Otevřít hlavní menu

Karel Handzel

český novinář a spisovatel

Karel Handzel, též Karel Rafael Handzel (24. října 1885 Ostrava[1]11. dubna 1948 Praha[2]) byl autorem povídek a črt z ostravského prostředí překladatel ze slovanských literatur a novinář.

Karel Handzel
Narození 24. října 1885
Ostrava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 11. dubna 1948 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání novinář, spisovatel, překladatel a redaktor
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Žánr povídka, Črta, pohádka a překlad
Významná díla Klimek
Chachaři
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině horníka Adalberta Handzela a jeho manželky Karoliny, rozené Mokrošové.[1] Byl nejstarší ze sedmi dětí. Vystudoval gymnázium v Ostravě, poté češtinu a němčinu na FF UK v Praze; studia nedokončil a začal pracovat jako novinář a překladatel.

V době 1. světové války bojoval v Haliči, kde byl raněn. Byl zatčen jako politicky podezřelý, roku 1916 odsouzen a degradován. Poté byl znovu poslán na frontu, nejprve na haličskou pak na italskou.[3]

Po vzniku samostatného Československa začal spolupracovat s týdeníkem Velká Ostrava a sociálně demokratickým listem Duch času.

Dne 4. prosince 1921 se v Brně oženil s Eliškou Stoklasovou. Manželství bylo v červnu 1922 rozvedeno od stolu a lože a po necelém roce trvání rozloučeno v září 1922.[4]

Od roku 1923 působil jako redaktor vládního listu Československá republika, kam psal soudničky, fejetony a sloupky. Od roku 1938 pracoval v ČTK, po 2. světové válce v tiskovém oddělení ministerstva informací.

Zemřel v Praze, místo pohřbu prozatím nezjištěno.

DíloEditovat

Těžiště Handzelovy beletristické tvorby leží v povídkách z ostravského a hornického prostředí (Světélka v přítmí, Klimek). Do jeho tvorby se promítla především skutečnost, že byl členem umělecké obce Koliba, která hlásala příklon ke slovanskému Východu, k tradici Velké Moravy, k lidovému umění a filozofii. Handzel sbíral, literárně stylizoval a posléze vydával pohádky, pověsti, pořekadla, přísloví; stal se také jedním z prvních sběratelů hornického folklóru. Působil také jako překladatel; překládal z polštiny, ukrajinštiny, běloruštiny, slovinštiny a bulharštiny.

Příspěvky do periodikEditovat

Své příspěvky uveřejňoval v časopisech Světozor, Zlatá Praha[5] a dalších.[3]

Na pokračování vydal roce 1922 v ostravském deníku Duch času „filmový románek“ Ondruš a Heda, inspirovaný příběhy zbojníka Ondráše.[6]

KnihyEditovat

  • Světélka v přítmí. Deset povídek z krásné země. Emil Šolc, Praha 1913
  • Halabačky pro smíšky. Nákladem vlastním, Moravská Ostrava 1920.
  • Havierské bojky. Nákladem vlastním, Moravská Ostrava 1920.
  • Klimek. Pohádka uhelné země s původními dřevoryty Břetislava Bartoše. Nákladem Veraikonu, Praha-Karlín 1920.
  • (jako ředitel) Kněhyně. Zvěsti z Moravy, Slezska a Slovenska; (časopis) ročník I., č. 1–2, Přerov 1921.
  • Chachaři. Pět povídek s původními dřevoryty Břetislava Bartoše. Nákladem Veraikonu, Praha-Karlín 1922.

PřekladyEditovat

  • (z polštiny) Adolf Walewski: Divadlo a jeho oběti. Črty. J. Otto, Praha 1910.
  • (z ukrajinštiny) Mychajlo Jackiv: Hořčičné semínko. J. Otto, Praha 1911.
  • (z polštiny) Adolf Dygasiński: Vlk, psi a lidě. J. Laicher, Praha 1911.
  • (z polštiny) Bolesław Prus: Kolovrátek. Nákladem knihkupectví Al. Hynka, Praha 1912.
  • (z polštiny) Aniela Kallas: Ona a oni. J. Otto, Praha 1912.
  • (přeložili Karel Handzel, O. J. Janota, Emil Walter): Kdo ví, k čemu to dobré. Soud. Pozdě se přichází k poznání. Kuli. Jos. R. Vilímek, Praha (mezi 1911 a 1930)
  • (z polštiny) Wiktor Gomulicki: Na vánoce. Jos. R. Vilímek, Praha 1914.
  • (z polštiny) Bolesław Prus: Odkaz srdce. J. Otto, Praha 1914.
  • (z polštiny) Gabriela Zapolska: Staška. Jos. R. Vilímek, Praha 1914.
  • (z polštiny) Józef Ignacy Kraszewski: Psovod. Jos. R. Vilímek, Praha 1915.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Matrika narozených, Mor. Ostrava, 1883–1887, snímek 182, záznam o narození a křtu
  2. nekrolog (dostupné online z NK ČR). Pravda. 13. 4. 1948, s. 2. Dostupné online. 
  3. a b FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  4. Matrika oddaných, Brno – dóm, 1912–1924, snímek 168, Záznam o sňatku a pozn. o rozloučení manželství
  5. Karel Handzel: Zvonivý nýt. Zlatá Praha. 14. 8. 1914, s. 522. Dostupné online. 
  6. Jiří Kryštýnek: Ondrášovská pověst v literatuře české a polské, s.73

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat