Otevřít hlavní menu

František Kvapil (básník)

český básník

František Kvapil (15. února 1855 Žhery u Českého Brodu[1]19. října 1925 Praha) byl český úředník, básník a překladatel, především z tehdejší moderní polské literatury.

František Kvapil
František Kvapil
František Kvapil
Narození 15. února 1855
Žhery
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. října 1925 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Studoval filosofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, ale studia nedokončil a později se vzdělával v Paříži. Již za svých studentských let se intenzivně věnoval překládání z polštiny, například povídek a básní Józsefa Ignáce Kraszewského nebo divadelních her a tvorbě vlastní poezie. Roku 1880 se oženil s Boženou Justovou. V letech 18801883 pracoval jako profesor na gymnáziích a učitelských školách. Roku 1895 nastoupil jako tajemník Českého zemského muzea, po svém penzionování se věnoval výhradně literární a překladatelské činnosti. Publikoval také řadu časopiseckých článků o slovanských literaturách.

DíloEditovat

Jeho nejvýznamnějším dílem je mimo překlady z polštiny (zejména Kraszewski, Asnyk, rozsáhlá antologie Polská moderní poesie) a podrobné studie o slovanských literaturách cyklus epických básní Zpěvy knížecí, v níž přepracovává v parnasistním stylu, napodobujícím především Victora Huga, ruské byliny. Dalším významným dílem je lyrická sbírka Zaváté stopy, vydal i několik dalších lyrických sbírek v pozoruhodné bibliofilské grafické úpravě, například Květy na sněhu[2]. Směrově příslušel k parnasismu. V původní poezii byl v mnohém pouhým epigonem Jaroslava Vrchlického, nicméně jako překladatel a literární vědec byl ve své době velmi oceňován.

Z jeho prozaického díla jsou historicky zajímavé memoáry Životem k idealu: literární vzpomínky a skizzy z roku 1900 a čtivá kniha Ženy a milenky slovanských básníků, vydaná roku 1893[3], v níž se věnoval múzám ruských, polských a jihoslovanských spisovatelů, například Puškina, Kraszewského, Slowackého, Repnina, Potockého nebo France Prešerena.

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat