Wikipedie

Ivano-Frankivsk

sídlo v Ivanofrankivské oblasti na Ukrajině

Ivano-Frankivsk (ukrajinsky Івано-Франківськ, výslovnost [iˈβ̞ɑno frɑnˈkifsʲk]IPA, dříve častěji uváděný rusky jako Ivano-Frankovsk a do roku 1962 Stanislav, ukrajinsky Станісла́в, polsky Stanisławów, německy Stanislau; v jidiš סטאַניסלעװ‎ / Stanislew, česky dříve také Stanislavov[1]) je historické město a správní středisko v Ivanofrankivské oblasti na západě Ukrajiny. Po Lvově je největším kulturním a hospodářským střediskem západní Ukrajiny. Je centrem jihovýchodní Halyčyny, která se tradičně nazývá Pokutí (Pokucie). V roce 2022 zde žilo přes 238 000 obyvatel a společně s přilehlými rajóny tvoří půlmilionovou aglomeraci.[2]

Ivano-Frankivsk
Івано-Франківськ
Hlavní náměstí
Hlavní náměstí
Ivano-Frankivsk – znak
znak
Ivano-Frankivsk – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice48°55′ s. š., 24°42′ v. d.
Nadmořská výška249 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastIvanofrankivská
RajónIvanofrankivský
Ivano-Frankivsk
Ivano-Frankivsk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha83,73 km²
Počet obyvatel238 196 (1. lednu 2022)
Hustota zalidnění2845 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (95 %), Židé, Poláci, Rusové
Náboženské složeníUkrajinská řeckokatolická církev, Ukrajinská pravoslavná církev (ukr. УПЦ КП), římskokatolická církev
Správa
StarostaRuslan Marcinkiv
Vznik1662
Oficiální webwww.mvk.if.ua
Telefonní předvolba+380 342
PSČ76000
Označení vozidelAT
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Administrativní dělení

editovat

Dekretem z 10. června 2020 bylo k městu připojeno 18 vesnic či sídelː Berezivka, Bratkivcy, Černyjev, Čukalivka, Dobrovljany, Drahomyrčany, Chryplyn, Kamynne, Kolodijivka, Krychivcy, Mykytynci, Pidlužskaja, Podpečercy, Radča, Tismenyčany, Uhornyky, Uzin a Vovčynec.

Název

editovat

Nejdříve polské město se nazývalo „Stanislavov“ (polsky Stanisławów, česky též Stanislav). V roce 1663 jej tak nazval zakladatel města, polský šlechtic Andrzej Potocki (1630–1691), podle svého otce Stanisława Rewery Potockého (1579–1667). Po druhé světové válce sovětské úřady název města zjednodušily na Stanislav (ukrajinsky Станісла́в) a v roce 1962 přejmenovaly podle ukrajinského spisovatele Ivana Franka na Ivano-Frankivsk.

Dějiny

editovat
 
Radnice kolem roku 1900
 
Turistická mapa města

Město Stanisławów (Stanyslaviv), bylo postaveno jako pevnost k ochraně polsko-litevského společenství před tatarskými invazemi a k posílení regionu v případě, že by došlo k nějakému dalšímu povstání kozáků. Bylo postaveno z pevnosti vybudované vedle vesnic Zabolotiv, která byla známá od roku 1435 a Kńahyně (1449). Obec Zabolotiv a pozemky kolem ní koupil Stanisław Rewera Potocki od dalšího polského šlechtice Rzeczkowského. Území bylo využíváno k rekreaci, zejména k lovu. Jméno města bylo později vytvořeno Stanisławovým synem, polským šlechticem Andrzejem Potockým, aby připomínalo jeho otce nebo jeho prvorozeného syna Stanisława Potockého.

Období 1772–1918

editovat

Při prvním dělení Polska v roce 1772 bylo město připojeno k habsburské říši, poté se stalo majetkem státu v rámci rakouského císařství. Pevnost se pomalu měnila v jedno z nejvýznamnějších měst v podhůří Karpat.

20. století

editovat

V říjnu 1918 se Rakousko-Uhersko zhroutilo a byla vyhlášena Západoukrajinská lidová republika. V prvních měsících roku 1919 (od ledna do května)[zdroj?] se město stalo dočasným hlavním městem Západoukrajinské lidové republiky, zatímco se ještě vzpamatovávalo z 1. světové války.[3] Veškeré státní záležitosti se odehrávaly v budově hotelu Dnister. Ve stejném roce bylo město vystaveno polsko-ukrajinským a rumunsko-ukrajinským potyčkám.

Polsko nakonec anektovalo město jako součást druhé polské republiky, a to jako centrum Stanisławowského vojvodství. Od 25. května do 21. srpna 1919 bylo město obsazeno rumunskou armádou. Během polsko-sovětské války v roce 1920 převzala město na krátkou dobu Rudá armáda. Po ústupu Rudé armády obsadily město na několik dní ukrajinské jednotky loajální Symonu Petlurovi.

Při invazi německých a sovětských sil do Polska v roce 1939 bylo území okupováno v září 1939 Sovětským svazem a bylo zahrnuto do Ukrajinské SSR. Mezi zářím 1939 a červnem 1941 nařídil sovětský režim tisícům obyvatel města, aby opustili své domy a přestěhovali se na Sibiř, kde většina z nich zahynula. Když sovětské síly v roce 1941 opouštěly město, bylo z městského vězení vyvedeno a zastřeleno mnoho lidí.

Dne 26. července 1941 bylo město okupováno nacistickým Německem; tehdy bylo ve městě více než 40 000 Židů. Během okupace (1941–44) bylo zavražděno více než 600 vzdělaných Poláků a většina židovské populace města (válku přežilo kolem 1 500 Židů z tohoto města).

Rudá armáda osvobodila město dne 27. července 1944, v té době bylo ve městě asi 100 Židů, kteří se ukryli a přežili. Sověti donutili téměř všechny polské obyvatele opustit město, většina z nich se usadila na znovuzískaných územích. V roce 1958 byla k městu připojena přilehlá obec Pasična. Za několik let (1962) byla k městu připojena vesnice Opryšivci. V roce 1962 byl název města na počest ukrajinského spisovatele Ivana Franka změněn na Ivano-Frankivsk. O pět let později byla založena Ivanofrankivská národní technická univerzita ropy a zemního plynu.

Na počátku 90. let bylo město významným centrem ukrajinského hnutí za nezávislost.

21. století

editovat

Dne 24. února 2022 zde během ruské invaze na Ukrajinu došlo k raketovému útoku na místní mezinárodní letiště.[4]

Památky

editovat

Církevní stavby

editovat
  • Bývalý kolegiátní kostel Panny Marie římskokatolické církve (zkráceně nazýván „kolegiata“, nejstarší chrám ve městě, roku 1662 založil Andrzej Potocki jako dřevěný, v letech 1672–1703 nahrazen barokní kamennou trojlodní bazilikou s kupolí, projekt Francesco Corassini a Carlo Benois; roku 1939 zrušen; roku 1983 byla otevřena hrobka zakladatele Andrzeje Potockého a jeho ostatky vyhozeny. Po roce 1991 byla budova rekonstruována pro regionální muzeum Přikarpatí[5]
  • Bývalá arménská katedrála, nyní chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice ukrajinské pravoslavné církve; významná pozdně barokní stavba z roku 1762
  • Bývalý jezuitský kostel Vzkříšení Páně, barokní stavba z let 1720–1729
  • Klášter řeckokatolické kongregace sester baziliánek
  • Katedrála Nejsvětější Trojice ukrajinské pravoslavné církve, trojlodní barokní bazilika původně římskokatolická ve správě jezuitů, ikonostas s ikonami z 19.–20. století a využitím barokních dřevořezeb
  • Řeckokatolický chrám Krista Krále
  • Pravoslavný chrám sv. Dmitrije Soluňského
  • Židovský národní dům a synagoga Bejta Jehudy, ulice Levka Lukaněnka 16, novoklasicistní tříkřídlá budova
  • Synagoga (templ) – postavena v letech 1894-1899 v novomaurském stylu, navrhl rakouský architekt Wilhelm Stiassny

Civilní

editovat
  • Deržlisgosp (Держлісгосп) – konstruktivistická stavba, dříve sídlo krajské správy
  • Ivanofrakivské regionální muzeum (dříve Radnice) – tříkřídlá budova ve stylu konstruktivismu založena roku 1929 na troskách radnice, postavené ve čtyřech etapách od 17. do 19. století a pobořené za 1. světové války; v roce 1958 se stala sídlem radnice, nyní opět muzeum
  • Národní lékařská univerzita (Івано-Франківський національний медичний університет), novorenesanční budova z roku 1894, původně městské administrativy

Fotogalerie

editovat
  •  
    Kolegiata
  •  
    Jezuitský kostel Vzkříšení
  •  
    Bývalá arménská katedrála
  •  
    Kostel sv. Dmitrije
  •  
    Klášter basiliánek
  •  
    Ivano-Frankivské muzeum
  •  
    Deržlisgosp
  •  
    Národní lékařská univerzita
  •  
    Chrám Krista Krále
  •  
    Synagoga

Osobnosti

editovat

Partnerská města

editovat

Ivano-Frankivsk má následující partnerská města:

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ivano-Frankivsk na anglické Wikipedii a History of Ivano-Frankivsk na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Světozor: světová kronika současná slovem i obrazem : časopis pro zábavu i poučení. Praha: J. Otto, 25.09.1914, 15(2), s. [22]. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:363cec00-7805-11e5-8f50-001018b5eb5c, 20. června 2025.
  2. ↑ Ukrajinský statistický úřad. Статистичний збірник/Statistical Publication "Чисельність наявного населення України"/"Number of Present Population of Ukraine" [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Pozn.: Jako hlavní město západní Ukrajiny uvádí Stanislavov ještě Almanach branné moci a četnictva 1921: Almanach branné moci a četnictva. V Praze: Alois Hynek, 1921, 1(1921), s. 28. ISSN 2464-6083. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:188f0db0-1294-11eb-a04a-001b63bd97ba, 20. června 2025.
  4. ↑ Útok na město Ivano-Frankivsk na západě Ukrajiny. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-02-24 [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Музей мистецтв Прикарпаття. Музей мистецтв Прикарпаття [online]. [cit. 2025-06-19]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  6. ↑ ПИЛАТЮК, Анастасія. Я веду циганський спосіб життя. Збруч [online]. ZBRUČ, 2013-05-22 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  7. ↑ Lidová hudba Archivováno 2. 2. 2017 na Wayback Machine.. S. 192.

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivano-Frankivsk na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivano-Frankivsk&oldid=24996407“