Pozořice

městys v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji

Pozořice jsou městys v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Nachází se 15 km východně od Brna, na úbočí Drahanské vrchoviny. Žije zde přibližně 2 400[1] obyvatel.

Pozořice
Pozořice (nahoře, nad tratí) a Sivice
Pozořice (nahoře, nad tratí) a Sivice
Znak městyse PozořiceVlajka městyse Pozořice
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
Pověřená obecŠlapanice
Obec s rozšířenou působnostíŠlapanice
(správní obvod)
OkresBrno-venkov
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 399 (2024)[1]
Rozloha15,49 km²[2]
Katastrální územíPozořice
Nadmořská výška365 m n. m.
PSČ664 07
Počet domů738 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa úřadu městyseNa Městečku 14
664 07 Pozořice
pozorice@pozorice.cz
StarostkaTereza Jiráčková
Oficiální web: www.pozorice.cz
Pozořice
Pozořice
Další údaje
Kód obce583677
Kód části obce126900
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozořice jsou spolu s dalšími osmi obcemi začleněny do mikroregionu Rokytnice. Obec je urbanisticky srostlá se sousedními Sivicemi na jihozápadě (mají několik společných ulic). Na jihovýchodě zástavba zase přímo navazuje na Kovalovice. Spolu s blízkými Viničnými Šumicemi má celá aglomerace asi 5,5 tisíce obyvatel.[4]

Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Pozořici odvozené od osobního jména Pozor(a) (které se zakládá na obecném pozor). Význam místního jména byl „Pozorovi lidé“.[5]

Historie

editovat

První písemná zmínka o obci z roku 1297 pocházející z takzvaného Bočkova falza je historicky nevěrohodná. První věrohodná písemná zmínka o Pozořicích z roku 1318 je na papežské listině, kde se objevuje jméno majitele panství Půty z Pozořic, pána na hradu Vildenberk. Roku 1371 Půta z Vildenberka své panství prodal moravskému markraběti Janu Jindřichu. Až do roku 1637, kdy panství zdědil Maxmilián z Lichtenštejna, se na panství střídali majitelé. V majetku Lichtenštejnů zůstaly parcely až do pozemkové reformy po první světové válce, lesy až do roku 1945, kdy byly Lichtenštejnům znárodněny.

V souvislosti s bitvou u Slavkova v roce 1805 byli na pozořické faře několik dní ubytováni francouzští vojáci. Po vyhraném boji rabovali v obci údajně 4 dny dobytek, potraviny a cennější předměty.[6]

I po zrušení nevolnictví byla naprostá většina obyvatel Pozořic závislá na zaměstnání na panství, ke kterému patřil také parní mlýn, cihelna, pivovar a lihovar.[7]

V letech 1803–1817 provozoval podnikatel Gottlieb Schäfer v Pozořicích manufakturu na výrobu jemného sukna, kde zaměstnával až 70 dělníků. Po ochabnutí přechodné konjunktury přišla Schäferova firma do konkurzu.[8]

 
Pohled na Pozořice, akvarel Franze Richtera z roku 1828

Asi od poloviny 19. století jsou známí také místní řemeslníci a první samostatní živnostníci (obchod se smíšeným zbožím, kovárna, zvěrolékař). V roce 1860 měly Pozořice 750 obyvatel,[9] koncem 19. století bylo zaznamenáno asi 30 živnostníků různých povolání a část obyvatel našla zaměstnání v brněnských průmyslových podnicích. Počet obyvatel se zvýšil na cca 1000 (bez Jezer).

V 1. světové válce muselo narukovat do rakouské armády 243 pozořických mužů, 31 z nich padlo a 12 zběhlo na ruskou nebo italskou stranu fronty.

V roce 1921 byla obec napojena na elektrický proud, roku 1924 bylo v obci registrováno asi 30 řemeslnických a obchodních živností, asi 200 občanů našlo práci v brněnských podnicích, v roce 1925 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Brnem. V té době začala také představení v místním kině.

Roku 1939 odešlo 5 mladých mužů z Pozořic a Jezer do zahraničí, kde se až do roku 1945 zúčastnili jako příslušníci spojeneckých armád bojů proti Německu. V prvních letech německé okupace našlo v Pozořicích útočiště 9 židovských uprchlíků z moravskoslezského pohraničí. V roce 1942 však byli odvezeni do koncentračních táborů, 8 z nich tam zahynulo. Do nacistických koncentráků bylo zavlečeno také 12 pozořických starousedlíků, 4 z nich se nevrátili.

Během válečných událostí koncem dubna 1945 zahynulo na území Pozořic 37 sovětských vojáků, o život přišli 3 místní obyvatelé a asi 4 domy byly silně poškozeny při leteckých útocích.

V roce 1947 byly Pozořice administrativně sloučeny s obcí Jezera (původně samostatná obec, založená roku 1710, dnes tvoří severní část Pozořic).

Po změně politického systému v Československu v únoru 1948 bylo sice zákonně povoleno soukromé podnikání v rozsahu do 50 zaměstnanců, ale v Pozořicích (podobně jako všude jinde) zanikly během asi dvou let i ty nejmenší živnosti. Zemědělci mohli dále existovat jen ve (státně řízeném) družstvě založeném v roce 1951 s 81 členy, kteří obhospodařovali asi 300 ha půdy. Asi 8 pozořických občanů v té době odešlo, většinou ilegálně, do západních zemí.

V roce 1960 byla postavena nová školní budova, roku 1980 byly v obci asfaltovány všechny silnice, v roce 1988 následovalo napojení na přívod zemního plynu.[6]

V roce 1998 přijalo zastupitelstvo návrh na znak a prapor, který byl obci po schválení Parlamentem ČR dne 4. června 1998 předán předsedou poslanecké sněmovny Milošem Zemanem. 16. listopadu 2000 byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice a byla předána do užívání HZS Brno-venkov. 31. března 2001 byl na ulici Nové vztyčen misijní kříž a 27. října 2002 byla odhalena pamětní deska brig. gen. Františku Smejkalovi. 11. března 2004 byl otevřen Dům s pečovatelskou službou (DPS). Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[10]

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel (sčítání lidu)[11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
1 292 1 370 1 489 1 573 1 704 1 691 1 870 1 882 2 093 1 980 1 963 1 888 1 976 2 176

Politické názory občanů na základě výsledků voleb do poslanecké sněmovny v roce 2017 (volební účast 69,65 %):[12]

Polit. strana ANO KDU-ČSL SPD ODS Piráti KSČM ČSSD ostatní
% hlasů 25,20 15,86 11,57 9,91 9,00 7,73 6,77 13,83

Ekonomika a infrastruktura obce

editovat

V roce 2021 obec disponovala ročními příjmy z daní asi 13 000 korun na obyvatele.[13] Ke katastru obce patří 1075 ha lesních ploch, 310 ha orné půdy a ca 1 ha vinic. Pozořice jsou vzdáleny asi 4 km od dálnice a od železnice, nejbližší letiště je asi 10 km.[14] Celkem 88 % rodin bydlí ve vlastních domech s průměrnou plochou zahrady 700 m2.

Zaměstnání obyvatel

editovat

V roce 2015 žilo v obci asi 1000 ekonomicky aktivních občanů. Z těch bylo zaměstnáno v komerčních službách 44 %, v průmyslu 36 %, ve zdravotnictví, školství a veřejné správě 18 % a v zemědělství 2 %. Asi 45 % z nich pracuje v místě a 55 % dojíždí do zaměstnání, většinou do Brna.[15]

Služby

editovat

V roce 2015 bylo v obci asi 30 míst nabízejících služby občanům (řemeslo, obchod, pohostinství, pošta aj.). V obci se nachází mateřská škola s kapacitou 87 dětí, základní škola s kapacitou 500 žáků (druhý stupeň je určen i pro žáky ze 4 okolních vesnic) a zdravotní středisko s 8 lékařskými ordinacemi.[15]

Doprava

editovat

Obcí prochází silnice II/383 vedoucí z Bílovic nad Svitavou přes Ochoz u Brna na křižovatku se silnicí II/430 poblíž nájezdu na dálnici D1 u Holubic. Jihozápadně kolem obce vede dlouhá železniční vlečka z Blažovic do cementárny v Mokré.

Pozořice jsou od 1. ledna 2004 začleněny do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, nachází se v tarifní zóně 720. Pozořice jsou obsluhovány autobusovými linkami 702 a 701 vedoucími do Brna. Linka 702 je hlavní a spojuje Pozořice s obcemi Sivice, Tvarožná, KovaloviceViničné Šumice. Linka 701 je doplňková a spojuje Pozořice s obcemi Hostěnice, Mokrá-HorákovVelatice.

Spolky a sdružení

editovat

V Pozořicích působí Český svaz ochránců přírody, sbor dobrovolných hasičů, Orel, skaut, Sokol, Spolek zahrádkářů, Klub žen, Mateřské centrum Človíček, Větřák, Svaz zahrádkářů, Svaz postižených civilizačními chorobami, Kynologický klub a Český svaz včelařů.[4]

Obec podporuje sportovní a zájmovou činnost s ročním příspěvkem cca 220 000 korun.[15]

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Pozořicích.
 
Stará pozořická pošta

Stará pošta pozořická

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Stará Pošta (Kovalovice).

Dnes se nachází na katastru sousedních Kovalovic. Byla postavena v roce 1785. Jedná se o historický cennou a významnou památku z období slavkovské bitvy. V této přípřežní stanici rakouské pošty měl 28. listopadu 1805 hlavní stan maršál Murat. Téhož dne zde měl poradu se svými maršály císař Napoleon2. prosince 1805 zde bylo hlavní stanoviště ruského generála Bagrationa. Po vítězné bitvě císař Napoleon nocoval na Staré poště a 3. prosince 1805 zde přijal rakouského vyslance knížete Liechtensteina, aby dohodli schůzku o uzavření příměří mezi císařem Františkem I. a Napoleonem. Dnes se v těchto místech nalézá restaurační zařízení.

Barokní zámek Pozořice

editovat
 
Pohled na zadní část zámku od západu
Podrobnější informace naleznete v článku Pozořice (zámek).

Dvoukřídlá jednopatrová budova zámku vznikla koncem 17. století přestavbou z tvrze postavené v 15. století. Nyní se v zámku nachází diskotéka. V roce 1922 se stal majetkem státu, fungovala zde škola a pošta. Od roku 1997 je v soukromých rukou a kromě bytů v něm je restaurace s diskotékou.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Pozořice).

Pozořický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v barokním slohu v letech 1704–1724 za pánů Jana Adama a Antonína Floriána z Lichtenštejna, a to na místě dřevěného kostela, který předtím vyhořel. V letech 1959–1968 proběhla generální oprava.[16] Je farním kostelem Římskokatolické farnosti Pozořice.

Rodáci

editovat

Osobnosti

editovat
  • Aleš Tinka (1968–2011), pedagog, ekolog, zastupitel a místostarosta Pozořic

Partnerské obce

editovat

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. a b Pozořický zpravodaj [online]. Pozořice Oficiální webové stránky, 2021 [cit. 2021-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-23. 
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 298.
  6. a b Pozořice v proměnách času, F.R.Z. agency 2018, ISBN 9788088131427
  7. Kolektiv autorů: Ottův slovník naučný Díl 20, Jan Otto Praha 1903, sr. 373
  8. Slokar: Geschichte der österreichischen Industrie, F.Tempsky, Wien 1914, str. 327 a 330
  9. Kořistka: Die Markgrafschaft Mähren und das Herzogthum Schlesien, Hölzel 1860, str. 469
  10. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-27. 
  12. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017 (promítnuto usnesení NSS) [online]. Volby.cz [cit. 2021-12-27]. Dostupné online. 
  13. Předpokládané daňové výnosy obce pro rok 2021 [online]. Sdružení místních samospráv ČR, 2021 [cit. 2021-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-23. 
  14. Demografická a sídelní charakteristika Pozořic [online]. Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2012 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  15. a b c d Program rozvoje městyse Pozořice [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2016-03-16 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  16. Umění baroka v Pozořicích za Liechtensteinů [online]. Moravské gymnázium Brno, 2013 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  17. DATABAZEKNIH.CZ. Brigádní generál in memoriam František Smejkal - Ludvík Horčica | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat