Alexandr Uexküll-Gyllenband
Alexander August hrabě Uexküll-Gyllenband (uváděn též jako Üxküll) (německy Alexander August Rudolf Leopold Friedrich Reichsgraf von Uexküll-Gyllenband) (2. října 1836 Postupim – 13. července 1915 Berchtesgaden) byl rakousko-uherský generál z německé šlechtické rodiny švédského původu. Do c. k. armády vstoupil v roce 1854 a zúčastnil se několika válečných tažení. Byl dlouholetým pobočníkem císaře Františka Josefa, uplatnil se jako diplomat a několik let sloužil jako nižší důstojník také v Čechách. V letech 1891–1908 velel postupně čtyřem armádním sborům v Košicích, Krakově, Vídni a Budapešti. V roce 1895 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v roce 1909 byl jmenován členem Panské sněmovny. V závěru kariéry zastával čestnou hodnost velitele jedné z císařských gard (1909–1915). Byl nositelem více než třiceti rakouských a zahraničních vyznamenání a v rámci rakousko-uherské generality patřil k nejčastěji vyznamenávaným důstojníkům. Jeho prasynovcem byl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg, hlavní aktér atentátu na Adolfa Hitlera (1944).
| Alexander hrabě Uexküll-Gyllenband | |
|---|---|
 | |
| Kapitán císařské gardy (Kapitän der k.u.k. Leibgarde-Reiter-Eskadron) | |
| Ve funkci: 1909 – 1915 | |
| Předchůdce | Rudolf kníže z Lichtenštejna |
| Nástupce | Karl Tersztyánszky von Nádas |
| Velitel 4. armádního sboru v Budapešti (Zemský velitel v Uhrách) | |
| Ve funkci: 1905 – 1908 | |
| Předchůdce | Rudolf princ Lobkowicz |
| Nástupce | Hubert von Czibulka |
| Velitel 2. armádního sboru ve Vídni (Zemský velitel pro Dolní Rakousy a jižní Moravu) | |
| Ve funkci: 1894 – 1905 | |
| Předchůdce | Anton von Schönfeld |
| Nástupce | Ferdinand Fiedler |
| Velitel 1. armádního sboru v Krakově (Zemský velitel pro západní Halič, Slezsko a severní Moravu) | |
| Ve funkci: 1893 – 1894 | |
| Předchůdce | Edmund von Krieghammer |
| Nástupce | Eugen von Albori |
| Velitel 6. armádního sboru v Košicích | |
| Ve funkci: 1891 – 1893 | |
| Předchůdce | Theodor Braumüller von Tannbruck |
| Nástupce | Georg Kovács |
| Vojenský zplnomocněnec v Rusku | |
| Ve funkci: 1880 – 1882 | |
| Předchůdce | Anton baron von Bechtolsheim |
| Nástupce | Eduard Klepsch von Roden |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál jezdectva (1895), polní podmaršál (1887), generálmajor (1882) |
| Narození | 2. října 1836 Postupim |
| Úmrtí | 13. července 1915 (ve věku 78 let) Berchtesgaden |
| Titul | hrabě |
| Rodiče | Rudolf Graf von Uexküll-Gyllenband |
| Příbuzní | Alfred von Üxküll-Gyllenband a August Karl Konrad Josef Graf von Uxkull-Gyllenband (sourozenci) |
| Profese | voják a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze šlechtického rodu původem ze Švédska, později usazeného v Německu (od roku 1790 rodině náležel říšský hraběcí titul).[1] Narodil se jako starší syn hraběte Rudolfa Uexküll-Gyllenbanda (1809–1879), nejvyššího hofmistra Württemberského království.[2][3] Alexandr původně studoval na gymnáziu ve Stuttgartu, vojenskou přípravou prošel v Mohuči a do rakouské armády vstoupil jako kadet v roce 1854. V roce 1857 byl poručíkem u 2. hulánského pluku a v hodnosti nadporučíka byl v roce 1859 zařazen do sboru císařských pobočníků. Jako pobočník Františka Josefa se během války se Sardinií zúčastnil bitvy u Solferina (1859). V roce 1861 byl povýšen na rytmistra a v roce 1866 bojoval v bitvě u Hradce Králové, v závěru prusko-rakouské války byl účastníkem bitvy u Lamače. V letech 1866–1867 si doplnil vzdělání na Vysoké válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni.[4]
Jako císařský pobočník doprovázel Františka Josefa na cestě přes Řecko a Turecko ke slavnostnímu otevření Suezského průplavu (1869) a dále postupoval v hodnostech (major 1869, podplukovník 1873).[5] I jako císařský pobočník stále patřil ke 2. hulánskému pluku, až jako podplukovník od roku 1873 sloužil u 14. pluku dragounů v Písku, později byl přeložen do Köszegu. V roce 1876 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 14. pluku dragounů (1876–1880).[6] Se svým regimentem se v roce 1878 zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. V letech 1880–1882 zastával funkci vojenského zplnomocněnce na rakousko-uherském velvyslanectví v Petrohradě.[7][8]
Po návratu z Ruska byl v roce 1882 povýšen na generálmajora a převzal velení 13. jezdecké brigády v Záhřebu.[9] V roce 1887 dosáhl hodnosti polního podmaršála a stal se velitelem jezdecké divize nejprve ve Vídni (1887–1888), poté ve Lvově (1888–1891).[10] V letech 1891–1893 byl velitelem 6. armádního sboru v Košicích, poté v letech 1893–1894 velel 1. armádního sboru v Krakově.[11] V roce 1895 dosáhl hodnosti generála jezdectva[12][13] a v letech 1894–1905 byl velitelem 2. armádního sboru ve Vídni,[14] respektive zemským velitelem pro Dolní Rakousko a jižní Moravu,[15][16] zároveň velel ve Vídni sboru c. k. zeměbrany.[17] Aktivní kariéru završil jako velitel 4. armádního sboru v Budapešti, respektive zemský velitel v Uhrách (1905–1908),[18][19] od roku 1905 byl také jedním z generálních inspektorů armády. Od roku 1909 do smrti zastával čestnou hodnost kapitána jedné z císařských gard (Gardekapitän von kaiserliche und königliche Leibgarde-Reitereskadron).[20][21][22] Zemřel v Berchtesgadenu po krátké nemoci 13. července 1915 ve věku 78 let poté, co v rakousko-uherské armádě odsloužil 61 let.
Jeho mladší bratr Alfred (1838–1877) sloužil také v rakousko-uherské armádě a uplatnil se jako diplomat (působil jako vojenský atašé v Berlíně, Paříži a Římě). Alfredova dcera Karoline (1875–1956) se provdala do rodu Schenků ze Stauffenbergu[23][24] a jejím synem byl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg (1907–1944), iniciátor atentátu na Adolfa Hitlera (1944). Za účast na spiknutí byl kromě Stauffenberga popraven i jeho strýc Nikolaus von Uexküll-Gyllenband (1877–1944), který byl do příprav atentátu také zapojen.
Tituly a ocenění
editovatV roce 1861 získal titul c. k. komořího[25] a jako velitel armádního sboru byl v roce 1891 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[26] Od roku 1891 byl také čestným majitelem husarského pluku č. 16 dislokovaného v Debrecíně.[27][28] V roce 1909 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[29] Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění, jako pobočník Františka Josefa a později dlouholetý velitel ve Vídni žil dlouhodobě v blízkosti císařského dvora a díky tomu získal mnoho vyznamenání i od cizích panovníků. Mezi rakousko-uherskými generály se tak stal jedním z nejčastěji vyznamenávaných důstojníků.[30][31]
Rakousko-Uhersko
editovat
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1907)
velkokříž Leopoldova řádu (1899)
Řád železné koruny I. třídy (1894)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1889)
Vojenská záslužná medaile (1878)- Vojenský záslužný kříž (1866) (v roce 1914 při příležitosti 60. výročí služby v armádě uděleny ke kříži brilianty)
Zahraniční řády a vyznamenání
editovat
Řád černé orlice (Německo) 1911
velkokříž Vojenského záslužného kříže (Španělsko) 1909
velkokříž Leopoldova řádu (Belgie) 1904
velkokříž Řádu meče (Švédsko) 1904
Domácí řád vendické koruny (Meklenbursko) 1904
Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko) 1902
Řád bílého orla (Srbsko) 1900
Řád lva a slunce I. třídy (Persie) 1900
Řád sv. Alexandra (Bulharsko) 1899
velkokříž Danebrožského řádu (Dánsko) 1898
Řád červené orlice I. třídy (Německo) 1896 (1898 k velkokříži uděleny brilianty)
rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) 1896 (1903 ke kříži uděleny brilianty)
velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko) 1893
Řád svaté Anny I. třídy s brilianty (Rusko) 1891
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 1889
velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) 1888
Řád svatého Vladimíra III. třídy (Rusko) 1882
Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko) 1882
velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko) 1878
Řád koruny (Německo) 1872
komandérský kříž Řádu Spasitele (Řecko) 1870
Řád Osmanie III. třídy (Osmanská říše) 1870
Královský hohenzollernský domácí řád II. třídy (Prusko) 1870
Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše) 1869- Řád červené orlice III. třídy (Prusko) 1864
rytířský kříž Řádu Adolfa Nasavského 1861
_pasador.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.png){kind=small}
.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXVI.; Praha, 1907; s. 17 (heslo Uexküll-Gyllenband)
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1861; s. 902 'dostupné online
- ↑ Rodina Rudolfa Karla Uexküll-Gyllenbanda na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumses; Vídeň, 1867; s. 459, 695 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1874; Vídeň, 1873; s. 391, 430 dostupné online
- ↑ Dragounský pluk č. 14 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1881; Vídeň, 1881; s. 6 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1881; s. 69, 126 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 32 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 120 dostupné online
- ↑ 1. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Alexandra Uexküll-Gyllenbanda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 192 dostupné online
- ↑ 2. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1895; Vídeň, 1895; s. 90, 125 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1896; s. 1195 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 438 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 124 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 17 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 1 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1913; Vídeň, 1912; s. 114, 195 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser; Gotha, 1922; s. 1027–1028 dostupné online
- ↑ Rodina Alfreda Uexküll-Gyllenbanda na webu geni.com dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 174 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 182 dostupné online
- ↑ Schematismus des k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 724 dostupné online
- ↑ Husarský pluk č. 16 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 339 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alexandra Uexküll-Gyllenbanda na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alexandra Uexküll-Gyllenbanda in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 17 dostupné online
Literatura
editovat- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák–magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 312–313 (maďarsky) ISBN 978-963-446-585-0
