Wikipedie

Nyíregyháza

sídlo v župě Szabolcs-Szatmár-Bereg v Maďarsku

Nyíregyháza [ňíreďháza] je město v severovýchodním Maďarsku. Leží v župě Szabolcs-Szatmár-Bereg, jejímž je správním centrem. Je také sídlem spojené římskokatolické diecéze Debrecín–Nyíregyháza. Žije zde přibližně 117 tisíc[1] obyvatel. Sídlí zde univerzita.

Nyíregyháza
Centrum města s katedrálou
Centrum města s katedrálou
Nyíregyháza – znak
znak
Nyíregyháza – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice47°57′18″ s. š., 21°42′57″ v. d.
Nadmořská výška120 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionSeverní Velká nížina
ŽupaSzabolcs-Szatmár-Bereg
OkresNyíregyháza
Administrativní dělení24 městských částí
Nyíregyháza
Nyíregyháza
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha274,46 km²
Počet obyvatel116 554 (2021)[1]
Hustota zalidnění424,7 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
StarostaFerenc Kovács (od 2010)
Oficiální webwww.nyiregyhaza.hu
Telefonní předvolba(+36) 42
PSČ4400
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní poměry a polohaEditovat

Město se rozkládá ve východní části země, v blízkosti hranice se Slovenskem (40 km), Rumunskem (45 km) a Ukrajinou (55 km). Je nejvýchodnějším župním městem v Maďarsku.

NázevEditovat

Název pochází od maďarského slova Nyír, který označuje břízu. Ten dal název i celému regionu (Nyírség). Rumunský název pro město zní Mestecăneşti.

HistorieEditovat

 
Letecký pohled na město.

Nejstarší archeologické doklady osídlení této lokality pocházejí z mladšího pravěku: pohřebiště se stovkou hrobů se datuje do doby bronzové. Během 5.–4. století před naším letopočtem zde pobývali kočovní Sarmati, po nichž se dochovala mohyla s žárovými hroby.[2] Archeologické nálezy jsou vystavny ve zdejším regionálním muzeu Andráše Jósy.

První zmínka o obci pochází z roku 1209. Z roku 1326 je doložen název Nyíregyháza, podle něj se předpokládá existence zdejšího kostela, protože egyháza v maďarštině znamená kostel. V 15. století zde již žilo okolo 400 obyvatel.

Během turecké nadvlády bylo sídlo zničeno, znovuosídleno bylo potom až v 30. letech 17. století uprchlíky z tureckých území, kteří nechtěli platit tamní daně. Roku 1605 jej obsadil Štěpán Bočkaj, po jeho smrti bylo až do roku 1620 součástí Sedmihradska. Kolem roku 1750 měla jen 500 obyvatel.

V dobách protirakouské vzpoury se město rozvíjelo, stěhovali se sem hlavně Slováci z okolí města Békéscsaba (tzv. Tirpaci). Ti si zřídili hospodářství v okolí města a kolonizovali a zúrodnili místní krajinu. Na konci 18. století zde žilo již 7 500 lidí, bylo to největší město v celém okolí. Postupně se vymanilo z feudálního vlivu; v tereziánské a josefinské době byly postaveny dvě školy.

Během 19. století byly zbudovány nemocnice a nová radnice. Významnou událostí byl také rok 1824, kdy se městu podařilo zbavit břemen vůči jednotlivým mocipánům. V roce 1837 byl Nyíregyháze udělen status města s tržním právem. V revolučním roce 1848 až 1849 řada místních bojovala proti Habsburkům. Mnoho z nich bylo nakonec uvězněno, včetně tehdejšího starosty, Mártona Hatzela. Železnice sem byla zavedena roku 1858, díky ní vznikly také pošta a telegrafní úřad. Podle map z druhého vojenského mapování, které vznikly zhruba v době po dosáhnutí železnice do města, obklopovaly Nyíregyházu rozsáhlé sady, a to jak v prostoru mezi středem města a nádražím, tak i východně od samotného středu města. Sady později (nejspíše na přelomu 19. a 20. století zanikly a nahradila je zástavba s pravoúhlou sítí ulic.

V roce 1876 bylo ustanoveno jako centrum župy. Na základě toho byly postaveny nové úřady i kulturní instituce, např. divadlo. Na začátku minulého století, v roce 1911, byly zavedeny tramvaje.

Během 1. světové války 10 měsíců okupovali Nyíregyházu po skončení rudého teroru Rumuni. Přítomnost rumunské armády zde trvala 10 měsíců. V meziválečném období se počet obyvatel mírně zvyšoval a překročil metu padesáti tisíc lidí. Vznikem nových státních hranic dle trianonské mírové dohody přestaly Nyíregyháze konkurovat města, která se stala součástí Československa nebo Rumunska. Díky tomu tak mohla vznikat nová a lepší infrastruktura, neboť zde vzniklo automaticky centrum regionu.

Ve druhé světové válce zahynulo kolem 10 000 zdejších obyvatel. 6000 místních Židů bylo deportováno do koncentračních táborů. Ve městě tradičně žila početná slovenská i rumunská národnostní menšina. Žil zde János Esterházy (1901–1957), československý a slovenský politik maďarské národnostní menšiny. V souvislosti s výměnou obyvatelstva mezi ČSR a Maďarskem byli odsud přesídleni někteří Slováci výměnou za obyvatelstvo maďarské národnosti.[zdroj?] I přesto zde část Slováků zůstala a do současné doby je v Nyíregyháze vyučována slovenština na některých základních školách.

V říjnu 1956 propukla ve městě demonstrace po zjištění zprávy o revoluci v Budapešti a poté byla ustavena dočasná městská dělnická rada, která fungovala do 4. listopadu téhož roku.

Po roce 1960 probíhaly rozsáhlejší stavební práce ve středu města a jeho okolí. Postaveny byly na různých místech panelové domy.

V roce 1974 překročil počet obyvatel města metu sta tisíc. Hned po Debrecínu je druhým přirozeným centrem severovýchodního cípu země. V období socialismu dosáhl počet obyvatel města maxima a poté začal postupně klesat. V 90. letech 20. století byl zahájen trend suburbanizace, v rámci něhož řada místních zvolila bydlení v okolních obcích.

V roce 2004 zde byl vybudován památník, připomínající holocaust.

ObyvatelstvoEditovat

V roce 2008 měla Nyíregyháza 116 874 obyvatel, v roce 2017 to bylo 117 689 lidí a roku 2020 potom 116 814. Představuje to cca 1/5 obyvatel župy Szabolcs-Szatmár-Bereg. Obyvatelstvo je dominantním dílem maďarské národnosti. Město je sedmé největší v Maďarsku. Trend přírůstku počtu obyvatel je dlouhodobě negativní, je však pod celomaďarským průměrem. Obyvatelstvo je také v průměru mladší, než je tomu v případě celostátního průměru.

Z náboženského hlediska se zhruba čtyřicet procent obyvatel hlásí k Římskokatolické církvi, dále 10 % k Řeckokatolické církvi a zastoupeny jsou i další denominace, např. luteráni. Zhruba 30 % obyvatel se nehlásí k žádné církvi nebo náboženské organizaci.

Zeleň a životní prostředíEditovat

 
Les u jezera Bujtosi-tó.
 
Ulice ve středu města.

Severně od města se nachází rozlehlý lesopark. Na jeho jižním konci stojí botanická zahrada a na konci severním potom zahrada zoologická. Ta je dlouhodobě pozitivně hodnocena. Severovýchodně od středu města se nachází park Bujtosi s jezerem Bujtosi-tó.

Město v uplynulých desetiletích modernizovalo a přestavovalo některé zelené plochy, např. na Bessenyeiho náměstí, okolo Sostó a v bývalých kasárnách.

EkonomikaEditovat

Významný ekonomický přínos pro město má díky termálním pramenům lázeňství a turistika. Nachází se zde celkem pět lázní, z toho jedny lázně jsou solné. Město pořádá masopustní oslavy s průvodem masek a filmový festival.

V Nyíregyháze sídlí významné společnosti, včetně francouzských výrobců pneumatik Michelin a německých Continental AG na místě bývalého závodu společnosti Taurus v dřívějších dobách. V blízkosti města se nachází jedna průmyslová zóna a další čtyři průmyslové areály. Mnohdy se nacházejí v obytných oblastech, velká průmyslová zóna leží na západním okraji města, kde je dobré napojení na železniční i silniční dopravu. Svůj závod zde má i hračkářská společnost LEGO. Na počátku 21. století byly největšími zaměstnavateli ve městě společnosti Hübner, Flextronics a Hirsch Kft.

Město nicméně patří k ekonomicky méně výkonným v rámci Maďarska a je zde vysoká míra nezaměstnanosti. V roce 2009 činila oficiálně 7,42 % a v roce 2018 potom 3,85 %. V druhé dekádě 21. století se obecně pohybovala pod celomaďarským průměrem.

Průměrná mzda je zde nižší, než je tomu v případě celomaďarského průměru.

Město je centrem zemědělsky významného regionu. V okolních sadech se pěstují jablka Jonathan.

ŠkolstvíEditovat

V Nyíregyháze sídlí univerzita (maďarsky Nyíregyházi Egyetem) a je zde rovněž dislokována zdravotnická fakulta Univerzity v Debrecenu.

DopravaEditovat

Jižně od města prochází dálnice M3, která vede západo-východním směrem, a která napojuje město na metropoli Budapešť a dále na východ potom k silničním tahům na Satu Mare (v Rumunsku) a Mukačevo (na Ukrajině). Přes město prochází celostátně významné silnice č. 4, 38 a 41.

Město má charakter regionálního železničního uzlu. Tratě odsud směřují např. do Debrecínu nebo přes obec Záhony na Ukrajinu.

Historicky se ve městě a v jeho okolí nacházela síť úzkorozchodné místní dráhy (Nyírvidéki Kisvasút). V provozu byla v letech 1905 až 2009.

Památky a turistikaEditovat

 
Portál františkánského kostela sv. Antonína Paduánského (2017)
  • Luteránský kostel – trojlodní barokní bazilika s emporami ze 17. století, upravovaná ve 2. polovině 18. století, nejstarší dochovaná stavba ve městě[3]
  • Kostel sv. Antonína Paduánského s klášterem františkánů, přestavěným pro konvent v roce 1938, nyní slouží jako centrum pro sociálně vyloučené; původní portál chrámu z let 1750–1780 patří k nejstarším dochovaným památkám ve městě
  • Římskokatolická katedrála Panny Marie – novorománská trojlodní a dvouvěžová bazilika, sídlo římskokatolické diecéze Debrecín-Nyíregyháza. Kostel byl přestavěn v závěru 19. století.[4]
  • Řecký ortodoxní kostel – novobyzantská stavba z roku 1909
  • Bývalá synagóga
  • Radnice na Kossuthově náměstí, v centru města. Postavena byla podle architekta Károlyho Benkó.
  • Palác Nyírvíz (Széchenyiho ulice č. 1.) s bohatou sbírkou různých vyznamenání.
  • Divadlo Zsigmonda Móricze – klasicistní budova
  • Secesní budova banky Szabolcs Takarék
  • Hotel Korona (koruna).
  • Jósa András Múzeum – regionální muzeum Andráše Jósy
  • Muzeum v přírodě – v přilehlé vsi Sósos: lidová architektura regionu
  • Rozhlasový vysílač – nejstarší v Maďarsku, 119 m vysoký, postaven roku 1925
  • Pomník politika Lájoše Košúta (1848)
  • Bronzová socha husara z roku 2017; památník uherského regimentu husarů, který město proslavil v letech 1869–1940
  • Zoologická zahrada – založena roku 1998
  • Skanzen, jehož součástí je i venkovská tirpacká usedlost (usedlost místních Slováků).

ŠkolstvíEditovat

Ve městě se nachází celkem tři univerzity (státní univerzita v Nyíregyháze, dále je zde jedna katedra univerzity v Debrecenu a církevní vysoká škola). Dále se tu nachází řada středních i základních škol. Pětina obyvatel města má vysokoškolské vzdělaní, čímž převyšuje celostátní průměr.

SportEditovat

Ve městě se nachází fotbalový stadion, který byl postaven roku 1958 a poté mnohokrát přebudováván. Výhledově jej má nahradit zcela nové sportoviště.[5]

RodáciEditovat

  • Gyula Krúdy (1878–1933), maďarský prozaik, představitel literatury symbolismu
  • Elisabeth Maria Hajós (1900–1982), maďarsko-americká historička umění židovského původu; pracovala ve Vídni, r. 1938 emigrovala do USA
  • Oláh Ibolya (* 1978) – maďarská rocková zpěvačka
  • Márton Fucsovics – maďarský profesionální tenista
  • Miklós Kállay (1887–1967), politik a předseda vlády (1942–1944)
  • Tibor Szamuely (1890–1919), novinář a revolucionář

GalerieEditovat

  •  

    Františkánský klášter (2007)

  •  

    Radnice

  •  

    Řeckokatolický chrám

  •  

    Římskokatolická katedrála

  •  

    Kalvínský kostel (1872)

  •  

    Muzeum Andráše Jósy

  •  

    Banka Szabolcs Takarék

Partnerská městaEditovat

LiteraturaEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 14. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-08-14]
  2. ↑ archeologický archiv caboodle. www.caboodle.hu [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-11. 
  3. ↑ fotodokumentace na webu města
  4. ↑ A nyíregyházi Szent Miklós-székesegyház története levéltári dokumentumok alapján IV.. Magyar Kurír. Dostupné online [cit. 2022-08-17]. (maďarsky) 
  5. ↑ Letették a 19 milliárdos stadion alapkövét Nyíregyházán. 444.hu. Dostupné online [cit. 2022-08-17]. (maďarsky) 

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nyíregyháza&oldid=22167945“