Otevřít hlavní menu

Josef Mauder (1. prosince 1854, Praha[1]15. listopadu 1920, Praha)[2] byl český sochař, malíř, profesor na c. k. Státní průmyslové škole v Praze, řádný člen České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, vážený člen mnoha odborných gremií a autor statí o výtvarném umění.

Josef Mauder
Josef Mauder
Josef Mauder
Narození 1. prosince 1854
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 15. listopadu 1920 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání sochař, malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Josef Mauder se narodil jako nejmladší ze čtyř dětí v pražské měšťanské rodině krejčího Františka Maudera (1810-1861) a jeho manželky Karolíny, rozené Feifarové (nar. 1815)[3]. Jeho starší bratři Jeroným (nar. 1849) a Karel (nar. 1852) byli zlatníky. Studoval na všeobecném gymnasiu v Praze a v letech 1869/70 absolvoval dva přípravné semestry na C. a k. Uměleckoprůmyslové škole při Rakouském muzeu pro umění a průmysl ve Vídni. V letech 1870 - 1877 vystudoval malířství na Akademii v Praze u profesorů Josefa Matyáše Trenkwalda, Jana Swertse a Antonína Lhoty. Jeho přáteli tam byli Mikoláš Aleš, Emanuel Krescenc Liška, Jakub Schikaneder, Max Pirner, k jeho spolužákům patřili mj. Vojtěch Hynais, František Ženíšek, Václav Brožík nebo Antonín Chittussi. Sochařský obor na AVU tehdy ještě nebyl zaveden, proto Mauder navštěvoval soukromě hodiny modelování v ateliéru sochaře Tomáše Jana Seidana.

Po úspěšném ukončení studií pracoval Mauder nejprve jako asistent na AVU a od roku 1882 ve vlastním ateliéru. Roku 1883 byl jmenován profesorem na c. k. Státní průmyslové škole v Praze, kde vyučoval modelování a kreslení do roku 1911. Františku Bílkovi, který byl jeho studentem v letech 1888-89, pomohl ke získání stipendia pro studium na Colarossiho akademii v Paříži. Jeho žáky byli i Stanislav Sucharda a Leonard Rotter.

21. listopadu 1885 se na Novém Městě pražském v kostele sv. Štěpána oženil[4] s Julií Meergansovou (nar.1855), jeho manželka zemřela roku 1912 [5]a manželství zůstalo pravděpodobně bezdětné.[6] V letech 1883 navštívil Toskánsko, Lombardii a Benátky a roku 1885 v doprovodu své ženy také Řím a Sienu.

Vystavoval již jako student AVU roku 1875, poté na kolektivních výstavách Krasoumné jednoty (1879, 1891) a Umělecké besedy (1879), později jako člen JUV (1899, 1900, 1901).

V bytě Mauderových v domě čp. 513/II v Ječné ulici 18 se scházela společnost výtvarníků a literátů (Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Jiří Karásek ze Lvovic, Beneš Knüpfer, František Ženíšek, Max Pirner, Zdenka Braunerová, Antonín Wiehl, Josef Fanta).[7] K blízkým přátelům patřil Julius Zeyer, se kterým ho spojovala záliba ve sbírání starožitností. Zeyer Mauderovi věnoval některé rukopisy, Mauder Zeyerovi sádrové modely soch. Mauder je autorem Zeyerova pomníku v Chotkových sadech.

Mauder byl přispívajícím členem Podpůrného spolku pro podporu mladých českých umělců (předseda Max Pirner), který vznikl při AVU roku 1988, kdy byl ředitelem Julius Mařák. V letech 1902 a 1908 byl členem správní komise Akademie (presidentem byl Josef Hlávka) a také správní rady Hlávkovy nadace.

Mauder stál o sblížení JUV a SVU Mánes a přičinil se o vydání prvního ročníku časopisu Volné směry (1897), ale pozdější názorové roztržce obou spolků nedokázal zabránit.

Jako přední osobnost národně orientovaného JUV usiloval v rámci emancipačních snah českého národa v monarchii o navázání kontaktů s ruskými malíři z okruhu I.J.Repina (sdružení Peredvižniků). JUV uspořádal jejich výstavu v Praze roku 1900 a Repin byl zvolen čestným členem. Styky pomáhala zprostředkovat Mauderova žena Julie, členka pražského kroužku rusofilů.

V roce 1902 uspořádal SVU Mánes v Praze výstavu Auguste Rodina, která ovlivnila řadu českých sochařů. Mauder byl v té době sochařskou autoritou a jako zastánce akademického realismu, který se odvolával na italskou ranou renesanci reprezentovanou Donatellem, odmítal prvky naturalismu a expresivního zobrazení. Přestože jako pedagog ovlivnil Františka Bílka a Stanislava Suchardu, zůstal spíše konzervativní k novým proudům symbolismu a secese a s Františkem Bílkem se ještě během jeho stipendijního pobytu v Paříži názorově i lidsky rozešel.

Spolu s J. V. Myslbekem byl členem poroty jmenované Městskou radou pražskou pro posouzení soutěžních návrhů řady pražských pomníků (Jan Hus, sv. Václav, F. Palacký, Josef Mánes) a sochařské výzdoby budov (Národní muzeum, Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici, sv. Vít, sv. Mikuláš (Staré Město), Vinohradské divadlo), oponoval puristické přestavbě Týnského chrámu. Zasedal také v porotách pro restaurování soch, např. při záchraně Brokoffových sousoší, která se zřítila při poškození Karlova mostu povodní roku 1890[6].

Mauder publikoval řadu odborných statí v časopise Dílo o významných malířích AVU[8][9] nebo poukazoval na špatný stav Braunova Betlému v Kuksu a nutnost jeho restaurování.[10]

Josef Mauder zemřel v Praze 15. listopadu 1920 a je pohřben spolu se svou ženou na Olšanských hřbitovech. Autorem reliéfu na hrobce je František Bílek.

Sbírku starožitností Mauder roku 1914 nabídl Muzeu Království českého. Sochařskou pozůstalost odkázal České akademii věd a umění k rozprodeji a zřízení Fondu manželů Mauderových k podpoře mladých umělců.

ČlenstvíEditovat

  • 1898–1920 Jednota umělců výtvarných (předseda 1899)
  • 1901 Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

DíloEditovat

 
Josef-Mauder, pamětní deska Jaroslava Čermáka, 1881, Betlémské náměstí v Praze

Josef Mauder patřil k umělcům mladší generace Národního divadla. Jeho sochařská tvorba byla ovlivněna studiem u novorenesančního sochaře Tomáše Seidana a francouzským akademickým realismem (Paul Dubois). V českých zemích patřil na počátku 20. století spolu J. V. Myslbekem k zakladatelům pomníkové tvorby. Jeho sochy byly určeny jako dekorativní doplněk architektury, ale obvykle jsou alegorickým zobrazením literárního námětu (Poezie,Vlast, Umění, Vědy) a ve snaze vyjádřit poetickou metaforu byly předchůdcem sochařského symbolismu.

Mauder vycházel i z tradice českého baroka, jak dosvědčuje pyramidální kompozice jeho návrhu sousoší pro pylony Palackého mostu.

V době studia v ateliéru A. Rodina s Mauderem udržoval písemný styk Josef Mařatka, ale Mauderova sochařská tvorba zůstala Rodinovou secesně symbolistní plastikou nedotknuta a jen ojediněle překročila hranice monumentálního romantizujícího historismu.[6].

Na některých realizacích v architektuře spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem: Slavín a rodinné hrobky na Olšanech, budova Městské spořitelny pražské v Rytířské ulici čp. 236/I (1892-94), jejíž projekt Wiehl zpracoval společně s architektem Osvaldem Polívkou. Na výzdobě se podíleli malíři Mikoláš Aleš a František Ženíšek a další a kromě Maudra sochaři Bohuslav Schnirch a Stanislav Sucharda a řada dalších.[11][12] Podílel se na výzdobě Vily Antonína Wiehla ve Smolnici u Loun spolu Mikolášem Alšem a Josefem Václavem Myslbekem. (1898)[11][13][14]

Počínaje pomníkem Julia Zeyera se Mauderova sochařská tvorba mění od klasicizujícího realismu k novoromantické plastice naplněné symbolickými významy (Oběť, 1903).

