Emanuel Krescenc Liška

český malíř

Emanuel Krescenc Liška (19. dubna 1852 Mikulovice (okres Znojmo)[1]18. ledna 1903 Praha-Bubeneč[2]) byl český malíř a ilustrátor.

Emanuel Krescenc Liška
E. K. Liška (J. Mukařovský 1884)
E. K. Liška (J. Mukařovský 1884)
Narození19. dubna 1852
Mikulovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. ledna 1903 (ve věku 50 let)
Praha-Bubeneč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánímalíř, učitel a ilustrátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

editovat

Narodil se v rodině správce statku (Wirtschafdirektor) v Milevsku Matyáše Lišky a jeho manželky Veroniky.[1] Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do Milevska. Otec brzy zemřel a Emanuel se s matkou přestěhoval do Prahy, kde absolvoval vyšší reálku. Matka zemřela v roce 1868, když bylo Emanuelovi šestnáct let,[3] a po rodičích nezbylo téměř žádné dědictví. V letech 1869–1877 vystudoval monumentální malířství na Akademii výtvarných umění v Praze, pod vedením profesorů J. M. Trenkwalda, Antonína Lhoty a Jana Swertse.[4] Jako mnozí z jeho spolužáků neměl dostatek financí a vydělával si během studia na živobytí drobnými kresbami, ilustracemi (např. k Havlíčkovu Křtu svatého Vladimíra), doučováním a jako asistent kreslení na gymnáziu. V letech 1878-1879 studoval ještě na Akademii v Mnichově a díky Klárovu stipendiu absolvoval studijní pobyt v Římě.[5]

Prvními většími úspěchy byla druhá cena v soutěži na výzdobu Národního divadla za skici pro chodbu Národního divadla a zakázka od pražského magistrátu na zhotovení kopie Mánesovy kalendářní desky na staroměstském orloji.

V roce 1879 společně s Jakubem Schikanedrem vyhrál soutěž na výzdobu královské lóže Národního divadla; jejich historické vlysy Tři doby země české později shořely při požáru. Za ušetřené peníze z cen odjel studovat na malířskou akademii do Mnichova. Po návratu vytvořil velké obrazy:

  • Zjevení Astarty Manfrédovi, námět z dramatické básně Lorda Byrona̟; za obraz dostal státní stipendium.
  • Hagar lkající v poušti nad mrtvým Ismaelem (1882).
  • Ukřižování Páně nástěnný obraz v kapli sv. archanděla Rafaela v Klárově ústavu slepců, za nějž získal Klárovo římské stipendium na dvouletý studijní pobyt v Itálii, především v bydlel Římě.

V souladu s podmínkami stipendia vytvořil několik monumentálních obrazů s tematikou z římské historie a křesťanství:

  • Římskému císaři Maximianovi se zjevují jeho oběti: svatí mučedníci Šebestián, Pankrác a Anežka Římská (signováno E. K. Liška Roma). Obraz na pražské výstavě nešťastnou náhodou shořel.[6]. Dochovala se litografie díla a malovaná skica v Národní galerii v Praze.[7]
  • Michelangelův sen (zjevení Mojžíše)
  • Kristus na hoře Olivetské (Řím, 1888)
 
Hrob Emanuela Krescence Lišky v Praze: Olšanský hřbitov (VI, odd. 11b, hrob 5)[8]
  • Kristus a Madona, tyto obrazy byly vystaveny roku 1888 jednak na Liškově samostatné výstavě ve Skleněném paláci v Mnichově, a dále téhož roku v pražském Rudolfinu.[9] Poslední dva jmenované obrazy se objevily také na Jubilejní zemské výstavě v Praze 1891.
  • Vdovec' (nad kolébkou dítěte)
  • Lady Macbeth
  • Pierot v parku
  • Dřímající mnich
  • Mater dolorosa' (Trpící bolestná Vlast)
  • Vesnické námluvy (1896)

Roku 1888 byl Liška jmenován profesorem figurální a dekorativní kresby na státní Uměleckoprumyslové škole v Praze. Výrazným tématem jeho prací je noc s měsícem. Vedle biblických a církevních námětů obrazů se zaměřoval na historické výjevy a ilustrace světové poezie.

Rodina, úmrtí a památka

editovat

Emanuel Krescenc Liška se 26. září roku 1892 u sv. Jindřicha v Praze oženil s Růženou Cífkovou (* 1874), dcerou pražského hostinského a hoteliéra Antonína Cífky. Měli dva syny, starší Jaroslav (* 1893) se stal malířem, mladší Vladimír Václav (* 1897) se orientoval na praktické zaměstnání.[10] Liška zemřel v důsledku zápalu a otoku plic.

Liška za svého života prodal jen málo obrazů, ale zanechal rozsáhlou uměleckou pozůstalost. [11] [12]

Na jeho smrt reagoval Bohdan Kaminský básní In memoriam. [13]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnost Mikulovice
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Gotharda v pražské Bubenči
  3. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 354, obraz 164 [online]. Praha: Národní archiv. Dostupné online. 
  4. KOTALÍK Jiří (ed.):Almanach Akademie výtvarných umění v Praze. K 180. výročí založení (1799–1979). AVU a NG Praha 1979, s. 89
  5. **. Em. K. Liška zemřel (nekrolog) [online]. Praha: Lidové noviny, 21.1.1903 [cit. 2023-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-25. 
  6. ** Em. K. Liška zemřel (nekrolog), s. 4
  7. Roman PRAHL, Malířství v generaci Národního divadla, in:Dějiny českého výtvarného umění III/2 1780-1890, Academia Praha 2001, s. 82-83
  8. Doprovodná informační cedule umístěná u hrobu Emanuela Krescence Lišky na Olšanských hřbitovech v Praze. (Olšanský hřbitov VI, odd. 11b, hrob 5)
  9. Zlatá Praha roč. 6, č. 4, 1888, s. 48
  10. Pobytová přihláška pražského magistrátu
  11. WEITENWEBER, Vilém. Emanuel Krescenc Liška. Zlatá Praha. 12. 1884, roč. 1, čís. 51, s. 614–615. Dostupné online. 
  12. ČAPEK, Karel Matěj. E. K. Liška. Zlatá Praha. 1. 1903, roč. 20, čís. 13, s. 154–155. Dostupné online. 
  13. KAMINSKÝ, Bohdan. In memoriam. Za E. K. Liškou. Zlatá Praha. 1. 1903, roč. 20, čís. 13, s. 154. Dostupné online. 

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura

editovat
  • Harlas F.X., Souborná výstava obrazů Em. Krescence Lišky na paměť 20. výročí jeho smrti. Praha 1922

Externí odkazy

editovat