Zrenjanin

Zrenjanin (srbsky:Зрењанин, maďarsky:Nagybecskerek, česky zastarale Velký Bečkerek[1]) je město v srbské autonomní oblasti Vojvodina. Je správním centrem Středobanátského okruhu. Spolu s okolními vesnicemi tvoří opštinu Zrenjanin. Několik kilometrů západně od města se nachází řeka Tisa a Zrenjaninem samotným protéká řeka Begej. V roce 2011 mělo město 76 511 obyvatel, z toho 71 % Srbů a 13 % Maďarů.

Zrenjanin
Зрењанин
ZrenjaninBegej.JPG
Zrenjanin – znak
znak
Zrenjanin – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátSrbskoSrbsko Srbsko
autonomní oblastVojvodina
okruhStředobanátský
opštinaZrenjanin
Zrenjanin
Zrenjanin
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel76 511 (2011)
Správa
Vznik1326
Oficiální webwww.zrenjanin.rs
Telefonní předvolba023
PSČ23000
Označení vozidelZR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PolohaEditovat

Město se rozkládá na západním okraji historického regionu Banátu, na řece Begej, na jejím dolním toku a nedaleko ústí do Tisy. Okolí města tvoří zemědělsky intenzívně využívaná rovná krajina Panonské nížiny. V okolí se nachází četná jezera a rybníky. Nadmořská výška je okolo 80 m.

Zrenjanin se nachází 45 km východně od Nového Sadu, 60 km severně od Bělehradu, 75 km západně od Vršace a a 80 km jihozápadně od Temešváru v Rumunsku.

HistorieEditovat

První zmínka o městě pochází z roku 1326. Tehdy je doloženo jako osada na třech ostrovech na řece Begej. Po dlouhou dobu patřilo maďarské šlechtické rodině Beče. v roce 1441 se nachází první zmínka o Bečkerecké pevnosti. V letech 1528 obsadili Zrenjanin Turci poprvé, nicméně pouze dočasně. Podruhé jej získali v roce 1550.[2] Pod tureckou správou přišlo do města více Srbů i příslušníků dalších porobených národů impéria. Tehdejší velký vezír říše, Mehmed Paša Sokolović, si uvědomoval význam města na hranici s Uherskem a proto nařídil investovat do jeho rozvoje. Město se tak stalo centrem regionu; stalo se centrem vlastního sandžaku a byly zde zřízeny některé orgány státní správy, např. soud.[2] Vybudovány byly turecké lázně a v centru města se nacházelo rozsáhlé a živé tržiště.

V roce 1718 byl podepsán Požarevacký mír, na jehož základě připadlo město Habsburské monarchii.[2] Po změně hranic byl zahájen proces rekolonizace jižních Uher[zdroj?] a do Bečkereku se tak začali stěhovat Srbové, Řekové a Rumuni. Přišel také nemalý počet Němců. V roce 1937 přišli do dnešního Zrenjaninu dokonce i kolonisté ze Španělska (Katalánska) a založili čtvrť Nová Barcelona.[2]

Nejstarší kostel ve městě je pravoslavný chrám svatého Mikuláše se dřevnou věží, který byl zbudován roku 1711 a představuje jeden z nejstarších chrámů tohoto typu v regionu Banátu.[zdroj?] Některé další kostely v Zrenjaninu byly vybudovány v 18. století – kostel zesnutí přesvaté Bohorodice (srbsky Uspenska crkva) a Chrám Panny Marie[zdroj?] (srbsky Hram Vavedenja Presvete Bogorodice). Roku 1807 poničil Zrenjanin rozsáhlý požár, který poničil především budovu archivu a faru. Další oheň zachvátil město roku 1832, v letech 1816 a 1838 bylo město zaplaveno rozvodněnou řekou Begej. V roce 1868 byl zbudován i katolický svatostánek, roku 1840 zde bylo otevřeno i divadlo, roku 1846 gymnázium[2] a roku 1894 také muzeum. V roce 1883 sem byla zavedena i regionální železniční trať. Město se rozvíjelo okolo opevněného jádra. Nová zástavba byla většinou venkovského charakteru a měla pravoúhlou síť ulic, srovnatelnou s většinou v té době se rozšiřujících sídel v jižních Uhrách. Město bylo sídlem uherské župy Torontál.

Podle Rakousko-uherského sčítání lidu z roku 1910 zde žilo 26 006 osob, z nichž 9148 byli Maďaři, 8934 Srbové, 6811 Němci, 456 Slováci a 339 Rumuni.

 
Město v roce 1968.

Město se původně jmenovalo Veliki Bečkerek. Po roce 1918, kdy bylo připojeno ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, vyvstala ve veřejném prostoru otázka, jaký by měl být srbský název města (pokud možno neodkazující na staletí maďarské přítomnosti). Po řadách návrhů, které odkazovaly na středověké srbské panovníky, měl být zvolen název Banatski Despotovac, nicméně ten byl použit pro jiné sídlo v oblasti. V roce 1935 bylo město nakonec přejmenováno na Petrovgrad[2] podle krále Petra I.[zdroj?]

Během druhé světové války strádalo 10 tisíc místních lidí v zajateckých a koncentračních táborech. Po porážce jugoslávské armády a rozdělení státu mezi sousední země byl Zrenjanin i nadále součástí Srbska a neobsadilo jej fašistické Maďarsko tak, jako zbytek dnešní Vojvodiny. Město bylo nicméně spolu se zbytkem srbského Banátu, okupováno německým vojskem. Německé obyvatelstvo ve Zrenjaninu začalo po příchodu okupační armády konfiskovat majetek místních Židů[zdroj?]. Po celou dobu okupace působily ve městě různé odbojové skupiny, loajální ke komunistické straně. Docházelo k častým sabotážím; okupační vojsko však odpor tvrdě potíralo. Dne 2. října 1944 bylo město osvobozeno jednotkami Rudé armády po velmi krátkém boji. Nedošlo k vážnějším škodám na infrastruktuře města.

Posledním přejmenováním město prošlo v roce 1946, kdy dostalo město dnešní jméno Zrenjanin podle partyzánského bojovníka Žarka Zrenjanina.[2] Ekonomický rozvoj města se dostavil po skončení války; v roce 1959 získal Zrenjanin první urbanistický plán. Byla provedena rapidní industrializace města, otevřené nové továrny apod. Tomu také napomohlo dobré napojení na železnici (Zrenjanin má spojení s většími okolními městy ve Vojvodině a hraje roli místního drážního uzlu). Počet obyvatel dosahoval po skončení války zhruba 33 tisíc, do roku 1971 se zdvojnásobil. Od té doby mírně rostl a po roce 1991 klesá.

V roce 2003 došlo k poškození zdrojů vody, díky kterým byla voda z místního vodovodního řadu problematická pro konzumaci.

V roce 2021 bylo rozhodnuto o obnově místního stadionu investicí ve výši 250 milionů dinárů.[3]

ObyvatelstvoEditovat

V roce 2011 žilo v Zrenjaninu 76 511 lidí. Trend je dlouhodobě klesající (historický vrchol dosáhlo město v roce 1991 s 81 316 obyvateli). 77 % obyvatel se přihlásilo k pravoslavné církvi.

71 % obyvatel se hlásí k srbské národnosti a 13 % k národnosti maďarské. Z hlediska všech sídel/místních částí jsou Maďaři nejvíce zastoupeni v lokalitách [[[Lukino Selo (Zrenjanin)|Lukino Selo]] a Mihajlovo, v lokalitě Jankov Most je rovněž zastoupena i rumunská menšina, která na celkovém počtu obyvatel města má však podíl menší než 1 %.

EkonomikaEditovat

V současné době je Zrenjanin centrem převážně zemědělské výroby; od roku 1746 má vlastní pivovar.[2] Do roku 1991 se zde nacházelo okolo třiceti továren, hlavní zastoupená odvětví průmyslu byla výroba textilu, koberců, tabákových výrobků apod. Polovina veškerých průmyslových objektů se věnuje potravinářské výrobě.

Na konci roku 2008 zřídilo srbské ministerstvo financí ve Zrenjaninu jednu z jedenácti srbských zón volného obchodu. Tato zóna přilákala zahraniční investory a její rozloha se postupně rozrůstala.

KulturaEditovat

 
Budova soudu.
 
Řeka Begej ve Zrenjaninu.

V Zrenjaninu sídlí řada kulturních institucí, např. své pobočky zde mají Národní muzeum, Národní divadlo "Tošy Jovanoviće". Dále zde sídlí historický archiv, městská knihovna "Žarka Zrenjanina" a další. Nachází se zde Sokolský dům.

Mezi kulturní akce, které se ve Zrenjaninu pravidelně konají, patří např. Dny piva, hudební festival Soundlovers a další.

Mezi kulturní památky patří např.:

... a mnohé další.

Památkově chráněné je rovněž i historické jádro města.

SportEditovat

První sportovní kluby byly v Zrenjaninu založeny již na konci 19. století, kdy bylo město součástí Uher. Před první světovou válkou zde vznikla i místní sokolská organizace. V roce 1947 byl založen místní fotbalový tým FK Proleter, který působil až do roku 2005. Dnes zde hraje fotbal manšaft FK Banat, který se účastní i první srbské fotbalové ligy. Jeho domácí stadion se nachází na severní straně města, v Karađorđevě parku.

Kromě toho jsou zastoupeny i další sporty, např. házená týmem RK Proleter, který se jednou ucházel i ve finále o Pohár Jugoslávie.

Partnerská městaEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zrenjanin na anglické Wikipedii a Zrenjanin na srbské Wikipedii.

  1. Mapa rakousko-srbského bojiště
  2. a b c d e f g h STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 2 (Ž-Lj). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-14-7. Kapitola Zrenjanin, s. 57. (srbština) 
  3. Článek na portálu rs.n1info.com (srbsky)

Externí odkazyEditovat