Ludvík I. Veliký

uherský a polský král

Ludvík I. Uherský nebo také Ludvík I. Veliký z Anjou (5. březen 1326, Visegrád10. září 1382, Trnava) byl v letech 13421382 uherský a od roku 1370 také polský král.

Ludvík I. Veliký
král uherský a chorvatský
král polský
Dobová podobizna Ludvíka Velikého.
Dobová podobizna Ludvíka Velikého.
Doba vlády Uhersko a Chorvatsko:
1342–1382
Polsko:
1370–1382
Korunovace Uhersko:
21. července 1342, Székesfehérvár
Polsko:
10. listopad 1370, Krakov
Narození 5. březen 1326
Visegrád
Úmrtí 10. září 1382
Trnava
Pohřben katedrála svatého Štěpána ve Stoličném Bělehradu
Předchůdce Uhersko a Chorvatsko:
Karel I. Robert
Polsko:
Kazimír III. Veliký
Nástupce Uhersko a Chorvatsko:
Marie Uherská
Polsko:
Hedvika z Anjou
Manželka Markéta Lucemburská
Alžběta Bosenská
Rod Kapetovci
Dynastie Anjouovci
Otec Karel I. Robert
Matka Alžběta Lokýtkovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uherský králEditovat

Na uherský trůn usedl Ludvík v roce 1342 a nástupnictví v Polsku mu zajistil jeho otec Karel I. o tři roky dříve smlouvou s polským králem Kazimírem III. Počátek jeho vlády byl ve znamení válek s Benátkami o Dalmácii a Dubrovník, které Ludvík získal v roce 1358. Po smrti svého bratra Ondřeje v roce 1345 se pokusil získat neapolskou korunu a v letech 1348–1350 vedl válku s tamní královnou Janou I. Neapolsko sice dobyl, ale když vypukla morová epidemie, byl donucen ustoupit. Ludvík I. Veliký si dočasně podrobil také Valašsko, Bosnu, Srbsko a Bulharsko. Bojoval proti Zlaté hordě.

V roce 1366 Ludvíka v Pešti navštívil byzantský císař Jan V. Palaiologos a slíbil opětovné připojení východní církve k Římu, když křesťanská Evropa podpoří Byzanc proti Turkům. V následujícím roce Ludvík uzavřel v Pirně sedmileté spojenectví s císařem Karlem IV., které zahrnovalo vzájemnou podporu v Itálii. Svou starší dceru Marii přislíbil v roce 1372 Karlovu mladšímu synovi Zikmundovi.

Personální unie s PolskemEditovat

Po smrti svého strýce Kazimíra III. se Karel stal v roce 1370 polským králem, čímž vznikla uhersko-polská personální unie. Na počest své korunovace podnikl křížovou výpravu proti Litevcům a dobyl Červenou Rus, kterou k nelibosti polské šlechty připojil k Uhersku. V roce 1374 zahájil Ludvík vojenskou výpravu proti Turkům a podařilo se mu zvítězit nad sultánem Muradem I. Přesto nedokázal znovu získat balkánská knížectví, která se v následujících letech od Uherska definitivně odtrhla.

V roce 1380 se Ludvík Uherský sešel ve Zvolenu s českým králem Václavem IV. Předmětem jednání bylo odstranění papežského schizmatu a společná politika vůči francouzskému dvoru.

Uhersko evropskou velmocíEditovat

Za Ludvíkovy vlády dosáhlo Uhersko postavení evropské velmoci a prožívalo rozkvět. Král se proti magnátům opíral o nižší šlechtu (reformami z roku 1351 posílil moc šlechty) a města, kterým poskytoval početná privilegia. Současně podporoval hospodářský a kulturní rozvoj země. V roce 1367 založil první uherskou univerzitu v Pécsi.

RodinaEditovat

V roce 1342 se šestnáctiletý Ludvík oženil se sedmiletou Markétou Lucemburskou, nejstarší dcerou českého krále a císaře Karla IV. Ta však již ve čtrnácti letech zemřela, aniž by mu dala dědice. Ludvík se pak v roce 1353 oženil podruhé, a to s Alžbětou Bosenskou. Ani od ní se však mužského potomka nedočkal, Alžběta mu porodila "jen" tři nebo čtyři dcery, z nichž první dvě zemřely ještě před dosažením dospělosti:

Smrt a její konsekvenceEditovat

Ludvík I. Veliký zemřel 10. září roku 1382 ve své kurii v Trnavě, pochován byl ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérváru). Zemřel bez mužského dědice, ještě před svou smrtí se snažil zajistit následnictví svým dvěma dcerám, jež dosáhly dospělosti, Marii a Hedvice. Uhry měla dle jeho plánů zdědit mladší Hedvika (následnická práva k Uhrám měl také vévoda Karel III. z Drače zvaný Malý, který se jich však zřekl ještě za Ludvíkova života výměnou za Ludvíkův nárok na neapolskou korunu) a plánován byl její sňatek s habsburským princem Vilémem, starší Marie pak byla určena za dědičku polské koruny a zasnoubena s mladším synem českého krále a císaře římského Karla IV. Zikmundem Lucemburským. Nakonec se však po jeho smrti dědičkou uherského trůnu stala starší Marie a dědičkou polského trůnu mladší Hedvika (Jadwiga).

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Karel I. z Anjou
 
 
Karel II. Neapolský
 
 
 
 
 
 
Beatrix Provensálská
 
 
Karel I. Martel
 
 
 
 
 
 
Štěpán V. Uherský
 
 
Marie Uherská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kumánská
 
 
Karel I. Robert
 
 
 
 
 
 
Albrecht IV. Habsburský
 
 
Rudolf I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Hedvika z Kyburgu
 
 
Klemencie Habsburská
 
 
 
 
 
 
Burkhard III. z Hohenbergu
 
 
Gertruda z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
Mechtilda z Tübingenu
 
Ludvík I. Veliký
 
 
 
 
 
Konrád I. Mazovský
 
 
Kazimír I. Kujavský
 
 
 
 
 
 
Agafia Rurikovna
 
 
Vladislav I. Lokýtek
 
 
 
 
 
 
Kazimír I. Opolský
 
 
Eufrosina Opolská
 
 
 
 
 
 
Viola Opolská
 
 
Alžběta Polská
 
 
 
 
 
 
Vladislav Odonic
 
 
Boleslav Pobožný
 
 
 
 
 
 
Hedvika
 
 
Hedvika Kališská
 
 
 
 
 
 
Béla IV.
 
 
Jolanta Polská
 
 
 
 
 
 
Marie Laskarina
 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Karel I. Robert
  Uherský král
Ludvík I.
13421382
  Nástupce:
Marie Uherská
Předchůdce:
Kazimír III. Veliký
  Polský král
Ludvík I.
13701382
  Nástupce:
Hedvika z Anjou