Otevřít hlavní menu

Gabriel Betlen

uherský vzdorokrál a sedmihradský kníže

Gabriel Betlen, v češtině také známý pod svým jménem z maďarštiny: Bethlen Gábor, dále rumunsky: Gabriel Bethlen, německy: Gabriel Bethlen von Iktár a slovensky: Gabriel Betlen, (1580, Ilia v Rumunsku15. listopadu 1629, Alba Iulia v Rumunsku) byl kníže Sedmihradska a jeden z vůdců protihabsburského povstání během třicetileté války. Během svých výbojů dobyl pro protestantskou koalici část území dnešního Maďarska, Slovenska a jeho vojska zasáhla do bojů i na území Koruny české. Během války podepsal několik mírů s císařem, ale prakticky žádný nedodržel.

Gabriel II.
z Boží vůle zvolený uherský, dalmatský, chorvatský a slavonský král, kníže sedmihradský etc.
popis
popis
Doba vlády 25. říjen161315. listopad 1629
Úplné jméno Gabriel Betlen
Tituly vévoda opolský
Narození 1580
Ilia, dnešní Rumunsko
Úmrtí 15. listopadu 1629
Alba Iulia, dnešní Rumunsko
Předchůdce Gabriel I. Báthory
Nástupce Kateřina Braniborská
Manželky Kateřina Braniborská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

MládíEditovat

Bethlen pocházel z vynikající uherské rodiny, která odvozovala svůj původ od sestry sv. Štěpána. Byl velmi bystrý a vypočítavý, a kráčel stále za jedním vytčeným cílem, od osmanské vlády (někdy známá jako Porta) a císařské vlády, nezávislého uherského panství. Z této snahy se vysvětluje jeho nestálá politika a tak časté rušení daného slova a uzavřených smluv.

Na dějiště vystoupil roku 1600 za takzvané Dlouhé turecké války (1594-1606) jako odpůrce valašského vévody Michala a nenáviděného císařského vojevůdce italského původu Jiřího Basty. Roku 1604 podporoval horlivě Štěpána Bočkaje u sultána a roku 1606 přispěl velmi platně ke zvolení Gabriela Báthoryho za knížete. Soužití se zhýralým a krutým Báthorym nebylo snadné. Roku 1610 se sedmihradští šlechtici pokusili knížete Báthoryho zavraždit, spiknutí však bylo odhaleno a následovala krutá msta. Mezi šlechtici, podezřelými z účasti na spiknutí, se objevil i Bethlen. Strach z Báthoryho pomsty ho přinutil k útěku do Temešváru. Chytrým vyjednáváním, líčenou oddaností a slibem, že vydá Turkům města Lipu a Jenő, pohnul sultána k tomu, že ho 1. května 1613 prohlásil knížetem sedmihradským a vypravil 80 000 mužů pod velením Iskandera paši k zapuzení Báthoryho. Když byl Báthory na útěku zavražděn vlastními žoldnéři, byl Bethlen od stavů sedmihradských přijat za kníže a obdržel 25. října 1613 z rukou Iskanderových znaky knížecí důstojnosti .

Knížetem sedmihradskýmEditovat

Postavení jeho jako knížete bylo velmi nesnadné. Na jedné straně se musel stále ohlížet na sultána v Cařihradě, na druhé straně musel odpírat snahám císařského dvora po nabytí všech zemí Uherských a Knížectví sedmihradského. Úlohu svou provedl k velikému prospěchu svého knížectví obratně a dokonale. Poté, co si zjednal si pořádek ve vlastní zemi a uspokojil sultána vydáním Aradu, vystoupil Bethlen se vši rozhodností proti císaři Matyášovi, jenž ho nechtěl uznat za knížete, a donutil ho v květnu 1615 a po druhé 31. července 1617 k uznání svobodné volby knížete v Sedmihradech, načež o definitivní smlouvě se mělo jednat o rok později v Nagy Karoly. Bethlen poznal, že povolnost císařského dvora nebyla upřímná. Po uznání Ferdinanda Štýrského za Matyášova nástupce a po odklizení vzmáhajícího se českého odporu byl by dvůr císařský vystoupil rozhodně proti nepohodlnému sedmihradskému knížeti, proto chtěl Bethlen takový útok předejít a kořistit z nesnadného postavení, do kterého byl císařský dvůr českým povstáním roku 1618 uveden. Začal spolupracovat s nespokojenými českými stavy, sebral silné vojsko, vtrhl do severních Uher a dobyl 5. září 1618 Košice. Na sněmu tam svolaném si trpce stěžoval na habsburský rod (tzv. querelae Hungariae) a zabezpečil si podporu šlechty. Pak vtrhl na západ, opanoval Prešpurk a spojil se s Thurnem k obléhání Vídně.

Za třicetileté válkyEditovat

Dne 14. října 1618 se sešel v Prešpurku uherský sněm, jenž uzavřel se stavy českými konfederaci proti Ferdinandovi a zanášel se úmyslem zvolit Bethlena za krále uherského. Když se Bethlen přesvědčil o nejistém chování sultána a o vzmáhání se Ferdinandovy moci, počínal si opatrně: vyžádal si, aby volba krále byla odložena ke sněmu v Banské Bystrici, a 8. ledna byl zvolen uherským knížetem a později dokonce 17. ledna 1620 uzavřel s Ferdinandem II. příměří v Prešpurku, ustoupil do Vídně a použil chytře získaného času k zesílení svých vojsk a získání přátel. Tak 25. ledna 1620 zavřel smlouvu s českými a rakouskými stavy a působil v Cařihradě proti císaři ve prospěch svůj a stavů protestantských. Na sněmu v Banské Bystrici byl 27. srpna provolán králem uherským (rex electus), ale nedal se korunovat. Ferdinandovi vypověděl příměří a odeslal do Čech některé pomocné oddíly plukovníka Kornise a sám vytrhl k českým hranicím. Bitva na Bílé hoře jeho plány překazila.

 
Gabriel Bethlen

Vedl sice ještě po té bitvě s tureckou pomocí drobnou válku na rakouských a štýrských hranicích, spojil se s Janem Jiřím Krnovským, začal spolupracovat s Mansfeldem a pronikl až k Uherskému Brodu na Moravě, ale když byl Jan Jiří Krnovský Valdštejnem poražen a Mansfeldův podnik se nezdařil, uzavřel Betlen 31. prosince 1621 v Mikulově s Ferdinandem mír, kterým se vzdal královského titulu, vydal královskou korunu, ale přijal 7 žup východouherských a dal se povýšit jako vévoda opolský a ratibořský za říšského knížete. Ale spojenectví s císařem nemělo dlouhé trvání. Západní mocnosti pojaly úmysl přenést válku do císařových zemí, proto vyjednávali Nizozemci s Bethlenem slibujíce mu pomoc peněžitou.

 
Pečeť Gabriela Betlena

Bethlen pomoc slíbil, ale současně žádal za ruku dcery císařovy Cecilie Renaty a sliboval pomoc císaři. Teprve když byla jeho žádost vyslyšena, vtrhl v čele 80 000 mužů do severních Uher, opanoval je a vpadl dle umluveného plánu na Moravu. Když se podnik Mansfeldův, vniknouti do Čech, nezdařil a Valdštejn dalšímu Bethlenovu postupu zabránil, uzavřel Bethlen 8. května 1624 ve Vídni mír na základě ujednání mikulovského a vzdal se jen Opolska a Ratiboře. Po sňatku svém s Kateřinou Braniborskou naklonil se k Anglii a Dánsku a zavřel s nimi, když mu byla slíbena pomoc 40 000 zlatých měsíčně, smlouvu a umluvil s Mansfeldem plán o vtrhnutí do zemí císařových ze dvou stran.

Nezdar války dánské a výpravy Mansfeldovy přiměly ho znovu k míru v Levoči (28. prosince 1626) za dřívějších podmínek a k učinění slavného slibu, že nikdy více proti císaři svých zbraní nepozdvihne. Když Francie vyjednávala s Gustavem Adolfem, učiněn byl i u Bethlena pokus, aby byl získán pro tento nový proticísařský spolek. Bethlen svolil ochotně a zbrojil velmi horlivě, vyjednával u sultána, ale uprostřed příprav zachvátila ho 15. listopadu 1629 smrt ve 49. roce jeho věku. Správu země vedla dle úmluvy se stavy před smrtí Bethlenovou učiněné manželka jeho Kateřina a jeho bratranec Štěpán do roku 1630, kdy byla Kateřina donucena vzdáti se vlády, a Štěpán zvolen knížetem, ale ku konci listopadu podařilo se Jiřímu Rakoczymu zjednati si většinu, načež Štěpán dobrovolně ustoupil.

ReferenceEditovat

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Bethlen Gabriel (Gabor) z Iktáru, kníže sedmihradský“ Ottova slovníku naučného od anonymního autora.

LiteraturaEditovat

  • Slovo k historii: [sešity k poznání národní minulosti]; 37., Bethlen proti Habsburkům / Vojtěch Dangl. – Praha: Melantrich, 1992. – 31 s.: fot., reprodukce

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat