Wikipedie

Ludvík Antonín ze Žerotína

moravský šlechtic

Ludvík Antonín hrabě ze Žerotína (Ludvík Antonín hrabě ze Žerotína, svobodný pán z Lilgenau) (německy Ludwig Anton Reichsgraf von Zierotin, Freiherr von Lilgenau) (14. ledna 1723, Vídeň – 26. června 1808, Brno) byl šlechtic z moravského šlechtického rodu Žerotínů. Vlastnil rozsáhlé statky na Moravě i ve Slezsku a kvůli vysokému zadlužení musel prodat jedno z nejdůležitějších žerotínských panství Velké Losiny (1802).

Ludvík Antonín ze Žerotína
Erb hrabat ze Žerotína, svobodných pánů z Lilgenau
Erb hrabat ze Žerotína, svobodných pánů z Lilgenau
Narození14. ledna 1723
Úmrtí26. června 1808 (ve věku 85 let)
ChoťMarie Terezie ze Schrattenbachu
DětiMarie Anna ze Žerotína[1]
Josefa ze Žerotína[1]
RodičeJan Ludvík ze Žerotína a Františka Marie z Herberštejna[1]
PříbuzníJosef Karel ze Žerotína (sourozenec)
Bedřich I. Pražma z Bílkova[1] (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Pocházel z velkolosinské linie Žerotínů[2], narodil se jako prostřední ze tří synů hraběte Jana Ludvíka ze Žerotína (1691–1761) a jeho manželky Marie Františky, rozené hraběnky Herbersteinové (1697–1763).[3][4] Spolu s otcem a bratry užíval od roku 1740 alianční příjmení Žerotín-Lilgenau, respektive hrabě ze Žerotína, svobodný pán z Lilgenau.[5] Ludvík Antonín byl císařským komorníkem, na Moravě zastával funkci zemského soudce a stal se také dvorním radou.[6]

Majetkové poměry editovat

 
Zámek Velké Losiny, sídlo Ludvíka Antonína ze Žerotína v letech 1761–1802

Otec Jan Ludvík zemřel v květnu 1761 bez závěti a jeho synové uzavřeli v srpnu téhož roku o rozdělení dědictví.[7] Ludvík Antonín převzal jako svůj podíl panství Velké Losiny[8], lenní panství arcibiskupské Valašské Meziříčí užívali bratři střídavě společně. Na Velkých Losinách se trvale usadil a navázal na aktivity svého otce v úpravách zámku a parku.[9] Podporoval rozvoj lázeňství[10] a mimo jiné financoval přestavbu kostela sv. Jana Křtitele v roce 1784.[11] Neuváženým hospodařením se zadlužil[12] a Velké Losiny musel v roce 1802 prodat Lichtenštejnům. Velkolosinské panství o rozloze přes 6 500 hektarů půdy zakoupili poručníci pro nezletilého prince Karla z Lichtenštejna a Žerotínové tak ztratili jeden z pilířů rodového majetku na severní Moravě.[13] Hodnotné umělecké sbírky byly přemístěny na zámek v Bludově, který zůstal jediným sídlem Žerotínů na Moravě až do 20. století. Ludvík Antonín ale mezitím ale rozšířil svůj majetek dvojitým dědictvím. Po starším bratru Janu Karlovi zdědil v roce 1776 panství Prusy ve Slezsku, zdejší zámek byl krátce předtím přestavěn do pozdně barokní podoby.[14] Po bratranci Michalovi ze Žerotína převzal v roce 1779 panství Rožnov pod Radhoštěm-Krásno nad Bečvou. Ještě před prodejem Velkých Losin pobýval často na zámku ve Valašském Meziříčí, kde pokračoval v úpravách zahájených již za jeho předchůdců.[15] Přes vysoké dluhové zatížení se ani ve Valašském Meziříčí nevzdal nákladného životního stylu, vydržoval si zde kapelu a rozšířil také sbírku zbraní, kterou poté zdědili jeho zeťové. Po prodeji Velkých Losin nechal také přestavět zámek v Krásně nad Bečvou (1802–1803).

Rodina editovat

 
Zámek ve Valašském Meziříčí

Ludvík Antonín byl dvakrát ženatý[16], jeho první manželkou byla hraběnka Karolína, rozená Podstatská z Prusinovic (1738–1764). Dva roky po ovdovění se v roce 1766 podruhé oženil s Marií Terezií Schrattenbachovou (1737–1808), dcerou moravského zemského hejtmana Františka Antonína Schrattenbacha; Marie Terezie se později stala dámou Řádu hvězdového kříže. Synové František de Paula (z prvního manželství) a Zikmund (z druhého manželství) zemřeli v dětském věku. Z dcer byla nejstarší Marie Josefa (1771–1857), provdaná za lantkraběte Bedřicha Josefa Fürstenberga (1751–1814), dědička Valašského Meziříčí a Krásna nad Bečvou. Další dcera Marie Anna (1761–1793) byla manželkou hraběte Jana Karla Pražmy z Bílkova (1756–1822), který již v roce 1779 koupil od švagra Josefa Karla slezská panství Falkenberg (dnes Niemodlin v Polsku) a Tillowitz (dnes Tułowice), která patřila také do odkazu Michaela ze Žerotína. Nejmladší z Ludvíkových dcer byla Terezie (1773–1802), manželka uherského šlechtice hraběte Josefa Esterházyho z Galánty (1760–1830), císařského komořího a župana na Zemplíně.

Jeho starší bratr Jan Karel (1719–1776) působil jako intendant dvorní hudby ve službách pruského krále Fridricha II. a kvůli dluhům musel v roce 1770 prodat panství Vízmberk. Mladší bratr Josef Karel (1728–1814) držel Bludov a Třemešek a na Moravě zastával vysoké funkce nejvyššího sudího a nejvyššího komorníka. Po Ludvíku Antonínovi zdědil Prusy ve Slezsku.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Ottův slovník naučný, 28. díl; Praha, 1908; s. 814–823
  3. ↑ Rodokmen velkolosinské linie Žerotínů in: POLÁCH, Drahomír: Historie zámku a panství Třemešek; Štíty, 2014; s. 99 ISBN 9788086438504
  4. ↑ Rodokmen Žerotínů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 325
  5. ↑ BRŇOVJÁK, Jiří: Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titulů v českých zemích 1705–1780; Ostravská univerzita, Ostrava, 2015; s. 386–387 ISBN 978-80-7464-461-0
  6. ↑ Rodina Žerotínů in: WOLNÝ, Gregor: Taschenbuch für die Geschichte Mährens und Schlesien, Brno, 1826; s. dostupné online
  7. ↑ Rozdělení dědictví Jana Ludvíka ze Žerotína in:POLÁCH, Drahomír: Historie zámku a panství Třemešek; Štíty, 2014; s. 109 ISBN 9788086438504
  8. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 265
  9. ↑ HIEKE, Karel: Moravské zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1985; s. 260–261
  10. ↑ Historie lázeňství ve Velkých Losinách dostupné online
  11. ↑ Stavební vývoj kostela sv. Jana Křtitele na webu farnosti Velké Losiny dostupné online
  12. ↑ Dlužní úpisy Žerotínů in: Rodinný archiv Žerotínů – Bludov; Zemský archiv v Opavě, 1994; s. 38–45 dostupné online
  13. ↑ Prodej Velkých Losin Lichtenštejnům na oficiálním webu zámku Velké Losiny dostupné online Archivováno 19. 5. 2022 na Wayback Machine.
  14. ↑ Zámek Prusy na webu palaceslaska dostupné online
  15. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 257
  16. ↑ KVAPILÍKOVÁ, Andrea: Losinsko-vízmberská větev rodu Žerotínů na Šumpersku v 16.–20. století; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2010; s. 21–22

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig Anton von Zierotin na polské Wikipedii.

Literatura editovat

  • JoannaJ. Banik JoannaJ., Rody opolskie, Żyrardów: ARSGRAF, 2005, ISBN 83-923133-0-5, OCLC 268679421 .
  • Paszkowska Aleksandra: Zamek w Niemodlinie dzieje i architektura: Niemodlińskie Towarzystwo Regionalne, 2007, ISBN 978-83-904481-5-2.
  • Elżbieta Woźniak, Mariusz Woźniak: Od Tillowitz do Tułowic: UG Tułowice, 2007, ISBN 978-83-925288-4-5.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvík_Antonín_ze_Žerotína&oldid=22297960“