Slunečnice

rod vysokých bylin z čeledi Hvězdnicovitých
Tento článek je o rodu hvězdnicovitých rostlin. Další významy jsou uvedeny na stránce Slunečnice (rozcestník).

Slunečnice (Helianthus) je rod vysokých bylin z čeledi hvězdnicovitých. Celý rod obsahuje přibližně 55 až 67 druhů, dva z nich, slunečnice roční a slunečnice topinambur, se pěstují po celém světě. V Česku se můžeme běžně setkat s pěti druhy a s jedním křížencem.

Jak číst taxoboxSlunečnice
alternativní popis obrázku chybí
Slunečnice roční
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodslunečnice (Helianthus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nomenklatura editovat

Helianthus L., 1753

Typ
H. annuus L., 1753 (lektotyp)
Nomenklatorická synonyma
Vosacan Adanson, 1763
Taxonomická synonyma
=Helianthus subg. Harpalium Cass., 1818
=Harpalium (Cass.) Cass. in F.Cuvier, 1825
=Discomela Raf., 1825
=Echinomeria Nutt., 1840
=Linsecomia Buckley, 1861

Popis editovat

Mezi slunečnicemi nalezneme jednoleté i vytrvalé rostliny. Mají silný, chlupatý stonek s velkými, řapíkatými, zubatými listy. Níže rostoucí listy jsou střídavé, oválné nebo srdčité, listy při vrcholu stonku jsou užší a střídavé. Dosahují i značné výšky, 60 – 400 cm.

 
Detail struktury listu slunečnice

Velké úbory se žlutými jazýčkovitými květy vyrůstají na konci stonku. U slunečnice roční existují i odrůdy se smetanovými, oranžovými nebo červenými květy. Mladá rostlina je heliotropní, tzn, že květy se otáčejí za sluncem. Až při dozrávání semen úbor postupně těžkne a sklání se k zemi.

Semena slunečnice jsou v semenících uspořádána do spirál o dvou po sobě jdoucích číslech Fibonacciho posloupnosti.

 
Helianthus petiolaris
 
Helianthus salicifolius

Areál rozšíření editovat

Většina druhů tohoto rodu pochází ze Severní Ameriky, převážně z USA, areál rozšíření zahrnuje i jižnější oblasti Kanady. Několik druhů pochází i z horských oblastí Jižní Ameriky.

Vzhledem k pěstování se vytvořily u několika druhů i sekundární areály, ve kterých se zplanělé formy uchytily.


Zástupci editovat

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • Květena České republiky, díl 7. B. Slavík, J. Štěpánková (Eds.). Praha: Academia, 2004. - S. 322–331. - ISBN 80-200-1161-7

Externí odkazy editovat