Otevřít hlavní menu

Józef Ignacy Kraszewski

polský národní buditel, historik a spisovatel

Józef Ignacy Kraszewski (28. července 1812, Varšava19. března 1887, Ženeva)[1] byl polský národní buditel, historik, spisovatel a literární kritik. Je považován za tvůrce polského historického a sociálního románu, přičemž v jeho díle, vycházejícím z romantismu, se projevují silné prvky kritického realismu.

Józef Ignacy Kraszewski
Józef Ignacy Kraszewski.PNG
Narození 28. července 1812
Varšava
Úmrtí 19. března 1887 (ve věku 74 let)
Ženeva
Místo pohřbení Krypta zasloužilých na Skalce
Pseudonym Kleofas Fakund Pasternak
Povolání překladatel, historik, dramatik, novinář, spisovatel a básník
Národnost Poláci
Alma mater Vilniuská univerzita
Významná díla Ulana, Stará báje
Rodiče Jan Krašeuski a Zofia Kraszewska
Příbuzní Kajetan Kraszewski a Lucjan Kraszewski (sourozenci)
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Józef Ignacy Kraszewski

Józef Ignacy Kraszewski se narodil roku 1812 Varšavě, ale dětství strávil na otcově statku u Pružan v tehdejší grodněnské gubernii (dnes v Bělorusku). Rozhodující vliv na jeho vychování měla jeho babička a prababička, které měly hluboký zájmem o literaturu i o politiku. Roku 1822 začal navštěvovat školu v Białe, od roku 1826 v Lublině a v letech 1827-1829 ve Svisloči, kde ukončil gymnázium. Na Vilniuské univerzitě pak studoval filozofii a literaturu a začal vydávat svá první díla, která však nebyla kritikou příznivě přijata. Za listopadového povstání v roce 1830 byl Kraszewski pro ilegální činnost zatčen a vězněn až do počátku roku 1832 (pro slabé zdraví strávil většinu tohoto času ve vězeňské nemocnici). Po propuštění musel nejprve žít pod policejním dohledem ve Vilniusu, ale roku 1833 mu bylo povoleno vrátit se na otcův statek. Roku 1838 se oženil s Žofií Woroniczównou, neteří varšavského primase a odjel se svou ženou do Volyně, kde hospodařil na svých statcích. Roku 1839 získal své první literární vítězství románem Poeta i świat (Básník a svět).

Protože Kraszewski hodlal vytvořit nové literární středisko pro Volyň, Podolí a Litvu, vydával v letech 1841-1851 ve Vilniusu literární a vědecký časopis Ateneum, kolem něhož seskupil několik set předních spolupracovníků. Když toto literární hnuti skončilo nezdarem, přenesl Kraszewski sovu činnost do Varšavy, kde se stal spolupracovníkem Gazety Warszawskiej a později téměř všech temnějších časopisů. V té době se v jeho pracích začal projevovat vliv Dickensův, Balzacův a Gogolův a Kraszewski uveřejnil řadu svých vrcholných děl. Ačkoliv byl horlivým vyznavačem katolicismu, dospěl pod vlivem Hegela k názoru, že katolicismus nevylučuje pokrok. Rozešel se proto se svými konzervativně klerikálními přáteli, působícími v duchu smíření s Ruskem, přestěhoval se roku 1853 do Žitomiru, jakožto duchovního střediska Volyně a stal se zde kurátorem místních škol i divadelním inspektorem. Zabýval se rovněž problematikou nevolnictví a byl členem výboru pro osvobození selského stavu, přestože nebyl zastáncem jeho náhlé úplné svobody.

 
Kraszewski, Józef Ignacy. Dziad i baba. Warszawa: Wydawnictwo Gebethner i Wolff, 1887. (Ve formátu DjVu)

Roku 1859 se Kraszewski vrátil zpět do Varšavy a převzal zde redakci Gazety Polskiej. Za tzv. lednového povstání v roce 1863 byl vypovězen z ruského Polska. Usadil se v Drážďanech, kde neúnavně hájil polské zájmy, což mu přineslo mnoho nepřátel ale také široké mezinárodní uznání. Vedle románů a povídek psal brožury, přednášel a vydával časopis Hasło, takže jeho vliv na polskou společnost zůstal nezměněn. Roku 1883 byl Kraszewski pro podezření ze špionáže pro Francii v Drážďanech zatčen, odsouzen na tři a půl roku do žaláře a uvězněn v Magdeburku. Když zde těžce onemocněl, byl roku 1885 propuštěn na kauci a léčil se v Itálii. Zemřel roku 1887 v Ženevě.

