Alfred von Henikstein
Alfred Jan Křtitel Karel svobodný pán von Henikstein (německy Alfred Johann Baptist Karl Freiherr von Henikstein) (11. srpna 1810 Döbling – 29. ledna 1882 Vídeň) byl rakouský generál. V armádě sloužil od roku 1828 převážně v rakouských državách v Itálii. Vyznamenal se během revolučních let 1848–1849 a získal několik ocenění. Za války se Sardinií byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a obdržel titul barona (1859). Ve funkci náčelníka generálního štábu selhal za prusko-rakouské války v roce 1866. Za svá pochybení byl povolán před válečný soud, proces ale osobně zastavil císař František Josef. Ještě v roce 1866 byl odeslán do penze a od té doby žil v soukormí.[1]
Alfred von Henikstein | |
---|---|
Náčelník generálního štábu rakouské armády | |
Ve funkci: 1864 – 1866 | |
Předchůdce | László baron Nagy de Also-Szopór |
Nástupce | Albert Knebel von Treuenschwert |
Velitel 5. armádního sboru ve Veroně | |
Ve funkci: 1863 – 1864 | |
Předchůdce | Filip von Stadion-Warthausen |
Nástupce | Ludwig von Gablenz |
Generální pobočník v Lombardsko-Benátsku | |
Ve funkci: 1860 – 1863 | |
Předchůdce | Moriz von Lederer |
Nástupce | Franz von John |
Vojenská služba | |
Služba | Rakouské císařství |
Hodnost | polní podmaršál 1859, generálmajor (1854) |
Narození | 11. srpna 1810 Vídeň |
Úmrtí | 29. ledna 1882 (ve věku 71 let) Vídeň |
Titul | svobodný pán (1859) |
Rodiče | Joseph von Henikstein |
Děti | Gustav Freiherr von Henikstein |
Příbuzní | Alfred Carl Gustav Baron von Henikstein (vnuk) |
Profese | důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
editovatPocházel z podnikatelské rodiny s židovskými kořeny (původní jméno Hönig). Byl synem velkoobchodníka a bankéře Josefa Heniksteina (1768–1838) a jeho manželky Elisabeth Zacherové ze Sonnensteinu (1770–1823).[2] Studoval na inženýrské akademii a do armády vstoupil v roce 1828, již o rok později byl poručíkem.[3] První roky své aktivní služby strávil v Itálii, kde působil u ženistů v Benátkách a Veroně. V roce 1832 byl povýšen na nadporučíka a v roce 1842 byl jmenován kapitánem.[4] V revolučních letech 1848–1849 se vyznamenal nejprve v bojích v Itálii, poté se zúčastnil tažení proti maďarským povstalcům. V roce 1848 byl povýšen na majora a stal se důstojníkem generálního štábu, v roce 1849 byl již plukovníkem.[5] Po porážce revoluce sloužil znovu v Itálii, později byl přeložen jako šéf štábu ke 4. armádnímu sboru do Haliče.[6]
V roce 1854 byl povýšen do hodnosti generálmajora a jako velitel brigády sloužil nadále u 4. armádního sboru.[7][8] V roce 1859 dosáhl hodnosti polního podmaršála a jako velitel divize u 9. armádního sboru se zúčastnil další války s Itálií. V letech 1860–1863 působil jako generální pobočník rakouské armády v Lombardsko-benátském království (pod toto armádní velitelství spadalo zároveň Tyrolsko, Korutany a oblast Rakouského Přímoří).[9][10] Na přelomu let 1863–1864 zastával krátce funkci velitele 5. armádního sboru ve Veroně.[11][12] V roce 1864 byl povolán do funkce náčelníka generálního štábu na ministerstvo války. K této funkci se necítil dostatečně kvalifikován a jmenování přijal až na druhou výzvu. Na začátku prusko-rakouské války byl jmenován náčelníkem generálního štábu Severní armády ve východních Čechách.[13] Vzhledem ke své dlouholeté službě v Itálii nebyl vůbec obeznámen s geografií východních Čech a jeho dispozice se příliš neosvědčily. Ve svých aktivitách byl navíc limitován spory s vrchním velitelem Benedekem a nakonec byl odvolán těsně před bitvou u Hradce Králové. Prohrané bitvy se zúčastnil, ale po válce byl spolu s dalšími generály postaven před válečný soud. Henikstein plně přijal svou zodpovědnost, ale proces byl zastaven na přímý rozkaz císaře Františka Josefa. K datu 1. listopadu 1866 byl penzionován[14] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Zemřel ve Vídni 29. ledna 1882, pohřeb se konal o dva dny později v katedrále sv. Štěpána, poté byl pochován na vídeňském Centrálním hřbitově.[15]
Rodina
editovatV roce 1835 se ve Veroně oženil se Santinou Schollovou (1818–1853), dcerou polního podmaršála a stavitele pevností Franze Scholla. Z jejich manželství se narodili dva synové a dvě dcery.[16] Syn Gustav Alfred (1840–1909) dosáhl v armádě hodnosti polního podmaršála.
Jeho starší bratr Friedrich (1799–1869) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka, další bratr Wilhelm (1800–1876) pokračoval v rodinné tradici v podnikání. Jejich sestra Karolína (1797–1844) byla manželkou diplomata, orientalisty a spisovatele Josefa von Hammer-Purgstall (1774–1856).[17]
Tituly a ocenění
editovatOd dětství užíval šlechtický titul rytíře, který rodina získala v roce 1812. Za své vojenské zásluhy byl v roce 1859 povýšen do stavu svobodných pánů, titul platil i pro jeho bratry.[18] Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1859 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[19] Od roku 1861 byl čestným majitelem 58. pěšího pluku dislokovaného v Budapešti,[20] později ve Stanislavi.[21] Během vojenské služby získal řadu ocenění především ve spojení se svými aktivitami během revoluce 1848-1849.[22]
Rakousko
editovat- rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1849)
- Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1849)
- Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1850)
- Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1853)
Zahraničí
editovat- Řád svatého Vladimíra III. třídy (Rusko)
- komandér Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
- komandér Řád Guelfů (Hannoversko)
- důstojník Řádu sv. Jiří a Sjednocení (Království Obojí Sicílie)
- komandér Danebrožského řádu (Dánsko)
- komandér Řádu růže (Brazílie)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 100 (heslo Henikstein) ISBN 80-7185-156-6
- ↑ Rodina Josefa Heniksteina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1830; Vídeň, 1830; s. 369 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1843; Vídeň, 1843; s. 387 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 61 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 71 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeń, 1854; dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 191 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 79 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1860; Vídeň, 1860; s. 198 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 75 dostupné online
- ↑ Vrchní velení rakouské armády ve východních Čechách 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Alfreda Heniksteina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 68 dostupné online
- ↑ Úmrtní oznámení Alfreda Heniksteina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Alfreda Heniksteina na webu geni.com dostupné online
- ↑ Josef von Hammer-Purgstall na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1877; Gotha, 1877; s. 341–342 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 110 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 58 in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 292 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 58 in: Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 370 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Alfreda Heniksteina in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1863; Vídeň, 1863; s. 79 dostupné online
Literatura
editovat- BĚLINA, Pavel; FUČÍK, Josef. Válka 1866. Praha ; Litomyšl: Havran ; Paseka, 2005. 686 s. ISBN 80-7185-765-3.
- URBAN, Otto: Vzpomínka na Hradec Králové; Praha, 1986; 430 s.
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2015; s. 152–154 (heslo Henikstein) ISBN 978-80-905324-6-5