Ivano-Frankivsk

sídlo v Ivanofrankivské oblasti na Ukrajině

Ivano-Frankivsk (ukrajinsky Івано-Франківськ (IPA: zvuk [iˈβ̞ɑno frɑnˈkifsʲk], dříve častěji uváděný rusky jako Ivano-Frankovsk a do roku 1962 Stanislav, ukrajinsky Станісла́в, polsky Stanisławów, německy Stanislau; v jidiš סטאַניסלעװ‎ / Stanislew) je historické město a správní středisko v Ivanofrankivské oblasti na západě Ukrajiny. Po Lvově je největším kulturním a hospodářským střediskem západní Ukrajiny. Je centrem jihovýchodní Halyčyny, která se tradičně nazývá Pokutí (Pokucie). V roce 2022 zde žilo přes 238 000 obyvatel a společně s přilehlými rajóny tvoří půlmilionovou aglomeraci.[1] Město také spravuje pět přilehlých vesnic, které ho obklopují: Mykytynci, Krychivci, Vovčynec, Uhornyky a Chryplyn.

Ivano-Frankivsk
Івано-Франківськ
Bývalá římskokatolická kolegiata z let 1672–1703
Bývalá římskokatolická kolegiata z let 1672–1703
Ivano-Frankivsk – znak
znak
Ivano-Frankivsk – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška249 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastIvanofrankivská
RajónIvanofrankivský
Ivano-Frankivsk
Ivano-Frankivsk
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha83,73 km²
Počet obyvatel238 196 (2022)
Etnické složeníUkrajinci (95 %), Židé, Poláci, Rusové
Náboženské složeníUkrajinská řeckokatolická církev, Ukrajinská pravoslavná církev (ukr. УПЦ КП)
Správa
StarostaRuslan Marcinkiv
Oficiální webwww.mvk.if.ua
Telefonní předvolba+380 342
PSČ76000
Označení vozidelAT
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Dříve polské město se nazývalo „Stanislavov“ (polsky Stanisławów, česky též Stanislav). V roce 1663 jej tak nazval zakladatel města, polský šlechtic Andrzej Potocki (1630–1691), podle svého otce Stanisława Rewery Potockého (1579–1667). Po druhé světové válce sovětské úřady název města zjednodušily na Stanislav (ukrajinsky Станісла́в) a v roce 1962 přejmenovaly podle ukrajinského spisovatele Ivana Franka na Ivano-Frankivsk.

DějinyEditovat

Město, pojmenované Stanisławów (Stanyslaviv), bylo postaveno jako pevnost k ochraně polsko-litevského společenství před tatarskými invazemi a k posílení regionu v případě, že by došlo k nějakému dalšímu Chmelnického povstání. Byl postaven z pevnosti, která byla postavena vedle vesnic Zabolotiv, která byla známá od roku 1435 a Knyahynyn (1449). Obec Zabolotiv a pozemky kolem ní koupil Stanisław Rewera Potocki od dalšího polského šlechtice Rzeczkowského. Území bylo využíváno k rekreaci, zejména k lovu. Jméno města bylo později vytvořeno Stanisławovým synem, polským šlechticem Andrzejem Potockim, připomínajícím jeho otce nebo jeho prvorozeného syna Stanisława Potockiho.

Období 1772–1918Editovat

Město bylo připojeno k habsburské říši během prvního dělení Polska v roce 1772, poté se stalo majetkem státu v rámci rakouského císařství. Pevnost se pomalu měnila v jedno z nejvýznamnějších měst na úpatí Karpat.

20. stoletíEditovat

V říjnu 1918 se Rakousko-Uhersko zhroutilo a byla vyhlášena Západoukrajinská lidová republika. V prvních měsících roku 1919 (od ledna do května) se město stalo dočasným hlavním městem Západoukrajinské národní republiky, zatímco se ještě vzpamatovávalo z 1. světové války. Veškeré státní záležitosti se odehrávaly v budově hotelu Dnister. Ve stejném roce bylo město vystaveno polsko–ukrajinským a rumunsko–ukrajinským potyčkám.

Polsko nakonec anektovalo město jako součást druhé polské republiky, a to jako centrum Stanisławówského vojvodství. Od 25. května do 21. srpna 1919 bylo město obsazeno rumunskou armádou. Během polsko-sovětské války v roce 1920 převzala město na krátkou dobu Rudá armáda. Po sovětském ústupu obsadily město na několik dní ukrajinské jednotky loajální Symonovi Petlurovi.

Při invazi německých a sovětských sil do Polska v roce 1939 bylo území okupováno v září 1939 Sověrtským svazem a bylo zahrnuto do Ukrajinské SSR. Mezi zářím 1939 a červnem 1941 nařídil sovětský režim tisícům obyvatel města, aby opustili své domy a přestěhovali se na Sibiř, kde většina z nich zahynula. Když sovětské síly v roce 1941 opouštěly město, bylo z městského vězení vyvedeno a jednoduše zastřeleno mnoho lidí.

Dne 26. července 1941 bylo město okupováno nacistickým Německem; tehdy bylo ve městě více než 40 000 Židů. Během okupace (1941–44) bylo zavražděno více než 600 vzdělaných Poláků a většina židovské populace města (válku přežilo kolem 1500 Židů z tohoto města).

Rudá armáda osvobodila město dne 27. července 1944, v té době bylo ve městě asi 100 Židů, kteří se ukryli a přežili. Sověti donutili většinu polského obyvatelstva opustit město, většina z nich se usadila na znovuzískaných územích. V roce 1958 byla k městu připojena přilehlá obec Pasichna. Za několik let (1962) byla k městu přidána vesnice Opryshivtsi. V roce 1962 byl název změněn na počest ukrajinského spisovatele Ivana Franka. O pět let později byla založena Ivano-Frankivská národní technická univerzita ropy a zemního plynu.

Na počátku 90. let bylo město silným centrem ukrajinského hnutí za nezávislost.

21. stoletíEditovat

Dne 24. února 2022 zde během Ruské invaze na Ukrajinu došlo k raketovému útoku na místní mezinárodní letiště.[2]

FotogalerieEditovat

OsobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

Ivano-Frankivsk má následující partnerská města:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ivano-Frankivsk na anglické Wikipedii a History of Ivano-Frankivsk na anglické Wikipedii.

  1. Ukrajinský statistický úřad. Статистичний збірник/Statistical Publication "Чисельність наявного населення України"/"Number of Present Population of Ukraine" [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online. 
  2. Útok na město Ivano-Frankivsk na západě Ukrajiny. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-02-24 [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  3. Анастасія ПИЛАТЮК: «Я веду циганський спосіб життя». Zbruč (ukrajinsky)
  4. Lidová hudba. S. 192.

Externí odkazyEditovat