Wikipedie

Městská knihovna v Budyšíně

knihovna v Německu

Městská knihovna v Budyšíně (německy Stadtbibliothek Bautzen, hornolužickosrbsky Měšćanska biblioteka Budyšin) je veřejnou institucí města Budyšína, která zahrnuje hlavní knihovnu, knihovnu pro děti a mládež a pojízdnou knihovnu. Její součástí jsou historické fondy s kolekcemi starých tisků ze 16. století, sbírkou inkunábulí a vzácných rukopisů, mezi nimiž jsou také bohemika, husitika a sorabika. V této sbírce se mimo jiné nachází známý Budyšínský rukopis s husitskými písněmi, který zachycuje na 92 pergamenových listech šest odjinud neznámých českých textů z roku 1420.[1] Městská knihovna v Budyšíně založená v roce 1596 je po Knihovně Christiana Weise v Žitavě druhou nejstarší a zároveň největší městskou knihovnou v Horní Lužici.[2]

Městská knihovna v Budyšíně
Municipal Library of Bautzen
Městská knihovna v Budyšíně Schloßstraße 10/12, 02625 Bautzen
Městská knihovna v Budyšíně
Schloßstraße 10/12, 02625 Bautzen
StátNěmeckoNěmecko Německo
Souřadnice51°11′0,07″ s. š., 14°25′18,7″ v. d.
Typveřejná knihovna
Založena1596
Knihovní fond
Knihovní fondca. 207 000 (2023)
Přístupnost pro uživatele
Obsluhovaná populace38 261 (2022)
Další informace
ŘeditelAnna-Theres Pyka
Webové stránkyhttps://www.stadtbibliothek-bautzen.de/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Stará městská knihovna (1596–1925) editovat

 
Gregorius Mättig (1585–1650), olejomalba na lněném plátně, ca. 1650, 105,5 x 89,5 cm, Muzeum Budyšín, č. 3698
 
Epitaf Gregoria Mättiga v Chrámu sv. Petra v Budyšíně
 
Detail epitafu Gregoria Mättiga
 
Pohled na Dům hornolužických stavů v polovině 19. století[3]

Historická městská knihovna v Budyšíně měla své kořeny ve dvou starších institucích, jejichž minulost sahá až do poloviny 16. století. V roce 1537 byla založena Nova schola Budissinensis, nová radní evangelická škola (později gymnázium), jejíž rektoři byli žáky Philippa Melanchthona. Druhým předchůdcem byla budyšínská tiskařská dílna lipského knihtiskaře Nikolause Wolraba, z jehož dílny pocházejí některé dosud uchovávané staré tisky, např. nejstarší budyšínský tisk z roku 1555. V jedné z kronik je doložena první písemná zmínka o tom, že městská rada roku 1596 založila malou sbírku knih s klasickými a teologickými díly. Dne 29. září 1596 proběhlo slavnostní otevření této knihovny u Lauského příkopu v baště, která se nacházela na místě pozdější budovy divadla z roku 1796. Tato instituce byla od počátku spojena s tehdejším latinským gymnáziem. Zájem o klasická a teologická studia souvisel s reformací a humanismem, avšak složení sbírky není známo, neboť v průběhu třicetileté války v roce 1634 války knihovna vyhořela. Následujících 22 let město žádnou vlastní knihovnu nemělo. Teprve, když budyšínský lékař, radní a filantrop Dr. Gregorius Mättig (1585–1650) „radě a celému městu Budyšín na věčnou památku“ odkázal svou vzácnou vědeckou, uměleckohistorickou a literární sbírku, byl roku 1556 vytvořen základ pro novou městskou knihovnu. Ta sídlila v budově gymnázia, později na radnici. V inventáři je dosud 211 svazků z někdejšího majetku Gregoria Mättiga.[4][5][6]

O prvních 90 letech Mättigovy nadační knihovny víme velmi málo. V roce 1746 byl knihovníkem jmenován Justus Gottlieb Hetschold, jenž se musel vyrovnávat s nepříznivými vnějšími okolnostmi, jako byla druhá slezská válka, a především sedmiletá válka. V roce 1744 knihovně připadla pozůstalost purkmistra Dr. Johanna Gottfrieda Steudtnera, roku 1748 věnoval evangelický farář z Klixu (Klukš) Christoph Friedrich Faber (Kryšan Bjedrich Faber) 51 lužickosrbských knih včetně nejstaršího lužickosrbského zpěvníku z roku 1671. Hetscholdovým následovníkem se stal Johann Gottlieb Cober, který knihovnu vedl do roku 1763. Knihovně tehdy byly odkázány další knižní sbírky patricijů, jako byla např. sbírka právních, duchovních a hospodářských knih purkmistra Erdmanna Gottfrieda Schneidera. Na konci 18. století začíná ve fondu vedle latinských knih postupně převažovat němčina. V roce 1808 převzal knihovnu Christian Gottlob Otto, což byl první přírodovědec v této funkci. Za jeho nástupce Johanna Ernsta Käuffera došlo k první větší reorganizaci. Ve funkčních obdobích Friedricha Gotthelfa Fritzsche, Friedricha Wilhelma Hoffmanna a Carla Traugotta Jähneho knihovna neustále zápasila s nedostatkem financí, regálů a s nevyhovujícími prostorami. V roce 1843 tvořilo fond asi 12 000 svazků ve 14 odděleních. Knihovna měla stále ještě muzeální charakter, těžištěm fondu byla teologie a klasická filologie, zatímco právní, medicínské a přírodovědné části fondu již měly spíše jen historickou hodnotu. Po roce 1864 byla za Karla Rößlera zahájena katalogizace, kterou dokončil jeho nástupce August Procksch. V roce 1872 inicioval „Spolek pro založení a udržování veřejné knihovny“ založení nové paralelní veřejné lidové knihovny zaměřené především na zábavnou a populárně naučnou literaturu. Městská knihovna, která byla roku 1884 přeložena do Soukenického domu (Gewandhaus/Kupnica), se v té době soustředila na nákup odborné literatury ze všech vědních oborů. V roce 1911 zaujímala dva sály a její fond zahrnoval 14 000 svazků. S koncem funkčního období Richarda Needona se uzavřela tato nejdelší perioda v dějinách knihovny, která se vyznačovala stálým nedostatkem financí a prostoru. Její kulturně i historicky cenná sbírka spravovaná po 272 let převážně gymnaziálními učiteli se stala základem pozdějšího fondu.[4][5][6]

Gersdorfská nadační knihovna (1681–1925) editovat

V roce 1681 založil Hans von Gersdorff (1636–1697), příslušník v Horní Lužici usazeného šlechtického rodu, nadační knihovnu, která sídlila nedaleko Ortenburgu na pozemku hradního léna. Tato knihovna financovaná gersdorfskou nadací se základním kapitálem 9000 tolarů sloužila především členům rodu Gersdorfů, ale mohly jí využívat i další osoby. Podle stanov bylo nejprve podmínkou jejich akademické vzdělání, později se od tohoto omezení upustilo. Gersdorfská nadační knihovna byla koncipována jako knihovna vědecká, která shromažďovala zejména literaturu z oblasti práva, státovědy, geografie a statistiky, čímž tvořila určitý protipól k městské knihovně, která byla zaměřena spíše teologicky a filologicky. Již v prvních letech svého trvání knihovna získala 450 holandských a německých map a sbírku atlasů, z nichž je nejcennější Atlas Maior, jenž vyšel v Amsterdamu v letech 1645–1667 také v německém vydání. Nejznámějšími poklady Gersdorfské knihovny jsou ovšem staré rukopisy, zvláště pak bohemika, jako jsou v českém a latinském jazyce psaná pojednání Jana Husa a jeho stoupenců.[7] Původ těchto rukopisů není znám, ale pravděpodobně byly získány od českých exulantů. V roce 1923 převzal poslední knihovník Kurt Marx 6000 svazků této knihovny, které již byly poškozeny nevhodným uložením a které byly od roku 1925 začleněny do fondů spojených Městských knihoven v Budyšíně.[8][5][6]

