Falkenberské knížectví

Falkenberské knížectví (polsky Księstwo niemodlińskie, německy Herzogtum Falkenberg) bylo jedním ze slezských knížectví s hlavním městem Falkenberg (nyní Niemodlin).

Falkenberské knížectví
Księstwo niemodlińskie
Herzogtum Falkenberg
 Opolské knížectví 13131532 Opolské knížectví 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Knížectví je vyznačeno jasně červenou
obyvatelstvo
státní útvar
vznik:
1313 – vydělení z Opolska
zánik:
1581 – stavovské panství
státní útvary a území
předcházející:
Opolské knížectví Opolské knížectví
následující:
Opolské knížectví Opolské knížectví

HistorieEditovat

Knížectví vzniklo roku 1313 po smrti knížete Boleslava I. Opolského pro jeho nejstaršího syna Boleslava I. Falkenberského vydělením z Opolského knížectví. Roku 1327 se kníže poddal českému králi Janu Lucemburskému a roku 1337 odkoupil za 2000 marek od téhož Prudnicko, doposud přináležející k Opavsku.

Po smrti Boleslava I. se vlády ujal jeho syn Boleslav II., který vládl v letech 1365 až 1367/68 spolu se svými bratry. Po jeho smrti nastoupil vládu jeho mladší bratr Václav Falkenberský, který vládl pouze jeden rok do roku 1369. Poslední ze tří bratrů Jindřich Falkenberský se ujal vlády roku 1369 a panoval do roku 1382. Během jeho vlády došlo ke sporům s vratislavským biskupem Přeclavem z Pohořelé o hrad Javorník.

S Jindřichovou smrtí knížectví zdědil Boleslav IV. Opolský se svými bratry Bernardem Falkenberským a (formálně) Janem Kropidlem. Knížectví se tak znovu spojilo s Opolskem až do roku 1455, kdy se vlády ujal Boleslav V. Heretik, který vládl do roku 1460, kdy se knížectví dočasně vrátilo do Opolska. Mikuláš II. Falkenberský po dobu své vlády byl výlučným vládcem Falkeberska a spoluvládcem Opolska. Roku 1532 se s vymřením tamní větve Piastovců dostalo knížectví pod vládu Hohenzollernů.

Roku 1581 bylo panství povýšeno na svobodné stavovské panství a jeho majitelé (postupně Pücklerové, Žerotínové a Pražmové) požívali práva obdobná bývalým knížatům. Svobodné stavovské panství status maior disponovalo autonomií, jeho držitelé zasedali na sněmu slezských knížat. K autonomním právům, víceméně stejným, jakými byly obdařena slezská knížectví, patřilo právo vlastní správy s funkcemi jako kancléř, komoří apod., kostelní a školní patronát, výkon soudnictví druhé instance (původně i hrdelní soudnictví pro poddané), dohled nad lesní správou a lovectvím, v některých případech horní regál, právo na vlastní lenní šlechtu a v době protireformace velmi důležité právo na určení "státního" náboženství na panství. O autonomii přišlo panství Falkenberg v Prusku kolem roku 1830, některá práva ale přetrvala do konce monarchie, potažmo do roku 1945.

Svobodné stavovské panství Falkenberk bylo vyloučeno z knížecí správy a podléhalo bezprostředně českému králi. Pokud se týkalo justice, odvolacím soudem byl až pražský apelační soud. Majitelé svobodných stavovských panství zasedali ve slezském sněmu za knížecí kurii, nicméně měli jen jeden hlas dohromady (zatímco knížata měla každý svůj hlas).

Falkenberská knížataEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat