsevichů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 447 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 100, 403 dostupné online
- ↑ Přehled velení rakouské Severní armády v prusko-rakouské válce na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 142, 595 dostupné online
- ↑ Kais. Königl Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 78dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 86, 114 dostupné online
- ↑ Služební postup Nikolause Pejacseviche in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 135 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1889; Gotha, 1889; s. 735–736 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 96, 115 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 261, 267 dostupné online
- ↑ 2. dragounský pluk na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Nikolause Pejacseviche in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 288 dostupné online
- ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