Městské knihovny v Budyšíně (1925–1945) editovat

Původní městská knihovna, Gersdorfská nadační knihovna a Lidová knihovna se v roce 1925 spojily pod novým označením „Městské knihovny v Budyšíně“ pod jednu střechu a jednotné vedení. Sbírky byly přesunuty do prostor bývalé katedrální školy u chrámu sv. Petra. Tato nová instituce otevřená 17. února 1925 byla od té doby vědeckou i veřejnou knihovnou. V roce 1928 byla ve městě otevřena okresní pobočka pro lidové knihovny, která byla předchůdkyní pozdější okresní knihovny. Tou dobou vzniklo rovněž služební místo ředitele knihovny, jímž se stal Kurt Marx. Tato okresní pobočka byla odpovědná za výstavbu a provoz lidových knihoven ve správních oblastech Horní Lužice. Po nástupu nacionálně socialistické diktatury udržovala pobočka kontakty se Spolkem pro rozšiřování dobré populární literatury, s tzv. „Wendským oddělením“ (Wendenabteilung) Budyšínského hejtmanství, s NSDAP a se Svazem německého východu. To mimo jiné znamenalo, že byly vyřazeny knihy židovských, socialistických, komunistických a odborářských autorů. Závěrečné boje druhé světové války, zejména bitvu o Budyšín, přestála knihovna bez jakýchkoliv škod.[9][6]

Reorganizace (1945–1955) editovat

Dne 1. října 1945 byl novým ředitelem Městských knihoven jmenován Dr. Jacob Jatzwauk (Jakub Wjacławk) (1885–1951), jenž vystudoval teologii, filosofii a slavistiku v Praze a historii a germanistiku v Lipsku.[10] Jatzwauk rozpoznal hodnotu historického fondu a zasazoval se o vznik vědeckého oddělení knihovny. Ta se roku 1947 přesunula do svého nynějšího sídla, původní budovy hornolužických stavů, kam bylo deponováno 80 000 svazků. Tehdy došlo k novému uspořádání knihovních jednotek na regálech podle přidělených pořadových čísel. Přitom byla nejprve vyřazena nacionálně socialistická literatura a poté začleněny nové knihy získané z města i okresu. V podmínkách Sovětské okupační zóny bylo totiž v rámci pozemkové reformy zabaveno a znárodněno mnoho knihoven škol, úřadů a spolků a četné privátní knihovny.[5] V roce 1950 vznikla separátní pobočka s knihovnou pro děti a mládež. Protože sbírka bohemik neměla pro tehdejší východoněmeckou vědu bezprostřední význam, objevil se návrh, aby byla prodána do Československa. Získané prostředky měly být použity na stavbu nové budovy. Jednání s Prahou však vázla, protože odhadnutá cena 360 000 RM byla příliš vysoká. Nakonec bylo v roce 1951 rozhodnuto, že cenný rukopis Kosmovy kroniky, odhadnutý na 200 000 RM, bude věnován prezidentu Klementu Gottwaldovi jako dar vlády NDR.[11] V roce 1955 došlo na základě nařízení ministerstva kultury k transformaci Městských knihoven v Městskou a okresní knihovnu V Budyšíně. Pobočka pro lidové knihovny, která byla dříve součástí okresního úřadu, byla integrována do této nové instituce. Knižní fond se tou dobou rozrostl na 107 764 svazků, čímž vznikla největší knihovna v Horní Lužici.[9][6]

Městská a okresní knihovna (1955–1990) editovat

Nová knihovna měla až do roku 1976 v městské oblasti pět místních poboček, což bylo zacíleno na větší a širší dosah vzdělávací činnosti na obyvatelstvo, o jaký usilovala městská rada. První pobočka byla otevřena roku 1957 a v následujících letech byla rozvíjena síť městských a venkovských knihoven. Díky své pestré a komplexní nabídce zaujala knihovna významné místo v kulturním životě města Budyšína.[9][6]

Městská knihovna v Budyšíně (1990–současnost) editovat

Po zániku NDR instituce dostala svůj dnešní název Městská knihovna v Budyšíně. Do fondu přibylo přibližně 100 000 knihovních jednotek. V roce 1991 zahájila svůj provoz pojízdná knihovna, která obsluhuje městské části a obce bez stacionární pobočky. Kolem roku 2000 proběhla rekonstrukce a modernizace budov v Schloßstraße 10 a 12, při níž byly respektovány památkářské předpisy. V tomto komplexu sídlí od roku 1995 také městský archiv. Od roku 1998 je k dispozici elektronický katalog. Roku 2012 se pobočka s knihovnou pro děti a mládež přestěhovala do nových prostor bývalé školy v ulici Wendischer Graben. V roce 2013 byla v celém regionu zavedena služba „Onleihe Oberlausitz“, přes níž si lze vypůjčovat elektronická média. Od roku 2014 mají uživatelé přístup k Munzingerově databázi vědomostí a databance tisku GENIOS eBib-Solution. Téhož roku získala knihovna Saskou knihovnickou cenu, jíž uděluje saské ministerstvo pro vědu a umění ve spolupráci se saskou pobočkou Německého svazu knihoven. V roce 2016 byla zpřístupněna databáze Brockhaus. V listopadu 2016 získala instituce certifikát „Serviceorientiertes Unternehmen – ServiceQualität Deutschland Stufe I“. S rokem 2017 přešla okresní knihovna do správy Zemského úřadu v Budyšíně, čímž byla ukončena téměř 90letá symbióza městské a okresní knihovny.[9][6]

