Anton von Schönfeld
Antonín svobodný pán von Schönfeld (německy Anton Maria Emmerich Wilhelm Freiherr von Schönfeld) (3. července 1827 Praha – 7. ledna 1898 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1845 a zúčastnil se několika válečných konfliktů druhé poloviny 19. století. V letech 1876–1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu, poté byl velitelem několika armádních sborů na různých místech Rakouska-Uherska. Mezitím byl v roce 1870 povýšen na barona a v armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1886). V aktivní službě zůstal až do smrti, nakonec vykonával funkci generálního inspektora armády (1895–1898).[5]
| Anton baron von Schönfeld | |
|---|---|
_um_1890.jpg) | |
| Generální inspektor rakousko-uherské armády | |
| Ve funkci: 1895 – 1898 | |
| Předchůdce | arcivévoda Albrecht |
| Nástupce | Ludvík Josef Windischgrätz |
| Velitel 2. armádního sboru ve Vídni | |
| Ve funkci: 1889 – 1894 | |
| Předchůdce | Gustav von König |
| Nástupce | Alexandr Uexküll-Gyllenband |
| Velitel 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci | |
| Ve funkci: 1888 – 1889 | |
| Předchůdce | Franz Kuhn von Kuhnenfeld |
| Nástupce | Vilém Mikuláš Württemberský |
| Velitel 12. armádního sboru v Sibiu | |
| Ve funkci: 1883 – 1888 | |
| Předchůdce | Ferdinand von Bauer |
| Nástupce | Anton Szveteney de Nagy-Ohay |
| Náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády | |
| Ve funkci: 1876 – 1881 | |
| Předchůdce | Franz von John |
| Nástupce | Friedrich von Beck-Rzikowsky |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní zbrojmistr (1886), polní podmaršál (1875), generálmajor (1870) |
| Rodné jméno | Anton Maria Emmerich Wilhelm von Schönfeld |
| Narození | 3. července 1827 Praha |
| Úmrtí | 7. ledna 1898 (ve věku 70 let) Vídeň |
| Příčina úmrtí | plicní edém |
| Titul | svobodný pán (1870) |
| Choť | Georgiana Nevill (1851–1890) |
| Děti | Antonia von Schönfeld |
| Příbuzní | Wenzel von Schönfeld[1][2] (sourozenec) Irma von Gise[3][4] (vnučka) |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie (1838–1845) |
| Profese | voják |
| Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1849) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1864) Vojenský záslužný kříž 3. třídy (1866) Řád železné koruny 2. třídy (1870) čestné občanství (1879) … více na Wikidatech |
| Commons | Anton von Schönfeld |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze staré rodiny Schönfeldů povýšené v roce 1594 do šlechtického stavu, narodil se jako starší syn důstojníka a státního úředníka Johanna von Schönfelda (1795–1841) a jeho manželky Kathariny Kollerové, po otci byl vnukem známého pražského nakladatele Johann Ferdinanda Schönfelda. Od roku 1838 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, v roce 1845 vstoupil v hodnosti poručíka do rakouské armády. Během revolučních let 1848–1849 v Itálii. Byl zraněn v bitvě u Novary (1849) a v Itálii sloužil i nadále pod maršálem Radeckým. V roce 1854 dosáhl hodnosti kapitána, ve válce se Sardinií byl povýšen na majora (1859). V roce 1862 dosáhl hodnosti podplukovníka, byl štábním důstojníkem 3. husarského pluku, poté několik let působil na ministerstvu války a u generálního štábu.[6] Během prusko-dánské války v roce 1864 byl generálním ubytovatelem rakouských jednotek v severním Německu, následně se zúčastnil také diplomatických mírových jednání s Dánskem.
V roce 1865 byl povýšen na plukovníka a od roku 1869 velel 13. pěší divizi, s níž se téhož roku zúčastnil bojů proti povstání v Dalmácii. V roce 1870 dosáhl hodnosti generálmajora a poté byl velitelem v Budapešti. Věnoval se výcviku pěchoty a v roce 1873 byl přidělen jako doprovod perskému šahovi Nassredinovi při jeho návštěvě Vídně (Schönfeldův deník z té doby byl později vydán tiskem). V roce 1874 byl rakousko-uherským zástupcem na mezinárodní konferenci, která byla v důsledku prusko-francouzské války svolána do Bruselu a věnovala se úpravě vojenské legislativy v mezinárodních konfliktech. V roce 1875 byl povýšen na polního podmaršála a v letech 1876–1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu. Zároveň byl v roce 1876 jmenován c. k. tajným radou.[7] Ve funkci náčelníka štábu se podílel na organizaci okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878, vypracoval také první plány na tažení proti Rusku a Itálii, použité v modifikované podobě později za první světové války.
Ze zdravotních důvodů rezignoval v roce 1881 na funkci náčelníka generálního štábu. Stal se velitelem v Terstu, pod toto velitelství spadala také Istrie, Gorice a Gradiška.[8][9] Zde setrval jeden rok (1881–1882), poté se stal velitelem 12. armádního sboru v Hermannstadtu a zemským velitelem pro Sedmihradsko.[10] Od roku 1888 byl velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci[11] a nakonec od roku 1890 2. armádního sboru ve Vídni.[12] Mezitím byl 1. listopadu 1886 povýšen do druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.[13][14] Nakonec zastával v letech 1895-1898 funkci generálního inspektora rakousko-uherské armády.[15]
Zemřel ve svém bytě ve Vídni 7. ledna 1898 na následky srdečních komplikací po operaci kyčle. Jeho pohřbu ve vídeňském Votivním kostele Božského Spasitele se zúčastnil mimo jiné i císař František Josef I. Poté byly jeho ostatky uloženy do rodinné hrobky v Bad Vöslau. V Bad Vöslau pobýval často od roku 1880, později zde vlastnil vilu v ulici Hügelgasse 34, jeho druhá manželka později nechala postavit další vilu v ulici Schlumbergerstrasse 8 (Vila Schönfeld).[16]
V roce 1870 získal titul Barona (svobodný pán), do té doby užíval titul rytíře udělený jeho předkům v roce 1814. Během své kariéry získal řadu ocenění. Již v roce 1849 obdržel Řád železné koruny III. třídy, během války s Dánskem získal rytířský kříž Leopoldova řádu (1864), po prusko-rakouské válce se stal nositelem Vojenského záslužného kříže (1866). V rámci Řádu železné koruny získal II. třídu (1870) a I. třídu (1879). V roce 1889 obdržel velkokříž Leopoldova řádu a v roce 1892 Vojenskou záslužnou medaili.[17] S ohledem na své působení v nejvyšším velení rakousko-uherské armády a diplomatické aktivity byl dekorován také řadou ocenění od zahraničních panovníků. Ve spojeneckém Německu obdržel velkokříž Řádu červené orlice a pruský Řád koruny. Dále byl nositelem velkokříže srbského Takovského řádu a Řádu rumunské hvězdy, velkodůstojníkem perského Řádu slunce a lva a francouzské Čestné legie. Další vyznamenání získal od různých panovníků německých zemí.[18] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 82.
Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1851 s Angličankou Georgianou Nevill (1826–1890). Po ovdovění se v roce 1896 oženil podruhé s Francouzkou Héloise de Marion (1854–1933). Z prvního manželství se narodily tři děti, všechny ale zemřely ještě před otcem.
Jeho mladší bratr Wenzel (Václav) (1830–1901) byl též důstojníkem rakousko-uherské armády a dosáhl hodnosti podplukovníka (1878).
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Dostupné online. [cit. 2023-07-30]
- ↑ Geni.com. Dostupné online. [cit. 2023-07-30]
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Geni.com. Dostupné online. [cit. 2023-07-30]
- ↑ Ottův slovník naučný, 23. díl; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 37 (heslo Schönfeld Antonín) ISBN 80-7185-338-0
- ↑ Militär Schematismus des Österreichisches Kaiserthumes für 1863; Vídeň, 1863; s. 132 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 187 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 94 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 24 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 102 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 96 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 96 dostupné online
- ↑ Služební postup Antona von Schönfelda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 167 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 88 dostupné online
- ↑ Villa Schönfeld na webu Městského muzea Bad Vöslau dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 67, 80 dostupné online
- ↑ Anton von Schönfeld na webu valka.cz dostupné online
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Maria ze Schönfeldu na Wikimedia Commons - Anton von Schönfeld in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
- Anton von Schönfeld in: Allgemeine Deutsche Biographie dostupné online
