Celje

město ve Slovinsku
Možná hledáte: Cejle.

Celje (německy Cilli, latinsky Celeia) je slovinské město v Dolním Štýrsku. Žije zde přibližně 38 tisíc[1] obyvatel.

Celje
Celje
Celje
Celje – znak
znak
Celje – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška238 m n. m.
StátSlovinskoSlovinsko Slovinsko
RegionSavinjský region
ObčinaMěstská občina Celje
Celje
Celje
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha22,7 km²
Počet obyvatel37 872 (2020)[1]
Hustota zalidnění1 667,3 obyv./km²
Správa
Vznik1451
Oficiální webwww.celje.si
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Cilli, Georg Matthäus Vischer, Topographia Ducatus Stiriae, Graz 1681
Celje, 1830 - Lith. Kaiser, Graz

PolohaEditovat

Město se nachází v centrální části země, v údolí řeky Savinja. Rozvinulo se přibližně na polovině pomyslné trasy mezi metropolí Slovinska Lublaní a druhým největším městem, Mariborem. Celje je od Lublaně vzdáleno 60 km, od Mariboru 50 km, od Záhřebu 70 km a od Klagenfurtu 85 km. Vyplňuje celou délku širokého údolí řeky Savinji, resp. jejího přítoku, Voglajny.

Historie a současnostEditovat

První osídlení se v oblasti vyskytuje již v době halštatské. Starořečtí historikové pak Celje uvádějí jako Keleu, což značí úkryt. Podle nálezů zde Keltové za království Noricum razili mince. Historické centrum města vzniklo na soutoku řeky Savinja s potokem Voglajna.

Jakmile byla oblast kolem roku 15 př. Kr. připojena k Římské říši, začala být zmiňována jako latinsky: Civitas Celeia.[2] Z administrativního hlediska bylo součástí provincie Noricum.[3] Některé pozůstatky, které byly z období počátku letopočtu odhaleny během archeologického průzkumu, jsou do dnešní doby dochovány a zpřístupněny veřejnosti. V roce 45 n. l. získala osada městská práva. Zmiňována bývá rovněž i pod latinským názvem Troia Secunda (Druhá Troja). Jednalo se o ekonomicky vzkvétající malé římské město. Koncem 4. století dobyl Celje vizgótský král Alarich. Stěhování národů přivedlo do oblasti Slovany. V období raného středověku bylo Celje přestavěno. První středověká písemná zmínka se objevuje v kronice Wolfholda von Admont, která byla sepsána v letech 1122 až 1137.

Celje bylo v letech 1341 až 1456 sídlem rodu Celjských. Městská práva obdrželo Celje 11. dubna 1451 od hraběte Fridricha II. Celjského. Jakmile rod Celjských vymřel smrtí posledního mužského potomka, Ulricha II., stali se místními pány Habsburkové.[4] V letech 1473 bylo zbudováno městské opevnění. V roce 1515 bylo město zasaženo selským povstáním, v 17. století pak bylo obsazeno Turky.

V roce 1846 byla do města zavedena železnice z Vídně (tzv. Rakouská jižní dráha).

V roce 1908 bylo otevřeno První gymnázium, které patří mezi nejstarší školy tohoto typu na území dnešního Slovinska. Vzniku této školy předcházela rozsáhlá kampaň mezi místním slovinsky a německy mluvícím obyvatelstvem.[5] Místní plánovali zřídit střední školu tohoto typu již v závěrečném desetiletí 19. století, nicméně neúspěšně. Povolení pro ní se stalo předmětem vládního sporu. Nakonec jej získali roku 1905.

V roce 1896 bylo postaveno sídlo městské rady a starosty, v roce 1902 byl do města zaveden telefon a elektrifikace se Celje dočkalo v roce 1913. V této době zde žilo něco okolo sedmi tisíc lidí. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se město stalo baštou německého nacionalismu. Sčítání z roku 1910 ukázalo, že 66,8 % obyvatel jsou Němci. V květnu 1907 byl otevřen Německý dům jako symbol místní německé dominance. Místní Němci se v této době obávali, že by byla ohrožena jejich pozice, agitují-li Slovinci pro svůj jazyk a kulturu aktivně iv Mariboru, kde představovali tehdy menšinu, méně početnou, než v Celje.[6]

Po první světové válce se Celje stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Jugoslávie. V meziválečném období došlo k industrializaci města. Počet obyvatel se tak zvýšil až na dvacet tisíc. Německý dům byl vyvlastněn městem a dán na užívání všem obyvatelům jako Celjski dom. V dubnu 1941 město obsadily jednotky říšskoněmecké branné moci. V průběhu války pak bylo město poškozeno bombardováním.

V předválečném období mělo Celje s přilehlými osadami přibližně dvacet tisíc obyvatel. V průběhu války zemřelo 575 občanů, převážně ve věku od dvaceti do třiceti let, přes jeden a půl tisíce obyvatel bylo deportováno do Srbska nebo do Říše, kolem tisíce osob bylo uvězněno a šest set místních dětí bylo převezeno do Německa ke germanizaci.

V letech 1945 až 1946 byli v městské částí Teharje (Tüchern) popraveni domnělí kolaboranti, nacisté a přisluhovači Domobrany. Přeživší Němci byli vysídleni. Obětem z Teharje byl po osamostatnění Slovinska postaven pomník.

V dobách socialistické Jugoslávie bylo město průmyslovým centrem a počet obyvatel se oproti meziválečnému období zdvojnásobil. Od roku 1991 je Celje součástí samostatného Slovinska.

Město Celje je administrativním centrem Městské občiny Celje.

GalerieEditovat

ObyvatelstvoEditovat

Ekonomický rozvoj města v 19. století umožnil rychlý růst Celje. Ještě na počátku předminulého století bylo město na třetím místě mezi jihoštýrskými městy, hned za Mariborem a Ptují. Hodnotu 20 000 obyvatel dosáhlo těsně před začátkem druhé světové války. Obyvatelstvo bylo historicky většinově slovinské zastoupena byla i německá (rakouská) menšina. V roce 2014 mělo Město Celje 48 868 obyvatel, s okolím potom přes sedmdesát tisíc.

EkonomikaEditovat

V 19. století bylo město industrializováno. Roku 1873 byla založena místní zinkovna (slovinsky Cinkarna Celje), která se stala do budoucna jedním z klíčových zaměstnavatelů místního obyvatelstva, iniciátor růstu a rozvoje města a hlavní udavatel běhu ekonomiky města. Později byl také v Celji vyráběn stavební materiál, který se vyvážel do celé Jugoslávie a emailované nádoby. Vyráběly se zde rovněž i nástroje pro výrobu automobilů. Silně zastoupen byl i textilní průmysl, který se však nedokázal přizpůsobit podmínkám po roce 1991 a globalizovanému trhu, a stejně jako všude ve východní Evropě zanikl. Na severovýchodním okraji města se nachází masokombinát.

KulturaEditovat

Kulturní památkyEditovat

 
Vodárenská věž
 
Věžička Celjského domu
 
Národní dům

Mezi kulturní památky navštěvované v Celji patří mimo jiné:

Ve městě rovněž sídlí také regionální muzeum (slovinsky Pokrajinski muzej), Muzeum pro děti Hermanov Brlog (slovinsky Otroški muzej Hermanov Brlog) a Muzeum novějších dějin Celje (slovinsky Muzej novejše zgodovine Celje).

V Celje se také nachází Galerie současného umění a Galerie erotiky.

Životní prostředí a přírodaEditovat

V okolí Celje se nachází navštěvované Šmartinské jezero.

DopravaEditovat

Celje je dobře napojeno na slovinskou dálniční síť (prochází tudy hlavní dálnice spojující Lublaň a Maribor. Je rovněž i významnou železniční křižovatkou, jedna z procházejících tratí byla součástí Rakouské jižní dráhy. Odbočuje odtud trať do města Velenje.

Kromě hlavního nádraží, které je umístěno východně od historického centra města, se zde nachází i několik menších zastávek, jako např. Celje-Lava. Hlavní autobusová stanice je umístěna v blízkosti té železniční. Městská doprava v Celje je zajištěna pomocí několika málo autobusových linek.

ŠkolstvíEditovat

Ve městě se nachází celkem 9 základních škol, dále potom tři gymnázia a 8 středních odborných škol a čtyři vyšší odborné školy.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Celje na anglické Wikipedii, Celje na slovinské Wikipedii a Celje na německé Wikipedii.

  1. a b Prebivalstvo - izbrani kazalniki, naselja, Slovenija, letno. Dostupné online. [cit. 2021-04-28]
  2. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 31. (angličtina) 
  3. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 42. (angličtina) 
  4. LUTHAR, Otto. The Land Between: A History of Slovenia. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang Edition, 2013. ISBN 978-3-631-62877-5. S. 131. (angličtina) 
  5. COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 15. (angličtina) 
  6. COX, John K. Slovenia: Evolving loyalties. New York: Routledge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-415-27431-1. S. 18. (angličtina) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat