Wikipedie

Lanškroun

město v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji

Lanškroun (německy Landskron) je město ležící v podhůří Orlických hor, na východě Čech nedaleko historické zemské hranice s Moravou, v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije v něm přibližně 9 800[1] obyvatel. Je zasazen v širokém údolí Moravské Sázavy, rámovaném lesnatou vrchovinou. U města se nachází soustava rybníků, sloužících dnes k rekreaci a sportovnímu vyžití.

Lanškroun
Radnice
Radnice
Znak města LanškrounVlajka města Lanškroun
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecLanškroun
Obec s rozšířenou působnostíLanškroun
(správní obvod)
OkresÚstí nad Orlicí
KrajPardubický
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°54′44″ s. š., 16°36′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel9 849 (2024)[1]
Rozloha20,65 km²[2]
Nadmořská výška373 m n. m.
PSČ563 01
Počet domů1 933 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.2
Počet ZSJ15
Kontakt
Adresa městského úřadunám. J. M. Marků 12, 563 16 Lanškroun
posta@lanskroun.eu
StarostaMgr. Radim Vetchý
Oficiální web: www.lanskroun.eu
Lanškroun
Lanškroun
Další údaje
Kód obce580511
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město má pravidelné středověké založení s hlavním čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renesanční radnice z let 1581–1582. K dalším významným památkám patří dřevěný hostinec Krčma, děkanský kostel sv. Václava, barokní kostel sv. Anny, empírový kostel sv. Maří Magdaleny, mariánský sloup z roku 1684, barokní plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra, dům Piano a mnohé další. V nově zrekonstruované části místního zámku se nachází městské muzeum se stálou expozicí o historii města. V 19. a začátkem 20. století byl Lanškroun významným centrem německy mluvícího regionu Hřebečsko.

Dnešní Lanškroun je městem s rozvinutou podnikatelskou činností (zejména v oblasti elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu) i městem středních škol, živé kultury a moderních sportovišť.[zdroj?] Je správním centrem regionu Lanškrounsko pro 22 obcí s téměř 23 000 obyvateli: Albrechtice, Anenská Studánka, Cotkytle, Čenkovice, Damníkov, Dolní Čermná, Horní Čermná, Horní Heřmanice, Horní Třešňovec, Krasíkov, Lubník, Luková, Ostrov, Petrovice, Rudoltice, Sázava, Strážná, Tatenice, Trpík, Výprachtice, Žichlínek.

Lanškroun leží na silnici I/43 (Brno – Svitavy – Polsko). Končí zde krátká železniční trať z Rudoltic; většina osobních vlaků je vedena do České Třebové, kde je návaznost na dálkovou dopravu.

Historie

editovat
 
Zámek v Lanškrouně, původně gotický klášter

Město bylo založeno ve 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrounu pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (1358). 8. srpna 1371 založil Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, ve městě u Dolní brány klášter augustiniánů kanovníků pro 12 řeholníků, kteří přišli z mateřského konventu v Roudnici. Odtud se řeholníci brzy přestěhovali k farnímu kostelu Zvěstování Panny Marie.[4] Klášter byl v období renezance přestavěn na zámek v renesančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od roku 1622).

V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými i císařskými vojsky. Po ní do Lanškrouna přicházeli němečtí osadníci, kteří prosadili německou správu. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 17. století vrcholí vědecká činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka, fyzika, matematika, astronoma, lékaře a filozofa, rektora Karlovy univerzity a zakladatele spektroskopie Jana Marka Marciho (1595–1667), po němž je pojmenováno nejen hlavní náměstí Lanškrouna, ale i kráter na odvrácené straně Měsíce. Koncem 18. století bylo město vyhlášeno městem municipálním. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu a až do roku 1960 zůstal okresním městem.[5]

 
Lanšroun se po staletí nacházel v německojazyčném ostrově, tzv Hřebečsku. Etnografická mapa ukazuje červene německy mluvící a zelene česky mluvící obyvatelstvo Českého království (1911).

Během druhé světové války, v roce 1944, přesunula firma Siemens výrobu elektrolytických kondenzátorů z bombardovaného Berlína do Lanškrouna a tím položila základy elektrotechnického průmyslu ve městě.[6] Po válce byla většina lanškrounských Němců odsunuta. Do odsunu činil podíl sudetských Němců v okrese Lanškroun více než 60 %.[7] V roce 1946 byla továrna Siemens přeměněna na Teslu Lanškorun. Po Sametove revoluci v roce 1989 založili bývalí zaměstnanci Tesly několik firem v regionu, například v roce 1997 firmu Sanela (název je odvozeny od „sanitární elektrotechnika“).[8] V roce 1993 v Lanškrouně založila svou pobočku firma Schott, která zaměstnává ve městě asi 500 ze svých 1500 zaměstnanců.[6]

Starostové (výběr)

editovat

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lanškrouně.

