Vilém z Ilburka

český šlechtic

Vilém z Ilburka (1415?11. září 1489[2]) byl český šlechtic z rodu Ilburků, pocházejícího původně z Míšně a vlastnícího další statky v Horní i Dolní Lužici.

Vilém z Ilburka
Náhrobek Viléma z Ilburka v kostele v Charvatcích
Náhrobek Viléma z Ilburka v kostele v Charvatcích
Narození1415
Úmrtí11. září 1489 (ve věku 73–74 let)
Místo pohřbeníKostel Nanebevzetí Panny Marie (Charvatce)
Manžel(ka)Magdalena z Koldic
DětiVilém II. z Ilburka
RodičePůta z Ilburka
RodIlburkové
PříbuzníAnna z Ilburka[1] (vnučka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Vilém byl synem Půty z Ilburka, zástavního majitele královského hradu Lokte, podporovatele císaře Zikmunda. Držel ve vlastnictví Mšené, Stvolínky, založil hrad Himlštejn a významně přestavěl Ronov.[3]

V roce 1444 podporoval Vartenberky v bojích s lužickým Šestiměstím. Na jaře toho roku vtrhlo do Čech lužické vojsko a mimo jiné vyplenilo Vilémovu tvrz ve Stvolínkách. Vilém s Vartenberky byl nucen uzavřít příměří, ale už 26. srpna 1444 zaútočili na Žitavu. Žitavští jejich útok odrazili a samotného Viléma v bojích na předměstí těžce zranili. Konflikt skončil až v prosinci 1444 mírovou dohodou uzavřenou v Litoměřicích.[3]

Do roku 1465 byl spojencem Jiřího z Poděbrad, po jeho zvolení králem se od něj však postupně odklonil a stal se členem zelenohorské jednoty. Poté, co její členové zvolili českým králem Matyáše Korvína, byl Vilém jmenován do úřadu nejvyššího podkomořího.[3]

K jeho vlastnictví po určitou dobu patřily také hrady Borek (1439–1445), Kalich (1438–1440), Týřov (1439–1445), Sloup (1455–1471) Šumburk (1449–1453), Hauenštejn (od roku 1457) a Helfenburk (od roku 1475).[3]

Vilém se oženil s Magdalenou z Koldic († 1500), se kterou měl jediného syna Viléma II. z Ilburka (1469–1538[3]) a snad také dceru Kateřinu provdanou za Albrechta z Lichtenburka a Bítova.[4]

Vilém, jeho manželka i syn jsou pohřbeni v charvateckém kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde se dochovaly jejich náhrobníky. Vilémův je vysoce hodnocenou památkou sepulkrálního sochařství doby jagellonské.[3]

ReferenceEditovat

  1. August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého XIV. Praha. 1923.
  2. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Ronov a Stvolinky, s. 301. 
  3. a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Ronov – hrad, s. 402–403. 
  4. Z Illburka [online]. leporelo.info [cit. 2017-05-26]. Dostupné online.