Otevřít hlavní menu

Franz svobodný pán von John (20. listopadu 1815 Bruck an der Leitha25. května 1876 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a politik, v letech 1866–1868 ministr války Rakouského císařství (od roku 1867 oficiálně ministr války Rakouska-Uherska).

Franz von John
Franz von John.jpg

ministr války Rakouského císařství
Ve funkci:
6. září 1866 – 15. prosince 1867
Předchůdce Karl von Franck
Nástupce úřad zrušen

ministr války Rakouska-Uherska
Ve funkci:
15. prosince 1867 – 18. ledna 1868
Předchůdce nový úřad
Nástupce Franz Kuhn von Kuhnenfeld

člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1867 – ???

Narození 20. listopadu 1815
Bruck an der Leitha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 25. května 1876 (ve věku 60 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Tereziánská voj. akademie
Profese politik a vojenská osoba
Ocenění Řád Albrechtův
velkokříž Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
komandér Vojenského řádu Marie Terezie
velkokříž Řádu Leopoldova
komtur Řádu svatého Silvestra
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Franz von John
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

V letech 1827–1835 vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii. Vyřazen byl v hodnosti poručíka a přidělen k pěchotnímu regimentu 52. Roku 1845 byl povýšen na nadporučíka, roku 1848 hejtmana a roku 1849 na majora. Během revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství se účastnil tažení Jana Radeckého z Radče v severní Itálii. Za své zásluhy získal roku 1850 Vojenský řád Marie Terezie. Po válce proti Piemontu byl jmenován náčelníkem štábu rakouské armády v Toskánsku. Od roku 1852 zastával post náčelníka štábu 8. sboru v Bologni. Nadále stoupal v hierarchii rakouské armády. Roku 1859 se účastnil války proti Francii a Piemontu coby náčelník štábu 6. sboru v jižním Tyrolsku. Po válce nastoupil jako náčelník štábu 2. armády ve Veroně, kde po něm byla postavena nová pevnost Fort John. Během války v roce 1866 působil coby náčelník štábu jižní armády a byl vyznamenán za své působení v bitvě u Custozy opět řádem Marie Terezie. V červenci 1866 usedl do funkce náčelníka generálního štábu celé armády.[1][2]

Po konci války se stal v září 1866 náčelníkem generálního štábu.[1] Zároveň byl od 6. září 1866 do 15. prosince 1867 ministrem války Rakouského císařství, přičemž pak v souvislosti s rakousko-uherským vyrovnáním zastával až do 18. ledna 1868 post ministra války Rakouska-Uherska.[3] Politické funkce byl na vlastní žádost zproštěn.[1] Vypracoval plán reformy ozbrojených sil počítající s všeobecnou brannou povinností. Důvodem pro rezignaci byly neshody s Uherskem ohledně nového branného zákona, stejně jako s vládami obou částí monarchie ohledně armádního rozpočtu.[2]

Následně působil jako generál v Štýrském Hradci a roku 1873 získal hodnost polního zbrojmistra (Feldzeugmeister). V letech 1874–1876 opětovně zastával funkci náčelníka generálního štábu. Od roku 1867 také zasedal v Panské sněmovně (horní jmenovaná komora Říšské rady).[1]

RodinaEditovat

Byl dvakrát ženat. Jeho první manželka byla Antonia Margareta Carolina von Weihse, se kterou se oženil v roce 1849 a měl s ní pět dětí. Jedním ze synů byl viceadmirál Friedrich Albert von John. Jeho druhou manželkou byla Anna hraběnka Orsini-Rosenberg, se kterou měl dceru Idu.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola John, Franz Frh. von (1815-1876), Feldzeugmeister und Minister, s. 124. (německy) 
  2. a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (německy) 
  3. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583-584. (česky)