Wikipedie

Mnichovo Hradiště (zámek)

zámek v Česku

Zámek Mnichovo Hradiště je barokní valdštejnský zámek, původně renesanční, postavený Václavem Budovcem z Budova. Současná podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století, umělecky hodnotný areál je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Mnichovo Hradiště
Zámek Mnichovo Hradiště
Zámek Mnichovo Hradiště
Základní informace
Slohbarokní
Výstavba17. století
MateriálZdivo
StavebníkVáclav Budovec z Budova
Další majiteléValdštejnové
Současný majitelČeská republika
Poloha
AdresaMnichovo Hradiště, ČeskoČesko Česko
UliceV Lípách
Souřadnice50°31′40″ s. š., 14°58′15″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky29656/2-1676 (Pk•MIS•Sez•Obr)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Mnichovo Hradiště vzniklo ve 13. století v souvislosti s kolonizačními aktivitami nedalekého Kláštera Hradiště nad Jizerou. Statek často střídal majitele, kteří jej nevlastnili dědičně, ale jen jako zástavu a docházelo k častým sporům. Teprve v 16. století přešlo Hradiště sňatkem do dědičného vlastnictví Budovců z Budova, ale ani v závěti Kryštofa Budovce (1602) se zde stále nepřipomínalo žádné panské sídlo. Až Václav Budovec (1551 – 1621), významný politik předbělohorských Čech, nechal v Mnichově Hradišti postavit dvoukřídlý renesanční zámek na půdorysu písmene L (1603–1606).

Jako přední činitel stavovského povstání byl Václav Budovec popraven na Staroměstském náměstí v roce 1621 a jeho majetek byl zkonfiskován. Mnichovo Hradiště spolu s Klášterem Hradiště a Zásadkou patřilo tehdy k největším panstvím v severních Čechách a za 216 000 zlatých je v roce 1623 koupil Albrecht z Valdštejna[1]. Ten Hradiště již v roce 1627 přenechal svému bratranci Maxmiliánovi z Valdštejna. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna byl ohrožen nárok na všechen jeho majetek, ale Mnichovo Hradiště bylo nakonec uchováno jako základna Valdštejnů až do 20. století.

Od roku 1675 vlastnil Mnichovo Hradiště Arnošt Josef z Valdštejna, který patřil k nejbohatším pozemkovým vlastníkům v Čechách a přistoupil k přestavbě zámku na reprezentační rodové sídlo. Podle projektu architekta M. A. Canevalleho vznikla současná podoba zámku (1697–1703). Samotné přestavbě zámku předcházelo založení kapucínského kláštera a hlavně požár zámku ve Zvířeticích (1690), který definitivně rozhodl o přenesení hlavního sídla do Mnichova Hradiště. Renesanční Budovcův zámek byl rozšířen o severovýchodní křídlo, prostor francouzské zahrady ohraničovaly budovy koníren, taktéž podle Canevallova projektu. Některé stavby z této doby již neexistují, dochována ale zůstala unikátní sala terrena v přímé ose proti hlavnímu vstupu do zámku (1709–1711, architektem byl valdštejnský stavitel Nicolo Reimondi).

Vrcholně barokní podoba zámku v Mnichově Hradišti je významnou památkou světské architektury z přelomu 17. a 18. století, kdy se opouštěl koncept blokových budov s uzavřeným nádvořím a začala se prosazovat podoba trojkřídlého zámku s otevřeným čestným nádvořím a podle významu výškově odstupňovanými hospodářskými budovami. Shodné rysy a pravděpodobnou vzájemnou inspiraci lze ve stejné době pozorovat na lobkovickém zámku Jezeří a ve šternberské Troji.

K dílčím stavebním úpravám docházelo v průběhu 18. a 19. století například kvůli živelným pohromám (požár 1724) nebo novým požadavkům na bydlení, původní celková koncepce zůstala ale dodnes zachována. Zásadní zásah si vyžádal rok 1833, kdy se v Mnichově Hradišti k diplomatickým jednáním sešli rakouský císař František I., ruský car Mikuláš I. a pruský korunní princ Bedřich Vilém, dalšími účastníky byli sasko-výmarský vévoda Karel Bedřich a nasavský vévoda Vilém. Setkání panovníků probíhalo tři týdny v září 1833, byla zde podepsána dohoda o obnovení Svaté aliance. Tehdy byl barokní taneční sál prostupující dvě patra změněn v zámecké divadlo. Až do 20. století bylo Mnichovo Hradiště nejvýznamnějším sídlem Valdštejnů, před vyvlastněním velkostatek zahrnoval cca 7 500 hektarů půdy[2].

Kapucínský klášter a hrobkaEditovat

Součástí zámeckého areálu je také bývalý kapucínský klášter, který koupili Valdštejnové po jeho zrušení roku 1782. Tehdejší majitel Jan Vincenc z Valdštejna (1731–1797) dal ke kapli sv. Anny přistavět edikulový výklenek se sloupy a erbem ve štítu a interiér upravit na hrobku[3], která rodinným příslušníkům sloužila až do roku 1923[4]. Uvnitř dal upravit hrob pro sebe a dal tam převézt také ostatky Albrechta z Valdštejna z kláštera ve Valdicích, rovněž zrušeného (1784). Náhrobek z červenohnědého mramoru byl pořízen až v roce 1934 na náklady Karla Arnošta z Valdštejna (1897–1985) při příležitosti 300. výročí Valdštejnovy smrti. Za Karla Arnošta došlo také k posledním stavebním úpravám (oprava saly terreny v roce 1941). Poslední generace Valdštejnů se hlásily k německé národnosti, takže všechen majetek jim byl zkonfiskován v roce 1945 na základě Benešových dekretů.

InteriéryEditovat

Bohatě zdobené zámecké interiéry především v prvním patře zůstaly dochovány v původní podobě z 18.–19. století, výzdoba reprezentačních prostor pochází z doby, kdy inspiraci ze svých rodných sídel přinášely valdštejnské nevěsty z rodů Fürstenbergů, Šternberků nebo Černínů (Zlatý kabinet, kaple). Poslední významnou úpravou interiérů byla přestavba jídelny v souvislosti s přenesením renesančního kazetového stropu ze zámku v Dobrovici (1865). Kromě dobového nábytku nebo sbírky obrazů byl na zámku umístěn také rodový archiv Valdštejnů, který patří k cenným zdrojům poznání českých dějin (v roce 1998 byl přestěhován do Národního archivu v Praze. Přes kontroverzní postavení Albrechta z Valdštejna v evropských dějinách se mnichovohradištská větev Valdštejnů zaměřila na systematické budování sbírky, které připomínají jeho osobnost, k tomu dopomohl i převoz předmětů ze zámku Duchcov po vymření duchcovské větve rodu (1901)[5].

Současná expoziceEditovat

Návštěvnost zámku[6]
Rok Počet návštěvníků
2015 18 130
2016 20 501
2017 17 778

Hned po znárodnění v roce 1945 byl zámek v Mnichově Hradišti určen pro muzejní účely jako centrum regionu bohatého na kulturní památky a již v roce 1946 zde bylo otevřeno městské muzeum. V současnosti je zámek ve správě Národního památkového ústavu a je zpřístupněn veřejnosti.

  • 1. okruh: stylové zámecké interiéry s rodovými valdštejnskými sbírkami (50 minut) – součástí prohlídky je chodba s rodinnými portréty Valdštejnů, předsíň a zámecká kaple, předpokoj paní hraběnky, ložnice, italský a hudební salon, lovecký salon, přijímací salon, dámsky pokoj, delftská jídelna, orientální pokoj, míšenská jídelna a knihovna. Knihovna, obrazárna a zámecká kaple jsou k dispozici pouze k nahlédnutí.
  • 2. okruh – Divadlo a Svatá aliance (45 minut): Okruh věnovaný schůzce Svaté aliance, která se na zámku odehrála v září roku 1833. V rámci okruhu návštěvníci uvidí pamětní a lovecký salon, zbrojnici, empírový salon, divadelní šatnu a samotné divadlo. V empirovém salonu je pak ceněná sbírka antických nádob od Františka Kollera, místního rodáka.
  • 3. okruh – Kostel a Kaple: lapidárium pískovcových barokních soch, hrobka Albrechta z Valdštejna v kapli sv. Anny (30 minut)
  • 4. okruh – dětská prohlídka (o letních prázdninách – zkrácený okruh doprovázený kostýmovanými průvodci) (30 minut)

GalerieEditovat

  • Zámek

  • Jihovýchodní křídlo zámku se sochou Václava Budovce

  • Sala terrena v zahradě naproti zámku

  • Zámecké konírny

  • Klasicistní brána do zámeckého areálu

  • Jízdárna

  • Francouzská zahrada se sala terrenou a konírnami

  • Zámecká zahrada

  • Sala terrena – detail

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ [BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 https://archive.org/stream/djinykonfiskacv01blgoog#page/n204/mode/2up] dostupné online]
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl IX.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 750 ISBN 80-7185-156-6
  3. ↑ Památkový katalog
  4. ↑ Průvodce po archivních fondech č.21-23, Státní ústřední archiv Praha 1972, s. 97: Valdštejnská nadace, rodinná hrobka a pohřby příslušníků rodu
  5. ↑ PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů; Praha, 2015 ISBN 978-80-7422-279-5
  6. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 11. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18. 

LiteraturaEditovat

  • ŠIMEK, Tomáš a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Východní Čechy, Svoboda Praha, 1984 s. 326-331.
  • HORYNA, Mojmír, KŘÍŽOVÁ, Květa, LUKÁŠOVÁ, Eva: Zámek Mnichovo Hradiště; Praha, 2013 ISBN 978-80-86516-54-7
  • HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách; Praha, 2013 ISBN 978-80-7422-233-7
  • KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000 s. 73-81 ISBN 80-85983-16-8

Externí odkazyEditovat

 
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mnichovo_Hradiště_(zámek)&oldid=20570224“