Části města

editovat

Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 příslušela také Albrechtice jako místní část.[10]

Demografický vývoj

editovat
rok 1910 1920 1930 1937 1940 1942 1944 1945 1948 1965 1980 1990 1994 1998 2002 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013
počet obyvatel 6 253 6 351 6 425 6 678 5 420 4 102 4 134 4 200 4 520 6 980 7 410 8 100 8 956 9 125 9 852 9 769 9 847 9 690 9 716 10 360 10 317 10 242 10 159 10 117 10 124

Významné osobnosti a rodáci

editovat
  • Petr Jelito (1320–1387), biskup v Churu, Litomyšli, Olomouci, arcibiskup v Magdeburgu, kancléř Karla IV
  • Michael Weisse (asi 1488–1534), bratrský kazatel, autor zpěvníku Českých bratří, mnich ve Vratislavi, před rokem 1520 přešel k Českým bratřím
  • Jan Marcus Marci (1595–1667), lékař, filozof a přírodovědec
  • Josef Langer (1650–1711), piarista, matematik a astronom
  • Jan Kašpar Artzt (1688–1765), právník a zemský prokurátor v Praze
  • Jan Václav Bärnkopp (1723–1794), válečník dělostřelec, dosáhl vojenské hodnosti generálního polního maršála, nositel nejvyššího vojenského vyznamenání – řádu Marie Terezie
  • Christian Polykarp Erxleben (1765–1831), chemik, lékárník, botanik a podnikatel
  • Vincenc Pernikář (1781–1849), regionální historik, kronikář města Lanškrouna a první lanškrounský poštmistr
  • Josef Niederle (1821–1894), starosta města; založil městskou spořitelnu, zasloužil se o stavbu tabákové továrny, železniční přípojky Lanškroun– Rudoltice a zřízení gymnázia
  • Friedrich Gustav Piffl (1864–1932), arcibiskup diecéze ve Vídni
  • Otto Piffl (1866–1926), lékař ORL
  • Josef Benoni (1870–1957), dramatik, spisovatel, novinář
  • Emil Lehmann (1880–1964), profesor místního gymnázia a etnograf
  • Karel Langer (1894–1958), hudebník, operní zpěvák, herec, dirigent a režisér
  • Jindřich Štýrský (1899–1942), malíř, prozaik, básník, redaktor, fotograf a teoretik, představitel meziválečné avantgardy, představitel surrealismu
  • Jindřich Praveček (1909–2000), dirigent, skladatel, pedagog
  • Ing. Bohumil Modrý (1916–1963), brankář hokejové reprezentace, stavební inženýr
  • Herwig Schopper (* 1924), fyzik
  • Jan Smejkal (* 1946), šachový velmistr
  • Zbigniew Czendlik (* 1964), farář, moderátor
  • Roman Šebrle (* 1974), olympijský vítěz, světový a evropský šampión, držitel světového rekordu v desetiboji

Čestná občanství

editovat

Partnerská města

editovat

Esperanto v Lanškrouně

editovat

Esperantisté v Lanškrouně působili již velmi brzo. V adresáři esperantistů vydávaném tvůrcem jazyka Zamenhofem bylo roku 1905 zaznamenáno jméno poštovního úředníka z Lanškrouna Ignaze Schicho pod pořadovým číslem 12820.[12]

Roku 1925 vyšla ve Zprávách německých esperantistů v Československu informace o sérii fotografií na téma „Esperanto v praxi“, které si mohli zájemci objednat u Rudolfa Fuchse, policisty v Lanškrouně.[13]

Koncem roku 1928 bylo v Lanškrouně 12 členů (esperantistů) Svazu německých esperantistů v Československé republice (Bund deutscher Esperantisten in der čechoslovakischen Republik).[14]

Galerie

editovat
  •  
    Severní strana Náměstí J. M. Marků s budovou bývalého okresního zastupitelstva (dnes sídlo městské policie)
  •  
    Náměstí J. M. Marků s gymnáziem
  •  
    Zámek s kostelem sv. Václava
  •  
    Kostel sv. Marie Magdaleny s památníkem prusko-rakouské války z roku 1866
  •  
    Pamětní deska vídeňského arcibiskupa a kardinála F. G. Piffla na jeho rodném domě na Náměstí Aloise Jiráska
  •  
    Základní škola v ulici Bedřicha Smetany (postavena jako tkalcovská škola 1908–1910)
  •  
    Kostel sv. Anny
  •  
    Zájezdní hostinec z přelomu 17.–18. století na Malém náměstí
  •  
    Nádvoří zámku s kostelem sv. Václava a základní školou na Náměstí Aloise Jiráska
  •  
    Secese a baroko v Dobrovského ulici

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg-Wien 1994, s. 119-127
  5. ↑ Město Lanškroun: Základní informace o městě Lanškroun [online]. [cit. 2011-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-14. 
  6. ↑ a b Dědictví TESLA Lanškroun aneb v pasivních součástkách jsme aktivní. www.eggo.cz [online]. [cit. 2024-08-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ Archivovaná kopie. interaktivni.rozhlas.cz [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. ↑ MEDIAENERGY.CZ, SANELA spol s r o , web:. O společnosti. SANELA.cz [online]. [cit. 2024-08-11]. Dostupné online. 
  9. ↑ Vedení města: Starosta a místostarostové: Město Lanškroun. www.lanskroun.eu [online]. [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 25. 
  11. ↑ Hitler je stále čestným občanem Lanškrouna. iDNES.cz [online]. 2002-04-09 [cit. 2018-01-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ ZAMENHOF, L. L. N-ro 12820. Tutmonda jarlibro Esperantista enhavanta la adresaron de D-ro Zamenhof por…. Roč. 1906, s. 29. Dostupné online. 
  13. ↑ La Marto. Roč. 1925. 
  14. ↑ La Marto. Roč. 1929. 

Literatura

editovat
  • BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 147–153. 
  • Krajem koruny země Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun : Město Lanškroun : Městské muzeum Lanškroun, 2002. 560 s.
  • Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Verlag Mayer & Comp., Klosterneuburg-Wien 1994, 362 stran; ISBN 3-901025-34-0, s. 119-127.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lanškroun&oldid=24365681“