Otevřít hlavní menu

Páni z Boskovic byli jedním z nejvýznamnějších moravských šlechtických rodů. Jejich znak, v červeném poli stříbrný sedmizubý hřeben, je dodnes ve znaku města Boskovice, podle něhož se psali.

Páni z Boskovic
Erb rodu a znak města Boskovice
Erb rodu a znak města Boskovice
země Markrabství moravskéMarkrabství moravské Markrabství moravské
mateřská dynastie Páni z Boskovic
tituly Svobodní páni
zakladatel Jimram z Boskovic
mýtický zakladatel ptáčník Velen
rok založení 13. století
vymření po meči 1597
větve rodu Boskovická (1230–1589), svojanovská, černohorská (1388–1546) a bučovická (1477–1597). Všechny větve rodu vymřely v průběhu 16. století.

Obsah

Historie a původEditovat

 
Oldřich Černohorský z Boskovic

Za domnělého předka rodu je podle erbovní pověsti zaznamenané Bartolomějem Paprockým z Hlohol považován ptáčník Velen, který dostal od moravského markraběte svůj erb a lénem panství, kde byl později vystavěn hrad Boskovice.

Pověst vypráví, že při lovu se kníže ztratil uprostřed hlubokých lesů, kde mu pomohl právě Velen a stal se jeho hostitelem, aniž ho však poznal. Po večeři svého hosta umyl, usadil na polštářek a rozčesával vlasy hřebenem. Večer pak hosta obsloužil v lázni dubovými větvemi. Za tuto službu a věrnost dostal svůj erb a statky. Proto se v erbu objevil hřeben a v klenotu polštářek a dubové snítky.

Historickým předchůdcem je Jimram z Boskovic (psal se tak již v roce 1222) a po něm Lambert, který založil roku 1230 v Brně minoritský klášter. Od poloviny 13. století se v listinách uvádějí Lambertovi synové Velen a Jimram. Původní boskovický hrad byl malou, raně gotickou opevněnou stavbou. Tento hrad pobořilo v roce 1312 vojsko krále Jana Lucemburského za vzpurnost majitele Arkleba z Boskovic (1292–1342). Kolem roku 1320 bylo započato s jeho opravou. Arklebův syn Ješek z Boskovic rozmnožil od roku 1348 rodové jmění.

Na konci 14. století však byl znovu vyvrácen, tentokráte za válek mezi markrabaty Joštem Moravským a Prokopem, na jehož stranu se postavil Jan Ozor z Boskovic. Zbořený hrad koupil Heralt z Kunštátu a Líšnice, který dostal od markraběte souhlas se stavbou nového hradu; jeho výstavba započala před rokem 1398. Nový hrad vznikal východněji a původní objekt byl přebudován na předsunuté strážní opevnění. Po dobudování nového hradu se jej v roce 1424 zmocnili husité a po roce 1434 přešel do vlastnictví českého krále Jiřího z Poděbrad. Ten si chtěl rod pánů z Boskovic zavázat, a proto boskovické panství s hradem v roce 1458 postoupil zemskému hejtmanu Vaňkovi z Boskovic. Tím se tedy rodové sídlo vrátilo do jejich rukou. Pánové z Boskovic jej pak drželi až do roku 1547.
Boskovicové stáli v popředí šlechtických rodů už za Lucemburků. V průběhu 15. století náleželi pánové z Boskovic vedle PernštejnůRožmberků k nejbohatším šlechticům v českých zemích. Své výsostné postavení si udrželi až do samého konce rodu. Vymřeli po meči roku 1597 smrtí Jana Šembery z Boskovic.

ErbEditovat

erbu vždy nosili znamení zvané hřeben, což je krokev o sedmi hrotech. Sedláček uvádí původní barvy jako červený hřeben ve stříbrném štítu, což je však omyl. Erbovní kniha Konrada Schnitta v Basilejském archivu z 15. století má prokazatelně barvy známé i z pozdějších dob – červený štít se stříbrným či bílým[1] hřebenem. Klenotem jsou dva dubové věníky na červeném sametovém polštáři. Totéž vyobrazení je patrné na znaku vytesaném na portálu zámku Černá Hora.

VětveEditovat

Rod se dělil na čtyři větve: nejstarší – boskovickou (1230–1589), svojanovskou, černohorskou (1388–1546) a bučovickou (1477–1597). Zajímavostí je, že všechny větve rodu vymřely v průběhu 16. století.

