Hroznýšek východní

Hroznýšek východní (Eryx miliaris) je malý hroznýšovitý had, který se vyskytuje v pouštích a stepích Střední Asie od jižního Ruska přes Kazachstán, Irák, Afghánistán, Turkmenistán a Uzbekistán až po Čínu (od Sin-ťiang přes Kan-su až po Vnitřní Mongolsko) a Mongolsko.[2] Systematika a definice jednotlivých druhů v rámci rodu Eryx je poměrně sporná.[3] V rámci Eryx miliaris bývá od roku 2020 synonymizován Eryx tataricus, česky hroznýšek tatarský.[4]

Jak číst taxoboxHroznýšek východní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádhadi (Serpentes)
Čeleďhroznýšovití (Boidae)
Rodhroznýšek (Eryx)
Binomické jméno
Eryx miliaris
(Pallas, 1773)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druh hroznýšek tatarský (Eryx tataricus) je však některými herpetology pro různé morfologické odlišnosti (velikost těla, postavení očí a další) i nadále považován za samostatný druh.[5]

Právě hroznýškovi tatarskému (E. tataricus) pak odpovídá většina charakteristik bájného pouštního červa olgoje chorchoje (kromě nadouvání části těla před útokem, změn zbarvení a zcela postrádá také schopnost usmrtit člověka na dálku). Hroznýšek tatarský žije v Mongolsku v Gobi přibližně v oblastech výskytu olgoje chorchoje, a nejčastěji se na povrchu objevuje v období aktivity tajemného červa, tedy v plném létě, červnu a červenci. Had hroznýšek se pohybuje nezvyklým způsobem – vklouzne do písku a po několika zavlněních v něm zcela zmizí. Samci měří obvykle do 50 cm a větší samice cca 70 cm, ale někteří jedinci mohou dosáhnout 100 cm. Zbarvení hroznýšků je velmi variabilní a může připomínat i „střevo naplněné krví“ podle popisů olgoje chorchoje.[6]

Kromě zmíněných podobností s olgojem chorchojem má hroznýšek tatarský také silné, válcovité tělo, na němž při zběžném pohledu lze jen obtížně rozeznat hlavu od ocasu. Tvar hlavy usnadňuje prohrabávání pod povrchem, ale podobnost s ocasem je také účinnou obranou před predátory. Když je hroznýšek ohrožen, může hlavu schovat a nastavit nepříteli ocas. Tělo hroznýšků je navíc právě v ocasní části zpevněno kostěnými útvary uloženými v kůži – tzv. osteodermy.[7] Kromě obsahu střeva navíc může hroznýšek při sebeobraně použí také silně páchnoucí kloakální výměšky.

Od 23. března 2024 lze hroznýška tatarského (E. tataricus) pozorovat v expozici Gobi v pražské zoologické zahradě.[8][9]

Hroznýšek tatarský (Eryx tataricus) v pražské zoologické zahradě. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Reference editovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. Eryx miliaris. The Reptile Database [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  3. RASTEGAR-POUYANI, Eskandar; ESKANDARZADEH, Naeimeh; DARVISH, Jamshid. Re-evaluation of the taxonomic status of sand boas of the genus Eryx (Daudin, 1803) (Serpentes: Boidae) in north-eastern Iran using sequences of the mitochondrial genome. Zoology in the Middle East. 2014-10-02, roč. 60, čís. 4, s. 320–326. Dostupné online [cit. 2024-03-23]. ISSN 0939-7140. DOI 10.1080/09397140.2014.970379. (anglicky) 
  4. ESKANDARZADEH, Naeimeh. Revised classification of the genus Eryx Daudin, 1803 (Serpentes: Erycidae) in Iran and neighbouring areas, based on mtDNA sequences and morphological data. Herpetological Journal. 2020-01-01, čís. Volume 30, Number 1, s. 2–12. Dostupné online [cit. 2024-03-23]. DOI 10.33256/hj30.1.212. (anglicky) 
  5. Hroznýšek tatarský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  6. Pravda o olgoji chorchojovi. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  7. O obrněných hadech. www.prirodovedci.cz [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  8. Koně Převalského už pobíhají v nové expozici pražské zoo. Otevře se v sobotu - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-03-22 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  9. Pravda o olgoji chorchojovi. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat