Řeckokatolické církve

souhrnné označení samosprávných východních katolických církví, které mají liturgií byzantského obřadu
(přesměrováno z Řeckokatolická církev)
Tento článek je o všech autokefálních katolických církvích byzantského obřadu (s Římem sjednocených církvích). O řecké katolické církvi byzantského obřadu s exarcháty v Řecku a Turecku (jedné z řeckokatolických církví) pojednává článek Řecká katolická církev.
Na tento článek je přesměrováno heslo Uniatství. O církvích odmítajících dogmatické pojetí Boží Trojice pojednává článek Unitářství.

Řeckokatolické církve (katolické církve byzantského obřadu, uniaté) je společné, souhrnné označení autokefálních (samosprávných) východních katolických církví, které mají liturgií byzantského obřadu. Římskokatolická církev s nimi úzce spolupracuje a považuje je za součást jediné katolické církve ve smyslu rovnosti příslušnosti k církvi – společenství křesťanů. Řeckokatolické církve uznávají autoritu papeže a sdílejí s římskokatolickou církví dogmatickou nauku. Liturgie je však sloužena a slavena nikoli v latinském ritu, ale v ritu byzantském.

Tyto církve působí zejména ve střední a východní EvropěPolsko, Slovensko, Ukrajina atd., jde především o tu část pravoslavných církví, která se v polsko-litevském státě na základě brestlitevské unie roku 1596 odštěpila od pravoslaví a podrobila Římu. Ale také dalších církví, které se k řeckokatolictví dodatečně připojily dalšími uniemi s římskokatolickou církví.

Pravoslavné církve nazývají řeckokatolické církve (nyní již hanlivě) uniatskými církvemi a považují je za odpadlíky od pravoslaví. Proto není nyní pojem uniatství oficiálně katolíky užívaný.

Historie editovat

Velkým schizmatem roku 1054 bylo trvale narušeno společenství mezi východní a západní církví. V následujících staletích vznikaly pokusy obnovit jednotu církve. Snažil se o ni především 2. lyonský koncil v roce 1274 nebo ferrarsko-florentský koncil (florentská unie, 1439).

Ke sjednocení menší části východních křesťanů s římskokatolickou církví došlo až brestlitevskou unií v roce 1596, následně potvrzenou apoštolskou konstitucí papeže Klementa VIII. o unii východních křesťanů s římskou církví. Tímto krokem, který byl proveden na základě florentské unie, měli být pravoslavní žijící na území polsko-litevského státu podřízeni Římu (při zachování východních obřadů). Unie nesplnila svůj cíl, neboť ji uznala pouze menšina pravoslavných, kteří poté vytvořili řeckokatolickou církev. Ve svém důsledku vedla brestlitevská unie k rozštěpení pravoslavného obyvatelstva v Litvě a Polsku a k jejich rozmíškám.

Řeckokatolická církev se skládá z jednotlivých (zpravidla národních) církví[1]:

Řeckokatolická církev v zemích Československa editovat

Související informace naleznete také v článcích Slovenská řeckokatolická církev, Řeckokatolická církev v Česku a Eparchie mukačevská.

Na území pozdějšího Československa se tato církev začala formovat po roce 1649 na základě tzv. užhorodské unie, v níž se část pravoslavných duchovních a věřících na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi podřídila Římu. Zdejší řeckokatolíci spadali nejprve do pravomoci lvovské eparchie (diecéze). V roce 1771 papež Klement XIV. zřídil eparchii v Mukačevě, o 5 let později se sídlo de facto přesunulo do Užhorodu. Roku 1818 z ní byla papežem Piem VII. vyčleněna eparchie v Prešově. Pod pravomoc prešovského biskupa patřili po vzniku samostatného Československa řeckokatolíci takřka celého státu (výjimku představovaly některé farnosti na Zemplíně, jejichž jurisdikční příslušnost byla definitivně vyřešena až vznikem biskupství v Košicích). Dne 16. prosince 1933 byla zřízena v Praze ústřední farnost při chrámu sv. Klimenta, později vznikla moravskoslezská farnost v Brně a po druhé světové válce pomocné duchovní správy v dalších 6 městech v českých zemích.

Po inscenovaném Prešovském soboru 28. dubna 1950 komunistický režim řeckokatolickou církev v Československu zakázal a její představitele pronásledoval (biskup Pavol Peter Gojdič zemřel ve vězení, biskup Vasiľ Hopko byl také ve vězení, poté v internaciklášteře v Oseku u Duchcova a svého úřadu se mohl ujmout zase až roku 1968, oba byli spolu s českým redemptoristou Dominikem Trčkou blahoslaveni). Řeckokatolická církev byla roku 1968 obnovena, avšak byla velmi omezována až do roku 1989. Ke dni osamostatnění České republiky byl 1. ledna 1993 zřízen v Praze zvláštní vikariát pro české katolíky byzantského obřadu, 13. března 1996 apoštolský exarchát.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kościoły greckokatolickie na polské Wikipedii.

Související články editovat

Externí odkazy editovat