Je pochován v kryptě Kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na Skałce v Krakově.

 
Kraszewski, Józef Ignacy. Rzym za Nerona. Powieść. (Ve formátu DjVu)

DíloEditovat

Józef Ignacy Kraszewski patří rozsahem své tvorby k unikátním zjevům světové literatury. Počet titulů jeho vydaných děl přesahuje 300 (což je přes 500 svazků a s časopiseckými pracemi, s korespondencí a s literárními úvahami bychom došli k počtu přes 600 svazků). Doménou jeho literární tvorby, vycházející z počátku ještě z romantismu, je kronikářský (mnohdy až dokumentární) román s již realistickým přístupem k tématu, vycházející z důkladného studia materiálu. Řadu románů věnoval sociální problematice vesnice (poměr šlechtického statkáře a rolnictva často komplikovaný milostnými vztahy). Kromě toho napsal celou řadu historických románů, ve kterých zobrazil téměř všechna období polských dějin do konce 18. století, a je tak považován za Sienkiewiczova předchůdce. V uměleckém ohledu se však Kraszewskému mnohdy nedostává (hlavně kvůli tvůrčímu chvatu) náležité hloubky, barvitosti, psychologické jednoty a kompoziční propracovanosti. Díky čistému jazyku a jasnému slohu byla však jeho díla čtenářsky velmi úspěšná a Kraszewskému se podařilo vytlačit z rukou polských čtenářů konzumní, zejména francouzskou literaturu, v čemž tkví jeho největší význam.

Kraszewski byl též autorem básní, dvaceti tří divadelních her, zabýval se literární historií a kritikou, byl obratný publicista a získal si též velikou zásluhu jako redaktor souborných spisů některých autorů (např. Jana Śniadeckého nebo Kazimierze Brodzińského) i jako vydavatel pamětí. Vedle literární tvorby se zabýval též malířstvím.

Výběrová bibliografieEditovat

  • Kościół ŚwiętoMichalski w Wilnie (1833, Svatomichalský kostel ve Vilně), autorova prvotina, povídka, kterou kritika přijala velmi příkře,
  • Wilno (1836, Vilno), historická monografie týkající se Vilniusu, opět nedobře přijatá kritikou,
     
    Kraszewski, Józef Ignacy. O panslawizmie. Kraków, 1889. 22 S. (Ve formátu DjVu)
  • Poeta i świat (1839, Básník a svět), román, první autorovo skutečně úspěšné dílo s romantickým rozporem mezi snem a skutečností, napsané ještě pod vlivem francouzských romantiků.
  • Poezje (1838, Poezie), sbírka básní,
  • Wilno od początków jego do r. 1750 (1840-1842, Vilno od jeho počátků do roku 1750), úspěšně přepracovaná historická monografie z roku 1836,
  • Ulana (1843), román, baladický příběh o lásce polského zemana k ženě vesnického hrnčíře, který se stal podkladem pro polskou národní operu Halka (1858) od Stanisława Moniuszka.
  • Latarnia czarnoksięska (1843-1844, Kouzelná svítilna), cyklus povídek ze života šlechtických statkářů žijících v ekonomických a společenských představách minulosti a nechápajících společenský pokrok.
  • Pod włoskiém niebem (1845, Pod italským nebem), fantazijní povídka,
  • Ostap Bondarczuk (1847), sociální vesnický román, česky jako Muž z lidu, v němž se myšlénky o těžkém postavení selského stavu prolínají s ideami o vznešeném významu lidské důstojnosti,
  • Budnik (1848, Budník), sociální vesnický román,
  • Pan i szewc (1849, Pán a správce), divadelní hra (činohra ve čtyřech jednáních),
  • Kordecki (1852), historický román líčící obranou kláštera Jasná Hora v Čenstochové za švédsko-polské války roku 1655.
  • Powieść bez tytułu (1854, Román bez názvu), jedno z nejlepších autorových děl s autobiografickými prvky,
  • Chata za wsią (1854, Chata za vsí), sociální vesnický román,
  • Dwa światy (1854, Dva světy), román ze života šlechty,
  • Djabeł (1855, Ďábel), historický román z konce 18. století z období vlády posledního polského krále Stanisława Augusta Poniatowského,
  •  
    Kraszewského hrob v Krakově
    Jermola (1857), sociální vesnický román,
  • Choroby wieku (1857, Nemoci století), česky jako Časové choroby, literární i historické články, v nichž Kraszewski pohlížel velmi pesimisticky na současnou (chorobnou, jak se vyjadřoval) společnost.
  • Wieczory wołyńskie (1859, Volyňské večery), publicistika,
  • Dziecię Starego Miasta (1863, Dítě Starého Města), politický román věnovaný problematice lednového povstání v roce 1863 vydaný pod pseudonymem B. Bolesławita,
  • Szpieg (1864, Špeh), česky jako Policejní špehoun, politický román vydaný pod pseudonymem B. Bolesławita,
  • Moskal (1865), politický román vydaný pod pseudonymem B. Bolesławita,
  • Żyd (1866, Žid), politický román vydaný pod pseudonymem B. Bolesławita,
  • Na wschodzie (1866, Na východě), pod pseudonymem B. Bolesławita,
  • Czarna Perełka (1873, Černá perla), román,
  • Polska w czasie trzech rozbiorów (1873, Polsko v době trojího dělení), historická monografie o dělení Polska v letech 1772-1795.
  • Morituri (1874-1875), česky jako Nad propastí, román ze života šlechty,
  • Hrabina Cosel (1874, Hraběnka Kozelská), historický román, první díl tzv. saské trilogie, který se odehrává na dvoře saského kurfiřta a polského krále Augusta II. v Drážďanech na počátku 18. století a vypráví skutečný příběh hraběnky Kozelské, která jako milenka Augusta II. hrála významnou úlohu na královském dvoře i ve světové politice, až se nakonec stala obětí intrik.
  • Brühl (1875), česky jako Velký intrikán nebo jako Pan ministr, historický román, druhý díl tzv. saské trilogie, odehrávající se v polovině 18. století, kdy po smrti krále Augusta II. nastupuje na drážďanský a polský trůn jeho syn August III., jenž se záhy stává hříčkou v rukou svých ministrů, dvořanů, katolického kléru a zejména ústředního hrdiny vyprávění - dvořana Brühla. Kniha v hlavním dějovém proudu zachycuje osudy tohoto muže, který je schopen dopustit se kvůli kariéře a moci sebevětší podlosti a zločinu.
  • Z siedmioletniej wojny (1876, Ze sedmileté války), historický román, třetí díl tzv. saské trilogie odehrávající se za sedmileté války v letech 1756-1763.
  • Dziennik Serafiny (1876, Serafinin deník), společenský román,
  • Dzieje Polski (Dějiny Polska), cyklus dvaceti devíti historických románů vydaných v letech 18761890, ve kterém chtěl Kraszewski zobrazit všechna období polských dějin od mytických počátků až do konce 18. století. Patří sem například:
    • Stara basń (1876, Stará báje), historický román z 9. století, kdy v Polsku přecházela vláda na rod Piastovců. Podkladem románu jsou lidové pověsti a legendy, doplněné vědecky podloženými detaily o způsobu života starých slovanských kmenů. Námětem je svržení krutého samovládce Leška a povolání chudého včelaře Piasta na knížecí trůn. Román končí symbolickou společnou orbou pozemku, určeného pro základy příštího hradiště, které mělo sjednocená slovanská knížata chránit před nápory společného nepřítele.
    • Bracia zmartwychwstańcy (Vzkříšení bratři), historický román z doby Boleslava Chrabrého,
    • Boleszczyce, historický román z doby Boleslava II. Smělého,
    • Infantka (1884, historický román odehrávající se v letech 1552-1554 a líčící osudy Anny Jagellonské, poslední polské královny z rodu Jagellonců.
  • U babuni (1878, U babičky), společenský román,
  • Kunigas (1881, česky jako Záhuba pohanův na Litvě), historický román,
  • O panslawizmie (1889) - krátká stať, vydána posmrtně

Filmová zpracováníEditovat

Česká vydáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SZYMAŃSKA, Elżbieta. Józef Ignacy Kraszewski. Culture.pl [online]. 2014-07-25. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat