Gustav von König

rakousko-uherský generál

Gustav svobodný pán von König (13. října 1825 Stadthagen – 17. července 1909 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako dobrovolník od roku 1842, vyznamenal se v několika válečných taženích a rychle postupoval v hodnostech. Později byl štábním důstojníkem, zastával také funkce na ministerstvu války a v roce 1872 byl povýšen na barona. V letech 1883–1888 byl velitelem armádního sboru v Josefově a následně v letech 1888–1889 ve Vídni. V roce 1888 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a nakonec zastával funkci generálního inspektora pěchoty (1889–1894).

Gustav von König
Generální inspektor pěchoty
Ve funkci:
1889 – 1894
Předchůdcekorunní princ Rudolf
Nástupcefunkce neobsazena
Velitel 2. armádního sboru ve Vídni
Ve funkci:
1888 – 1889
PředchůdceFerdinand von Bauer
NástupceAnton von Schönfeld
Velitel 9. armádního sboru v Josefově
Ve funkci:
1883 – 1888
Předchůdcenově zřízená funkce
NástupcePhilipp hrabě Grünne
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1888), polní podmaršál (1877), generálmajor (1872)

Narození13. října 1825
Stadthagen
Úmrtí17. července 1909 (ve věku 83 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán (1872)
Profesedůstojník
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1859)
knight of the Order of Saint Stephen of Hungary (1871)
Řád železné koruny 1. třídy (1886)
velkokříž Císařského řádu Leopoldova (1889)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

Pocházel z německého knížectví Schaumburg-Lippe a do rakouské armády vstoupil jako dobrovolník v roce 1842. Již ve dvaceti letech byl poručíkem (1846), následně se vyznamenal během bojů proti maďarským povstalcům (1848–1849) a rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1848, kapitán 1849). Poté působil jako pobočník velitele armádního sboru v Srbsku a v hodnosti majora u 32. pěšího pluku[1] bojoval ve válce se Sardinií, zúčastnil se bitvy u Solferina (1859). Jako podplukovník (1862) byl zástupcem velitele 12. pěšího pluku v Banátu.[2] V roce 1866 byl povýšen na plukovníka a v letech 1868–1871 byl přednostou 10. oddělení na ministerstvu války.[3]

V roce 1872 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 3. pěší divize v Linzi.[4] V letech 1876–1878 byl sekčním šéfem na ministerstvu války[5] a mezitím v roce 1877 dosáhl hodnosti polního podmaršála.[6] Poté byl velitelem 10. pěší divize v Josefově (1878–1879),[7] 1. pěší divize v Sarajevu (1879–1881)[8] a 29. pěší divize v Terezíně (1881–1883).[9] V letech 1883–1888 byl velitelem 9. armádního sboru v Josefově[10][11] a poté v letech 1888–1889 2. armádního sboru ve Vídni.[12] V roce 1888 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra[13] a po sebevraždě korunního prince Rudolfa zastával ve Vídni funkci generálního inspektora pěchoty (1889–1894).[14] K datu 1. dubna 1894 byl penzionován,[15] zbytek života strávil ve Vídni, ale pohřben je v Bückeburgu poblíž svého rodiště v Německu.[16]

Tituly a ocenění

editovat

Za účast ve válce v roce 1859 obdržel Řád železné koruny III. třídy a později jako vysoký úředník ministerstva získal rytířský kříž Řádu sv. Štěpána. Na základě řádových stanov těchto vyznamenání získal nárok na povýšení do stavu svobodných pánů. Tento titul mu byl udělen císařským diplomem 25. února 1872.[17] Během vojenské služby se stal nositelem několika dalších ocenění, a to i od zahraničních panovníků.[18] Ve funkci velitele armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1883).[19] Od roku 1883 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 92 dislokovaného v Terezíně.[20][21]

Reference

editovat
  1. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 186 dostupné online
  2. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 893 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 87 dostupné online
  4. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 223 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 229 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 69, 109 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 114 dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 116 dostupné online
  9. Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 116 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 26 dostupné online
  11. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 99 dostupné online
  12. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 88, 132 dostupné online
  15. Služební postup Gustava Königa in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 91 dostupné online
  16. Hrob Gustava von Königa na webu findagrave dostupné online
  17. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1891; Gotha, 1891; s. 446–447 dostupné online
  18. Přehled řádů a vyznamenání Gustava Königa in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 223 dostupné online
  19. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 270 dostupné online
  20. Seznam majitelů pěšího pluku č. 92 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 562 dostupné online
  21. Pěší pluk č. 92 na webu valka.cz dostupné online

Externí odkazy

editovat