Organizační struktura editovat

 
Tabule označení u vchodu do Městské knihovny v Budyšíně
  • Hlavní knihovna – V hlavní knihovně v Schloßstraße 10/12 jsou na 4 podlažích různé tematické (bezbariérové) prostory s volně přístupným fondem 75 000 médií. Nabídka pokrývá širokou škálu zájmů: média pro vzdělávání, zábavu, volný čas a koníčky pro všechny skupiny obyvatel, především však pro mládež a dospělé.[12]
  • Knihovna pro děti a mládež – Na adrese Wendischer Graben 1 sídlí knihovna s nabídkou knih, časopisů, filmů, rozhlasových her, hudby a herních konzolí pro děti a mládež. Zahrnuje také služby specializované na dětské školky, školy a jiná zařízení, projekty pro rozvoj čtenářských kompetencí, prázdninové programy a výuku tzv. MINT oborů (matematika, informatika, přírodní vědy, technika).[13]
  • Pojízdná knihovna – Tato pojízdná knihovna obsluhuje každý týden 22 zastávek ve městě a 7 zastávek v zemském okrese. Na palubě knihovny je přibližně 5000 médií pro všechny věkové skupiny.[14]

Fondy editovat

 
Knihovna pro děti a mládež, Wendischer Graben 1
  •  
    Schloßstraße se sídlem knihovny
  •  
    Novodobý reliéf na fasádě budovy
  •  
    Vstupní portál
  •  
    Informační tabule
  •  
    Přednáškový sál
  •  
    Hudební knihovna

Digitalizáty editovat

Gersdorfská nadační knihovna editovat

 
Historická podoba erbu Gersdorfů z Gersdorfu

Fond Městské knihovny editovat

 
Třicetiletá válka, obléhání a dobytí Budyšína saským kurfiřtem Janem Jiřím I. (1585-1656), Matthäus Merian, po roce 1620

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b MAREK, Jindřich. Budyšínský rukopis s husitskými skladbami. Encyklopedie knihy v českém středověku a raném novověku [online]. Knihověda.cz [cit. 2023-03-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ LANGER, Robert. Die Wege der geraubten Bücher : die Stadtbibliothek Bautzen und die Hertie-Sammlung. Dresden: kultur.wissen.bilder.verlag, [2018]. 96 s. ISBN 978-3-9814149-3-6. S. 23. (německy) 
  3. ↑ Markgrafenthum Oberlausitz Album der Rittergüter und Schlösser im Königreiche Sachsen [online]. Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, rev. 2023 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ a b REUTHER, Martin. Geschichte des Bibliothekswesens in der Stadt Bautzen. Bautzen: Stadtmuseum, 1955. 64 s. Kapitola Die alte Stadtbibliothek (1596–1922), s. 7–36. (německy) 
  5. ↑ a b c d LANGER, Robert. Die Wege der geraubten Bücher : die Stadtbibliothek Bautzen und die Hertie-Sammlung, Kapitola Anfänge bis zum Beginn des 20. Jahrhunderts, s. 23.
  6. ↑ a b c d e f g Stadtbibliothek Bautzen: Über uns: Geschichte [online]. Stadtbibliothek Bautzen, rev. 2023 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ BRODSKÝ, Pavel. Iluminované rukopisy v Stadtbibliothek v Budyšíně. Studie o rukopisech. 2010, roč. 39 (2009), čís. 1, s. 345–350. Dostupné online. ISSN 0585-5691. 
  8. ↑ REUTHER, Martin. Geschichte des Bibliothekswesens in der Stadt Bautzen, Kapitola Die Gersdorfsche Stiftungsbibliothek (1681–1944), s. 36–39.
  9. ↑ a b c d LANGER, Robert. Die Wege der geraubten Bücher : die Stadtbibliothek Bautzen und die Hertie-Sammlung, Kapitola Strukturwandel im 20. Jahrhundert, s. 24–27.
  10. ↑ KUNZE, Peter. Jakub Wjacsławk (Jakob Jatzwauk). In: Sächsische Biografie, hrsg. vom Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde e.V.. Dresden: Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde, 2011. Dostupné online. (německy)
  11. ↑ REUTHER, Martin. Geschichte des Bibliothekswesens in der Stadt Bautzen, Kapitola Die Gersdorfsche Stiftungsbibliothek (1681–1944), s. 39.
  12. ↑ Hauptbibliothek [online]. Stadtbibliothek Bautzen, rev. 2023 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (německy) 
  13. ↑ Kinder- und Jugendbibliothek [online]. Stadtbibliothek Bautzen, rev. 2023 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ Fahrbücherei [online]. Stadtbibliothek Bautzen, rev. 2023 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (německy) 
  15. ↑ a b Medienangebot [online]. Stadtbibliothek Bautzen, rev. 2023 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (německy) 
  16. ↑ Stadtbibliothek Bautzen: Über uns: NS-Raubgut/Provenienzforschung [online]. Stadtbibliothek Bautzen, rev. 2023 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ LANGER, Robert. Die Wege der geraubten Bücher : die Stadtbibliothek Bautzen und die Hertie-Sammlung, [2018], 96 s.

Literatura editovat

  • BRODSKÝ, Pavel. Iluminované rukopisy v Stadtbibliothek v Budyšíně. Studie o rukopisech. 2010, roč. 39 (2009), čís. 1, s. 345–350. Dostupné online. ISSN 0585-5691. 
  • ČORNEJ, Petr. Husitské skladby Budyšínského rukopisu: funkce – adresát – kulturní rámec. In: ČORNEJ, Petr. Světla a stíny husitství: (události, osobnosti, texty, tradice): výbor z úvah a studií. 1. vyd. Praha: Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-084-5. S. 25–57.
  • DAŇHELKA, Jiří. Husitské skladby budyšínského rukopisu. 1. vyd. Praha: Orbis, 1952. 230 s. 
  • KEIL, Joachim. Dr. Gregor Mättig und sein Erbe in der Bautzener Stadtbücherei : ein Beitrag zur Geschichte der Stadt und ihrer Bücherei. Bautzen: Stadt u. Kreisbibliothek, 1990. 40 s. (německy) 
  • KRZENCK, Thomas. Die Bautzener Hussitica der ehemaligen Gersdorfschen Bibliothek. Studie o rukopisech. 1996, roč. 31 (1995), s. 153–178. Dostupné online. ISSN 0585-5691. (německy) 
  • KUNZE, Peter. Jakub Wjacsławk (Jakob Jatzwauk). In: Sächsische Biografie, hrsg. vom Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde e.V.. Dresden: Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde, 2011. Dostupné online. (německy)
  • LANGER, Robert. Die Wege der geraubten Bücher : die Stadtbibliothek Bautzen und die Hertie-Sammlung. Dresden: kultur.wissen.bilder.verlag, [2018]. 96 s. ISBN 978-3-9814149-3-6. (německy) 
  • MAREK, Jindřich. Budyšínský rukopis s husitskými skladbami. Encyklopedie knihy v českém středověku a raném novověku [online]. Knihověda.cz [cit. 2023-03-23]. Dostupné online. 
  • POLÍVKA, Miloslav. [Krzenck, Thomas, Die Bautzener Hussitica der ehemaligen Gersdorfschen Bibliothek]. Mediaevalia historica Bohemica. 1998, roč. 5, s. 184–185. ISSN 0862-979X. 
  • REUTHER, Martin. Geschichte des Bibliothekswesens in der Stadt Bautzen. Bautzen: Stadtmuseum, 1955. 64 s. (německy) 
  • SCHLENKER, Katja. Warum sich Bautzens Stadtbibliothek mit Demokratie beschäftigt. Sächsische Zeitung [online]. DDV Mediengruppe GmbH & Co. KG, 2023-02-02 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. ISSN 0232-2021. (německy) 
  • Stadtbibliothek Bautzen: Über uns: Geschichte [online]. Stadtbibliothek Bautzen, rev. 2023 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 
  • Stadtbibliothek Bautzen: Über uns: NS-Raubgut/Provenienzforschung [online]. Stadtbibliothek Bautzen, rev. 2023 [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Městská_knihovna_v_Budyšíně&oldid=23607763“