Zrenjanin

Zrenjanin (srbsky:Зрењанин, maďarsky:Nagybecskerek, česky zastarale Velký Bečkerek[1]) je město v srbské autonomní oblasti Vojvodina. Je správním centrem Středobanátského okruhu. Spolu s okolními vesnicemi tvoří opštinu Zrenjanin. Několik kilometrů západně od města se nachází řeka Tisa a Zrenjaninem samotným protéká řeka Begej. V roce 2011 mělo město 76 511 obyvatel, z toho 71 % Srbů a 13 % Maďarů.

Zrenjanin
Зрењанин
ZrenjaninBegej.JPG
Zrenjanin – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Stát SrbskoSrbsko Srbsko
autonomní oblast Vojvodina
okruh Středobanátský
opština Zrenjanin
Zrenjanin
Zrenjanin
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 76 511 (2011)
Správa
Vznik 1326
Oficiální web www.zrenjanin.rs
Telefonní předvolba 023
PSČ 23000
Označení vozidel ZR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PolohaEditovat

Město se rozkládá na západním okraji historického regionu Banátu, na řece Begej, na jejím dolním toku a nedaleko ústí do Tisy. Okolí města tvoří zemědělsky intenzívně využívaná rovná krajina Panonské nížiny. V okolí se nachází četná jezera a rybníky. Nadmořská výška je okolo 80 m.

Zrenjanin se nachází 45 km východně od Nového Sadu, 60 km severně od Bělehradu, 75 km západně od Vršace a a 80 km jihozápadně od Temešváru v Rumunsku.

HistorieEditovat

První zmínka o městě pochází z roku 1326. Tehdy je doloženo jako osada na třech ostrovech na řece Begej. Po dlouhou dobu patřilo maďarské šlechtické rodině Beče. v roce 1441 se nachází první zmínka o Bečkerecké pevnosti. V letech 1528 obsadili Zrenjanin Turci poprvé, nicméně pouze dočasně. Podruhé jej získali v roce 1550.[2] Pod tureckou správou přišlo do města více Srbů i příslušníků dalších porobených národů impéria. Tehdejší velký vezír říše, Mehmed Paša Sokolović, si uvědomoval význam města na hranici s Uherskem a proto nařídil investovat do jeho rozvoje. Město se tak stalo centrem regionu; stalo se centrem vlastního sandžaku a byly zde zřízeny některé orgány státní správy, např. soud.[2] Vybudovány byly turecké lázně a v centru města se nacházelo rozsáhlé a živé tržiště.

V roce 1718 byl podepsán Požarevacký mír, na jehož základě připadlo město Habsburské monarchii.[2] Po změně hranic byl zahájen proces rekolonizace jižních Uher[zdroj?] a do Bečkereku se tak začali stěhovat Srbové, Řekové a Rumuni. Přišel také nemalý počet Němců. V roce 1937 přišli do dnešního Zrenjaninu dokonce i kolonisté ze Španělska (Katalánska) a založili čtvrť Nová Barcelona.[2]

Nejstarší kostel ve městě je pravoslavný chrám svatého Mikuláše se dřevnou věží, který byl zbudován roku 1711 a představuje jeden z nejstarších chrámů tohoto typu v regionu Banátu.[zdroj?] Některé další kostely v Zrenjaninu byly vybudovány v 18. století – kostel zesnutí přesvaté Bohorodice (Uspenska crkva) a Chrám Panny Marie[zdroj?] (Hram Vavedenja Presvete Bogorodice). Roku 1807 poničil Zrenjanin rozsáhlý požár. V roce 1868 byl zbudován i katolický svatostánek, roku 1840 zde bylo otevřeno i divadlo, roku 1846 gymnázium[2] a roku 1894 také muzeum. V roce 1883 sem byla zavedena i regionální železniční trať. Město se rozvíjelo okolo opevněného jádra. Nová zástavba byla většinou venkovského charakteru a měla pravoúhlou síť ulic, srovnatelnou s většinou v té době se rozšiřujících sídel v jižních Uhrách.

 
Město v roce 1968.

Město se původně jmenovalo Veliki Bečkerek, v roce 1935 bylo přejmenováno na Petrovgrad[2] podle krále Petra I.[zdroj?] Během druhé světové války strádalo 10 tisíc místních lidí v zajateckých a koncentračních táborech. Po porážce jugoslávské armády a rozdělení státu mezi sousední země byl Zrenjanin i nadále součástí Srbska a neobsadilo jej fašistické Maďarsko tak, jako zbytek dnešní Vojvodiny. Město bylo nicméně spolu se zbytkem srbského Banátu, okupováno německým vojskem. Německé obyvatelstvo ve Zrenjaninu začalo po příchodu okupační armády konfiskovat majetek místních Židů[zdroj?]. Po celou dobu okupace působily ve městě různé odbojové skupiny, loajální ke komunistické straně. Docházelo k častým sabotážím; okupační vojsko však odpor tvrdě potíralo. Dne 2. října 1944 bylo město osvobozeno jednotkami Rudé armády po velmi krátkém boji. Nedošlo k vážnějším škodám na infrastruktuře města.

Posledním přejmenováním město prošlo v roce 1946, kdy dostalo město dnešní jméno Zrenjanin podle partyzánského bojovníka Žarka Zrenjanina.[2] Ekonomický rozvoj města se dostavil po skončení války; v roce 1959 získal Zrenjanin první urbanistický plán. Byla provedena rapidní industrializace města, otevřené nové továrny apod. Tomu také napomohlo dobré napojení na železnici (Zrenjanin má spojení s většími okolními městy ve Vojvodině a hraje roli místního drážního uzlu). Počet obyvatel dosahoval po skončení války zhruba 33 tisíc, do roku 1971 se zdvojnásobil. Od té doby víceméně stagnuje.

V roce 2003 došlo k poškození zdrojů vody, díky kterým byla voda z místního vodovodního řadu problematická pro konzumaci.

EkonomikaEditovat

V současné době je Zrenjanin centrem převážně zemědělské výroby; od roku 1746 má vlastní pivovar.[2] Do roku 1991 se zde nacházelo okolo třiceti továren, hlavní zastoupená odvětví průmyslu byla výroba textilu, koberců, tabákových výrobků apod. Polovina veškerých průmyslových objektů se věnuje potravinářské výrobě.

Na konci roku 2008 zřídilo srbské ministerstvo financí ve Zrenjaninu jednu z jedenácti srbských zón volného obchodu. Tato zóna přilákala zahraniční investory a její rozloha se postupně rozrůstala.

KulturaEditovat

 
Budova soudu.

V Zrenjaninu sídlí řada kulturních institucí, např. své pobočky zde mají Národní muzeum, Národní divadlo "Tošy Jovanoviće". Dále zde sídlí historický archiv, městská knihovna "Žarka Zrenjanina" a další. Nachází se zde Sokolský dům.

Mezi kulturní akce, které se ve Zrenjaninu pravidelně konají, patří např. Dny piva.

Mezi kulturní památky patří např.:

... a mnohé další.

Památkově chráněné je rovněž i historické jádro města

Partnerská městaEditovat

ReferenceEditovat

  1. Mapa rakousko-srbského bojiště
  2. a b c d e f g h STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 2 (Ž-Lj). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-7. Kapitola Zrenjanin, s. 57. (srbština) 

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zrenjanin na anglické Wikipedii a Zrenjanin na srbské Wikipedii.

Externí odkazyEditovat