Otevřít hlavní menu

Vysočany (Hrušovany)

část obce Hrušovany v okrese Chomutov

Vysočany (německy Wissotschan) jsou samota, část obce Hrušovany v okrese Chomutov. Nachází se asi 2 km na východ od Hrušovan. V roce 2009 zde byly evidovány dvě adresy.[1]

Vysočany
Kostel svatého Václava a bývalá fara
Kostel svatého Václava a bývalá fara
Základní informace
Charakter sídla samota
Počet obyvatel 0 (2011)
Domů 2 (2009)
Nadmořská výška 300 m
Lokalita
PSČ 431 43
Obec Hrušovany
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Vysočany u Chomutova (4,95 km²)
Zeměpisné souřadnice
Vysočany
Vysočany
Další údaje
Kód části obce 48798
Zaniklé obce.cz 104
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vysočany leží v katastrálním území Vysočany u Chomutova o rozloze 4,95 km2.[2]

Obsah

NázevEditovat

Název vesnice znamená ves vysočanů, tj. lidí, kteří bydlí na vysokém místě. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Wissoczan (1209), Wisseczan (1343), Wissooczan (1352), de Wissoczan (1384), in Wissoczan (1387), in Wissoczan (1398), in Wissoczan (1415), Wysečany (1454), z Vysočan (1523), ve vsi Wysoczanech (1571), Vysočany (1620), Vysocžan a Wysecžan (1787) a Vysočany nebo Wischezahn (1848).[3]

HistorieEditovat

Území bylo osídleno už od pravěku. Záchranný archeologický výzkum při stavbě dálnice D7[pozn. 1] odkryl rozsáhlý pohřební areál s torzy žárových hrobů z eneolitu a kostrovými hroby kultury se šňůrovou keramikou. Dále zachytil 50 m dlouhou část příkopu pravěkého rondelu. Mezi ním a pohřebištěm se nacházelo sídliště kultury s nálevkovitými poháry.[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1209.[5] Na počátku 13. století tvořily Vysočany s dalšími obcemi statek Škrle, který patřil cisterciáckému klášteru v Oseku. Po husitských válkách a vyplenění kláštera propůjčil roku 1436 císař statek Škrle Honingerům.

Za stavovského povstání byl zabaven a prodán Bohuslavu z Michalovic. Ten byl po bitvě na Bílé hoře uvězněn a sťat a statek byl navrácen klášteru v Oseku. Zachované stavby navrhl a postavil architekt Octavio Broggio v roce 1729.

Vesnice poblíž hlavní silnice byla postižena za všech válek, naposled po roce 1945 vysídlením německého obyvatelstva. V roce 1966 sloužil kostel jako depozitář soch z obcí zatopených Nechranickou nádrží a z míst, na kterých byla zahájena těžba uhlí. Celý areál chátral a vesnice Vysočany, s výjimkou fary a kostela, byla zbourána kolem roku 1970, kdy zde vzniklo úložiště popílku pro elektrárny Tušimice. Úředně vesnice zanikla v roce 1980.[6]

Kostel a barokní fara byly rekonstruovány po roce 1995 a stanou se spolu s novostavbou krematoria součástí areálu Vysočanských zahrad.

ObyvatelstvoEditovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 269 obyvatel (z toho 129 mužů), z nichž bylo šest Čechoslováků, 262 Němců a jeden cizinec. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 266 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 265 Němců. Kromě jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 271 267 275 279 273 269 266 157 152 129 . . - -
Domy 39 40 42 58 62 62 67 57 34 24 . . - 1
Údaje z let 1980 a 1991 jsou zahrnuty v tabulce u Lažan.

OsobnostiEditovat

Ve Vysočanech se narodil německý skladatel, dirigent, hudební vědec, pedagog a publicista Dr. Theodor Veidl (28. 2. 1885 – 16. 2. 1946), který po absolvování gymnasia v Chomutově vystudoval na Karlově Universitě v Praze. Byl prvním německým nositelem Československé státní ceny za operu (1929). Je autorem oper Kranwit nebo Maloměšťáci(Die Kleinstädtler). Jeho díla uvádělo Nové německé divadlo v Praze (Neues deutsches Theater) – nyní Státní opera Praha. Veidl zemřel po druhé světové válce ve sběrném táboře Terezín.

PamětihodnostiEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V té době pod označením rychlostní silnice R7

ReferenceEditovat

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 665–666. 
  4. RANDÁK, Vojtěch. Výstavba úseku stavby R7 MÚK Vysočany – MÚK Droužkovice [online]. Ostrava: KONSTRUKCE Media, 2014-04-25 [cit. 2014-10-27]. Dostupné online. 
  5. a b Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377. 
  6. BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27., čís. 2, s. 44. ISSN 0231-5076. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 232. 
  8. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403. 
  9. Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 289. 
  10. a b c POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Vysočany, s. 292–293. 

Externí odkazyEditovat