Nejvýznamnější členové roduEditovat

 
Albrecht Černohorský z Boskovic
  • Z větve černohorské vynikl Tas z Boskovic (1446–†1482) významný státník i hospodářský organizátor, který byl od roku 1457 olomouckým biskupem. Studoval v Pavii a ve Florencii a patřil k nejvzdělanějším ve své době. Rodina Černohorských z Boskovic stranila uherskému králi. Tas vedl z popudu uherského krále v červenci 1471 velmi důležité jednání s polským králem Kazimírem IV. Popravou Jaroslava z Boskovic si však Matyáš Korvín celý rod znepřátelil. Dnes je po Tasovi dokonce pojmenováno pivo z produkce pivovaruČerné Hoře, který rovněž patřil do majetku pánů z Boskovic.
  • Václav Bučovický z Boskovic († 25. října 1554) získal bučovické zboží sňatkem s Annou z Ojnic (2. manželka Marie Žabková z Limberka) a tím založil bučovickou větev pánů z Boskovic. Po jeho smrti drželi panství jeho synové Albrecht a poté Jan Šembera z Boskovic (byl radou císaře Rudolfa II.), který původní tvrz začal v roce 1567 přestavovat na renesanční zámek. Přestože se z Jana Šembery stal na sklonku života podivín, dbal na dokončení štukových výzdob a vybavení interiérů vzácným pozlaceným nábytkem. Byl posledním členem rodu, který pocházel z bučovické větve. Jím vymřel v roce 1597 po meči celý rod pánů z Boskovic. Jeho dvě dcery, Anna Marie a Kateřina, se provdaly do rodu pánů z Lichtenštejna, který tak zdědil celý boskovický majetek.
  • Další Oldřichův syn Arkleb Trnavský z Boskovic – (manželka Ludmila); obdržel v roce 1511 darem od krále Vladislava II. Jagellonského tvrz a městečko Napajedla do dědičného držení jako odměnu za zásluhy, které si získal jako hejtman Brněnského kraje při potlačování různých loupeživých band řádících v té době na Moravě. Současně s Napajedly získal i Buchlov (1511–1520). Obě panství v roce 1520 prodal Žerotínům. Vranov nad Dyjí měl v držení přibližně v témže období (1510–1525). Po roce 1526 vykonával funkci zemského hejtmana, později nejvyššího komorníka na Moravě.

Další členové roduEditovat

PověstiEditovat

Jan Černohorský z Boskovic, zvaný Šembera, dal popud mnoha pověstem. Jedna z nich říká, že když stavěl zámek v Bučovicích, musel zápasit s ďáblem. Přemohl ho tak, že ho chytil za ocas a mrštil s ním o stěnu. Ďábel ho stejně nakonec dostal do pekla a Šembera se na zámku musí zjevovat v podobě ohnivého koně. V Litovli zase straší v převleku za jelena a ze všech moravských šlechticů je snad o něm nejvíce pověstí.

Majetek roduEditovat

 
Hrad Boskovice před rokem 1848
 
Zřícenina hradu Boskovice, současný stav

Rodovým sídlem byly Boskovice, které prý založil sám Velen. Při stavbě se prý kopl do palce a zvolal „Nebudu již chodit bosko více“ a tím vznikl název města. Dále byly v majetku rodu ještě další panství -

Příbuzenské svazkyEditovat

Příbuzensky byli páni z Boskovic spojeni s mnoha moravskými a také českými rody jako např. s Rožmberky, pány z Cimburka, pány z Kunštátu, z Lichtenburka, Pernštejny, Žerotíny, Valdštejny, Lichtenštejny a dalšími.

ZajímavostiEditovat

Podle ptáčníka Velena, pověstného zakladatele Boskovic, se dnes jmenuje místní folklorní soubor Velen.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Boskovic, s. 25-26. 

LiteraturaEditovat

  • Bačkovský R., Bývalá česká šlechta předbělohorská a pobělohorská v Č. a na M., Pha 1948
  • Halada J., Česká a moravská šlechta, Avic,Pha 1959
  • Hansmann M., Zur Geschichte der beiden Burgen v. M.Trübau, Brünn 26/1930
  • Mašek P., Šlechtické rody v Č. na M. a ve S. od BH do současnosti, MF 1999
  • Mašek P., Modrá krev, MF 2003
  • Pinkava V., Hrady, zámky a tvrze moravské, Olomouc-Brno1927
  • Sedláček A., Českomoravská heraldika, Agro 1997
  • Stehlík M., Boskovice st. hrad, zámek a památky v okolí, Brno 1969
  • Šembera A. V., Historie pánů z Boskovic a hradu Bozkova v Moravě, Brno 1870
  • Šimák J. V., Historický vývoj Čech severovýchodních, Náchod 1933
  • Šimka K., K stavební historii zámku v Bučovicích, VVM 11/1956
  • Vacina L., Hrady a zámky Východočeského kraje, HK 1963

Externí odkazyEditovat