Ludwig von Gablenz

rakouský generál

Ludwig Karl Wilhelm svobodný pán von Gablenz (19. července 1814 Jena28. ledna 1874 Curych) byl rakouský generál. Pocházel ze Saska, v rakouské armádě sloužil od roku 1833. V revolučních letech 1848–1849 se vyznamenal v Itálii a Uhrách a rychle postupoval v hodnostech, v roce 1849 byl již plukovníkem. Jako štábní důstojník poté sloužil v Itálii nebo na Balkáně. Za dánsko-německé války (1864) vedl rakouský armádní sbor do severního Německa a v Dánsku dosáhl několika úspěchů, po uzavření míru byl místodržitelem v Holštýnsku. Za prusko-rakouské války v roce 1866 vynikl jediným vybojovaným vítězstvím na rakouské straně ve východních Čechách (bitva u Trutnova). Později byl zemským velitelem v Chorvatsku (1867–1869) a nakonec v Uhrách (1869–1871). V armádě dosáhl hodnosti generála jezdectva (1868), byl též členem Panské sněmovny. Byl nositelem řady rakouských i zahraničních vyznamenání, dvakrát byl dekorován prestižním Řádem Marie Terezie. V roce 1871 odešel do výslužby, po krachu na vídeňské burze se zadlužil a spáchal sebevraždu.[1] Ze zrušeného hřbitova v Curychu byly jeho ostatky v roce 1905 převezeny do krypty v Gablenzově památníku v Trutnově.[2]

Ludwig von Gablenz
Zemský velitel v Uhrách
Ve funkci:
1869 – 1871
PředchůdceBedřich princ z Lichtenštejna
NástupceJohann hrabě Huyn
Zemský velitel v Chorvatsku
Ve funkci:
1867 – 1869
PředchůdceAnton baron Mollinary
NástupceJosip baron Šokčević
Velitel 5. armádního sboru
Ve funkci:
1864 – 1866
PředchůdceAlfred von Henikstein
NástupceBedřich princ z Lichtenštejna
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostgenerál jezdectva (1868), polní podmaršál (1862), generálmajor (1854)

Narození19. července 1814
Jena
Úmrtí28. ledna 1874 (ve věku 59 let)
Curych
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníPamátník generála Gablenze (od 1868)
Titulsvobodný pán
ChoťHelene von Gablenz-Eskeles
RodičeHeinrich Adolph von Gablenz
PříbuzníAnton Freiherr von Gablenz (sourozenec)
Profesevoják, politik, důstojník a vojevůdce
OceněníVojenský řád Marie Terezie
CommonsLudwig Karl Wilhelm von Gablenz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Ludwig von Gablenz

Pocházel ze šlechtické rodiny ze Saska, narodil se jako nejmladší ze tří synů saského generála, účastníka napoleonských válek a drážďanského guvernéra barona Heinricha Gablenze (1762–1843).[3] Studoval na rytířské akademii v Drážďanech a v sedmnácti letech vstoupil do saské armády. V roce 1833 v hodnosti poručíka přešel do služeb Rakouska a byl zařazen k 18. pěšímu pluku v Itálii.[4] U této jednotky strávil šest let a v roce 1835 byl povýšen na nadporučíka.[5] V hodnosti rytmistra (1839) byl přeložen k 6. kyrysnickému pluku v Gyöngyösi.[6] V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii, kde byl přidělen ke štábu maršála Radeckého,[7] později byl pobočníkem generála Schwarzenberga. Bojoval v bitvě u Custozzy a v roce 1848 byl povýšen na majora. V roce 1849 bojoval proti maďarským povstalcům pod velením generála Šlika, vyznamenal se odražením levého křídla maďarské armády u Košic a dosáhl hodnosti podplukovníka. Během tažení v Uhrách byl z pověření Felixe Schwarzenberga vyslán s diplomatickou misí do hlavního stanu ruské armády pro projednání dalšího postupu. Následně se zúčastnil obléhání Komárna a ještě na konci roku 1849 byl povýšen na plukovníka.[8]

 
Památník generála Gablenze v Trutnově

Po porážce revoluce byl šéfem štábu 2. armádního sboru v Brně (1851–1853)[9][10] a spolu s generálem Hessem se zúčastnil manévrů ruské armády ve Varšavě. V době krymské války byl povýšen na generálmajora (1854) a převzal velení brigády v Moldavsku, kde v rámci pozorovacího sboru setrval tři roky.[11] Od roku 1857 byl velitelem pěší brigády u 7. armádního sboru v Trevisu.[12] Za války se Sardinií bojoval v bitvě u Magenty a v následující bitvě u Solferina převzal za zraněného podmaršála Reischacha velení jezdecké divize. V roce 1862 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a stal se zástupcem velitele 5. armádního sboru ve Veroně.[13]

V letech 1864–1866 byl velitelem 5. armádního sboru původně ve Veroně, následně přesunutého do severního Německa.[14][15] a v roce 1864 vedl rakouský kontingent o síle 25 000 mužů v dánsko-německé válce.[16] Spolu s pruským velitelem princem Fridrichem Karlem dosáhl několika úspěchů, v této době začal upozorňovat na nedostatečné vyzbrojení rakouské armády ve srovnání s vojskem Pruska. Z vlastní iniciativy podnikl několik výpadů proti zadnímu voji dánské armády a obsadil větší část Dánska. Po uzavření míru zastával v letech 1865–1866 funkci místodržitele v okupovaném Holštýnsku.[17] Správa území příliš vzdáleného od Vídně a odlišné zájmy Rakouska a Pruska vedly k výraznému zhoršení vztahů a nakonec k válce. Na začátku prusko-rakouské války vyklidil Holštýnsko a v červnu 1866 převzal velení 10. armádního sboru, s nímž byl začleněn do tzv. Severní armády generála Benedeka ve východních Čechách.[18] Ve válce s Pruskem dosáhl jediného rakouského úspěchu ve vítězství u Trutnova (27. června 1866).[19] V následujících dnech vedl svůj sbor v bitvě u Dvora Králové (29. června 1866) a nakonec i v prohrané bitvě u Hradce Králové.

 
Detail nápisu na Gablenzově památníku v Trutnově

Po válce byl dočasně přeložen do stavu disponibility, ale v červnu 1867 znovu povolán do aktivní služby. V letech 1867–1869 byl místodržitelem a zemským velitelem v Chorvatsku[20] a k datu 22. dubna 1868 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[21] Nakonec v letech 1869–1871 zastával post zemského velitele v Uhrách se sídlem v Budapešti.[22] K datu 28. listopadu 1871 byl na vlastní žádost penzionován[23] a od té doby žil v soukromí. Po celou dobu své vojenské kariéry byl vyznavačem luxusního stylu života, což mu mimo jiné umožnil sňatek s dědičkou bohaté bankéřské rodiny. Po krachu na vídeňské burze (1873) se dostal do vysokých dluhů. S žádostí o pomoc se obrátil na císaře Františka Josefa, císařský generální pobočník hrabě Bellegarde ale jeho dopis odmítl panovníkovi předat. V obavách o ztrátu prestiže Gablenz spáchal sebevraždu.[24] Zastřelil se 28. ledna 1874 na návštěvě u svého bratra v Curychu, kde byl také původně pohřben. V roce 1905 byly jeho ostatky převezeny do krypty v Gablenzově památníku v Trutnově.[25]

V roce 1853 se ve Vídni oženil s baronkou Helenou von Eskeles (1837–1899),[26] dcerou bankéře a železničního podnikatele Denise Eskelese (1803–1876).[27] Z manželství se narodily tři děti,[28] jimž bylo na základě císařského rozhodnutí v roce 1874 povoleno užívat příjmení Gablenz-Eskeles.[29] Oba synové sloužili v armádě, Dionýs (*1856) byl c. k. majorem u posádky v Terezíně, mladší Heinrich (1857–1926) dosáhl hodnosti generálmajora.[30]

Jeho starší bratr baron August von Gablenz (1810–1878) byl důstojníkem v saské armádě a saským královským komořím.

Tituly a ocenění

editovat

Od roku 1836 užíval titul svobodného pána, který získal jeho otec v Saském království. V roce 1858 mu byl titul barona potvrzen pro Rakouské císařství.[31][32] V roce 1873 požádal o připojení příjmení své manželky z bohaté bankéřské rodiny, aby se mohl psát Gablenz-Eskeles, formality spojené s vydáním císařského diplomu byly dokončeny až po jeho smrti. Od roku 1863 byl čestným majitelem 6. hulánského pluku dislokovaného v Řešově.[33] Ve funkci velitele armádního sboru byl v roce 1864 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence, téhož roku získal také čestné občanství ve Vídni.[34] V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[35] Během své vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.[36] Mimo jiné byl dekorován dvěma stupni prestižního Řádu Marie Terezie (1849, 1864).[37][38][39]

Rakousko

editovat

Zahraničí

editovat

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. Ottův slovník naučný, díl IX.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 809–810 (heslo Gablenz) ISBN 80-7185-057-8
  2. Ludwig von Gablenz na webu Města Trutnova dostupné online
  3. Rodina Heinricha von Gablenze na webu geni.com dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1834; Vídeň, 1834; s. 309 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1836; Vídeň, 1836; s. 136 dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1840; Vídeň, 1840; s. 290 dostupné online
  7. TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849; Praha, 2019; s. 38 ISBN 978-80-7557-189-2
  8. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 62 dostupné online
  9. Přehled velení armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 71, 570 dostupné online
  11. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 57 dostupné online
  12. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 105 dostupné online
  13. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 93 dostupné online
  14. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 75 dostupné online
  15. Přehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. Přehled velení federální armády Německého spolku v dánsko-německé válce 1864 na webu austro-hungarian army dostupné online
  17. Přehled představitelů státní správy v Holštýnsku na webu worldstatesmen dostupné online
  18. Přehled vrchního velení Severní armády ve východních Čechách 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  19. Bitva u Trutnova na webu Města Trutnov dostupné online
  20. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 106 dostupné online
  21. Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  22. Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 113 dostupné online
  23. Služební postup Ludwiga Gablenze in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 51 dostupné online
  24. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 313 ISBN 80-86781-08-9
  25. Památník generála Gablenze na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  26. Rodina Ludwiga Gablenze na webu geni.com dostupné online
  27. Rodina Eskeles na webu novanobilitas dostupné online
  28. Rodina Ludwiga Gablenze na webu geneanetdostupné online
  29. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 284, 387 ISBN 80-86781-08-9
  30. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1914; Gotha, 1914; s. 253 dostupné online
  31. Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1877; Gotha, 1877; s. 227 dostupné online
  32. Rodina Gablenz na webu Rakouského státní archivu dostupné online
  33. Hulánský pluk č. 6 na webu valka.cz dostupné online
  34. Seznam čestných občanů Vídně [Ehrungen - Auszeichnung - Widmungen].pdf dostupné online]
  35. Seznam členů rakouské Panské sněmovny na webu austria-forum dostupné online
  36. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 93 dostupné online
  37. MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 76, 116
  38. Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
  39. Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus f↔r das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 45 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat