Otevřít hlavní menu

Hvězdnicovité

čeleď rostlin
(přesměrováno z Asteraceae)

Hvězdnicovité (Asteraceae) nebo také složnokvěté (Compositae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlinřádu hvězdnicotvarých. Jejich název je odvozen z latinského slova aster a to z řeckého ἀστήρ (astér), oboje značící hvězdu, již připomíná jejich rozkvetlý úbor.[1] Jsou vůbec nejpočetnějších čeledí krytosemenných rostlin, obsahují přes 1 600 rodů a více než 23 000 druhů.[2]

Jak číst taxoboxHvězdnicovité
alternativní popis obrázku chybí
Výběr květenství rostlin čeledi hvězdnicovitých[popis obrázku 1]
Vědecká klasifikace
Doména eukaryota (Eucaryota)
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hvězdnicovité jsou rozšířeny kosmopolitně (=na celém světě), hlavně v sušších oblastech mírného a subtropického pásu a v horách tropů a subtropů. V ČR roste přes 110 rodů a více než 500 druhů včetně notoricky známých květin jako slunečnice, sedmikráska, kopretina či heřmánek. patří sem i taxonomicky mimořádně složité rody jako jestřábník (Hieracium), pampeliška (Taraxacum) nebo chrpa (Centaurea). Jsou to jednoleté, dvouleté a vytrvalé byliny, ale i polokeře a keře, v tropech vzácně i liány a stromy. Zahrnují rostliny s mléčnicemi i bez nich, lysé nebo chlupaté, někdy ostnité. Listy jsou střídavé nebo vstřícné, celokrajné nebo členěné, méně často složené, vždy však bez palistů.To, co všechny hvězdnicovité spojuje, jsou jejich květy uspořádané v květenství nazývaném úbor. Členěny jsou dále do 12 podčeledí, z nichž se v českém prostředí vyskytují pouze tři. Původ čeledi je kladen do období pozdní křídy, hlavní diferenciace probíhaly v raných třetihorách.

Hvězdnicovité se vyznačují velice pestrým souborem obsahových látek. Proto mají mnohé druhy význam nejen jako zdroj léčiv, ale také jako zdroj potravy pro člověka nebo hospodářská zvířata a jinak využitelné suroviny, například pro energetiku. Obrovský počet druhů je pěstován pro okrasu.

PopisEditovat

Vegetativní orgány a životní formyEditovat

Hvězdnicovité jsou převážně jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, existují ale i dřevnatí zástupci ve formě polokeřů, keřů a v tropech Ameriky, Afriky a Madagaskaru nebo v Tichomoří též stromů nebo lián.[2] Některé jsou monokarpické, jiné polykarpické. Některé druhy, především v podčeledi Cichorioideae, mají v pletivech mléčnice. Listy jsou obvykle střídavé, méně často vstřícné nebo v přeslenech, u řady druhů vytvářejí přízemní růžici. Tvary čepele jsou velmi různorodé, časté jsou listy jednoduché, celokrajné či různě členěné. Palisty se nevyskytují.

 
Jestřábníky a jim podobné žlutě kvetoucí rody patří k determinačně nejobtížnějším skupinám rostlin

Květy a plodyEditovat

Květy jsou velmi drobné a uspořádané v mnohokvětém útvaru nazývaném úbor, který připomíná svým vzhledem a funkcí samostatný veliký květ. Je složen obvykle z dvou typů květůː trubkovité jsou převážně pravidelné s korunou trubkovitou a tvoří ve střední části úboru terč (sedmikráska, slunečnice), nebo tvoří celé úbory (pcháč). Jazykovité květy jsou souměrné s korunou jazykovitou, výše rozšířenou v plochou, nápadnou ligulu. Tvoří buď celé úbory (pampeliška) nebo pouze paprsek, tedy okrajové paprskující květy (kopretina). Kalich je buď přeměněn na chmýr, a nebo chybí.

Úbory hlouběji rozlišujeme na homogamní (všechny květy v úboru jsou oboupohlavné a plodné) a heterogamní (úbory složené z květů samičích nebo jalových a oboupohlavných, nebo z květů samičích a samčích).

Úbory jsou buď jednotlivé nebo skládají rozličné druhy hlavně vrcholičnatých a hroznovitých květenství. Z vnější strany úboru je vyvinut zákrov, skládající se z jedné nebo více řad stejně nebo různě dlouhých, střechovitě se kryjících zákrovních listenů. Zákrovní listeny jsou bylinné (zelené) nebo suchomázdřité, kožovité či přeměněné v osten, různých tvarů, barev i velikostí. Často jsou lemované či zakončené tvarově a barevně odlišenou částí, tzv. přívěskem.

Semeník je spodní s jedním vajíčkem, pestík srostlý ze dvou plodolistů. Blizna je obvykle dvoulaločná. Tyčinek je pět, bázemi jsou přirostlé ke koruně, v prašnících bočně srůstají. Pylová zrna u entomogamních druhů jsou nápadně osténkatá. Plodem je nažka rozmanitého tvaru, zbarvení a povrchové skulptury, s různě vyvinutým chmýrem nebo bez chmýru. Její stavba a vlastnosti chmýru jsou důležitými znaky k určování rodů i druhů.

Obsahované látkyEditovat

Zásobní látkou hvězdnicovitých je inulin místo obvyklého škrobu. Dále obsahují značné množství sekundárních metabolitů jako terpenoidní silice, třísloviny, hořčiny, flavonoidy nebo některé alkaloidy.

Ekologie a rozšířeníEditovat

 
Astřička novobelgická (Symphyotrichum novae-belgieae) je jednou z invazně se šířících rostlin

Hvězdnicovité jsou kosmopolitně rozšířenou čeledí, jejíž zástupci se vyskytují po celém světě s výjimkou Antarktidy a nejzašší Arktidy. Značné množství jich vyrůstá v subtropických oblastech, jako je Středomoří, jižní Afrika, Střední Asie, Andy, východní Brazílie nebo jihovýchodní Čína. Mnohé z hvězdnicovitých patří mezi nepříjemně se šíříci invazní rostliny (v Evropě například zlatobýly, ambrózie a různé druhy aster). Vzhledem k množství druhů a značné morfologické i ekologické plastičnosti najdeme jejich zástupce prakticky v jakémkoli typu zemských biotopů; vzácné jsou nicméně jako epifyty či vodní rostliny. Velký počet druhů existuje na člověkem narušených a ruderálních stanovištích či jako plevele polních a zahradních kultur.

 
Chrpa modrák (Centaurea cyanus) je jedním z tradičních druhů české zemědělské krajiny

Květy hvězdnicovitých jsou často opylovány hmyzem a najdeme mezi nimi i významné nektarodárné rostliny, například zlatobýly, slunečnice, sadec nebo různé druhy chrp. Přítomna je však v čeledi i anemogamie. Množství druhů se rozmnožuje též apomikticky, tedy bez oplození jiným jedincem, za vzniku velkého množství drobných, vzájemně blízce příbuzných a často i značně podobných druhů. Plody se šíří větrem díky vyvinutému chmýru, zoochoricky na srsti živočichů nebo na oblečení (např. celá plodenství lopuchů), jiná jsou roznášena ptáky.

Česká květenaEditovat

V květeně České republiky jsou hvězdnicovité velmi hojně zastoupenou čeledíː vyskytuje se zde na 580 druhů ve více než 110 rodech, přičemž všechny spadají pouze do tří největších podčeledí hvězdnicové (Asteroideae), čekankové (Cichorioideae) a bodlákové (Carduoideae). Nejvíce zástupců mají plně či částečně apomiktické rody pampeliška (Taraxacum), jestřábník (Hieracium, včetně rodu chlupáčekPilosella) a chrpa (Centaurea). Více než deset druhů mají na českém území rody škarda (Crepis), pcháč (Cirsium), starček (Senecio), pelyněk (Artemisia) a řebříček (Achillea), dalšími významně zastoupenými rody jsou oman (Inula), hadí mord (Scorzonera, většina druhů vedena jako ohrožená), locika (Lactuca), dvouzubec (Bidens) nebo rmen (Anthemis).[3]

Notoricky známou květinou rostoucí na zahradách a v trávnících je sedmikráska chudobka (Bellis perenis) nebo pampeliška Taraxacum sect. Ruderalia, mezi obvyklé plevele patří pěťoury maloúborný a srstnatý, mléče nebo úporný, obtížně potlačitelný pcháč oset. Na člověkem ovlivněných ruderálních stanovištích běžně roste vratič obecný, pelyněk černobýl, turan roční nebo turanka kanadská, k invazním neofytům šířícím se v posledních letech českou krajinou patří krom výše zmiňovaných zlatobýlů například astřička kopinatá, slunečnice topinambur nebo ze zahrad zplanělý kolotočník ozdobný.[3]

Taxonomie a evoluceEditovat

 
Brzy zjara kvetoucí podběl lékařský (Tussilago farfara)

Díky snadno rozpoznatelnému květenství byly hvězdnicovité vždy vnímány jako dobře vymezená, "přirozená" čeleď. Jejich vnitřní členění se ovšem v průběhu let značně proměňovalo; na základě obsahových látek, morfologických, anatomických a molekulárně-taxonomických dat byla též rozdělována na tři čeledi: hvězdnicovité (Asteraceae), ambróziovité (Ambrosiaceae) a čekankovité (Cichoriaceae). V současné taxonomii je čeleď hvězdnicovité členěna molekulárními analýzami na 12 podčeledí. Rozložení taxonů mezi ně je velmi nevyrovnanéː čtyři největší (Asteroideae, Cichorioideae, Carduoideae a Mutisioideae) zahrnují zhruba 99 % celkové diverzity čeledi, dvě naopak zahrnují jediný druh a jedna jediný rod. Nejblíže příbuznými čeleděmi jsou vějířovkovité (Goodeniaceae), pěknorožkovité (Calyceraceae) a vachtovité (Menyanthaceae), s nimiž hvězdnicovité tvoří monofyletickou skupinu.[4]

Nejstaršími známými fosilními pozůstatky jsou pylová zrna rodu Dasyphyllum, jejichž stáří je datováno na 77–66 milionů let, tedy do období pozdní křídy. Do stejného období, ale ještě o 10 milionů let dříve, je odhadován vznik korunní skupiny hvězdnicovitých, a to pravděpodobně na jižním prakontinentu Gondwaně.[5] Množství pylových nálezů značně vzrůstá počínaje obdobím pozdního oligocénu a miocénu, což svědčí o vzrůstající roli hvězdnicovitých ve světových ekosystémech; v této době také dochází k jejich největší diferenciaci.[2][5]

Systém podčeledíEditovat

Uvedeny v pořadí, jak jsou odvětveny z fylogenetického stromu čeledi.

  • Barnadesioideae – 94 druhů v 9 rodech, Jižní Amerika, především Andy
  • Mutisioideae – asi 630 druhů ve 44 rodech, Jižní Amerika. Největší rody jsou Acourtia (65 druhů), Chaptalia (60), Mutisia, Trixis (oba 50) a Gerbera (35 druhů)
  • Stifftioideae – 40 druhů v 10 rodech, Jižní Amerika, zvláště Venezuela a Guayana
  • Wunderlichioideae – 24 druhů v 8 rodech, Jižní Amerika a jihozápadní Čína, zvláště Venezuela a Guayana
  • Gochnatioideae – 90 druhů ve 4 rodech, Střední a Jižní Amerika, zvláště Karibik a jižní část Jižní Ameriky. Největší rod je Gochnatia (70 druhů)
  • Hecastocleidoideae – jediný druh Hecastocleis shockleyi rostoucí na jihozápadě USA
  • Carduoideae – téměř 2800 druhů v 83 rodech, kosmopolitní, zvláště v Eurasii a severní Africe. V úboru pouze trubkovité květy, pletiva bez mléčnic. Největší rody jsou chrpa (Centaurea, asi 695 druhů), Cousinia (655 druhů), chrpovník (Saussurea, 300), pcháč (Cirsium, 250) a sinokvět (Jurinea, 200 druhů).
  • Pertyoideae – 70 druhů v 5 až 6 rodech, Asie od Afghánistánu po východní a jihovýchodní Asii. Největší rod je Ainsliaea (50 druhů)
  • Gymnarrhenoideae – jediný druh Gymnarrhena micrantha, severní Afrika až Střední východ
  • Cichorioideae – asi 3600 druhů ve 224 rodech, kosmopolitní. V úboru pouze jazykovité květy, pletiva obvykle s mléčnicemi. Největší jsou rody Vernonia (asi 800 druhů), jestřábník (Hieracium) a pampeliška (Taraxacum)
  • Corymbioideae – 7 druhů jediného rodu, Jižní Afrika
  • Asteroideae – přes 16000 druhů v asi 1135 rodech, kosmopolitní. V úboru trubkovité i jazykovité květy tvořící typické paprsky a terč, nebo květy paprsků chybí. Pletiva bez mléčnic. Největší rody jsou starček (Senecio, asi 1000 druhů), sadec (Eupatorium, 1200 nebo jen 40 druhů podle pojetí rodu), pelyněk (Artemisia, 550 druhů), smil (Helichrysum, asi 500 druhů), Mikania (430) a Baccharis (400 druhů).[6]

VýznamEditovat

Suroviny a potravinyEditovat

 
Slunečnice roční

Čeleď zahrnuje množství rostlin, které lze využívat jako zdroje poživatinː ať už jde o zeleninu a saláty (locika setá, artyčoky, čekankové listové puky, zlateň věncová – tzv. jedlá chryzantéma, hadí mord španělský neboli černý kořen, jedlé kořeny kozí brady pórolisté nazývané "salsifis"), jedlé hlízy (jakon, topinambur), olejniny (semena slunečnice roční, světlice barvířská, mastňák habešský[7]), sladidla (stévie sladká, čekankový sirup) nebo kávové náhražky (kořen čekanky – cikorka). Výtažky z pelyňku slouží k výrobě likérů, především absintu.[8] Mnohé se využivají také jako technické nebo energetické rostliny, například guayule (Parthenium argentatum), nebo jako krmivo pro zvířata.

LéčivkyEditovat

Velké množství druhů je léčivých. V evropské lidové medicíně se často využívá například podběl lékařský jako expektorans při nachlazení a zánětech, heřmánek pravý pro zklidnění křečí a zánětů a hojení ran, ostropestřec mariánský při jaterních onemocněních, zlatobýl obecný při nemocech ledvin, benedikt lékařský pro podporu zažívání, třapatka, dále také pampeliška, lopuch, pelyněk nebo arnika. Měsíček lékařský je hojně užíván v dermatologii a pro výrobu přípravků pečujících o pleť a nehty, široké využití v kosmetice a farmacii má také silice heřmánku pravého nebo heřmánku římského.[9][10]

Okrasné rostlinyEditovat

Jako okrasné rostliny se v zahradách celého světa pěstuje nesčetné množství druhů, kultivarů, hybridů a variet. V českém prostředí patří k obvyklým květinám letničky jako aksamitníky, kokarda, krásenka, nestařec a různé slunečnice a také trvalky jako astry, protěže, listopadky, kopretiny, třapatky, omany, jiřiny, kamzičníky, šuškardy a mnoho dalších. Středomořským polokeřem dobře zvládajícím suché prostředí je svatolína. K řezu jsou používány gerbery, chryzantémy, ostálky, kokardy a další. Sušené květy tzv. slaměnek (většinou zástupci rodů Xerochrysum, Xeranthemum nebo Rhodanthe)[3] se používají do suchých vazeb.[11]

Přehled rodůEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam rodů čeledi hvězdnicovitých.

Čeleď Asteraceae je velmi obsáhlá a obsahuje velký počet rodů[6], jejichž plný výčet najdete na seznamu rodů čeledi hvězdnicovitých. Zde je uveden zkrácený seznam rodů s českými názvy.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

Popis obrázku:

  1. 1. Marunek barvířský; 2. Zlateň věncová; 3. Coleostephus myconis; 4. Argyranthemum; 5. Mléč zelinný; 6. Čekanka obecná; 7. Gazania rigens; 8. Galactites tomentosa; 9. Měsíček rolní; 10. Kopretina bílá; 11. Jestřábník Lachenalův; 12. Osteospermum ecklonis

ReferenceEditovat

  1. Merriam-Webster. Merriam-Webster's Unabridged Dictionary. [s.l.]: Merriam-Webster Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Asteraceae. tolweb.org [online]. [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  3. a b c KAPLAN, Zdeněk. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2660-6. S. 965–1116. 
  4. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  5. a b BARREDA, Viviana D.; PALAZZESI, Luis; TELLERÍA, Maria C. Early evolution of the angiosperm clade Asteraceae in the Cretaceous of Antarctica. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2015-09-01, roč. 112, čís. 35, s. 10989–10994. PMID: 26261324 PMCID: PMC4568267. Dostupné online [cit. 2019-12-08]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.1423653112. PMID 26261324. 
  6. a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  7. mastňák habešský - Guizotia abyssinica | Květena České republiky - plané rostliny ČR | www.kvetenacr.cz |. www.kvetenacr.cz [online]. [cit. 2019-12-10]. Dostupné online. 
  8. Economically Important Sunflowers. tolweb.org [online]. [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  9. SINGH, Ompal; KHANAM, Zakia; MISRA, Neelam. Chamomile (Matricaria chamomilla L.): An overview. Pharmacognosy Reviews. 2011, roč. 5, čís. 9, s. 82–95. PMID: 22096322 PMCID: PMC3210003. Dostupné online [cit. 2018-01-05]. ISSN 0973-7847. DOI:10.4103/0973-7847.79103. PMID 22096322. 
  10. KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1981. 
  11. O, BUSINESS MEDIA ONE, s r. Slaměnky zastaví čas | Dům a byt. www.dumabyt.cz [online]. [cit. 2019-12-09]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • HEJNÝ; SLAVÍK, B. Květena ČR. Svazek 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0306-1. S. xxx. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat