Alfred von Henikstein
Alfred Jan Křtitel Karel svobodný pán von Henikstein (německy Alfred Johann Baptist Karl Freiherr von Henikstein) (11. srpna 1810 Döbling – 29. ledna 1882 Vídeň) byl rakouský generál. V armádě sloužil od roku 1828 převážně v rakouských državách v Itálii. Vyznamenal se během revolučních let 1848–1849 a získal několik ocenění. Za války se Sardinií byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a obdržel titul barona (1859). Ve funkci náčelníka generálního štábu selhal za prusko-rakouské války v roce 1866. Za svá pochybení byl povolán před válečný soud, proces ale osobně zastavil císař František Josef. Ještě v roce 1866 byl odeslán do penze a od té doby žil v soukormí.[1]
| Alfred von Henikstein | |
|---|---|
 | |
| Náčelník generálního štábu rakouské armády | |
| Ve funkci: 1864 – 1866 | |
| Předchůdce | László baron Nagy de Also-Szopór |
| Nástupce | Albert Knebel von Treuenschwert |
| Velitel 5. armádního sboru ve Veroně | |
| Ve funkci: 1863 – 1864 | |
| Předchůdce | Filip von Stadion-Warthausen |
| Nástupce | Ludwig von Gablenz |
| Generální pobočník v Lombardsko-Benátsku | |
| Ve funkci: 1860 – 1863 | |
| Předchůdce | Moriz von Lederer |
| Nástupce | Franz von John |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | polní podmaršál 1859, generálmajor (1854) |
| Narození | 11. srpna 1810 Vídeň |
| Úmrtí | 29. ledna 1882 (ve věku 71 let) Vídeň |
| Titul | svobodný pán (1859) |
| Rodiče | Joseph von Henikstein |
| Děti | Gustav Freiherr von Henikstein |
| Příbuzní | Alfred Carl Gustav Baron von Henikstein (vnuk) |
| Profese | důstojník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z podnikatelské rodiny s židovskými kořeny (původní jméno Hönig). Byl synem velkoobchodníka a bankéře Josefa Heniksteina (1768–1838) a jeho manželky Elisabeth Zacherové ze Sonnensteinu (1770–1823).[2] Studoval na inženýrské akademii a do armády vstoupil v roce 1828, již o rok později byl poručíkem.[3] První roky své aktivní služby strávil v Itálii, kde působil u ženistů v Benátkách a Veroně. V roce 1832 byl povýšen na nadporučíka a v roce 1842 byl jmenován kapitánem.[4] V revolučních letech 1848–1849 se vyznamenal nejprve v bojích v Itálii, poté se zúčastnil tažení proti maďarským povstalcům. V roce 1848 byl povýšen na majora a stal se důstojníkem generálního štábu, v roce 1849 byl již plukovníkem.[5] Po porážce revoluce sloužil znovu v Itálii, později byl přeložen jako šéf štábu ke 4. armádnímu sboru do Haliče.[6]
V roce 1854 byl povýšen do hodnosti generálmajora a jako velitel brigády sloužil nadále u 4. armádního sboru.[7][8] V roce 1859 dosáhl hodnosti polního podmaršála a jako velitel divize u 9. armádního sboru se zúčastnil další války s Itálií. V letech 1860–1863 působil jako generální pobočník rakouské armády v Lombardsko-benátském království (pod toto armádní velitelství spadalo zároveň Tyrolsko, Korutany a oblast Rakouského Přímoří).[9][10] Na přelomu let 1863–1864 zastával krátce funkci velitele 5. armádního sboru ve Veroně.[11][12] V roce 1864 byl povolán do funkce náčelníka generálního štábu na ministerstvo války. K této funkci se necítil dostatečně kvalifikován a jmenování přijal až na druhou výzvu. Na začátku prusko-rakouské války byl jmenován náčelníkem generálního štábu Severní armády ve východních Čechách.[13] Vzhledem ke své dlouholeté službě v Itálii nebyl vůbec obeznámen s geografií východních Čech a jeho dispozice se příliš neosvědčily. Ve svých aktivitách byl navíc limitován spory s vrchním velitelem Benedekem a nakonec byl odvolán těsně před bitvou u Hradce Králové. Prohrané bitvy se zúčastnil, ale po válce byl spolu s dalšími generály postaven před válečný soud. Henikstein plně přijal svou zodpovědnost, ale proces byl zastaven na přímý rozkaz císaře Františka Josefa. K datu 1. listopadu 1866 byl penzionován[14] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Zemřel ve Vídni 29. ledna 1882, pohřeb se konal o dva dny později v katedrále sv. Štěpána, poté byl pochován na vídeňském Centrálním hřbitově.[15]
Rodina
editovatV roce 1835 se ve Veroně oženil se Santinou Schollovou (1818–1853), dcerou polního podmaršála a stavitele pevností Franze Scholla. Z jejich manželství se narodili dva synové a dvě dcery.[16] Syn Gustav Alfred (1840–1909) dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála.
Jeho starší bratr Friedrich (1799–1869) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka, další bratr Wilhelm (1800–1876) pokračoval v rodinné tradici v podnikání. Jejich sestra Karolína (1797–1844) byla manželkou diplomata, orientalisty a spisovatele Josefa von Hammer-Purgstall (1774–1856).[17]
Tituly a ocenění
editovatOd dětství užíval šlechtický titul rytíře, který rodina získala v roce 1812. Za své vojenské zásluhy byl v roce 1859 povýšen do stavu svobodných pánů, titul platil i pro jeho bratry.[18] Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1859 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[19] Od roku 1861 byl čestným majitelem 58. pěšího pluku dislokovaného v Budapešti,[20] později ve Stanislavi.[21] Během vojenské služby získal řadu ocenění především ve spojení se svými aktivitami během revoluce 1848-1849.[22]
Rakousko
editovat
rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1849)
Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1849)
Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1850)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1853)
Zahraničí
editovat
Řád svatého Vladimíra III. třídy (Rusko)
komandér Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
komandér Řád Guelfů (Hannoversko)
důstojník Řádu sv. Jiří a Sjednocení (Království Obojí Sicílie)
komandér Danebrožského řádu (Dánsko)
komandér Řádu růže (Brazílie)
.png){kind=small}
.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 100 (heslo Henikstein) ISBN 80-7185-156-6
- ↑ Rodina Josefa Heniksteina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1830; Vídeň, 1830; s. 369 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1843; Vídeň, 1843; s. 387 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 61 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 71 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeń, 1854; dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 191 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 79 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1860; Vídeň, 1860; s. 198 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 75 dostupné online
- ↑ Vrchní velení rakouské armády ve východních Čechách 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Alfreda Heniksteina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 68 dostupné online
- ↑ Úmrtní oznámení Alfreda Heniksteina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Alfreda Heniksteina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Josef von Hammer-Purgstall na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1877; Gotha, 1877; s. 341–342 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 110 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 58 in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 292 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 58 in: Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 370 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alfreda Heniksteina in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1863; Vídeň, 1863; s. 79 dostupné online
Literatura
editovat- BĚLINA, Pavel; FUČÍK, Josef. Válka 1866. Praha ; Litomyšl: Havran ; Paseka, 2005. 686 s. ISBN 80-7185-765-3.
- URBAN, Otto: Vzpomínka na Hradec Králové; Praha, 1986; 430 s.
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2015; s. 152–154 (heslo Henikstein) ISBN 978-80-905324-6-5
