Boleslav II. Malý

svídnicko-javorský kníže

Boleslav II. Malý často také Bolko II. (131228. července 1368) byl svídnicko-javorský kníže z dynastie slezských Piastovců, manžel Anežky, dcery rakouského vévody Leopolda I.

Boleslav II. Malý
Bolko II. Schweidnitz.png
Narozeníkvěten 1308
Úmrtí28. července 1368 (ve věku 60 let) nebo 1368 (ve věku 59–60 let)
Svídnice
Místo pohřbeníKlášter Křesobor
Povoláníaristokrat
ChoťAnežka Habsburská (od 1338)[1]
RodičeBernard Svídnický a Kunhuta Lokýtkovna
Rodslezští Piastovci
PříbuzníJindřich II. Svídnický, Alžběta Svídnická a Konstancie Svídnická (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Bolko II. byl nejstarším synem javorského knížete Bernarda Svídnického a jeho manželky Kunhuty Lokýtkovny, dcery polského krále Vladislava Lokýtka. Stejně jako jeho královský děd Vladislav, také Bolko byl vzrůstem nevysoký - jako už naznačuje jeho přídomek.

Jako mladý jinoch bojoval na straně císaře Ludvíka IV. Bavora v bitvě u Pavie.[2] Knížetem se Bolko stal v roce 1326 po smrti svého otce. Protože mu bylo teprve čtrnáct let, zpočátku se o vládu dělil se svými dvěma strýci Boleslavem Minsterberským a Jindřichem Javorským, stejně jako se svou matkou. Vlády se plně chopil v roce 1328.[3] Po smrti strýce Jindřicha získal Javorsko a dostal se tak mezi nejmocnější šlechtu v kraji a jeho knížectví se stalo nejbohatším v celém Slezsku.

V roce 1338 se oženil s Anežkou Habsburskou, dcerou rakouského vévody Leopolda I.

Boleslav vzdoroval mocenskému pronikání českého krále Jana Lucemburského do Slezska, s Lucemburky se ale sblížil formou provdání své neteře Anny za českého krále Karla roku 1353. Tím byl dokončen obrat k Lucemburkům nepřátelského knížete na jejich spojence. Bolkovi se podařilo do konce svého života zůstat suverénním panovníkem. Roku 1356 se i polský král Kazimír III. Veliký zřekl práv na svídnicko-javorské knížectví. V roce 1361 odkoupil od těšínského knížete Přemysla Nošáka Seveřsko a od svého českého zetě získal do doživotní zástavy polovinu Hlohovska se Stínavskem.[4]

Vzrůstem malý kníže zřejmě zemřel bez dědice 28. července 1368, pochován je v cisterciáckém klášteře v Křešově, nedaleko českých hranic. Správkyní knížectví se stala jeho manželka Anežka.

PředkovéEditovat

ReferenceEditovat

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 91. Dále jen Neznámá země. 
  3. Neznámá země, s. 90
  4. Neznámá země, s. 94

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
  Kníže (1/2) Hlohova a Stínavy
13611368
  Nástupce:
Přemysl I. Nošák
(1384–1404)