Karel Klostermann
Karel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin,[1] Doubravský[2] (13. února 1848 Haag am Hausruck,[3] – 16. července 1923 Štěkeň) byl český spisovatel německé národnosti[pozn. 1] s regionálním zaměřením na oblast Šumavy, Pošumaví a Šumavského Podlesí. Byl představitelem realismu v literatuře a tzv. venkovské prózy. Jeho sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí.[4]
Karel Klostermann | |
---|---|
Karel Klostermann (1908) | |
Narození | 13. února 1848 nebo 15. února 1848 Haag am Hausruck, Rakouské císařství |
Úmrtí | 16. července 1923 (ve věku 75 let) Štěkeň Československo |
Příčina úmrtí | emfyzém |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov města Plzně |
Pseudonym | Faustin |
Povolání | spisovatel, učitel, novinář a středoškolský učitel |
Témata | beletrie a žurnalistika |
Rodiče | Karoline Klostermann |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatDětství
editovatKarel Klostermann se narodil 13. února[1][5][6] 1848 v hornorakouské obci Haag am Hausruck.[7] Toto datum pochází z matriky narozených. Některé literárně-historické publikace i jiné zdroje jako datum Klostermannova narození uvádějí mylně 15. únor.[8][9][10][2]) Narodil se v rodině lékaře Josefa Klostermanna ( 12. ledna 1814 – 12. listopadu 1875) a Charlotte (Karoliny) Hauerové (* 29. březen 1822 – † 23. září 1903),[11] původem ze sklářské rodiny Abélé, a byl pokřtěn jako Karel Faustin. Zde je možné hledat původ pseudonymu, pod nímž publikoval část své tvorby. Karel byl nejstarším z deseti sourozenců, kteří se dožili dospělosti (pěti chlapců a pěti dívek), dva starší sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Karlovým narozením.
V Haagu se Klostermannovým příliš nedařilo, a tak se koncem května 1849 přestěhovali do Sušice, kde Karlův otec nastoupil jako praktický lékař. Tou dobou byla na světě už i Růžena, Karlova sestra, která mu byla po celý život velkou oporou. Po příchodu do Sušice najali Klostermannovi chůvu Sabinu,[12] která Karlovi byla druhou matkou, a to až do pozdního věku.[13] Začátkem roku 1854 byl Josef Klostermann povolán říšským knížetem Gustavem Joachimem Lambergem, majitelem panství mj. v Žichovicích pod hradem Rabím, za panského lékaře. Dětství trávil Klostermann bez dozoru, otec mu dopřával volnost „nemaje zbytečné úzkostlivosti o zdraví dítěte“.[14] Pobýval u pasáčků, u nichž patrně pojal v celoživotní lásku ke zvířatům všeho druhu.[15] Svá mladá léta strávil tedy Klostermann především v Žichovicích a Štěkni.[1] V letech 1855–1857 navštěvoval školu ve Stříbrných Horách (do té doby ho doma vzdělávala jeho matka). Na zdejšího učitele Petra Šafránka vzpomíná v autobiografii Červánky mého mládí.
Studia
editovatGymnaziální studia konal nejprve rok v Písku (1857–1858), následně v Klatovech (1858–1861, češtinu ho zde vyučoval Alois Vojtěch Šmilovský) a ukončil je opět v Písku (1861–1865).[1] Klostermannův otec si přál, aby ho syn ve vysokoškolských studiích následoval, což Karel skutečně učinil. Svá studia medicíny ve Vídni (1865–1869) však nedokončil a v roce 1870 se stal na dva roky soukromým vychovatelem v Žamberku.[1]
Dospělost
editovatZe Žamberku putoval roku 1872 zpět do Vídně, kde nastoupil do redakce vídeňského časopisu s pročeským zaměřením Wanderer.[1] Toto místo mu zajistil univerzitní profesor Eduard Albert, rodák ze Žamberka a taktéž student vídeňské medicíny (promoval 1867). Klostermann patřil společně s T. G. Masarykem či F. L. Riegrem mezi Albertovy přátele, kteří se od 90. let scházeli v Albertově žamberské vile.
Hned v dalším roce (1873) bylo ovšem vydávání časopisu Wanderer z finančních důvodů zastaveno a Klostermann přijal jako provizorium místo suplenta na německé reálce v Plzni, kde vyučoval němčinu a francouzštinu až do roku 1908 (od r. 1878 už jako profesor).[1]
Po dvou letech svého působení ve školství (1875) se oženil. Roku 1898 ovdověl a téhož roku se oženil podruhé. Jeho ženou se stala zámožná vdova po továrníkovi,[1] což ho finančně zajistilo až do konce života. Zemřel na rozedmu plic 16. července 1923 na zámku ve Štěkni u Strakonic.
Klostermann měl ohromující jazykové nadání. Za svých studií ve Vídni a během svého pobytu v Žamberku se zdokonaloval ve francouzštině, italštině, ruštině, španělštině, srbochorvatštině, angličtině, rumunštině a polštině[1], později i novořečtině.
Působení na národnostním rozhraní
editovatKlostermannovo působení na národnostním rozhraní nebylo za postupujících nacionálních třenic bez obtíží. Protože sám pocházel z německo-českého prostředí, vnímal Šumavu jako společný domov obou národů a její budoucnost viděl v součinnosti Čechů a Němců. Svou angažovanost ve prospěch Čechů vysvětloval jako potřebu pomáhat menšímu národu, který se chce povznést, a to ve spolupráci s jinými národy, nikoliv na jejich úkor.[16]
Podpora českého obrození však Klostermanna nikdy nedovedla k protiněmeckému smýšlení. Snažil se naopak o vzájemné porozumění mezi česky a německy mluvícími obyvateli Čech, které byly jeho milovanou vlastí. V korespondenci z doby jeho studia ve Vídni jsou patrné určité rozepře, které „pročeský“ Karel Klostermann vedl se svým německy cítícím otcem.[1]
Dílo
editovatKlostermann ve svých začátcích vycházel z dokumentárně pojatého fejetonu a cestopisné črty, v nichž s citem mísil spisovný jazyk a místní nářečí. Své německy psané črty a cykly fejetonů uveřejňoval např. ve staročeském časopise Politik (cyklus črt Heiteres und Trauriges aus dem Böhmerwalde, 1885–1886, česky Veselé i smutné obrázky ze Šumavy). Do tohoto německy psaného listu vycházejícího v Čechách Klostermann přispíval dlouhá léta (od r. 1872[2]).
Zralý vypravěč (naplno se začal literatuře věnovat až jako čtyřicátník) znalý Šumavy byl zajímavým pro českou kulturní politiku osmdesátých let, která stála o hlubší kulturní zapojení Šumavy do Čech. Klostermann tak začal spolupracovat s českými časopisy, v nichž pak na pokračování vycházely jeho romány a povídky (nejedna z nich přitom byla přepracováním autorovy německy psané črty).[16] Přestože nepřestával přispívat do německy psaných listů, věnoval se po r. 1890 převážně českým čtenářům.[16]
Klostermannovi se v jeho románech a povídkách podařilo mistrně vystihnout život a tradice šumavských obyvatel i těsnou souvislost mezi člověkem a přírodou. Ve svých povídkách se zaměřil na zachycení typického životního stylu a obživy obyvatel Šumavy (dřevorubců či tzv. světáků) a fenoménu světáctví, který byl na Podlesí velmi rozšířený. Velikou pozornost přitom věnoval proměnám, kterými Šumava a její obyvatele prošli, ať už šlo o rozpad tradiční rodiny, příchod podnikatelského živlu spojeného na jedné straně s velkým majetkem, na druhé s krizí tradičních řemesel, nebo o ničivou vichřici, která Šumavu postihla 27. října 1870 (srov.[17][18][19][20][21][22]).
Karel Klostermann bydlíval několik prázdnin v Bohumilicích. Často navštěvoval zdejší faru a přivedl sem také hudební skladatele a sběratele písní. Zde Klostermann napsal Strýčka z nebe, ale i několik dalších svých prací. Do několika povídek uvedl i zdejší občany a zvláště faráře Hanžla, jehož pohřeb zvěčnil ve svém románu Ecce Homo! V povídce „Přeletěl stín“ ze sbírky „Odyssea soudního sluhy,“ který se odehrává v hospodě u Staňků, uvádí do děje obchodníka Kalčíka, ale popisuje i záchranu hořícího lesa Na Stráni.
„ | Neumím naprosto vynalézati ani typů, ani povah, ani událostí, toho daru se mi nedostalo. Osoby, jež předvádím čtenářům, existovaly, a co vypravuji ve svých románech a povídkách, se stalo, já jsem to pouze kombinoval, uspořádal a v jakýsi celek upravil…[23] | “ |
Kritika devadesátých let 19. století, v čele s F. X. Šaldou a J. Vodákem, však Klostermannovo dílo příliš neuznávala. Označovala ho za plochého, příliš popisného.[2]
Jako souborné vydání vycházely na začátku 20. století Spisy Karla Klostermanna. Zatímco Ottův slovník naučný zmiňuje v této souvislosti 35 svazků vycházejících od roku 1894[24], Lexikon české literatury představuje Spisy Karla Klostermanna jako soubor 38 svazků z let 1904–1928 a autoři publikace Karel Klostermann: Personální bibliografie dokonce jako soubor 40 svazků, které vycházely 1904–1941. Druhé vydání Spisů z let 1919–1934 nebylo dokončeno (pouze 23 svazků), třetí vydání (1940–1941) se skládá ze svazků dvaceti.[1] Druhým souborným vydáním byly Vybrané spisy (1956–1959, 6 svazků).[1]
V roce Klostermannovy smrti (1923) je publikován první výbor z jeho díla (Klostermann mládeži). V následujících šedesáti letech pak vychází dalších 7 výborů, např. Paní Meluzina (1946), Drobné povídky (1959) či Lístky ze šumavské epopeje (1983).[1]
Karel Klostermann se okrajově věnoval také překladatelské činnosti. Přeložil knihu Manžel (1896) spisovatelky italského romantismu Bruno Speraniové a je podepsán i pod překladem historického dramatu Maurice Maeterlincka Monna Vanna (1905).[1]
Klostermann také sepsal do výročních zpráv (1875, 1878) plzeňské reálky, kde vyučoval, dva odborné články o francouzštině. Mezi odborné texty je řazena i jeho předmluva ke knize Leopolda Zeithammera s názvem Land und Leute des Böhmerwaldes (1880).
Literární pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví pod číslem 342.[2]
Seznam knižně vydaných děl
editovatČesky psaná
editovat
|
Posmrtně
|
Německy psaná
editovat- Böhmerwaldskizzen (Šumavské črty, 1890, vlastním nákladem) – prózy, česky 1925 pod titulem Ze Šumavy
- Aus Waldwildnissen: Ein Böhmerwaldroman (1897)
- Eine Perle des Böhmerwaldes (1910)
- Die Glasmeister (1922)
Rozhlasová zpracování
editovat- Čaroděj, sedmidílná četba na pokračování, pro rozhlas upravila Petra Kosová, v režii Miroslava Buriánka četl Josef Nechutný. V plzeňském studiu Českého rozhlasu nahráno v roce 2006.[49]
- Zmizelá osada, desetidílná rozhlasová četba na pokračování, pro rozhlas připravila Renata Venclová. V režii Petra Mančala čte Zdeněk Maryška.[50]
Posmrtné pocty
editovat- Klostermann byl jedním z iniciátorů stavby rozhledny na šumavském vrchu Javorník.[51] Ta byla poprvé otevřena 28. srpna 1938 a nyní nese jméno Klostermannova rozhledna.
- Klostermannova ulice na Jižním Předměstí v Plzni dostala své jméno v roce 1932.
- Pomník Karla Klostermanna sochaře Václava Tůmy v Javorníku na Prachaticku (1968).[52]
- Ve městě Železná Ruda je po něm pojmenovaná základní škola[53] a náměstí.
- Rok 2008 byl vyhlášen jako „Rok oslav výročí Karla Klostermanna“ (v tomto roce uplynulo 160 let od Klostermannova narození a 85 let od jeho smrti). Při této příležitosti Pivovar Strakonice představil polotmavý ležák Klostermann.[54] Česká pošta emitovala ke 160. výročí narození Karla Klostermanna poštovní známku s jeho portrétem.[55] U Štěkeňského zámku byl představen Dub Karla Klostermanna.[56]
- Klostermannova studánka se nalézá ve střední části Moravském krasu (49°19′8″ s. š., 16°43′44″ v. d.).[57]
- Po Karlu Klostermannovi byl pojmenován do prosince roku 2018 pár vlaků R 628/R 629 na trase Plzeň – České Budějovice a zpět.[58]
- Jméno „Klostermann“ nese i planetka číslo 149728, která byla objevena na Kleti v rámci programu KLENOT v roce 2004.[59]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s FORST, Vladimír; OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 2. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1993. 1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 729–730.
- ↑ a b c d e f g h i j MIKUŠKOVIČOVÁ, Jiřina; SAKOVÁ, Jitka. Karel Klostermann: Personální bibliografie. České Budějovice: Krajská knihovna, 1976. 71 s.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Haag am Hausruck, Horní Rakousko
- ↑ Doslov Vítězslava Tichého ke KLOSTERMANN, Karel. Ze světa lesních samot. 11. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p., 1955. 246 s. S. 243–246.
- ↑ MENCLOVÁ, Věra; SVOZIL, Bohumil; VANĚK, Václav, a kol. Slovník českých spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. 743 s. ISBN 80-7277-007-1. S. 334.
- ↑ a b PRŠÍNOVÁ, Tamara; STRAKOVÁ, Libuše, a kol. Karel Klostermann (1848-1923) : Soupis díla. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna, 2008. 241 s. ISBN 978-80-86559-88-9. S. 214–217.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Regal (1926), s. 11.
- ↑ NOVÁK, Jan Václav; NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 5. vyd. Brno: Atlantis, 1995. 1804 s. ISBN 80-7108-105-1. S. 788.
- ↑ SKLENÁŘ, Václav. Klostermannové. In: Moderní trendy v přípravě učitelů fyziky 2. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2005. Dostupné online. ISBN 80-7043-418-X. S. 71–82.
- ↑ České hřbitovy - Město Rejštejn, hřbitov Obecní. www.ceskehrbitovy.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online.
- ↑ www.klostermann.cz [online]. [cit. 2011-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-13.
- ↑ Regal (1926)
- ↑ Regal (1926), s. 14-15.
- ↑ Regal (1926), s. 16.
- ↑ a b c LEHÁR, Jan, a kol. Česká literatura od počátků k dnešku. 2. vyd. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2004. 1078 s. ISBN 80-7106-308-8. S. 359-362.
- ↑ HOŘEJŠÍ, Michal. Karel Klostermann – dokumentarista Šumavy? (PDF Download Available). Česká literatura 65/4 [online]. 10. 11. 2017 [cit. 2017-11-13]. Dostupné online.
- ↑ HOŘEJŠÍ, M.: Šumava Karla Klostermanna. Prostředí románu Ze světa lesních samot (2015) [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.
- ↑ HOŘEJŠÍ, M.: Šumava Karla Klostermanna. Prostředí Ráje šumavského a Črt ze Šumavy (2015) [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.
- ↑ HOŘEJŠÍ, M.: Šumava Karla Klostermanna. Co se pod tímto pojmem skrývá? (2015) [online]. [cit. 2016-07-07]. Dostupné online.
- ↑ HOŘEJŠÍ, M.: Obraz Karla Klostermanna v české (literární) historiografii / Reflection of Karel Klostermann in Czech (literary) historiography (PDF Download Available). ResearchGate [online]. [cit. 2017-07-13]. Dostupné online. (anglicky). In Slovo a smysl 14 (27), 2017, s. 60–74.
- ↑ HOŘEJŠÍ, Michal. Karel Klostermann a diskurz o Šumavě. Slovo a Slovesnost [online]. 1. 6. 2019 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Vzlet : měsíčník věnovaný uměleckému a osvětovému ruchu českému. (Citováno dle POKORNÝ, Milan. Rodové linie matky a otce Karla Klostermanna. In: NIKL, Ivan. Karel Klostermann – spisovatel Šumavy : sborník literárních příspěvků z česko-německého sympozia, Sušice 17.-19. září 1998. Klatovy: Okresní muzeum Klatovy, 2000. ISBN 80-86104-36-2. S. 57.)
- ↑ Ottův slovník naučný (cit. dle MIKUŠKOVIČOVÁ, Jiřina; SAKOVÁ, Jitka. Karel Klostermann: Personální bibliografie. České Budějovice: Krajská knihovna, 1976. 71 s.)
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Ze světa lesních samot [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1922 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c MACHALA, Lubomír; PETRŮ, Eduard, a kol. Panorama české literatury. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1994. 552 s. ISBN 80-85839-04-0. S. 157.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. V ráji šumavském [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1904 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ OTRUBA, Mojmír; HOMOLOVÁ, Květa, a kol. Čeští spisovatelé 19. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1971. 225 s. S. 102.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Skláři [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1901 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Domek v Polední ulici [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1912 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Kam spějí děti [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Světák z podlesí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1905 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Ze šumavského Podlesí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1908 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Pošumavské rhapsodie [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1908 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Karel. Mlhy na blatech [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1910 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Robinson na Otavě a jiné povídky [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1923 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Román o čtyřech dílech, Díl první [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Suplent: Román o čtyřech dílech, Díl druhý [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Suplent: Román o čtyřech dílech, Díl třetí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Román o čtyřech dílech, Díl čtvrtý [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1941 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Žichovičtí půlpáni [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 191- [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Vypovězen [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1914 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Mrtví se nevracejí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1915 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Zmizelá osada [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1920 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Dokonalý kavalír [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1922 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Kulturní naléhavost [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1920 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Červánky mého mládí [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1926 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ KLOSTERMANN, Karel. Z mého revíru [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1928 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Karel Klostermann: Čaroděj • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. 2023-07-10 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Karel Klostermann: Zmizelá osada. Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích staré Šumavy • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. [cit. 2023-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Klostermannova rozhledna Archivováno 3. 1. 2008 na Wayback Machine. na webu rozlednyunas.cz
- ↑ Socha Karla Klostermanna | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2024-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Oficiální stránky ZŠ a MŠ K. Klostermanna v Železné Rudě. www.zszeleznaruda.cz [online]. [cit. 2008-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-02.
- ↑ Měšťanský pivovar Strakonice uvádí na trh nový polotmavý ležák Klostermann [online]. Pivni.info, 15. únor 2008 [cit. 2011-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Katalog - Osobnosti. www.filaso.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. k.klostermann.sweb.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22.
- ↑ studánka Klostermannova | Národní registr pramenů a studánek. www.estudanky.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Řazení vlaků - ŽelPage [www.zelpage.cz]. ŽelPage.cz [online]. [cit. 2022-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. stelweb.asu.cas.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22.
Literatura
editovat- REGAL, Max. Život a dílo Karla Klostermanna. Praha: Jos. R. Vilímek, 1926. 176 s.
- PRŠÍNOVÁ, Tamara; STRAKOVÁ, Libuše, a kol. Karel Klostermann (1848-1923) : Soupis díla. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna, 2008. 241 s. ISBN 978-80-86559-88-9.
- Karel Klostermann – spisovatel Šumavy : sborník literárních příspěvků z česko-německého sympozia, Sušice 17.–19. září 1998. Příprava vydání Ivan Nikl. Klatovy: Okresní muzeum Klatovy, 2000. 77 s. ISBN 80-86104-36-2. ((česky)-(německy))
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Klostermann na Wikimedia Commons
- Osoba Karel Klostermann ve Wikicitátech
- Autor Karel Klostermann ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Klostermann
- Digitalizovaná díla Karla Klostermanna v Národní digitální knihovně.
- Karel Klostermann v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Toulky za uměním s Ladislavem Smoljakem: Za Karlem Klostermannem [online]. Česká televize, 2008-02-09 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online.
- Občanské sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy (aktualizované stránky) [online]. o. s. Karel Klostermann [cit. 2021-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-02.
- https://web.archive.org/web/20080403095253/http://klostermann.wz.cz/ – původní již neaktualizované stránky Občanského sdružení Karel Klostermann – spisovatel Šumavy
- Kohoutí kříž: Fotografie Karla Klostermanna [online]. Jihočeská vědecká knihovna [cit. 2021-01-16]. Dostupné online.
- FLÍDR, Z. Básník Šumavy a Zbudovských blat. (dokument o K. Klostermannovi) [online]. Česká televize, 2009-02-01 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online.
- Dokument Karel Klostermann, iVysílání ČT
- ŠMAHEL, Josef. Spojka "krásně" u Klostermanna. Naše řeč [online]. [cit. 2021-01-16]. Čís. 3/1938. Dostupné online.
- Vybrané citáty Karla Klostermanna na citato.cz