Otevřít hlavní menu

Tarpan (Equus ferus), evropský divoký kůň, obýval stepi a lesy východní Evropy. Byl loven pro maso a vybíjen kvůli ochraně úrody a domácích koní. Poslední tarpan uhynul 1887 v zoologické zahradě v Moskvě, poslední volně žijící tarpan zemřel na Ukrajině roku 1879 na následky zranění v důsledku uštvání místními obyvateli[1].

Jak číst taxoboxTarpan
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď koňovití (Equidae)
Rod kůň (Equus)
Binomické jméno
Equus ferus
Boddaert, 1785
Poddruhy
  • tarpan lesní (E. f. silvestris)
  • tarpan stepní (E. f. ferus)
Synonyma
  • Equus caballus ferus
  • Equus ferus ferus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tarpan a kertag (kůň Převalského) jsou předky dnešních domácích koní.

PopisEditovat

  • Výška: 130-135 cm
  • Znaky: krátká stojatá hříva
  • Zbarvení: šedé nebo plavé, úhoří pruh, zebrování

TarpanEditovat

Tento kůň měl oproti dlouholebým kertagům se zavalitým a poměrně hrubým utvářením těla ušlechtilejší hlavu, rovnou nebo mírně prohnutou v profilu a zřetelně kratší v obličejové části. Byl lehčí a měl štíhlejší končetiny. Jeho typická barva byla světlý nebo tmavý plavák a měl vrozené znaky: úhoří pruh, oslí kříž a zebrované nohy. Tento kůň byl rozšířen v jihoruských náhorních stepnatých planinách kolem Černého a Kaspického moře a na východ do Asie až k Aralskému jezeru.

Tarpan stepníEditovat

Obýval stepi jihovýchodní Evropy a Kaspické oblasti.

Měli rovný profil hlavy.

Tarpan lesníEditovat

 
Na fotografii kříženec tarpana s domácim koněm. Moskevská zoo, 29. května 1884.

Žil ve střední a západní Evropě. Byl huben zemědělci. Nejdéle vydržel v Litvě a Polsku. Žil do 1. poloviny 19. stol.

 
Novodobý tarpan

Protože v Polsku se poslední tarpani křížili s domácími koňmi, primitivní polské plemeno, konik, má mnoho znaků původního tarpana. Proto proběhlo zpětným křížením několik pokusů o regeneraci původního tarpana. Skutečně se podařilo získat zvířata, která se původním tarpanům velmi podobají, nemají ale stojací hřívu. Dnes jsou postupně vypouštěni zpět do volné přírody, převážně v Bělověžském národním parku.

Dalšími potomky tarpana jsou huculové žijící i na českém území. Používají se hlavně na agroturistiku a patří mezi genové zdroje Česka. U některých zástupců tohoto plemene jsou dodnes zachovány znaky původního tarpana.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Známe se dva miliony let, s. 15. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat