Wikipedie

Balatonfüred

město v maďarské župě Veszprém

Balatonfüred (mezi místními též jen Füred[2], německy Bad Plattensee, slovensky Blatenské Teplice) je maďarské město, středisko stejnojmenného okresu Veszprémské župy, 130 km západně od Budapešti. Jedná se o významné lázeňské a rekreační středisko, třetí nejnavštěvovanější v regionu Balatonu. S 13 138 obyvateli se jedná o největší sídlo severního břehu Balatonu, někdy je také nazýván jeho hlavním městem. Rozkládá se v úzkém pásu mezi Blatenským jezerem a místními vrcholky (Csákány-hegy, Recsek-hegy a dalšími). Kromě lázeňství a jezera je také známé díky vinařské tradici, dalo název vinařskému regionu Balatonfüred–Csopak.

Balatonfüred
Pohled na Balatonfüred z kopce nad městem
Pohled na Balatonfüred z kopce nad městem
Balatonfüred – znak
znak
Balatonfüred – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice46°57′ s. š., 17°53′ v. d.
Nadmořská výška104 m n. m.
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
ŽupaVeszprém
OkresBalatonfüred
Balatonfüred
Balatonfüred
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha46,5 km²
Počet obyvatel12 966 (2021)[1]
Hustota zalidnění279,1 obyv./km²
Správa
StarostaIstván Bóka (od 2002)
Oficiální webwww.balatonfured.hu
Telefonní předvolba87
PSČ8230
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NázevEditovat

Vzhledem ke své poloze, popularitě a lázním svádí název Balatonfüred k asociaci s maďarským slovem fürdő. Ve skutečnosti však současný název pochází od slova fürjes, které označuje místo, kde žijí křepelky.[3][4]

HistorieEditovat

Oblast dnešního Balatonfüredu obývali lidé již v pravěku. Doloženo je i osídlení z dob Římské říše; tehdy po severním břehu Blatenského jezera vedla také cesta. Název Füred je poprvé zmíněn ve spisu majetku Tihanyského opatství z roku 1211.

Účinky místní léčivé vody jsou známé již od 17. století. V roce 1717 a potom ještě 1729 jsou připomínány prameny místní kyselky. V roce 1722 byly prameny prohlášeny za léčivé. Původní obec se rozvíjela okolo potoku Kéki-patak (doslova Modrý potok). Ve 40. letech 18. století vyrostly okolo pramenů první dřevěné stavby a také hostinec. Maďarský politik Károly Eötvös ve svých zápiscích z okolí Blatenského jezera poznamenal, že v Balatonfüredu stálo svého času pouhých pět domů. I tak bylo prvním lázeňským městem na břehu Blatenského jezera. Postupně se rozšiřující kolonii s dřevěnými domy zničil v roce 1775 přívalový déšť.

 
Místní lázně v roce 1963.

Město bylo oficiálně prohlášeno lázněmi roku 1772. To spolu s dalším znamenalo i přesun původního středu města ve vyšších polohách na břeh Blatenského jezera. Jako první zde vznikla dřevěná budova lázní a poté ji nahradily lázně z kamene. Objev místní vody inspiroval básníky, např. Antala Fejéra, který k nim složil báseň. Nová lokalita však vznikala velmi pomalu. Dnešní hlavní náměstí (Gyógy tér) vzniklo okolo Kossuthova pramene.

V souvislosti s růstem životní úrovně Uherska v 18. a především v závěru 19. století se město stávalo častou destinací, oblíbené bylo u předních osobností kulturního života či u politiků. V roce 1830 zde bylo otevřeno pro názvštěvníky první divadlo, které bylo financováno dobrovolnými příspěvky. Později zde vznikla také loděnice. Maďarský spisovatel Mór Jókai zde napsal svůj román Zlatý člověk.[zdroj?] Jeho bývalý dům dnes slouží jako muzeum (maďarsky Jókai Mór Emlékház). Svůj dům zde měla také Lujza Blaha. Lázně také opakovaně navštívil i císař František Josef I. (v letech 1852 a 1857). Skutečný boom místních lázní začal v druhé polovině 19. století. Železnici získalo město až v roce 1909.

Na mapách třetího vojenského mapování je Balatonfüred (též jako Fürdöhely – lázně) patrný při břehu Blatenského jezera a v podstatně menší podobě, než kterou obec získala v 20. století. Navíc je svoji zástavbou oddělena od nedaleké vesnice (Helység), s kterou později splynul. Dnes je původní vesnice známá jen jako místní část Ófalu (stará ves).

Od 19. století žili v Balatonfüredu také Židé. Věnovali se různým odvětvím činností; provozovali restauraci, prodávali minerální vodu, věnovali se vinařství. Později zde stála také židovská škola a synagoga (na troskách kostela sv. Markéty z 13. století). Synagoga byla v roce 1944 zbourána a místní Židé v počtu cca 150 lidí odesláni transporty do koncentračních táborů na území dnešního Polska.

Bývalá vesnice Balatonarács (resp. nebo jen Arács) byla k městu připojena v roce 1954. Nachází se na severovýchodním okraji města. Kromě moderních hotelů a lázeňských objektů bylo na západním okraji postaveno také panelové sídliště (Lakótelép) v lokalitě, známé dříve pod názvem Baricska. Symbolem socialistického rozvoje města se stal Hotel Füred[5] na břehu jezera, nápadný a vysoký blok.

Po druhé světové válce počet obyvatel překročil nejprve pět a poté před rokem 1980 deset tisíc obyvatel.

V roce 2022 zde bylo budováno rozsáhlé konferenční centrum.[6]

LázeňstvíEditovat

Státní kardiologické sanatorium[7] (Szívkórház) je se 429 lůžky největším zařízením svého druhu v Maďarsku. Otevřeno byla roku 1913.

Kossuthův pramen (maďarsky Kossuth Lajos forrás, dříve pramen Františka Josefa I.) a další prameny v okolí nemocnice obsahují volný a vázaný oxid uhličitý, železo, hořčík, draslík, hydrogenuhličitan, vápník, sodík, síru a další minerály. Voda z pramenů o teplotě 14-15 °C je odváděna do budovy lázní, kde se ohřívá na 32-34 °C a následně se používá k léčbě.

  •  

    Státní kardiologické sanatorium (Szívkórház)

  •  

    Kossuthův pramen

PromenádaEditovat

Promenáda na břehu jezera nese jméno indického spisovatele, básníka a filozofa Rabíndranátha Thákura (Tagore-sétány), který se ve 20. letech 20. století léčil v místních lázních[8] a založil tradici sázení stromů do místního parku. Dodnes zde zasadilo strom mnoho laureátů Nobelovy ceny a významných osobností z Maďarska i ze světa (mezi mnoha jinými například indický duchovní vůdce Gándhí, maďarský fyzik György Marx, ruský kosmonaut Valerij Kubasov nebo bývalý maďarský prezident Árpád Göncz).
V parku je také mnoho bust významných maďarských osobností, například Istvána Széchenyiho, Ference Deáka a mnoha dalších.
Na břehu jezera jsou též sochy Jánose Pásztora Převozník (Révész) a Rybář (Halász).

  •  

    Thákurova promenáda
    (Tagore-sétány)

  •  

    Socha Istvána Széchenyiho

RekreaceEditovat

Balatonfüred poskytuje mnoho příležitostí k turistice a k rekreaci. Během letní sezony se počet obyvatel může zvýšit až na padesát tisíc.[4] Ve městě je přístav, placené pláže, kemp a několik hotelů a penzionů.
V roce 1846 byl v Balatonfüredu spuštěn na vodu první parník Kisfaludy, čímž byla zahájena lodní doprava na Balatonu. Obíbený je zde také jachting na vlnách Balatonu,[4] pravidelně se zde pořádají závody tzv. Modrá stuha (maďarsky Kékszalag).[9] Kromě toho se severně od města v místních zalesněných vrcholcích nachází řada turistických tras a rozhleden.

  •  

    Pláž v Balatonfüredu

  •  

    Břeh Balatonu

Pamětihodnosti a zajímavostiEditovat

 
Letecký pohled na břeh jezera
 
Promenáda
 
Pohled na město a jezero

V zimě hladina jezera zamrzá a město se tak stává také atraktivní díky rozsáhlému prostoru pro bruslaře.

V srpnu se zde pravidelně koná týdenní festival vína (Balatonské týdny vína).

DopravaEditovat

Do Balatonfüredu směřuje železniční trať z města Székesfehérvár (železniční trať Székesfehérvár – Tapolca). Nachází se zde dvě stanice: Balatonfüred a Balatonarács.

Po břehu Blatenského jezera vede silnice celostátního významu č. 71, která směřuje z Balatonfüredu do dalších větších měst.

ŠkolstvíEditovat

V Balatonfüredu stojí šest základních škol, tři gymnázia a hudební škola Jánose Ferencsika.

Známé osobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Balatonfüred na anglické Wikipedii a Balatonfüred na maďarské Wikipedii.

  1. ↑ Detailed Gazetteer of Hungary. Dostupné online. [cit. 2022-12-16]
  2. ↑ Balaton je ještě lepší než v 80. letech. Retro babí léto v Panonii. iDNES [online]. [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ Dějiny města na stránkách Balatonfüredu (anglicky)
  4. ↑ a b c Balatonfüred – A cultural and sports capital at lake Balaton. Hungary Today [online]. [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Thursday Top Ten: Communist-Era Buildings And Architectural Sights In Hungary. Hungary Today [online]. [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Így épül Balatonfüred multifunkcionális konferenciaközpontja. Magyar Epitok [online]. [cit. 2022-09-05]. Dostupné online. (maďarsky) 
  7. ↑ Do Maďarských lázní nejen za teplem. novinky.cz [online]. [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ In Talk of Dismantling Ramkinkar Baij’s Gandhi Statue in Guwahati, an Unhappy Déjà Vu. The Wire [online]. [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Blue Ribbon Regatta, Europe’s Oldest Round Lake Competition Kicks Off – PHOTOS!. Hungary Today [online]. [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Balaton: Obľúbená maďarská destinácia láka aj Slovákov. SME [online]. [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Balatonfüred&oldid=22108726“