OceněníEditovat

  • 1892 První výroční cena Akademie císaře Františka Josefa v oboru výtvarných umění (Slavín)
  • 1905 první cena z Fondu JUDr J. Kaňky (za sochu Světlonoš)
  • 1914 První výroční cena Akademie císaře Františka Josefa v oboru výtvarných umění (pomník J. Zeyera)

Sochy podle data vznikuEditovat

  • 1875 Laškující satyr
  • 1877 alegorie Poezie, Pomona
  • 1879 reliéf anděla s palmovou ratolestí (hrobka Tonderů)
  • 1880 reliéf Podobizna mladé dámy (sádra)
  • 1881 sgrafita, Pokratice u Litoměřic
  • 1881 návrhy na výzdobu pylonů Palackého mostu, sousoší Libuše, Přemysla a Lumíra (2. cena)
  • 1881 busta Bernarda Bolzana
  • Dvojportrét manželů Marie a Antonína Wiehlových, reliéf
  • 1881 sádrová studie k pamětní desce Jaroslava Čermáka
  • 1882 návrh pomníku K. Havlíčka Borovského pro Kutnou Horu
  • 1881-86 reliéfní medailony: F. A. Brauner, F. Novotný
  • 1884 reliéfy Muž se vztyčenou hlavou, Muž s plnovousem
  • 1886 sgrafita, letohrádek v Černošicích
  • 1887 sochy Kazi a Bivoje pro štít radnice v Kolíně
  • 1887 sádrové skici pro sochy lemující hlavní vstup Národního muzea – alegorie Přírodních věd a Astronomie, alegorie Historie a literatury; v pískovci provedeny r. 1893
  • 1887 alegorická socha Fámy, zapisující údaje na pamětní desce malíře Jaroslava Čermáka v Praze na Betlémském náměstí, pískovec
  • 1887-88 Záslužná medaile královského hlavního města Prahy, provedl Jeroným Mauder
  • 1890 pamětní medaile České akademie císaře Františka Josefa I.
  • 1889–1904 Národní hrobka Slavín v Praze na Vyšehradě – sochy Vlast jásající, Vlast truchlící, socha okřídleného Génia se sarkofágem
 
Josef Mauder, 1889–1904 Národní hrobka Slavín na Vyšehradě – sochy Vlast jásající, Vlast truchlící, socha okřídleného Génia se sarkofágem
  • 1895 Urna Vojty Náprstka
  • 1895 alegorické sochy Víry, Vlastenectví, Strakova akademie
  • 1905 Sochy Světlonošů, alegorie Ostražitosti, hala a vestibul Městské spořitelny
  • 1912 Plastika okřídleného génia pro hrobku Tonderů
  • 1902–1913 Pomník Julia Zeyera v Chotkových sadech
  • 1903 Oběť
  • 1905 Biblické drama, Pramen
  • 1909 Žena v koupeli
  • 1915 Socha truchlící ženy se závojem pro hrobku Leopolda Katze, Olšanské hřbitovy

Zastoupení ve sbírkáchEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z16, s. 57. Dostupné online.
  3. Národní archiv ČR, Policejní přihlášky pražských obyvatel z let 1830-1920
  4. Matriční záznam o sňatku Josefa Maudera s Julií Hoyer farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  5. Archiv hl.m. Prahy, Soupis pražského obyvatelstva z let 1830-1918
  6. a b c Kernová Petra, Sochař Josef Mauder (1854–1920). Olomouc, 2011. diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta
  7. KERNOVÁ, Petra. Sochař Josef Mauder (1854-1920). Olomouc, 2011 [cit. 2015-10-12]. 131 (132-163 Textové přílohy a Obrazové přílohy) s. diplomová práce (Mgr.). Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Katedra dějin umění.. Vedoucí práce Doc . PaedDr . Alena Kavčáková, D r .. s. 23-24. Dostupné online.
  8. E.K. Liška ve vzpomínkách druha a přítele, Dílo 1, 1903, s. 69-80
  9. O Beneši Knüpferovi, Dílo 6, 1908-1909, s. 242-250
  10. Kamenná pohádka, Dílo 1, 1903, s. 147-153
  11. a b WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  12. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné online. S. 1-17. (česky) 
  13. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 43338/5-1425 [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  14. Antonín Wiehl.Historie obce. in Smolnice oficiální web obce [online]. Smolnice: Obec Smolnice [cit. 2015-11-07]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Ptáčková Hana, Sochařské dílo Josefa Maudra, 1983, diplomová (disertační) práce, 166 s., Katedra dějin umění a estetiky, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, Praha
  • Homolka Jaromír, Sbírka českého sochařství zámek Zbraslav, 1961, kat. 98 s., Národní galerie v Praze
  • Harlas František Xaver, Sochařství, stavitelství, 1911, 204 s., Nakl. Bursík & Kohout, Praha

EncyklopedieEditovat

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 898-899, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazyEditovat