Otevřít hlavní menu

Tomáš Seidan (6. září 1830, Praha[1]4. prosince 1890, Praha[2][3]) byl český sochař a pedagog.

Tomáš Seidan
Tomáš-Seidan,-Světozor-č.-4,-12.12.1890.jpg
Narození 6. září 1830
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. prosince 1890 (ve věku 60 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání sochař
Příbuzní Václav Jan Seidan (sourozenec)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v Praze na Starém Městě v rodině rytce Antonína Seidana. Pocházel z devíti sourozenců. Jeho mladší bratr Václav Jan Seidan (1817–1870)[4] byl medailérem. V roce 1839 zemřel otec Antonín Seidan[5]. Vyučil se sochařství v dílně bratrů Josefa a Emanuela Maxových a v letech 1843–1845 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Christiana Rubena. V té době došlo k reformám výuky od strnulého akademismu směrem k realistické malbě.

Na pražské Akademii nebyl zřízen ateliér sochařství a proto hodiny modelování v ateliéru sochaře Tomáše Seidana navštěvoval Josef Mauder, Ladislav Šaloun a také mladý Myslbek. Myslbek strávil v Seidanově ateliéru dva roky a pak přešel k Václavu Levému. Později se podílel jako Seidanův pomocník na sochařské zakázce ve vídeňském Arsenálu.

Od roku 1849 Seidan působil jako modelér porcelánky ve Staré Roli a po odchodu Václava Levého do Říma (1854) převzal jeho dílnu. Po dvacet let působil jako profesor modelování na Pražské technice.[6] Byl členem Umělecké besedy, Krasoumné jednoty (1870–1890) a Spolku svatého Lukáše (1871–1890).

Tomáš Seidan zemřel v Praze 4. prosince 1890 ve věku 60 let a je pohřben na Olšanských hřbitovech (V. hřbitov, 10. oddělení, hrob 148).[7]

DíloEditovat

Seidanovo dílo je pozdně klasicistní, ale jeho portréty jsou oproti Maxovým živější a více se zaměřují na detail. Za jeho nejzdařilejší práci je považován pomník J. F. Smetany, který neusiluje o idealizaci, postrádá dobový patos a nejvíce se vzdaluje sochařskému akademismu. Od současníků se Seidan odlišuje realistickým ztvárněním v několika drobných plastikách, které nejvíce vypovídají o jeho výtvarné představivosti a přibližují ho tvorbě následující generace.[8]

Ve velkých plastikách z pozdějšího období chybí fantazie a vzlet, které Seidan nahrazuje plastickou manýrou s prvky klasicismu, novorenesance a realismu. Seidanovy sochy poznamenal živnostenský ráz jeho sochařské dílny, který je řadí k tehdejšímu průměru, s těžko rozeznatelným autorským rukopisem. Jeho návrhy na výzdobu Palackého mostu v Praze i jiné příležitostné práce byly překonány následující generací sochařů v čele s Josefem Václavem Myslbekem a v soutěži neobstály.[9]

Realizovaná dílaEditovat

 
Arsenal, Vídeň
 
Pomník J. F. Smetany, Plzeň
 
Náhrobek Boženy Němcové
  • Vídeňský Arsenal: sochy vojevůdců – Matyáše Gallase, Charlese Josepha de Croix, vévody de Clerfait a Friedricha sv. pána von Bianchi, vévody di Casa Lanza.
  • reliéf na náhrobku Boženy Němcové na Vyšehradě (portrét je od bratra, V. J. Seidana)
  • 1872–74 pomník premonstráta dr. Josefa Františka Smetany v Plzni
  • 1874 socha Komenského v Přerově, spolupracoval Bernard Otto Seeling (dnes před kostelem českobratrské církve v Přerově v ulici Čapky Drahlovského)
  • 1877 busta cara Petra Velikého na Petrově návrší v Karlových Varech[10]
  • busta Jiřího z Poděbrad (mramor), Staroměstská radnice v Praze
  • 1876 busta Wolfganga Amadea Mozarta (pískovec),
  • busta hraběte Kašpara Šternberka pro knihovnu Českého musea
  • 1864 pomník Ferdinanda Břetislava Mikovce na hřbitově v Košířích (nyní v osadě Sloup)
  • pomník hudebního skladatele Václava Jindřicha Veita v Litoměřicích (zachována busta v muzeu)
  • náhrobek německého básníka Uffo Horna, Trutnov
  • Náhrobní plastika malíře Augusta Bedřicha Piepenhagena (1791–1868) na Olšanských hřbitovech
  • alegorie Mírnosti a Trpělivosti, Nová budova vídeňského parlamentu
  • Alegorie Vody a Ohně ve výklencích rizalitů Národního muzea
  • Sochy Síly a Víry a Geniové, arcibiskupský palác v Praze
  • Sochy Raffaela, Carla Marii von Webera, Rudolfinum v Praze
  • Plastiky generálů Matyáše Gallase a Friedricha Bianchiho v pražské Invalidovně
  • Čtyři roční období na zámku Josefův Důl
  • Sv. Barbora v kostele Nejsv. Trojice ve Slaném
  • Pomník Josefa Löschnera v Kyselce

Společné výstavyEditovat

  • 1884 Krasoumná jednota v Praze (Umělecká výstava na Žofíně), Žofín, Praha
  • 1988/89 Umělecká beseda k 125. výročí založení, Mánes, Praha

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu Tomáše SeIdan farnost při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  3. dle matriky zemřelých farnosti při kostele sv.Jiljí zemřel Tomáš Seidan 2. prosince 1890 na pražském Starém Městě čp. 213
  4. Matriční záznam o narození a křtu Václava Johanna Seidana farnost při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  5. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Antona Seidana farnost při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  6. Světozor č. 4, 12.12.1890
  7. Hrob Tomáše Seidana
  8. Vojtěch Volavka, Sochařství devatenáctého století, s. 56
  9. Tomáš Seidan, Rozhlas Brno
  10. Busta Petra Velikého, Karlovy Vary

LiteraturaEditovat

  • Lubomír Sršeň, K autorství náhrobního pomníku Boženy Němcové, Sborník Památníku národního písemnictví. Roč. 34/2002 ISBN 8085085593 502 s. 34, (2002,) s. 199–216
  • Vojtěch Volavka, Sochařství devatenáctého století, Výtvarný odbor UB, Praha, 1948
  • Vladimír Sís, Olšanské hřbitovy, Pražská akciová tiskárna, Praha 1929

Externí odkazyEditovat