Otevřít hlavní menu

Anna Svídnická

česká královna, římská královna a císařovna

Anna Svídnická (německy Anna von Schweidnitz, polsky Anna Świdnicka, 133911. července 1362, Praha) byla česká královna a římská královna a římská císařovna, třetí manželka římského císaře a českého krále Karla IV. Lucemburského

Anna Svídnická
Česká a římská královna, římská císařovna
Busta Anny Svídnické v katedrále sv. Víta
Busta Anny Svídnické v katedrále sv. Víta
Manžel Karel IV.
Korunovace 1353
Narození 1339
Úmrtí 11. července 1362 (23 let)
Praha
Pohřbena Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Předchůdce Anna Falcká
Následník Alžběta Pomořanská
Potomci Alžběta Lucemburská
Václav IV.
Dynastie Slezští Piastovci
Otec Jindřich II. Svídnický
Matka Kateřina Uherská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Třetí manželka císařeEditovat

Anna byla jedinou dcerou svídnického knížete Jindřicha II. Svídnického, který zemřel, když byly Anně čtyři roky, a uherské princezny Kateřiny.

V jedenácti letech byla přislíbena Václavovi, novorozenému synovi římskoněmeckého a českého krále Karla IV. Když ovšem Karel o syna přišel a zemřela i jeho tehdejší manželka Anna Falcká, ucházel se o Annu sám. Annin strýc, svídnicko-javorský vévoda Boleslav II. z manželství totiž neměl děti a Anna byla jeho dědičkou. Tento naplánovaný sňatek byl součástí strategie, kterou nastolil už Karlův otec Jan Lucemburský - získat pro českého krále kontrolu nad piastovskými slezskými knížectvími.

Pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic si Karlovým jménem vyžádal u papeže Inocence VI. papežský dispens kvůli příbuzenství ženicha a nevěsty.

Díky tomuto sňatku Karel k zemím Koruny české připojil Horní a Dolní Lužici. Slavná svatba Karla a Anny Svídnické se konala zřejmě v červnu 1353Budíně[1] a českou královnou byla mladičká Anna korunována o dva měsíce později.[2] Na svatbě byli přítomni Albrecht II. Rakouský, Ludvík Uherský, Ludvík Braniborský, Rudolf Saský a vyslanci polského krále Kazimíra III. a benátské republiky.

Dne 9. února 1354 ji Karel nechal v Cáchách korunovat římskou královnou. Římskou císařovnou byla korunována zároveň při Karlově korunovaci římským císařem na Boží hod velikonoční, 5. dubna 1355, v Římě. Korunovace proběhla ve Svatopetrské bazilice a provedl ji papežský legát kardinál Pierre de Colombiers.[3] Při zpáteční cestě se císařští manželé ubytovali v Pise, ale palác, ve kterém nocovali, byl během povstání podpálen, takže Karel IV. a jeho manželka si museli zachránit život útěkem v nočních úborech. Karel brzy odboj potlačil a sedm vůdců povstání dal popravit.[4][5]

Dcera Alžběta a syn VáclavEditovat

 
Malba Karla IV. a Anny Svídnické na Karlštejně

V roce 1358 Anna porodila dceru Alžbětu (1358–1373) a o 3 roky později, 26. února 1361, na císařském hradě v Norimberku syna Václava, který se později stal králem jako Václav IV. Karel se tak konečně dočkal syna a dědice. Před Václavovým narozením byl ve značné výhodě Karlův mladší bratr Jan Jindřich, neboť měl již tři syny. Karel IV. se snažil jednak zajistit kontinuitu lucemburské dynastie v českých zemích a v říši, jednak si chtěl pojistit trvalost připojení slezských dědičných vévodství Svídnicka a Javorska. Naplánoval proto sňatek své tehdy jediné dcery ze svazku s Annou Svídnickou a potenciální dědičky obou vévodství Alžběty s jedním ze synů Jana Jindřicha.

S ohledem na fakt, že nejstarší syn Jošt Moravský byl zasnouben s jedinou neteří a potenciální dědičkou uherského krále Ludvíka Velikého a Jan Soběslav byl tou dobou vychováván v Praze, domnívá se Václav Štěpán, že mělo jít právě o Jana Soběslava. Tento sňatek měl být draze vykoupen poplatkem papeži za udělení dispensu pro manželství osob tak blízce příbuzných. Narození Václava IV. však tento plán proměnilo ve zcela zbytečný.

Při porodu třetího dítěte 11. července 1362 Anna Svídnická zemřela a s ní i bezejmenný potomek.

Karel IV. se o rok později, v květnu 1363, oženil s Alžbětou Pomořanskou. Svídnicko a Javorsko nepřipadlo Českému království po smrti Boleslava II. v roce 1368, ale až po smrti jeho ženy Anežky Habsburské v roce 1392.

PotomciEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BOBKOVÁ. Velké dějiny zemí Koruny české, s. 272
  2. SPĚVÁČEK. Karel IV. Život a dílo (1316–1378), s. 233–234
  3. BOBKOVÁ. Velké dějiny zemí Koruny české, s. 301-303
  4. BOBKOVÁ. Velké dějiny zemí Koruny české, s. 304-305
  5. SPĚVÁČEK. Karel IV. Život a dílo (1316–1378), s. 242

LiteraturaEditovat

  • KAVKA, František. Čtyři ženy Karla IV. Královské sňatky. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2002. 189 s. ISBN 80-7185-493-X. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 18. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 18. 
  • SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. Život a dílo (1316–1378). Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980. 721 s. 
  • SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361–1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s. 

Externí odkazyEditovat