Wikipedie

Kůň Převalského

kůň
(přesměrováno z Expoziční celek Gobi)

Kůň Převalského (Equus przewalskii Poliakov, 1881) neboli kertak[2][3] (někdy psáno kertag) je údajně jediný do současnosti přeživší divoce žijící druh koně. Ve volné přírodě byl na přelomu 60. a 70. let 20. století téměř vyhuben, přežil jen díky péči zoologických zahrad a dlouholeté mezinárodní spolupráci. Setkáváme se s ním zejména v zoologických zahradách, přičemž koně žijící v zoo pocházejí z pouhých 13 předků. Z rodokmenu všech žijících koní je zjevné, že 70 % z nich má „pražského“ předka. Zoologická zahrada v Praze chová koně Převalského od roku 1921 a od roku 1959 vede celosvětovou plemennou knihu tohoto druhu.[4][5][6]

Jak číst taxoboxKůň Převalského
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádlichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleďkoňovití (Equidae)
RodEquus
Binomické jméno
Equus przewalskii
Poliakov, 1881
mapa rozšíření
mapa rozšíření
mapa rozšíření
Synonyma
  • Equus caballus przewalskii
  • Equus ferus przewalskii
Sesterský druh
kůň (Equus caballus)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na konci 80. let 20. století započala snaha vrátit koně Převalského zpět do volné přírody v Mongolsku a Číně, původní oblasti rozšíření těchto koní. Reintrodukci organizovaly zejména nizozemské, německé a švýcarské organizace. První transport s českými koňmi směřoval do Mongolska a uskutečnil se v červnu 1992. Od roku 2011 pražská zoo samostatně organizuje transporty do západního Mongolska pod názvem Návrat divokých koní. Zatím naposledy byli do Mongolska převezeni koně v červnu 2019. Jednalo se o transport čtyř vybraných klisen do přísně chráněné oblasti Gobi B.[7] V rámci projektu Návrat divokých koní 2024 proběhl první z plánovaných transportů koní Převalského z evropských chovů do stepní oblasti Altyn Dala ve středním Kazachstánu.[8] Cílem kazachstánských transportů je v pěti letech postupný přesun 40 koní z evropských chovů a založení nové populace na území Altyn Dala.[9] Nové transporty budou od roku 2026 směřovat do východního Mongolska do oblasti „Údolí klášterů“[10].

Světová populace koně Převalského čítala v roce 2017 asi 2010 kusů.[11]

Původní výskyt

editovat

Kůň Převalského obýval kamenité stepi a polopouště Střední Asie na pomezí dnešního Mongolska a Číny (severozápadní Čína, jihozápadní Mongolsko), přičemž dříve obýval výrazně rozsáhlejší část střední Asie.[4][11]

Popis

editovat

Hmotnost je 200–350 kg, délka těla 220–280 cm, délka ocasu až 110 cm a kohoutková výška okolo 130 cm.[4] Typická je mohutná klabonosá hlava s bílým okolím kolem nozder, vztyčená hříva, tmavý pruh na hřbetě až ke kořeni ocasu, krátké žíně po stranách kořene ocasu a náznak příčného pruhování na končetinách. Od domestikovaného koně se liší zavalitější postavou a kratšími končetinami.[11]
Barva srsti je plavá s úhořím pruhem.

Etologie

editovat

Kůň Převalského žije v soudružných dlouhodobých stádech, obvykle o 5–15 jedincích. Koně putující do velkých vzdáleností vyhledávat potravní zdroje – trávu, listy a pupeny – se mohou shlukovat i do početnějších skupin. Stádo se vytváří přirozeně, tvoří je hřebec a několik většinou navzájem příbuzných klisen s hříbaty, přičemž jedna z klisen je vůdčí. Hřebec se stará o bezpečnost, vůdčí klisna reaguje na jeho pokyny a vytvářejí uzavřenou jednotku. Vůdčí klisna určuje směr a rychlost pochodu a vyhledává místa s potravními zdroji, zatímco hřebec se drží na okraji stáda. Samice rodí po březosti trvající 328–343 dní[12] jediné mládě. Mladé klisny zůstávají v rodném stádě po celý život, pokud je neodláká cizí samec. Mladí hřebci opouštějí stádo ve věku dvou let (jsou vyhnáni) a sdružují se do mládeneckých stád tvořených stejně starými hřebci. Pohlavně dospívají ve věku pěti let a poté se snaží odlákat samice z harémů nebo v harémech převzít nadvládu. Ke správnému vývoji populace je důležité, aby se utvořila právě tato struktura.[5][11]

Taxonomie

editovat
 
Klisna koně Převalského v zoo

Kůň Převalského byl považován za přímého předka dnešního zdomácnělého koně (Equus caballus), byl proto dlouho označován za poddruh původního „divokého“ koně, Equus ferus ssp. przewalskii, nebo dokonce za subpopulaci koně domestikovaného, Equus caballus ssp. przewalskii.[13][14] Rozvoj molekulární genetiky na počátku 21. století umožnil hlubší srovnávací studie, které ukázaly sice značnou podobnost obou taxonů, ovšem přece jen jisté nepominutelné rozdíly. Kůň Převalského sice může hybridizovat s koněm domácím, přičemž potomci zůstávají plodní, ovšem u koně Převalského je karyotyp tvořen 66 chromozomy (což je nejvíce ze všech koňovitých[15]), u domestikovaného koně je chromozomů pouze 64.[13] Analýza DNA rovněž vyvrátila, že by kůň Převalského byl přímým předkem domestikovaných koní.[13] Variance v genetické výbavě je však minimální, signifikantní rozdíly byly nalezeny pouze u 4 alel.[13] Oba taxony jsou si tedy velmi blízce příbuzné; v minulosti pravděpodobně došlo ke spontánnímu zkřížení.[13] Různý počet chromozomů však hovoří pro dvě různé populace. Poslední taxonomické studie proto označují (domestikovaného) koně a koně Převalského za sesterské taxony, obvykle na úrovni druhu (domestikovaný kůň = Equus caballus, kůň Převalského = Equus przewalskii),[14][16] někdy však také na úrovni poddruhu (domestikovaný kůň = Equus ferus ssp. caballus, kůň Převalského = Equus ferus ssp. przewalskii).[13] K oddělení jednotlivých populací mělo dojít zhruba před 38 000 až 72 000 lety.[17] Citované studie však vycházejí pouze ze současné DNA. Ovšem ze studie zveřejněné v roce 2018 v časopise Science vyplývá, že podle DNA archeologických nálezů byli koně Převalského již domestikováni v Kazachstánu, zdivočeli, a tedy žádní skutečně divocí koně již nežijí.[18][19][20] Z archeologických nálezů navíc vyplývá, že v době před 2200 let před naším letopočtem bylo pravděpodobně v Evropě více koňů Převalského než předků dnešního koně domácího, který získal převahu šlechtěním, které vedlo ke ztrátě genetické diverzity.[21]

Historie

editovat

Na území stepí a pouští střední Asie kůň Převalského přežíval nerušeně až do doby, kdy zde došlo k rozvoji pastevectví. Pak jej pastevci začali pronásledovat jako konkurenta svých stád dobytka a vybíjet. Zbylo jen několik kusů. Měl tehdy různé označení, Kyrgyzové jej pojmenovali „kertak“, Mongolové „tachi“ a Číňané „jie-ma“.

Znovuobjevení druhu

editovat
 
Stádo koní Převalského

Až do poloviny 19. století o tomto divokém koni věděli jen mongolští kočovníci, kteří putovávali po okraji pouště Gobi. Jeho objevením pro světovou veřejnost začal dobrodružný lov, který koně Převalského přivedl na pokraj vyhubení. Roku 1879 propátrával Nikolaj Prževalskij, plukovník a kartograf carské ruské armády, okolí hor Tachin Schack. Několikrát zahlédl celá stáda divokých koní, ale nedokázal koně identifikovat. Vzpomínky na vzhled těchto koní se nedokázal zbavit, a tak se na ně začal vyptávat místních obyvatel. Jeden z lovců mu přenechal kůži uloveného koně. Przewalski ji odvezl do Moskvy a ukázal ji přírodovědci Poljakovovi. Ten ji prozkoumal, popsal, přičemž zaznamenal znaky divokého koně a pojmenoval ho po jeho objeviteli Przewalském.

Kůň Převalského byl objeven na pomezí dnešního Mongolska a Číny v tzv. džungarských stepích v podhůří Altaje. První divocí koně se dostali do Evropy v roce 1899, a to do tehdejšího carského Ruska, na jižní Ukrajinu do stanice Askania-Nova. V roce 1890 německý obchodník se zvířaty Hagenbeck dovezl několik dalších desítek koní, které však okamžitě rozprodal, takže chov začal z páru nebo maximálně třech až čtyř jedinců. Transporty skončily v roce 1902. Mezi první a druhou světovou válkou kolísala celosvětová populace koně Převalského mezi 30 a 40 jedinci.[5]

Chov v zoo

editovat

V Evropě je chován přibližně ve stovce zoo, nejvíce pak v Německu, kde se jedná o takřka 30 zařízení. V Česku je chován ve čtyřech zoo (více viz níže). Na Slovensku pak ve třech institucích: Zoo Bojnice, Zoo Bratislava a Zoo Košice. [22]

Chov v Česku

editovat

Slavná historie chovu koně Převalského začala v roce 1921. Tehdy profesor František Bílek z někdejší Zemědělské fakulty ČVUT dovezl z tehdejšího Halle an der Saale v Sasku tři koně Převalského, které nakoupil z vlastních prostředků. Přivezl je na školní statek zemědělské školy v Netlukách u Uhříněvsi. Tam byli koně umístěni do roku 1932 a narodila se jim tam čtyři hříbata. Když byla v roce 1931 otevřena pražská zoo, rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty, že budou tito vzácní „prakoně“, jak se jim tehdy říkalo, chováni právě zde. V pražské zoo se zakladatelům chovu (jmenovali se Ali a Minka) narodilo 21. března 1933 první hříbě, celkově tedy páté v tehdejším Československu.[5] Do roku 1988 se zde narodilo 150 hříbat.[23]

Koně Převalského odchovaní v Praze žijí v chovech po celém světě. Jejich domovinou je např. Austrálie, Jihoafrická republika či Kuba, v Evropě např. Ukrajina a Maďarsko.[5]

Od roku 1959 vede Zoo Praha celosvětovou plemennou knihu koně Převalského. V té době žilo na celém světě pouhých 54 jedinců.[5]

V Česku koně Převalského chovají tyto zoologické zahrady:

Chov v Zoo Praha

editovat

Tento druh je v pražské zoo chován již od roku 1932, tedy takřka celou historii zoo (zoo zpřístupněna 1931).[24] První odchov byl zaznamenán v roce 1933. V roce 2001 se podařil první umělý odchov koně Převalského na světě.[25]

Na konci roku 2017 bylo chováno 37 koní, z toho 7 přímo v zoo v Praze-Tróji, 30 jedinců pak v Chovné a aklimatizační stanici Zoo Praha v Dolním Dobřejově.[26]

Jedno z posledních mláďat se v Praze narodilo na konci května 2018 – jednalo se o samce a šlo o 236. pražské mládě.[7] 4. 6. 2018 přišel do Zoo Praha nový samec z dánské Zoo Givskud.[27] V pondělí 16. 7. 2018 přišla na svět klisna s pořadovým číslem 237 – první mládě klisny Wandy.[28] Ve čtvrtek 25. 10. 2018 se narodilo další mládě, tentokrát samici Haře a samci Lenovi. V průběhu roku 2018 se tak narodila čtyři mláďata[29] (dva samci a dvě samice).[30] Ke konci roku 2018 tak bylo chováno 40 jedinců: 13 hřebců a 27 klisen.[30]

V listopadu 2019 byla dovezena samice z Tierparku Berlin v Německu.[31] V prosinci 2019 byla přivezena další klisna – tentokrát z belgické zoo Parc Animalier du Domaine des Grottes de Han.[32] V dubnu 2020 se narodila dvě mláďata. Nejprve 10. 4. přišla na svět samice v Dolním Dobřejově, jejímž otcem se stal nový samec Cam a matkou Warsa, jejíž dvě mláďata byla v minulosti převezena do Mongolska v rámci projektu Návrat divokých koní. 21. 4. 2020 přišel na svět sameček přímo v areálu Zoo Praha –⁠ otcem geneticky cenný samec Len, v pořadí sedmé mládě klisny Hary. Také v tomto případě dvě z mláďat této klisny se stala součástí repatriačního projektu Návrat divokých koní.[33] 25. 5. 2020 se narodil samec.[34] V srpnu 2020 došlo k dovozu klisny z belgické zoo Parc Animalier - Grottes de Han, Han-sur-Lesse.[35]

Výběh koní Převalského se nachází v horní části zoo u horní stanice lanovky a je součástí expoziční celku Pláně. U výběhu se nachází stylová mongolská jurta, v níž se konají tematické výstavy odkazující na Mongolsko, koně Převalského a ochranářské aktivity. V neděli 17. června 2018 došlo k vernisáži výstavy "Fauna Mongolska".[36] V létě 2019 se konala další výstava, tentokrát zachycující tři významná výročí spojená s koněm Převalského: 180 let od narození ruského geografa a cestovatele Nikolaje Prževalskeho, 120 let od prvního transportu do Evropy a zároveň 60 let od prvního mezinárodního sympózia věnovaného právě tomuto druhu a jeho záchraně. Toto odborné setkání se v roce 1959 uskutečnilo v Praze (více viz Záchrana a reintrodukce koně Převalského).

Na podzim 2018 se začal budovat výběh pro koně Převalského na pražských Dívčích hradech.[37]

Koně Převalského obydleli Dívčí hrady nad pražským Smíchovem v dubnu 2021. Smyslem projektu je nejen oživit historickou lokalitu, ale také za pomoci spásání travního porostu přispět k tomu, aby zde v budoucnu opět prosperovala původní společenstva rostlin a živočichů.[38] V létě 2024 vypustili zoologové v rámci záchranného programu AOPK ČR na lokalitě 30 vybraných jedinců sysla obecného, pocházející z populace žijící v areálu pražské zoologické zahrady. Pro sysla je pastvina velkých kopytníků typickým přirozeným biotopem.[39][40]

V červnu 2023 se ve stádě na Dívčích hradech narodilo první hříbě.[41]

Zoo Praha se díky úspěšným odchovům a dlouhodobé mezinárodní prestiži podílí na reintrodukci koně Převalského do Mongolska – projekt Návrat divokých koní.

V roce 2024 proběhl první transport koní na území Kazachstánu.[42][43][44]

Expoziční celek Gobi

editovat
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
 
Konkrétní problémy: zredukovat na podstatné a k tématu relevantní informace, Wikipedie není sbírkou (všech) nahodilých informací

Nový areál otevřený v březnu 2024 při zahájení 93. sezony pražské zoo za účasti prezidenta ČR Petra Pavla a zástupců mongolského státu[45][46][47] představuje na ploše 6 500 m2 na tradičním místě u horní stanice lanovky kromě nové podoby výběhu a zázemí pro ikonické koně Převalského také výběr drobných druhů asijských polopouští a stepí. Návštěvnické prostory zahrnují více vyhlídek do hlavního výběhu koní, autentickou jurtu a ukázku přírodní oblasti Planoucí útesy s kostmi dinosaurů.[48] Součástí jsou také nové expozice kočkovitých šelem manulů.[49][1]

Členové stáda koně Převalského v roce 2024:

  • GRANOLA: devítiletý hřebec z belgického chovu, otec Barunky - prvního hříběte (2023) ze stáda na Dívčích hradech
  • VICTORIE II: sedmiletá klisna narozená v Dolním Dobřejově jako 235. přírůstek v pražském chovu
  • KONNI: desetiletá klisna z chovu Tierpark Berlin, od roku 2016 v Dolním Dobřejově, v expozici Gobi může mít prvního potomka
  • XICARA: pětiletá klisna narozená přímo v pražské zoo jako 238. hříbě v historii, geneticky velmi cenná klisna, po pobytu v stádě na Dívčích hradech přesunuta k chovnému samci[50]
Seznam druhů v terarijní části expozice
editovat

v níž je také názorná výstava o úspěšném projektu Návrat divokých koní

  • hroznýšek tatarský (Eryx tataricus) - předobraz olgoje chorchoje[51]
  • agamka různobarvá (Phrynocephalus helioscopus varius) - velmi barevně rozmanitý poddruh agamky sluneční (Phrynocephalus helioscopus)
  • agamka Převalského (Phrynocephalus przewalskii) - komunikuje velmi výraznou signalizací pomocí ocasu[52]
  • paještěrka Převalského (Eremias przewalskii) - živorodý plaz, který kromě obvyklé hmyzí potravy požírá začátkem podzimu plody pouštní rostliny rodu šamanicha (Nitraria) a tak přispívá k šíření jejích semen[53]
  • ježek ušatý (Hemiechinus auritus) - dlouhé uši efektivně odvádějí teplo a bez potravy i vody vydrží až 10 týdnů[54]
  • pískomil mongolský (Meriones unguiculatus) - v barevných formách šlechtěný populární domácí mazlíček, zajímavý v divoké formě jako zástupce drobných pouštních hlodavců, slovo "pískomil" vytvořil profesor Jiří Janda – zakladatel a první ředitel pražské zoo[55]
  • pestruška písečná (Lagurus lagurus) - drobný hlodavec a zdatný tunelář, méně známý a dostupný pro domácí chov[56]
  • křečík Roborovského (Phodopus roborovskii) - nejmenší druh křečíka vůbec[57]
  • šváb lékařský (Eupolyphaga sinensis) - vědecké jméno doslova znamená „opravdový všežravec z Číny“, české druhové jméno odkazuje na masivní chov a využití v rámci tradiční čínské medicíny pro údajné protirakovinné účinky[58]

K nahlédnutí pod UV světlem, v kterém modře nebo nazelenale září:

  • štír Martensův (Olivierus martensii) - "zlatý štír", toxikologicky významný druh, v tradiční čínské medicíně používán pro údajné účinky při léčbě nervových chorob či nádorů. Jeho bodnutí pro člověka nebývá smrtelné, je však bolestivé a může být doprovázeno nepříjemným otokem a zanícením.[59]
Plazi Převalského
editovat

Nikolaj Michajlovič Prževalskij (1839-1888) byl nejen úspěšný voják v carských službách, ale také výkonný cestovatel a objevitel nových druhů. Své nálezy a sběry pečlivě dokumentoval a posílal odborníkům do muzea v Petrohradě. Nově popsané druhy dostaly často jméno právě po svém nálezci na jeho počest. Kromě nejznámějšího koně Převalského jsou v pražské zoo k vidění dva druhy plazů s denní aktivitou (viz předchozí seznam) a je v plánu tuto kolekci rozšířit také o nočního ještěra gekona Převalského (Teratoscincus przewalskii). Všechny tyto plazí druhy popsal a pojmenoval německo-ruský vědec Alexandr Strauch a dlouholetá spolupráce s materiálem od Nikolaje Michajloviče je výmluvná v publikacích: nová jména druhů věnována nejprve pro poručíka Převalského a později již pro generála Převalského.[50]

Vsevolod Ivanovič Roborovskij (1856-1910) byl další zdatný carský armádní důstojník, badatel, umělec a sběratel přírodnin ve střední Asii. Na základě jím nasbíraných exemplářů bylo rovněž popsáno mnoho druhů a několik z nich je po něm pojmenováno, nejznámější mezi zvířaty jsou křečík Roborovského (Phodopus roborowskii) a hýl tibetský (Carpodacus roborowskii). Jméno tohoto sběratele nese také několik rostlinných druhů např. Adiantum roborowskii a Cacalia roborowskii.

Reintrodukce, status divokých populací a ochrana

editovat

Od konce 80. let 20. století probíhá reintrodukce koně Převalského do vybraných oblastí v Číně a Mongolsku, kde se dříve přirozeně vyskytoval.[13]
Na počátku projektu stály především německé, švýcarské a nizozemské organizace. První transport směřoval do Číny a proběhl v roce 1988, další dva směřovaly v roce 1992 do Mongolska. V letech 1998 a 2000 poskytla pražská zoo k reintrodukci čtyři koně, kteří byli v rámci zahraničních transportů dopraveni do oblastí Tachin Tal a Chusta Nuru. Zásadně se pražská zoo do reintrodukčních projektů zapojila v roce 2011, od kdy existuje projekt Návrat divokých koní, díky němuž probíhají pravidelné transporty koní Převalského z Prahy na vybrané lokality v Mongolsku. Ve spolupráci s Armádou ČR uskutečnila zoo již osm samostatných transportů a v roce 2018 činila celková bilance 31 z Evropy převezených a do přírody vypuštěných koní, z nichž někteří již mají potomky.[60][6] V roce 2019 se díky devátému transportu zvedl počet přepravených koní na 34.[61]

Počet jedinců (reintrodukovaných i již v přírodě narozených) na třech chráněných lokalitách v Mongolsku (Přísně chráněná oblast Gobi B, Národní park Khustain, Khomintal) dosáhl roku 2014 počtu 387 (v roce 2008 se odhadoval na 325 kusů), dalších více než 100 jedinců bylo napočítáno na dvou lokalitách v Číně.[13] Díky záchranným projektům žilo k roku 2017 v Mongolsku ve volné přírodě více než 500 koní, z toho 194 v Přísně chráněné oblasti Gobi B.[6] Na jaře 2019 se počet koní v Gobi B dostal již na úroveň 270 jedinců a blížila se životaschopnosti.[61]
Kromě čínských a mongolských rezervací je kladen hlavní důraz na chov ve stepních rezervacích v Evropě, které koním umožňují přirozenější způsob života. Jsou to např. na Ukrajině biosférická rezervace Askania-Nova, dále Černobyl, kam byli vysazeni přebyteční koně z Askanie a kde již žije několik stád, nebo pusta Hortobágy v Maďarsku, která je v současnosti (2010) největším chovatelem koní Převalského v Evropě.[5] Ve stepních oblastech střední Evropy žilo v roce 2017 asi 250 jedinců.[11]

Počet aktuálně žijících jedinců koně Převalského (jak v zajetí, tak reintrodukovaných) registrovaných v plemenné knize činil k 1. lednu 2014 1988 (883 samců, 1101 samic, 4 neurčeni). Reintrodukce je proto považována za úspěšnou a Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) koně Převalského přeřadil mezi ohrožené taxony. Do budoucna se uvažuje o reintrodukci i v Rusku a Kazachstánu.[13] Projekt Návrat divokých koní do Kazachstánu (oblast Altyn Dala) začal s transporty v červnu 2024 (přesun prvních 7 evropských koní z plánovaných 40, které postupně během 5 let tuto novou skupinu doplní).[62][63][64]

Podrobnější informace naleznete v článcích Záchrana a reintrodukce koně Převalského a Návrat divokých koní.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ Kertak. In: Slovník spisovného jazyka českého [online]. [Praha]: ÚJČ AV ČR 2011. Dostupné z: http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=kertak&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no
  3. ↑ POLÍVKOVÁ, Alena. Kůň Převalského. Naše řeč. 1972, roč. 55, č. 4, s. 231. Dostupné také z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5641
  4. ↑ a b c Kůň Převalského Equus ferus przewalskii. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 4. 3. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id33464/
  5. ↑ a b c d e f g KŮS, Evžen a JÁŇOVÁ, Dagmar. Kůň Převalského znovu zapomenut? In: Příroda [online]. 6. srpna 2010 v 00:00 [cit. 4. 3. 2018]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/priroda/zvirata/_zprava/767587
  6. ↑ a b c Návrat koní Převalského do Mongolska [online]. ZOO Praha [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b ŠEDÝ, Richard. V pražské zoo se narodilo další hříbě vzácného koně Převalského. Pražský deník. 2018-06-02. Dostupné online [cit. 2018-06-13]. 
  8. ↑ Osm koní Převalského poletí letos armádními letouny do Kazachstánu. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ ČTK, iDNES cz. Praha pošle koně Převalského i do Kazachstánu, první transport plánuje v červnu. iDNES.cz [online]. 2024-03-05 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ ČERMÁKOVÁ, Martina. Další koně Převalského z Prahy se budou prohánět v mongolském Údolí klášterů. iDNES.cz [online]. 2023-02-16 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e Kůň Převalského. In: ZOO Liberec [online]. [2017], [cit. 4. 3. 2018]. Dostupné z: https://www.zooliberec.cz/kun-prevalskeho.html
  12. ↑ KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 144–145. 
  13. ↑ a b c d e f g h i KING, S. R. B.; ZIMMERMANN, W.; KENDALL, B. E:. Equus ferus ssp. przewalskii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2014-10-09 [cit. 2017-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-15. DOI 10.2305/IUCN.UK.2015-2.RLTS.T7961A45172099.en. (anglicky) 
  14. ↑ a b Equus przewalskii [online]. Integrated Taxonomic Information System [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ LAU, Allison N.; PENG, Lei; GOTO, Hiroki; CHEMNICK, Leona; RYDER, Oliver A.; MAKOVA, Kateryna D. Horse Domestication and Conservation Genetics of Przewalski's Horse Inferred from Sex Chromosomal and Autosomal Sequences. Molecular Biology and Evolution. 2009-01, roč. 26, čís. 1, s. 199–208. Dostupné online. DOI 10.1093/molbev/msn239. (anglicky) 
  16. ↑ STEINER, Cynthia C.; MITELBERG, Anna; TURSI, Rosanna; RYDER, Oliver A. Molecular phylogeny of extant equids and effects of ancestral polymorphism in resolving species-level phylogenies. Molecular Phylogenetics and Evolution. November 2012, roč. 65, čís. 2, s. 573–581. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2012.07.010. (anglicky) 
  17. ↑ ORLANDO, Ludovic; GINOLHAC, Aurélien; ZHANG, Guojie; FROESE, Duane; ALBRECHTSEN, Anders; STILLER, Mathias; SCHUBERT, Mikkel, et al. Recalibrating Equus evolution using the genome sequence of an early Middle Pleistocene horse. S. 74–78. Nature [online]. 2013-06-26. Roč. 499, čís. 7456, s. 74–78. DOI 10.1038/nature12323. (anglicky) 
  18. ↑ GAUNITZ, Charleen; FAGES, Antoine; HANGHØJ, Kristian et al. Ancient genomes revisit the ancestry of domestic and Przewalski’s horses. Science. 22 Feb 2018. DOI: 10.1126/science.aao3297
  19. ↑ Surprising new study redraws family tree of domesticated and 'wild' horses. In: Phys.org [online]. February 22, 2018 [cit. 4. 3. 2018]. Dostupné z: https://phys.org/news/2018-02-redraws-family-tree-domesticated-wild.html
  20. ↑ BOBEK, Miroslav. S přepisováním dějin ještě počkejme. Aktuálně.cz [online]. 3. 3. 2018 [cit. 4. 3. 2018]. Dostupné z: http://blog.aktualne.cz/blogy/miroslav-bobek.php?itemid=31181
  21. ↑ http://advances.sciencemag.org/content/4/4/eaap9691.full - Decline of genetic diversity in ancient domestic stallions in Europe
  22. ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. 
  23. ↑ DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Známe se dva miliony let, s. 15. 
  24. ↑ Kůň Převalského - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  25. ↑ Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2001
  26. ↑ Zoo Praha - přehledy chovaných druhů, 2018
  27. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-10-13]. Dostupné online. 
  28. ↑ Návrat divokých koní / Return of the Wild Horses. www.facebook.com [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
  29. ↑ Zoo Praha se raduje z dalšího mláděte koně Převalského. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-26]. 
  30. ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  31. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 
  32. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  33. ↑ Další hvězdné mládě v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné online. 
  34. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 
  35. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-09-29]. Dostupné online. 
  36. ↑ Den otců a Fauna Mongolska. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-18]. 
  37. ↑ Pro koně Převalského vzniká výběh na Dívčích hradech. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-26]. 
  38. ↑ Koně Převalského na Dívčích hradech. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. 
  39. ↑ Zoo vypustila ohrožené sysly do voliéry na Dívčích hradech - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-08-01 [cit. 2024-08-02]. Dostupné online. 
  40. ↑ Zoo Praha vypustila na pražských Dívčích hradech třicet syslů do voliéry. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. 
  41. ↑ První hříbě koně Převalského na Dívčích hradech. Zoo Praha [online]. [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. 
  42. ↑ První krok k návratu koní Převalského do Kazachstánu. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 
  43. ↑ Zlatá step pro koně Převalského - Seznam Médium. medium.seznam.cz [online]. 2023-05-07 [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 
  44. ↑ Ve středním Kazachstánu je prvních sedm koní Převalského. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-08-02]. Dostupné online. 
  45. ↑ Zoo Praha otevřela expozici Gobi a zahájila svou 93. sezónu. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  46. ↑ CIHLA, Eliška Novotná ,Radek. V Zoo Praha zahájili 93. sezónu. Zároveň byla otevřena nová expozice Gobi. Pražský deník. 2024-03-23. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. 
  47. ↑ IDNES.CZ, ČTK. Novou expozici v pražské zoo otevřel i prezident Pavel. Stála 60 milionů korun. iDNES.cz [online]. 2024-03-23 [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  48. ↑ Planoucí útesy pouště Gobi v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  49. ↑ Manul - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  50. ↑ a b Podle časopisu Trojský koník (1/2024).
  51. ↑ Hroznýšek tatarský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  52. ↑ Agamka Převalského - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  53. ↑ Paještěrka Převalského - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  54. ↑ Ježek ušatý - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  55. ↑ Pískomil mongolský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  56. ↑ Pestruška písečná - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  57. ↑ Křečík Roborovského - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  58. ↑ Šváb lékařský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  59. ↑ Štír Martensův - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  60. ↑ Zoo Praha dopravila do Mongolska další čtyři koně Převalského. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-29]. 
  61. ↑ a b Devátý „Návrat divokých koní“ do Mongolska proběhl úspěšně. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-06-24]. Dostupné online. 
  62. ↑ Osm koní Převalského poletí letos armádními letouny do Kazachstánu. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online. 
  63. ↑ První „převaláci” jsou zpět ve Zlaté stepi!. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online. 
  64. ↑ Nový domov divokých koní. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-06-15]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BOBEK, Miroslav. S přepisováním dějin ještě počkejme. Aktuálně.cz [online]. 3. 3. 2018 13:12 [cit. 4. 3. 2018]. Dostupné z: http://blog.aktualne.cz/blogy/miroslav-bobek.php?itemid=31181 [Miroslav Bobek (*1967) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a od roku 2010 je ředitelem Zoologické zahrady Praha.]
  • ENGELHAUPT, Erika. The last wild horses aren’t truly wild. Science News [online] February 22, 2018 2:00pm. [cit. 4. 3. 2018]. Dostupné z: https://www.sciencenews.org/article/last-wild-horses-arent-truly-wild
  • Ohrožené druhy v ZOO Praha: Hyde park civilizace: záznam pořadu České televize (9. 1. 2016) [videozáznam]. Praha: Česká televize, [2016], 1 DVD video. Příloha k časopisu „Trojský koník“. 2016, č. 1.
  • GÁLIK, Michal. Na křídlech divokých koní = On the wings of wild horses = Tachijn dalavč deer [videozáznam]. [Praha]: Zoo Praha, [2015], 1 DVD video. Příloha k časopisu „Trojský koník“. 2015, č. 2.
  • GAUNITZ, Charleen; FAGES, Antoine; HANGHØJ, Kristian et al. Ancient genomes revisit the ancestry of domestic and Przewalski’s horses. Science. 22 Feb 2018. DOI: 10.1126/science.aao3297
  • KŮS, Evžen, ed. Generální plemenná kniha koně Převalského = General studbook of the Przewalski horse. Praha: Zoologická zahrada hl. města Prahy, 2008. 202 s. ISBN 978-80-85126-03-7.
  • MAHLER, Zdeněk. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995. 183 s. ISBN 80-85463-52-0.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kůň_Převalského&oldid=24509638#Expoziční_celek_Gobi“