Lučenec

město na Slovensku

Lučenec (německy Lizenz, maďarsky Losonc) je město na Slovensku v Banskobystrickém kraji. Žije zde přibližně 28 tisíc[1] obyvatel.

Lučenec
Pohled na Lučenec
Pohled na Lučenec
Lučenec – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška194 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajBanskobystrický
OkresLučenec
Tradiční regionNovohrad
Administrativní dělení3 místní části
Lučenec
Lučenec
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha47,8 km²
Počet obyvatel27 991 (2017)[1]
Hustota zalidnění585,7 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaAlexandra Pivková
Vznik1247 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.lucenec.sk
E-mailmsu@lucenec.sk
Telefonní předvolba047
PSČ984 01
Označení vozidelLC
NUTS511218
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kalvínský kostel v Lučenci
Tento článek je o slovenském městě. Další významy jsou uvedeny na stránce Lučenec (rozcestník).

HistorieEditovat

StředověkEditovat

První písemná zmínka o Lučenci (Luchunch) je v listině krále Bely IV. ze dne 3.8.1247.[2] V roce 1451 se město již připomíná jako oppidum; v tomto roce zde také proběhla Bitva u Lučence, kde proti sobě bojovali Jan Hunyadi a Jan Jiskra z Brandýsa, Jiskra nakonec zvítězil.

V polovině 16. století se zde rozšířilo silné reformační hnutí. Roku 1608 zabrali římskokatolický kostel kalvíni a většina obyvatelstva ke kalvínství i konvertovala. V roce 1622 Lučenec vypálili vojáci Gabriela Betlena; při tom shořely ale i listiny s městskými právy. Dalším problémem v 17. století byly navíc od jihu přicházející turecké výboje. V 17. a 18. století získal Lučenec od tehdejšího císaře Leopolda I. právo organizovat trhy.

NovověkEditovat

V roce 1846 vznikla ve městě první banka, začaly také vycházet první noviny. Roku 1847 zde bylo založené kalvínské gymnázium. Během maďarské revoluce v letech 1848–1849 byl Lučenec v srpnu 1849 vypálen a vypleněn ruskou carskou armádou generála Grabbeho, kterou vídeňská vláda k potlačení revoluce zavolala na pomoc.[2] Vyhořel i kostel, takže musel být přestavěn - přestavba proběhla v neogotickém stylu. V 2. polovině 19. století zde začaly vznikat první závody a továrny. Na železniční síť byl připojen v roce 1871, kdy byla vybudována trať mezi Budapeští, Lučencem, Žilinou a Ostravou. Na konci století pak ještě vznikla nová radnice; roku 1899 zasáhla město navíc povodeň. Po vyhlášení Československa, a napadení jihu Slovenska Maďary, i zde docházelo k bojům, Od roku 1925 pak existuje ve městě jak elektrická síť, tak i synagoga. V předvečer 2. světové války, roku 1938, kdy ČSR musela odstoupit svá pohraniční území, přišla i o Lučenec, který se stal součástí horthyovského Maďarska. Při sčítání lidu, které proběhlo dne 15.12.1939, zde bylo 2 099 obyvatel židovského vyznání (skoro 17 % obyvatel); v červnu 1944 byla většina z nich deportována do koncentračního tábora v Osvětimi.[3] Po válce došlo k obnově i rozvoji města, zároveň byly ale zničeny architektonicky cenné domy.

Charakter městaEditovat

Lučenec je okresní město, za dob socialismu zde byly závody těžkého strojírenství, dnes zde jsou ještě textilní a konzervárenské provozy. Vyrábí se zde i víno, a to z révy pěstované na nedalekých vinicích. Ve městě je také Novohradské múzeum.

Napojení na železniční síťEditovat

Železníční stanice Lučenec leží na tratích

  • Zvolen – Košice,
  • Lučenec – Veľký Krtíš (doprava tč. zastavena) a
  • Lučenec – Utekáč.

OsobnostiEditovat

SportEditovat

Ve městě působí různé sportovní kluby.

Partnerská městaEditovat

Související článkyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Počet obyvatel SR k 31. 12. 2019. Bratislava. 28. října 2020. Dostupné online.
  2. a b História. www.lucenec.sk [online]. [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. 
  3. JURIČKOVÁ, Ivana. Lučenec ako sídlo židovskej komunity v 1. polovici 20. storočia: Bakalárska diplomová prácaa [online]. Masarykova univerzita Brno: Filozofická fakulta: Historický ústav [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat