Otevřít hlavní menu

Tušimice

část obce Kadaň v okrese Chomutov

Tušimice (německy Tuschmitz) je malá vesnice, část města Kadaň v okrese Chomutov. Nachází se asi 4,5 km na východ od Kadaně. Procházela tudy železniční trať Březno u Chomutova – Kadaň-Prunéřov. V roce 2014 zde bylo evidováno 275 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 142 obyvatel.[2]

Tušimice
Jeden ze dvou panelových domů
Jeden ze dvou panelových domů
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 142 (2011)
Domů 275 (2014)
Nadmořská výška 310 m
Lokalita
PSČ 432 01
Obec Kadaň
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Tušimice (20,88 km²)
Zeměpisné souřadnice
Tušimice
Tušimice
Další údaje
Kód části obce 171905
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tušimice je také název katastrálního území o rozloze 20,88 km2.[3] V katastru leží také elektrárna Tušimice II a před svou likvidací zde stála i elektrárna Tušimice I.

NázevEditovat

Název vesnice je odvozen ze jména Tušima ve významu ves lidí Tušimových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech Tussiemycz (1352), de Thuschmicz (1368), in Tussimicz (1410), Tussemicze (1431), in Tussenniczi (1449), in Tussnieczich (1466), Tussmicze (1606), Tussnicze (1629) nebo Tuschmitz (1787).[4]

HistorieEditovat

U vesnice se nacházel vrch s nadmořskou výškou 310 m tvořený porcelanitem. Na jeho výběžku byl archeologickým výzkumem nalezen pravěký hrob kultury se šňůrovou keramikou, keramické střepy a sídlištní jámy únětické kultury. Je možné, že v době na rozhraní únětické a mohylové kultury, bylo místo opevněno příkopem. Lokalita zanikla v důsledku těžby uhlí.[5]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352.[2]

V roce 1963 proběhl u vesnice archeologický průzkum, který na ploše jednoho hektaru odkryl desítky pravěkých šachet, ve kterých se před šesti tisíci lety těžil křemenec.[6]

V polovině 50. let 19. století byly u Tušimic otevřeny malé hnědouhelné doly Antonín Florián, FerdinandKarel Josef s roční produkcí 150–600 tun uhlí. Ještě před nimi se uhlí těžilo také ve starším dole Michal Prokop. Na konci 60. let nechal kníže Josef Osvald Thun otevřít asi 1 km severovýchodně od vesnice důl Josef Oswald. V nejlepším období v něm pracovalo 50 horníků, kteří 70 m hlubokou šachtou dobývali zejména prostřední ze tří uhelných slojí. Uhlí se prodávalo ve stanicích železniční trati z Března do Plzně. Do ukončení provozu se v dole vytěžilo asi 400 000 tun uhlí. Druhým významným tušimickým podnikem byl důl Jan otevřený v roce 1919. Vzhledem k vysokému sklonu části hlavní sloje byla výtěžnost dolu nízká a ten byl v roce 1927 uzavřen při celkové produkci asi 150 000 tun uhlí.[7]

Přírodní poměryEditovat

Nejvyšší teplota vzduchu byla naměřena 13. srpna 2003, kdy dosáhla 37,9 °C. K rekordnímu minimu teplota klesla 29. prosince 1996, kdy dosahovala −21 °C. Sníh zde leží průměrně 34 dnů v roce.[8]

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 320 obyvatel (z toho 166 mužů), z nichž bylo dvacet Čechoslováků a 300 Němců. Kromě jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 310 obyvatel: 39 Čechoslováků a 271 Němců. S výjimkou devíti evangelíků, jednoho člena církve československé a deseti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů[11]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 186 282 281 295 272 320 310 149 188 90 . 111 110 142
Domy 29 42 40 46 44 45 54 43 92 26 . 6 6 9

PamětihodnostiEditovat

Dominantou vesnice byl empírový kostel svatého Michaela archanděla z roku 1823[12] zbořený v roce 1972.[13] Před ním stála barokní socha svatého Jana Nepomuckého z let 17231724 od J. K. Vettera,[12] která byla po zániku vesnice přesunuta do kostela svatého Václava ve Vysočanech a odtud přemístěna pod kostel svatého Václava ve Strupčicích.[14]

V katastrálním území Tušimic se nachází dvě chráněná území. Na severním břehu nechranické přehrady to je přírodní rezervace Běšický chochol a koryto Ohře mezi Kadaní a vodní nádrží lemuje přírodní památka Želinský meandr.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2014-07-17]. Dostupné online. 
  2. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 376, 377, záznam 13-8. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 402. 
  5. SMRŽ, Zdeněk. Výšinná naleziště pravěku až raného středověku v okrese Chomutov. Památky, příroda, život. 1991, roč. 23, čís. 1, s. 4–9. 
  6. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 60. Dále jen Dějiny hornictví. 
  7. Dějiny hornictví, str. 122, 134, 140
  8. Stanice – Tušimice, aktuální teplota, rekordy, archiv, průměry [online]. In-počasí. Dostupné online. 
  9. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248. 
  10. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 133. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  12. a b POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Tušimice, s. 120–121. 
  13. Kostel sv. Michala [online]. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. 
  14. KUDRNÁČ, A. Přemístění plastik z vysočanského depozitáře do Strupčic. Památky, příroda, život. 1977, roč. 9, čís. 1, s. 26–28. 

LiteraturaEditovat

  • BERAN, Pavel. Zaniklé obce a objekty po roce 1945 – Tušimice (Tuschmitz) [online]. 2005-04-01 [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat