První italská válka za nezávislost

válečný konflikt mezi Sardinským královstvím a Rakouským císařstvím z let 1848 až 1849

První italská válka za nezávislost mezi Rakouským císařstvím a Sardinským královstvím, podporovaným italskými nacionalisty z hnutí risorgimento, byla vedena v severní Itálii od března 1848 do března 1849. Válka byla součástí revoluce v roce 1848 a skončila vítězstvím Rakušanů vedených maršálem Radeckým. To mělo za následek, že severoitalské državy Rakousku zůstaly v původním rozsahu až do druhé italské války za nezávislost o deset let později.

První italská válka za nezávislost
konflikt: Risorgimento
Bitva u Novary

Trvání23. března 184822. srpna 1849
MístoLombardsko-benátské království a Piemont
Výsledekrakouské vítězství
Změny územíStatus quo ante bellum (žádné)
Strany
Sardinsko-piemontské království Sardinie-Piemont
Prozatímní vláda Milána Prozatímní vláda Milána
Republika svatého Marka Republika sv. Marka
Sicilské královstvíSicilské království Sicilské království
Toskánské velkovévodství Toskánské velkovévodství
Itálie Modena a Reggio
Itálie Parma a Piacenza
Římská republikaŘímská republika Římská republika
Království obojí Sicílie Království obojí Sicílie
Papežský státPapežský stát Papežský stát
Rakouské císařství Rakousko
Lombardsko-benátské království Lombardsko-benátské království
Francouzská republika Francouzská republika (1849)
Velitelé
Sardinsko-piemontské království Karel Albert
Sardinsko-piemontské království Eusebio Bava
Sardinsko-piemontské království Hector de Sonnaz
Sardinsko-piemontské království Wojciech Chrzanowski
Sicilské království Ludwik Mierosławski
Republika svatého Marka Guglielmo Pepe
Římská republika Giuseppe Garibaldi
Království obojí Sicílie Carlo Filangieri
Rakouské císařství Josef Radecký
Rakouské císařství Laval Nugent
Rakouské císařství Evžen Vratislav
Rakouské císařství Konstantin d'Aspre
Francouzská republika Charles Oudinot
Síla
Sardinsko-piemontské království 115 000 mužů
22 000 dobrovolníků
Rakouské císařství 100 000 mužů
Francouzská republika 40 000 mužů
Ztráty
1848: neznámé
1849: 17 400+ celkem
  • 2 400 mrtvých
  • 5 000 zraněných
  • 10 000 zajatých
  • neznámý počet podlehl na nemoc
1848: 9 139 celkem
  • 4 872 mrtvých/nezvěstných
  • 3 348 zraněných
  • 919 zajatých

1849: 6 441 celkem

  • 1 145 mrtvých/nezvěstných
  • 2 944 zraněných
  • 352 zajatých
  • 2 000+ podlehlo v důsledku nemoci

ztráty celkem: 15 580+


Některá data mohou pocházet z datové položky.
Francesco Hayez: alegorie Itálie roku 1848 coby dívky s knihou o své historii a křížem na znamení mučednictví

První italská válka za nezávislost začala povstáním Italů v Miláně (pět dnů milánských a ustavení prozatímní vlády) a Benátkách (vyhlášení Republiky svatého Marka). Sardinský král Karel Albert byl povzbuzen úspěchem obou povstání a jeho stát vyhlásil 23. března válku Rakousku. Opíral se přitom o podporu Papežského státu a Království obojí Sicílie. Po počátečních úspěších Italů se rakouské armádě podařilo obrátit vývoj války ve svůj prospěch: Radecký zvítězil nejprve 10. června v bitvě u Vicenzy, kde se hrdinsky vyznamenal znojemský rodák a plukovník 10. praporu polních myslivců Karel Kopal, ještě přesvědčivěji pak v bitvě u Custozy 25. července a ovládl Milán 6. srpna. Válku pak přerušilo několikaměsíční příměří uzavřené 9. srpna 1848. 13. března 1849 Karel Albert příměří vypověděl a Rakušané pak postupovali Itálií dál směrem k jeho hlavnímu městu. Bitva u Novary 23. března 1849 pak válku uzavřela rakouským vítězstvím. Téhož dne 23. března proto Karel Albert abdikoval ve prospěch svého syna Viktora Emanuela II. a válka byla ukončena mírovou smlouvou.

Literatura

editovat
  • TARABA, Luboš, Italské patálie maršála Radeckého, První válka za osvobození Itálie 1848–1849, Epocha, Praha 2013

Externí odkazy

editovat