Mnichovo Hradiště (zámek)
Mnichovo Hradiště je barokní zámek ve stejnojmenném městě v okrese Mladá Boleslav. Původně renesanční zámek, postavený Václavem Budovcem z Budova, vlastnili od 17. století do roku 1945 Valdštejnové. Dochovaná podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století. Umělecky hodnotný areál je ve vlastnictví státu a je přístupný veřejnosti. Jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav.
Mnichovo Hradiště | |
---|---|
![]() Zámek Mnichovo Hradiště | |
Základní informace | |
Sloh | barokní |
Architekt | Marek Antonín Canevalle |
Výstavba | 17. století |
Stavebník | Václav Budovec z Budova |
Další majitelé | Valdštejnové |
Současný majitel | Česká republika |
Poloha | |
Adresa | Mnichovo Hradiště, ![]() |
Ulice | V Lípách |
Souřadnice | 50°31′39,99″ s. š., 14°58′15,32″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 29656/2-1676 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | Oficiální web |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatMnichovo Hradiště vzniklo ve 13. století v souvislosti s kolonizačními aktivitami nedalekého kláštera v Hradišti nad Jizerou. Statek často střídal majitele, kteří jej nevlastnili dědičně, ale jen jako zástavu a docházelo k častým sporům. Teprve v 16. století Hradiště sňatkem získali do dědičného vlastnictví Budovcové z Budova, ale ani v závěti Kryštofa Budovce (1602) se zde stále nepřipomínalo žádné panské sídlo. Až Václav Budovec, významný politik předbělohorských Čech, nechal v Mnichově Hradišti postavit dvoukřídlý renesanční zámek na půdorysu písmene L (1603–1606).
Jako přední činitel stavovského povstání byl Václav Budovec popraven na Staroměstském náměstí v roce 1621 a jeho majetek byl zkonfiskován. Mnichovo Hradiště spolu s Klášterem Hradiště, Chocnějovicemi a Zásadkou patřilo tehdy k největším panstvím v severních Čechách a za 216 000 zlatých je v roce 1623 koupil Albrecht z Valdštejna.[1] Ten Hradiště již v roce 1627 přenechal svému bratranci Maxmiliánovi. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna byl ohrožen nárok na všechen jeho majetek, ale Mnichovo Hradiště bylo nakonec uchováno jako rodová základna Valdštejnů až do 20. století.
Od roku 1675 vlastnil Mnichovo Hradiště Arnošt Josef z Valdštejna, který patřil k nejbohatším pozemkovým vlastníkům v Čechách a přistoupil k přestavbě zámku na reprezentační rodové sídlo.
Podle projektu architekta Marka Antonína Canevalleho v letech 1697–1703 vznikla dochovaná podoba zámku.[2] Samotné přestavbě zámku předcházelo založení kapucínského kláštera a hlavně požár zámku ve Zvířeticích (1690), který definitivně rozhodl o přenesení hlavního sídla do Mnichova Hradiště. Renesanční Budovcův zámek byl rozšířen o severovýchodní křídlo, prostor francouzské zahrady ohraničovaly budovy koníren, taktéž podle Canevallova projektu. Některé stavby z této doby již neexistují, dochována ale zůstala unikátní sala terrena v přímé ose proti hlavnímu vstupu do zámku (1709–1711, architektem byl valdštejnský stavitel Nicolo Raimondi).
Vrcholně barokní podoba zámku v Mnichově Hradišti je významnou památkou světské architektury z přelomu 17. a 18. století, kdy se opouštěl koncept blokových budov s uzavřeným nádvořím a začala se prosazovat podoba trojkřídlého zámku s otevřeným čestným nádvořím a podle významu výškově odstupňovanými hospodářskými budovami. Shodné rysy a pravděpodobnou vzájemnou inspiraci lze ve stejné době pozorovat na lobkovickém zámku Jezeří a ve šternberské Troji.
K dílčím stavebním úpravám docházelo v průběhu 18. a 19. století, například kvůli živelným pohromám (požár 1724) nebo novým požadavkům na bydlení. Původní celková koncepce zůstala ale zachována. Zásadní zásah si vyžádal rok 1833, kdy se v Mnichově Hradišti k diplomatickým jednáním sešli rakouský císař František I., ruský car Mikuláš I. a pruský korunní princ Bedřich Vilém. Dalšími účastníky byli sasko-výmarský vévoda Karel Bedřich a nasavský vévoda Vilém. Setkání panovníků probíhalo tři týdny v září 1833 a během něj byla podepsána dohoda o obnovení Svaté aliance. Tehdy byl barokní taneční sál prostupující dvě patra změněn v zámecké divadlo. Až do 20. století bylo Mnichovo Hradiště nejvýznamnějším sídlem Valdštejnů, před vyvlastněním velkostatek zahrnoval asi 7 500 hektarů půdy[3].
Kapucínský klášter a hrobka
editovatSoučástí zámeckého areálu je také bývalý kapucínský klášter, který koupili Valdštejnové po jeho zrušení roku 1782. Tehdejší majitel Jan Vincenc z Valdštejna dal ke kapli sv. Anny přistavět edikulový výklenek se sloupy a erbem ve štítu a interiér upravit na hrobk[4], která rodinným příslušníkům sloužila až do roku 1923[5]. Uvnitř dal upravit hrob pro sebe a dal tam převézt také ostatky Albrechta z Valdštejna z kláštera ve Valdicích, rovněž zrušeného (1784). Náhrobek z červenohnědého mramoru byl pořízen až v roce 1934 na náklady Karla Arnošta z Valdštejna při příležitosti 300. výročí Valdštejnovy smrti.
Za Karla Arnošta došlo také k posledním stavebním úpravám (oprava sala terreny v roce 1941). Poslední generace Valdštejnů se hlásily k německé národnosti, takže všechen majetek jim byl zkonfiskován v roce 1945 na základě Benešových dekretů.
Interiéry
editovatBohatě zdobené zámecké interiéry především v prvním patře zůstaly dochovány v původní podobě z 18.–19. století, výzdoba reprezentačních prostor pochází z doby, kdy inspiraci ze svých rodných sídel přinášely valdštejnské nevěsty z rodů Fürstenbergů, Šternberků nebo Černínů (Zlatý kabinet, kaple). Poslední významnou úpravou interiérů byla přestavba jídelny v souvislosti s přenesením renesančního kazetového stropu ze zámku v Dobrovici (1865). Kromě dobového nábytku nebo sbírky obrazů byl na zámku umístěn také rodový archiv Valdštejnů, který patří k cenným zdrojům poznání českých dějin (v roce 1998 byl přestěhován do Národního archivu v Praze. Přes kontroverzní postavení Albrechta z Valdštejna v evropských dějinách se mnichovohradištská větev Valdštejnů zaměřila na systematické budování sbírky, které připomínají jeho osobnost. K tomu dopomohl i převoz předmětů ze zámku Duchcov po vymření duchcovské větve rodu (1901)[6].
Současná expozice
editovatRok | Počet návštěvníků |
---|---|
2015 | 18 130 |
2016 | 20 501 |
2017 | 17 778 |
Hned po znárodnění v roce 1945 byl zámek v Mnichově Hradišti určen pro muzejní účely jako centrum regionu bohatého na kulturní památky a již v roce 1946 zde bylo otevřeno městské muzeum. V současnosti je zámek ve správě Národního památkového ústavu a je zpřístupněn veřejnosti.
- 1. okruh: stylové zámecké interiéry s rodovými valdštejnskými sbírkami (50 minut) – součástí prohlídky je chodba s rodinnými portréty Valdštejnů, předsíň a zámecká kaple, předpokoj paní hraběnky, ložnice, italský a hudební salon, lovecký salon, přijímací salon, dámsky pokoj, delftská jídelna, orientální pokoj, míšenská jídelna a knihovna. Knihovna, obrazárna a zámecká kaple jsou k dispozici pouze k nahlédnutí.
- 2. okruh – Divadlo a Svatá aliance (45 minut): Okruh věnovaný schůzce Svaté aliance, která se na zámku odehrála v září roku 1833. V rámci okruhu návštěvníci uvidí pamětní a lovecký salon, zbrojnici, empírový salon, divadelní šatnu a samotné divadlo. V empirovém salonu je pak ceněná sbírka antických nádob od Františka Kollera, místního rodáka.
- 3. okruh – Kostel a Kaple: lapidárium pískovcových barokních soch, hrobka Albrechta z Valdštejna v kapli sv. Anny (30 minut)
- 4. okruh – dětská prohlídka (o letních prázdninách – zkrácený okruh doprovázený kostýmovanými průvodci) (30 minut)
Galerie
editovat-
Jihovýchodní křídlo zámku se sochou Václava Budovce
-
Sala terrena v zahradě naproti zámku
-
Zámecké konírny
-
Klasicistní brána do zámeckého areálu
-
Jízdárna
-
Francouzská zahrada se sala terrenou a konírnami
-
Zámecká zahrada a kapucínský klášter
-
Sala terrena – detail
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ BÍLEK, Tomáš. Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Praha: František Řivnáč, 1892. Dostupné online. S. 46–47.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Mnichovo Hradiště, s. 411.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl IX.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 750 ISBN 80-7185-156-6
- ↑ Hrobka Valdštejnů [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Průvodce po archivních fondech č. 21–23, Státní ústřední archiv Praha 1972, s. 97: Valdštejnská nadace, rodinná hrobka a pohřby příslušníků rodu
- ↑ PRCHAL, Vítězslav. Společenstvo hrdinů. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 557 s. ISBN 978-80-7422-279-5.
Literatura
editovat- ŠIMEK, Tomáš a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Východní Čechy, Svoboda Praha, 1984 s. 326-331.
- HORYNA, Mojmír, KŘÍŽOVÁ, Květa, LUKÁŠOVÁ, Eva: Zámek Mnichovo Hradiště; Praha, 2013 ISBN 978-80-86516-54-7
- HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách; Praha, 2013 ISBN 978-80-7422-233-7
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Mnichovo Hradiště na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Valdštejnové, Modrá krev, Česká televize