Békéscsaba

město v Maďarsku

Békéscsaba (rumunsky Bichișciaba, slovensky Békešská Čaba, německy Tschabe) je město v Maďarsku, v jihovýchodní části země (okres Békéscsaba, župa Békés).[2] Žije zde přibližně 58 tisíc[1] obyvatel. Město je sídlem menšinové slovenské samosprávy v Maďarsku. Městem protéká vodní kanál Élővíz-csatorna a je zde také letiště Békés Airport (Békéscsabai repülőtér).

Békéscsaba
Centrum města s Velkým a Malým evangelickým kostelem
Centrum města s Velkým a Malým evangelickým kostelem
Békéscsaba – znak
znak
Békéscsaba – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška90 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionJižní Velká nížina
ŽupaBékés
OkresBékéscsaba
Administrativní dělení6 městských částí
Békéscsaba
Békéscsaba
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha193,94 km²
Počet obyvatel58 002 (2021)[1]
Hustota zalidnění299,1 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři, Němci, Slováci
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
StatusŽupní sídlo, město s župním právem
StarostaPéter Szarvas (od 2014)
Oficiální webbekescsaba.hu
Adresa obecního úřaduSzent István tér 7.
5600 Békéscsaba
Telefonní předvolba(+36) 66
PSČ5600-5603
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Název Békéscsaba se skládá ze dvou částí. Békés odkazuje na název místního regionu (v blízkosti Békescsaby se nachází také obec Békés). Původ tohoto slova je z maďarského výrazu pro klid/mír. Přípona -csaba je tureckého původu a odkazuje na oblíbené mužské jméno. Z maďarštiny byl název převzat do dalších jazyků, většinou fonetickým přepisem, nebo případnou další úpravou.

HistorieEditovat

StředověkEditovat

Oblast dnešní Békéscsaby byla osídlená již od dávnověku. Nejdříve zde žili Keltové, potom Hunové a Avaři. Po obsazení Maďary zde bylo už několik vesnic. Obec Csaba je doložená poprvé z 30. let 14. století; její název je turkického původu. Když Osmanská říše dobyla tehdejší Uherské království, město nebylo poničeno, zánik mu hrozil až v době, kdy Turci ustupovali na jih.

Doba Rakouska-UherskaEditovat

Přestože v roce 1715 byla označovaná jako opuštěné místo, již o několik let později o ní existují zápisy o berních dokumentech. Nové město pravděpodobně založil János György Harruckern, který k tomu využil bojů proti Turkům, probíhajících v několika předcházejících letech. Do roku 1847 už byla Csaba jedním z dvaceti největších měst v Uhersku, přesto stále připomínala vesnici – ulice byly blátivé, domy přeplněné. Železnici sem zavedli v roce 1858, vznikly tak nové továrny a domy.

Meziválečná dobaEditovat

Po 1. světové válce, v letech 1919 a 1920 byla Békéscsaba obsazena rumunským vojskem. Protože Maďaři ztratili po smlouvách z Trianonu a Saint-Germainu Arad a Nagyvárad, pro celou tuto oblast význam města vzrostl. Přesto ale v meziválečném období bylo sužováno chudobou, nezaměstnaností a v roce 1925 ho poničila i povodeň.

Druhá světová válka a období MLREditovat

V době německé okupace byli místní Židé poslání do koncentračního tábora v Osvětimi, celkem 3000 lidí. Dne 21. září 1944 bombardovalo spojenecké letectvo klíčové objekty ve městě, především místní železniční uzel. Při náletech zahynulo okolo stovky lidí. Rudá armáda město obsadila 6. října 1944. Po vzniku socialistického Maďarska se stalo centrem potravinářského průmyslu.

SoučasnostEditovat

Město je především známé kulinářským mezinárodním Klobásovým festivalem v Békéscsabě, který se zde každoročně pořádá.[3]

SportEditovat

V roce 2002 se zde konalo 11. mistrovství Evropy v plachtění, kde se mistry Evropy stali dva čeští piloti Petr Krejčiřík a Tomáš Suchánek.

Partnerská městaEditovat

Významní rodáci a obyvateléEditovat

Gábor Miklya (*1971) - sochař narozený v Békéscsabě.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. 27. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-09-27]
  2. Békéscsaba (Maďarsko) - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 
  3. KLOBÁSOVÝ FESTIVAL V BÉKÉSCSABE | Intermap. www.intermap.sk [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat